Stopy
Výstava chce připomenout osobnost, která se z paměti národa ztratila

J. Polák může být inspirativní i pro dnešního člověka

Magda Veselská je vedoucí oddělení dokumentace Židovského muzea v Praze a již několik let jezdí na pár dní do Košic. Nikoli na dovolenou. Svůj čas tráví ve Východoslovenském muzeu. Proč?
Alžběta Groszová, Košice, 1936. V rámci své práce v Židovském muzeu v Praze jsem narazila i na jméno doktora práv Josefa Poláka, který sice pocházel z Prahy, ale jak jsem zjistila, dvacet nejplodnějších let svého života a aktivní činnosti v oblasti dějin umění a muzeologie strávil právě v Košicích, tehdy ve Státním východoslovenském muzeu. Logicky tedy moje cesta z Prahy vedla do Košic, kde studuji archivní matriály, které se dochovaly právě k působení Josefa Poláka v Košicích v letech 1919 až 1938.
Váš letošní studijní týden končí. Čím jste obohatila svoje dosavadní poznatky?
Podařilo se dokončit rozsáhlou rešerši archivního materiálu, který je uložen ve Východoslovenském muzeu v Košicích. Jedná se přibližně o padesát archivních krabic různých písemností a dokumentů vztahujících se k působení Josefa Poláka ve funkci ředitele košického muzea. Josef Polák sem přišel hned po vzniku Československé republiky a zůstal zde do listopadu 1938, kdy v souvislosti s dramatickou změnou politických poměrů se jako Čech musel vrátit do Prahy. Všechny informace, které jsem získala i v Košicích, potom vyústí do výstavy. Tou oslavíme 120. výročí narození Josefa Poláka.
Víte už termín této výstavy? A bude jen v Praze?
Výstava v pražském Židovském muzeu bude v únoru a březnu příštího roku a posléze bude převezena i do Košic, na půdu Východoslovenského muzea, kde bude zpřístupněna pravděpodobně na podzim. Výstava bude k vidění možná i v Bratislavě.
Troufám si tvrdit, že asi málokomu, ani snad muzejníkům, jméno Josef Polák moc neříká. Čím je tak zajímavý?
Když jsem se osobou Josefa Poláka začala zabývat, neměla jsem žádnou představu o jeho působení na Slovensku. Tuto osobnost jsme vnímali zejména jako velmi zásadní pro dějiny Židovského muzea v Praze. Lze říci, že během svého krátkého působení tam, přibližně v rozmezí dvou a půl let, položil základy špičkové muzejní instituce, která má dnes světovou pověst. Teprve když jsme se životem a osobou Josefa Poláka začali zabývat podrobněji, zjistili jsme, že v Praze zúročil své bohaté zkušenosti, které nabyl právě v Košicích. Když jsem se tedy poprvé vydala do Košic, zjistila jsem, že Josef Polák byl velmi významnou osobností nejen v kontextu českého a slovenského muzejnictví, ale také v kulturním kontextu obecně, zejména co se týká dějin umění, ale také osvětové činnosti, divadla, hudby, filmu a podobně.
JUDr. Josef Polák, Jiřina Poláková, malíř Jan Hála a fotograf Karel Plicka na plese v košickém divadle, březen 1935. Čím vás osobně Josef Polák zaujal?
Z archivního materiálu na mě dýchalo, že byl velmi vřelým, srdečným člověkem s širokým záběrem, snažil se pomáhat ostatním, vrhal se do nových aktivit, měl v sobě určité objevitelské nadšení a to jsou vlastnosti, které se mi velice líbí. Za tu dobu, kdy se věnuji bádání o jeho působení a jeho aktivitách, tak jsem si k němu vytvořila velmi blízký vztah, protože v mnoha ohledech mi jeho osobnost velmi imponuje.
Myslíte si, že dnešnímu člověku takovéto konání, taková aktivita obecně v prospěch druhých něco říká?
To bohužel nejsem schopna posoudit. Musím ale říct, že v roce 2003 na podzim byla na historické budově Východoslovenského muzea odhalena Dr. Josefu Polákovi pamětní deska. Při té příležitosti jsme připravili literární pásmo, které bylo komponováno hlavně z korespondence Josefa Poláka a doplněno základními životopisnými daty a aktivitami. Podle reakcí lidí, kteří se odhalení zúčastnili, si myslím, že je osobnost Josefa Poláka a jeho aktivity oslovily. Inspirováni touto akcí budeme hledat další možnosti, jak osobnost Poláka vrátit do obecného povědomí. I s ohledem na jeho tragický konec lze říci, že z paměti národa, on, jako kulturní pracovník, téměř vymizel, a to je velká škoda.
Zmínila jste se o tragickém konci života Josefa Poláka. Jak se jeho život skončil? A vlastně ještě předtím - co dělal a kde žil po nuceném odchodu z Košic?
Po dramatickém odchodu z Košic v listopadu 1938 začal pracovat v Praze, nejprve ve Státním fotoměřickém ústavu, potom v Židovském muzeu. Nicméně věren svým vlastnostem a charakteru se Polák zapojil do odbojové činnosti. Došlo však k prozrazení odbojové skupiny a tudíž i jeho osoby. Dr. Polák byl v srpnu 1944 zatčen a potom odvezen do Terezína, odtud do Osvětimi. Jeho stopa se ztrácí v lednu 1945. Dodnes není bohužel jasné, kdy a za jakých okolností zemřel. Dochovala se jen svědectví několika spoluvězňů, kteří vypověděli, že i v dobách těžkých pro něho samotného ještě podporoval své spoluvězně. Za datum jeho úmrtí proto považujeme leden 1945.
Jistě bychom si o tak aktivním člověku jako byl JUDr. Josef Polák mohli povídat dlouho, nejen o budování muzejních sbírek, ale také o jeho vztazích s umělci, organizování výstav, autorské tvorbě. Nicméně určitě zájemcům více přiblíží osobnost tohoto Pražana a jeho působení na Slovensku výstava. Potěšitelné je, že ji budou moct zhlédnout i Košičané a snad i Bratislavané.
Helena Miškufová