Božena Němcová o vinobraní na Slovensku

Vinohradnictví patří na Slovensku k důležité součásti zemědělství. Přestože hlavní oblast pěstování vinné révy a výroba vína je v západoslovenském a východoslovenském regionu, i střední Slovensko má pěknou tradici a také v současnosti se mu daří.
Vinohrady malebně dotvářejí krajinu kolem Levic, Šah, Krupiny, Modrého Kamene, Lučence a Rimavské Soboty. Dávnou tradici vykazují nejen archivní dokumenty, ale také místní názvy jako Na vinici, Viničky, i jinde v místech, kde se už dnes vinná réva nepěstuje. Pěstování a výroba vína našla odraz v umění a národopisu. Hodně přísloví a písní chválí vínko. Mnozí básnící a spisovatelé popsali práci vinohradníků, v písních se o víně zmiňují. A věru ani Boženě Němcové nemohla při jejích návštěvách uniknout jak malebnost vinohradů, tak i práce a vinobraní.
Během návštěv Ďarmot (dnešní Slovenské a Balašské Ďarmoty) přišla do kontaktu i s vinohradníky a seznámila se s prácí ve vinohradu. Zejména ji zaujaly národopisné obrázky ve spojitosti s pěstováním vinné révy a sběrem hroznů. A tak, když psala cestopisné a národopisné obrázky ze svých tří pobytů v Uhersku a na Slovensku v letech 1851, 1852 a 1855, povšimla si i vinobraní…
Božena Němcová ve svém díle Uherské město Ďarmoty tvrdí, že se každý měšťan i sedlák snažil, aby měl svoji vinici. A ve vinohradech vznikaly sklípky, nad nimiž si někteří budovali domečky. V nich byl pokoj, předsíň s ohništěm a lisovna. Patřilo k dobrým zvykům, že v neděli majitel zašel do vinohradu a poseděl s někým u dobrého vínka, družně si pohovořil o čemkoli, třeba i o víně. Samozřejmě, že popsala i vinobraní.
Byla to práce a zároveň oslava i svátek. Namáhavá práce končila veselím a pořádnou hostinou. Na vinobraní, které trvalo jeden, ale u bohatšího majitele i dva nebo tři dny, se zúčastňovali nejen všichni práceschopní obyvatelé vesnice, ale přicházely pomoct i děvčata a mladé ženy ze severnějších vesnic, kde víno ještě nedozrálo. Božena Němcová popisuje tyto ženy sbírající hrozny, jak byly slavnostně oblečeny v krojích, jak vinohrad takhle získal na malebnosti a veselosti. Ženy si vyprávěly různé příběhy a zpívaly písně. Napsala: „V určitý den, kde kdo, staří, mladí, pěšky i na voze, táhnou do vinic, kde čilý život od časného rána panuje. Zpěv oběraček rozléhá se po vinicích, neboť kde Slovenka, tam zpěv, a raději – říkají robotnice – máme pána, který méně platí, jen když nám dovolí svobodně zpívati“. A tak ve vinohradě zazpívaly desítky písní. Božena Němcová si zaznamenala i tuto:

Rastie – da javor, javore,
tej mojej mamke vo dvore,
rozpúšťa lístok zo široka.
Prikry – da môjho milého,
či je nádej u neho..


Božena Němcová popsala atmosféru ve vinohradech. Oběračky kladly odtržené hrozny do puten a na hřbetech odnášely do lisoven, kde chlapi v lisech lisovali mošt. Plné ruce práce měla i hospodyně. Za pomoci kuchařů vařila na ohništích v kotlích guláš, připravovalo se pečené maso, chystaly se stoly, na nichž se kupily vybrané veliké a krásné hrozny, blýskaly se sklenice na víno a pálenku. Během vinobraní sem přicházeli i hosté hospodáře. Ale vlastně v čase vinobraní byl každý vítán. Dostal najíst i napít. Když skončily svou práci oběračky a chlapi u lisů, tak i oni se pustili do hostiny a slavnosti.
Božena Němcová napsala: „K večeru začne chasa venku hodovat, ačkoli nemají tolikero jídel jako páni, mají dobrého chleba a masa dostatek, k pití pálené neb víno, a byť i bylo kyselé, přece po něm srdce veselé, a když potom cikáni hrát přijdou, je veselost ještě větší. Tančí se, zpívá, fajčí a pije, střílí, rozličné fígle se robí, a když se stmí, nakladou se ohně a rozsvítí smolnice“. Bylo to tedy vinobraní plné veselosti.
Od vinobraní, které popsala Božena Němcová, uběhlo už půl druha století. Hodně se změnilo i ve středoslovenských vinicích, a také zvyky. Ale i teď, když se zbarví vinohrady a dozraje réva, začínají hody a slavnost hroznů a vína. Vinobraní naplní kraj zvláštní atmosférou. Je to svátek, o který se přičinila vinná réva, půda, slunce, déšť a práce vinohradníků. To všechno se mění na bílé, modré, růžové vínko, které tak dobře lahodí srdci.
Milan Gajdoš