Osobnosti
Před devadesáti lety se narodil Karel Šmíd

Na Spiši ještě vzpomínají na Karla Šmída

Kroniky vznikaly zejména proto, aby se v nich zachovaly slavné a památné události předků. Obrazovou kronikou a procházkou historií druhé poloviny minulého století je možné nazvat archiv portrétních karikatur, které vytvořil a zanechal pražský výtvarník - docent Karel Šmíd (1914- 1985). Dětství prožil v Pošumaví, ve Čkyni. Vystudoval ČVUT v Praze a poté jako středoškolský profesor zeměpisu a kreslení nastoupil v roce 1938 na své první místo pedagoga pro něho v dosud neznámém městě na východě republiky, ve Spišské Nové Vsi.
K. Šmíd: M. Benka Na Spiši se ještě najdou pamětníci, kteří na působení profesora Šmída dodnes rádi vzpomínají. Na význačného pedagoga, ale též na člověka dobrého, veselého, milovníka lidových písní, zpěváka a hudebníka. Nejenže překvapil své studenty, když si neuvěřitelně rychle - za necelé dva měsíce - osvojil slovenštinu, ale později už uměl také „rečovac“ v nelehkém spišském nářečí, čímž s i získal srdce Spišanů. Na Slovensko a Spiš se rád vracel i po roce 1945. Zde vzniklo trvalé a upřímné přátelství s lidmi a obdiv ke krajině pod majestátným Spišským hradem. V portrétní karikatuře ho nejvíce přitahoval svět umělců - přátel, ať už to byli spisovatelé, výtvarníci, herci, zpěváci, anebo hudebníci. V jejich podobách hledal charakteristické rysy, které tlumočil vlastní nenapodobitelně dobráckou, úsměvnou, výtvarně a umělecky dokonalou výtvarnou zkratkou.
Kromě dokonalé vizuální podoby uměl jako brilantní kreslíř přidat i něco navíc, kousek toho dobrého, skrytého před vnějším světem, zprávu o lidské duši portrétovaného. Neoddělitelnou součástí jsou i přídavné atributy vyjadřující jeho záliby, nebo jiné aspekty, které měly souvislost s jeho činností a životem (Benkův lidový kroj a v pozadí hory, které tak rád maloval, nebo Krónerův postoj z herecké kreace Kuba). Na kompozicích jeho kreseb můžeme obdivovat dokonalou výtvarnou a estetickou harmonii a významovou funkci linií.
A tak i díky jeho kouzelné tužce a štětci můžeme i dnes zhlédnout přímo živě úsměvné podoby takových osobností slovenské kultury, jako jsou Martin Benka, Ľudovít Fulla, Július Nemčík, Ladislav Novomeský, Viliam Záborský, Jozef Króner, Peter Jilemnický, Alexander Moyzes, Andrej Očenáš aj. Ve svém bohatém archivu portrétních karikatur nám tak Karel Šmíd zanechal rozsáhlou a umělecky i dokumentárně cennou galerii významných osobností – kromě přátel, s nimiž se setkal osobně (Bidlo, Burian, Hoffmeister, C. Bouda, Marvan...), i osoby, které znal jenom z fotografií (J.Mánes, Cézane, Picasso, Mozart, Smetana, Bach, H.Ch. Andersen, Čechov, Puškin, Majakovský, London, Hemingway...).
I když Šmíd byl všestranným výtvarníkem, svoje přední místo v českém umění si vydobyl právě portrétní karikaturou. Shodli se na tom nejen jeho obdivovatelé (většina jeho prací byla uveřejněna v 70. - 80. letech v populárních časopisech Svět v obrazech a v Tvorbě), ale také výtvarní teoretici.
Peter Závacký