Napoleon z rukou tří sester

Jana, Lada a Květa Rejmanové z Vysokého Mýta V rámci Dnů Bratislavy primátor města Andrej Ďurkovský slavnostně zpřístupnil na nádvoří Staré radnice soubor soch ze dřeva, připomínající podepsání Bratislavského míru po bitvě u Slavkova v prosinci 1805. Myšlenka na vytvoření pozoruhodného díla vznikla v Plaveckém Štvrtku v Zahradní galerii známého slovenského umělce dřevořezbáře Alojze Machaje a z nadšení několika jeho přátel.
,,Nejdříve vznikla skupinka vojáků – ti, co stojí vlevo, to jsou nejstarší sochy – a až následně vznikl záměr vytvořit ucelenou kompozici,“ uvedl Alojz Machaj pro Českou besedu na otázku, zda se nechal inspirovat i přímo atmosférou na slavkovském bojišti. „Kvůli tomu jsem několikrát byl na Moravě a prošlapal všechny kopce v okolí Slavkova a Mohyly míru, konzultoval všechno s tamními odborníky, ale přesto stále opakuji, a tak je to uvedeno i na všech materiálech, že se jedná o volnou kompozici na historické téma. Naší největší inspirací asi byly historické obrazy – i když i ty byly namalovány až s nějakým časovým odstupem, ale pro nás bylo důležité, jak jsou na nich zachyceny historické osobnosti a jejich oblečení. Snažili jsme se hlavně připomenout lidem historickou událost, jejíž 200. výročí letos uplyne, aby si na ni vzpomněli i turisté, kteří přijedou letos do našeho hlavního města. Musím říci, že studování této události bylo i pro mne osobně velice zajímavé. Například, že tehdy Bratislava měla jen něco okolo 25 tisíc obyvatel. Od válek s Turky však byla jedním z center rakouské monarchie, stál tu skoro nový Primaciální palác jako zimní sídlo ostřihomského arcibiskupa, takže zřejmě proto se mírová dohoda po masakru u Slavkova podepisovala zde a ne přímo ve Vídni.“
Všechny sochy jsou z topolového dřeva, kromě impregnace bez jakékoliv další zvláštní úpravy, takže se předpokládá, že po deštivém počasí zřejmě bude potřebné tu a tam poopravit barevný nátěr. Ještě před instalací v Bratislavě projevila zájem o sousoší i další města, zejména na Moravě, jež by je chtěla využít jako turistickou atrakci během letní sezóny.
Sousoší tvoří tři skupinky. Kromě už zmíněné skupinky tří vojáků ve středu kompozice upoutá dvojice ústředních postav, sedících za stolem, jenž je podle slov A. Machaje věrnou reprodukcí původního stolu, jak se zachoval na obrazu v Primaciálním paláci. Za ním sedí francouzský generál a velvyslanec rakouského císaře Jan z Lichtenštejna při podpisu historické listiny.
I když dnešní učebnice dějepisu věnují této události jen krátkou zmínku, ve skutečnosti měla ,,La traité du Pressbourg“ pro tehdejší Evropu mimořádný význam a změnila i její tehdejší mapu. Německý císař Svaté říše římské František I. se musel vzdát svého titulu a zůstal rakouským císařem. Naopak, panovníci Würtemberska a Bavorska získali titul krále, Helvétie (dnešní Švýcarsko) a Batávie (dnešní Nizozemí) se staly svrchovanými státy.
Ale vraťme se zpět k sousoší. Tabulky u jednotlivých soch uvádějí jméno postavy i dřevořezbáře. U postavy Napoleona, stojícího vpravo v úzadí, jsou u autora uvedena hned jména tři: Jana, Lada a Květa Rejmanové z Vysokého Mýta. Tři sestry přijely i na vernisáž a ochotně souhlasily i s rozhovorem pro Českou besedu (za všechny odpovídala nejstarší – a pokud jsem si nepopletl jejich jména – Květa):

Jak jste se vlastně k dřevořezbářství dostaly?
,,Vlastně od malička náš taťka doma řezal a my jsme to sledovaly. A asi proto jsme později i my začaly zkoušet práci se dřevem. Nejdřív začala nejmladší Janďa a potom jsme se přidaly i my starší až to dopadlo tak, že teď už to děláme všechny tři i s taťkou, ale ten pracuje i s kamenem. Nejvíce děláme různé reliéfy a to, co nás baví a co si lidi nejvíce objednávají a kupují. Největší zájem je asi o betlémy, ty si lidi hodně kupují domů. Ale jako figury to jsou jen menší věci.

Jak jste měly sochu Napoleona v životní velikosti podělenou, jedna hlavu, druhá ruce, třetí zbytek?
Dělaly jsme to fakt najednou a společně celou postavu. Jen obličej dělala Janďa, protože má v tom nejvíc zkušeností a v podstatě to dělá z nás nejdéle.

Většinou to bývá tak, že řemeslo dědí nejdříve nejstarší potomek a ne právě ten nejmladší...
U nás to bylo nějak naopak, že nejdříve s tím začala Janďa a bylo vidět, že ji to baví. Až potom, abychom nezůstaly pozadu, jsme se přidaly i my.

Jak jste se dozvěděli o příležitosti vytvořit Napoleona?
Pan Machaj kontaktoval taťku a vlastně i Janďu, potom přijel na návštěvu a přemluvil nás. Napřed jsme moc nechtěly, ale potom se nám to zalíbilo a řekli jsme, že to tedy zkusíme, protože tak velkou sochu jsme ještě nedělaly. Teda Janďa s taťkou už ano...

Je to vaše první dílo vystavené na Slovensku?
Jsme tady poprvé, ale jistě ne naposledy.
Jiří Výborný
Foto: autor