Výzkum
O současnosti v Muzeu kultury Čechů na Slovensku s PhDr. Hanou Zelinovou

Dokumentace v hodině dvanácté

Je všeobecně známo, že česká menšina na Slovensku nemá žádnou kulturní instituci, žádné divadlo a ani národnostní školství jako některé jiné i méně početnější národnostní menšiny. Jedinou oficiální institucí je muzeum, které v skromných podmínkách vyvíjí velice záslužnou činnost. S jeho vedoucí PhDr. Hanou Zelinovou jsme vynechaly provozní problémy a věnovaly se zaměření a cílům. H. Zelinová má k české kultuře velice blízko; nedá mi nepřipomenout, že její rodné příjmení bylo po tatínkovi typicky české – Bílková, a tak na vlastní kůži zažila poslovenštění typu Bíleková.

Po necelých pěti letech se Dokumentační centrum české kultury na Slovensku v Martině přejmenovalo na Muzeum kultury Čechů na Slovensku. Proč došlo ke změně názvu?
Změna názvu souvisela se změnou názvu celé instituce. Do dubna 2004 to bylo Slovenské národní muzeum – Etnografické muzeum v Martině a od dubna Slovenské národní muzeum – muzea v Martině. K tomu kroku došlo proto, že součástí muzea se stala další instituce, která sídlí v Martině, a to Muzeum Andreje Kmetě. V té době už původní název nevystihoval skutečnost, došlo tedy ke změně a trochu komplikovanému názvu.

Která další muzea jsou zahrnuta pod tento společný název?
Je jich skutečně několik. V první řadě Muzeum slovenské vesnice – které známe jako skanzen, Muzeum Martina Benky, Muzeum Andreje Kmetě, Muzeum kultury Čechů na Slovensku, Muzeum kultury Romů na Slovensku a Muzeum Karla Plicky.

Posledně jmenované muzeum je poměrně neznámé, je také v Martině?
Ne, není. Přibližně v polovině cesty mezi Martinem a Turčianskými Teplicemi leží malebná vesnička Blatnice a právě tam, v tamní „kúrii“, je od roku 1988 Muzeum Karla Plicky. A jak to už vyplývá z názvu, je věnováno životu a dílu Karla Plicky s velkým důrazem na období jeho působení na Slovensku a vztahem k této části kdysi společného státu.

Vraťme se k Muzeu kultury Čechů, které je v Martině v domě, v němž bydleli manželé Horákovi, on, Čech, profesor, významný folklorista, ona Slovenka, dlouholetá archivářka prezidenta Masaryka. Jaké sbírky už zde máte a jaké akce u vás probíhají?
Tato instituce vznikla v roce 1999 jako Dokumentační centrum české kultury na Slovensku. Myslím, že jsme obhájili statut seriózní muzejní instituce, vyvíjeli jsme poměrně bohatou sbírkovou i prezentační činnost. I vzhledem k tomu jsme získali v roce 2004 název Muzeum kultury Čechů na Slovensku. Získávat sbírky, které dokumentují kulturu Čechů na Slovensku, je poměrně komplikovaná záležitost, protože když porovnáme, v jakých podmínkách žily ostatní menšiny na Slovensku a v jakých podmínkách se vytvářela česká menšina na Slovensku, je v tom markantní rozdíl. Česká menšina se vlastně formovala hlavně po vzniku Československé republiky, tedy po roce 1918 a materiální kulturou se jen velmi málo lišila od okolního majoritního obyvatelstva.

Ale národnostní menšinou jsme se stali až po rozdělení společného státu v roce 1993.
Proto jsem použila termín, že se jako menšina formovala. Češi na Slovensku se de facto i de jure stali menšinou až v roce 1993 po rozdělení společného státu a vzniku dvou samostatných republik – České republiky a Slovenské republiky. V rámci naplnění myšlenky dokumentace kultury Čechů na Slovensku se snažíme mapovat působení českých významných osobností, získáváme jejich různé osobní předměty a zaměřujeme se také na spolkovou činnost, která evidentně souvisela s působením Čechů např. tělovýchovná jednota Sokol. Ale zaměřujeme se i na profesní skupiny, například na pedagogy.

Nedávno jste dělala průzkum působení Čechů na jižním Slovensku. Jaké máte poznatky?
Jedním z podnětů vzniku naší instituce byl vědeckovýzkumný úkol - analýza podílu Čechů na hospodářském, kulturním a společenském životě Slovenska. První etapou bylo dokumentování působení Čechů v regionu Turiec a zvlášť ve městě Martin. Až po ověření metod jsme si troufli formulovat další etapu; zvolili jsme období kolonizace jižního slovenskou pozemkovou reformou. Ta se vázala především na oblast jižního Slovenska. A tak nás tento úkol zavedl na jih, převážně do okresu Dunajská Streda.

A co jste zjistili, co jste získali?
Zjistili jsme, že český a moravský fenomén tu byl ještě donedávna výrazný a velmi významný, protože až 23% z kolonistů, kteří v období první Československé republiky na jižní Slovensko přicházeli, byli Češi a Moravané. Bohužel, k úloze jsme přistoupili poněkud pozdě, protože už je velký problém najít informátory, kteří by nám o této době, v podstatě o působení jejich rodičů, mohli poskytnout nějaké informace. Přesto tyto děti kolonistů, jak jim říkáme, a dnes mají kolem 80 roků, byly velmi vstřícné a upřímně nás vítaly. Snažily se všemi možnými prostředky nám pomoct mapovat tu velkou záslužnou práci, kterou jejich rodiče na jižním Slovensku vykonali. Musím ještě připomenout, že výzkum jsme mohli provádět díky finanční podpoře Slovenského komitétu pro UNESCO MOST.

Zarazila mě jedna informace z výsledku sčítání lidu v roce 2001, totiž to, že v obci Macov na jižním Slovensku se až 17 procent lidí hlásí k české národnosti. Je podle vás český prvek v těchto obcích stále cítit, nebo to je už jenom srdeční záležitost hlásit se k národnosti svých rodičů?
Prvek je tam cítit dodnes. Ty děti kolonistů dodnes mezi sebou mluví českým nebo moravským nářečím. Zachovaly si písničky, které si dodnes zpívají, zachovaly si recepty z kraje svých předků i pracovní postupy. Co bylo pro mě velice pozoruhodné je to, že se stále snaží to svoje povědomí uchovat a všemi prostředky zachovat informace a poznatky o českých a moravských kolonistech. Dělají různé kroniky, odkládají fotografie. Prostě jim velmi záleží na tom, aby se na tu obrovskou práci, kterou jejich předkové vykonali, nezapomnělo.

A ještě můžeme připomenout vaši výzvu, aby potomci Čechů a Moravanů poskytli různé dokumentační předměty o životě svých rodičů. Setkala se s ohlasem?
Do určité míry ano. Zejména starší lidé, vlastně potomci těch Čechů a Moravanů, kteří sem na Slovensko přišli, nám poskytují různé dokumenty a fotografie svých předků. Mají totiž obavy, že s jejich odchodem z tohoto světa se tyto dokumenty doby ztratí. A tak se náš sbírkový fond rozrůstá. Všem dárcům těchto dokumentů děkuji.
Helena Miškufová

Inštruktor ministerstva sociálnej pečlivosti
V Bratislave dňa 14.října 1924
Ministerstvu sociální péče v Praze

Dle výše citovaného nařízení ministerstva sociální péče navštívil jsem dne 13. t.m. kolonii „Hviezdoslavov“ na bývalém území Vörösmajeru, obec Čtvrtek na Ostrově, okres Šamorýn. Kolonie je vzdálená od stanice Usor 3 km a čítá 23 kolonisty, z nichž 2 jsou z Moravy, 8 z Oravy a ostatní z bývalého území župy trenčínské. Dle náboženství jsou asi z polovice katolíci, z polovice evangelíci…
Celková výměra kolonie činí 425 kat. jiter. Nejmenší výměra 1 kolonisty jsou 2 jitra a je to bývalý dělník ve dvoře, který se živí prací zemědělskou u okolních rolníků. Půda rozparcelovaného velkostatku je mizerná vrstva drobného stěrku naplaveného blízkým Dunajem , který odvádí všechnu vlhkost i výživu pro rostliny. Zavodňovati kraje nelze, protože Dunaj nalézá se 15 km od kolonie. Voda k pití a spotřebě je ve hloubce asi 6 m.
Celý kraj je bez ovocného stromoví, pouze cesta k majeru je osázená akáty. Kvalita půdy je taková, že ještě nyní při podzimním orání vyorávají kolonisté uschlý a nestrávený hnůj. Letošní sucho zavinilo, že kolonisté nemají ani tolik úrody, aby mohli osíti na jaře pole, natož aby mohli krmiti vepřový a hovězí dobytek, pokud se ho už v nouzi nezbavili. Průměrná sklizeň po 1 kat. jitře odhaduje se na 2 q žita a 1/2 q ječmene. Viděl jsem zásoby všeho vymláceného obilí a sám hrozím se bídy, která kolonisty v zimě očekává. Obilí je předčasně uschlé a asi takové kvality, jako u normálních sklizní zadina. Brambory jsou měkké, jako kdyby byly upečeny a kazí se ve sklepech hned po uložení a nejsou vůbec schopny k jakémukoliv zužitkování, protože ani dobytek jich nechce žrát.
Stavení kolonistů jsou bývalé stáje a sýpky a byty na velkostatku zaměstnaných robotníků. Mají vesměs chatrné střechy, jimiž do bytů teče, prohnilé stropy, a ježto nejsou nad základy isolované, proniká jimi i voda ze spodu, takže kolonistům plesniví šatstvo a obuv a děti většinou stiženy jsou z vlhkosti zánětem spojivek. V celém dvoře hemží se potkani, kteří kolonistům působí velké škody, jak na nepatrných zásobách obilí, tak i na vepřovém dobytku a drůbeži. …
Všichni kolonisté splatili průměrně na přidělenou půdu a stavení 1/3 a 2/3 jsou ještě dlužni. Osm kolonistů staví dle zákona o stavebním ruchu nové domky. Na domkách však se nepracuje, protože kolonisační družstva, která stavbu provádí, nedostalo prý od ministerstva sociální péče vyplacenou státní podporu.Kolonisté sami nemohou si vypůjčit peněz na zlepšení svých obytných budov, neboť podnes neobdrželi od pozemkového úřadu přídělových listů a nemají tudíž přiděleny jim majetek na sebe vknihovaný, ačkoliv jsou již na kolonii 3 roky.
Kolonisté vesměs jsou pracovití a počestní lidé. Odložil jsem schválně svoji prohlídku na pozdější dobu, abych viděl, zda jsou hotovi s podzimními pracemi a mohu jim po této stránce vydati vysvědčení, že velmi dobře svěřenou půdu obdělávají. Zařídili si z části dvora jednotřídní školu, která svojí úpravou a výzdobou mohla by býti mnohým školám vzorem. …
Při stěhování se do kolonie nedostali kolonisté žádné slevy na dopravu svého nářadí a dobytka. Všechny doklady nalézají se u kolonisačního družstva v Bratislavě a nebyly dosud ministerstvem železnic vyřízeny.
V okolí Hviezdoslavova není vůbec žád ných lesů a kolonisté nemají na zimu zásoby paliva. Snad by bylo lze pohnouti správu státních lesů na Slovensku, aby jim aspoň nějaké palivové dřevo darovala, nebo prodala za sníženou cenu. …
Shrnuji svoji zprávu v úsudek, že kolonisté ve Hviezdoslavově, první kolonisté na Žitném Ostrově vůbec, jsou nešťastnými obětmi nepromyšleného experimentu. Pozemkový úřad provedl parcelaci Vörösmajeru, aniž by se byl dříve přesvědčil o bonitě půdy. Pouhé přeptání se v okolních vesnicích bylo by mu stačilo k poznání, že dvůr Vöröš je neúrodný a že každý jeho nájemce před válkou zkrachoval.
Jestliže kolonistům hviezdoslavským nedostane se dostatečné podpory a přijde-li ještě jeden tak neúrodný rok, jako letošní, budou všichni kolonisté žebráky a nezbyde jim, než aby z kolonie utekli a hledali si zaměstnání jako zemědělští dělníci, ačkoliv před přesídlením na Žitný Ostrov byli to vesměs dobře situovaní lidé.
Prosím ministerstvo sociální péče, aby laskavě vzalo na vědomí, že moje zpráva je absolutně objektivní a že mohu kdykoliv a komukoliv svědky její pravdivost potvrditi.
E. K. Rsol, v. r.

Ministerské radě Republiky Československé v Praze
V Bratislavě, dne 3.listopadu 1923

Kolonizační družstvo pro Slovensko prosí, aby mu přiznána byla obecná prospěšnost pro dostavby a novostavby na 15 slovenských koloniích, jež jsou níže jménem uvedeny za tím účelem, aby dosáhnouti mohlo státní podpory dle zákonů o podporování stavebního ruchu v té výši, jak jest stanoveno pro obecně prospěšná stavební sdružení.
Žádost svou odůvodňuji tímto:
Na 15 koloniích na Slovensku, a to: na Štefanikově, Miloslavě, Hviezdoslavově, Margitmajeru, Ujpustě, Silošpustě, Nové Ďale, Šetetkutu, Malom Fajkurtu, Zeleném Háji, Eberhardu, Dolních Žemberovicích, Kulantově, Malém Romhanu, Čöröpustě má býti dostaveno a znovupostaveno asi 380 hospodářských domků pro kolonisty, kteří jsou vesměs nemajetnými drobnými zemědělci. Velká většina kolonistů ztratila nedokonalostmi v provádění pozemkové reformy úplně své jmění. Někteří kolonisté postavili si částečně svá hospodářství, stavby jsou však neúplné a racionálnímu hospodaření nevyhovující; značná část kolonistů své stavby dosud nezahájila, bydlí a hospodaří nemožným způsobem ve starých budovách bývalých velkostatků v chlévech atd. Otázka řádného a ekonomické provedení odpovídajících hospodářských staveb, dále otázky financování a úvěrů pro tyto stavby jsou technicky a právně takového rázu, že k jich řešení nejsou kolonisté ani schopni….

Použité dokumenty jsou ze Slovenského národního archivu.