Stopy
Masarykovy školy v Bratislavě
Pod názvem Dědictví po Masarykovi uspořádala Slovenská komora Česko-Slovenského výboru 11. října v Bratislavě konferenci při příležitosti 75. výročí otevření Masarykových škol na Tehelném poli.
Na konferenci odznělo přes deset přednášek na téma Tomáš Garrigue Masaryk a česko-slovenské vztahy, k nimž se rozvinula místy poměrně ostrá diskuse, ukazující, že osobnost prvního československého prezidenta má dodnes i mezi slovenskou inteligencí řadu odpůrců. K nejzajímavějším přednáškám patřil úvod ředitelky Základní školy na České ulici v Bratislavě Mgr. Ivety Kopáskové o historii zmíněných Masarykových škol a návazně improvizované vystoupení architekta Štefana Šlachty na téma „Masarykovy školy v kontextu česko-slovenských architektonických vztahů“, v němž přiblížil i pozoruhodnost tohoto školního areálu z architektonického hlediska. Myšlenku navrátit školám jméno významné osobnosti našich dějin samozřejmě podporujeme, i proto uveřejňujeme s laskavým svolením část vystoupení p. ředitelky ve zkráceném překladu.
Plody 75leté činnosti
Tři čtvrtě století v životě školy je čas, jenž stojí za povšimnutí, bilanci současné činnosti i vzpomínku na první dny a roky školy. Jak to všechno na České ulici vlastně začalo?
Vznik školy na Tehelném poli, podobně jako v jiných čtvrtích rozvíjející se Bratislavy po 1. světové válce, podmínil naléhavý problém přeplněnosti státních škol. Obyvatelé této čtvrtě vynaložili nemalé úsilí na to, aby Referát Ministerstva školství a národní osvěty uznal naléhavou potřebu nové školy a v roce 1924 vytvořil ideový návrh na stavbu lidové a měšťanské školy na Tehelném poli. Ve stejném roce předložili svoji společnou práci ředitel II. státní chlapecké měšťanské školy v Bratislavě Václav Volák a správce IV. státní lidové školy František Matulay. Dne 14. listopadu 1925 se ministerská rada usnesla na urychlené výstavbě škol na Tehelném poli v maximálním
nákladu 7 500 000 Kčs, s podmínkou, že město Bratislava poskytne zadarmo pozemek.
V roce 1926 přijal tento závazek zastupitelský sbor a schválil ho župní výbor. Byla vypsána veřejná soutěž, v níž zvítězil návrh arch. Pavla Smetany z Prahy. Celková rozloha pozemku byla 113 arů 55 m2. Stavba byla zadána na veřejném ofertním řízení koncem března 1928 a práce začaly 18. června 1928 pod vedením vrchního technického úředníka Františka Kadlece. Dne 24. června 1928 byl za účasti vrchního technického rady Ing. Vojtěcha Kállaye, zástupců města, školních úřadů, referátu, rodičů, učitelů, žáků a široké veřejnosti slavnostně položen základní kámen pro dvě školy – dívčí a chlapeckou. Vojtěch Kállay tehdy přislíbil, že pokud nenastanou nepředvídatelné okolnosti, stavba škol bude dokončena v září 1929. Dne 25. ledna 1929 na žádost tehelnopolní rodičovské rady kabinetní kancelář povolila, aby nové školy byly nazvány Jubilejní školy Masarykovy (Jubilejné školy Masarykove).
Nemožné se stalo skutečností. Dne 28. října 1929 byla stavba dokončena, vyučovat se v ní začalo 5. prosince 1929. Správcem školy ve funkci dočasného ředitele byl Zdeněk Čižmář. Slavnostní otevření školy se však uskutečnilo až 9. března 1930, jelikož nebyl včas dodán školní nábytek. Na slavnosti se kromě dalších představitelů vlády zúčastnil ministr školství a národní osvěty Dr. Ivan Dérer, mnozí zástupci civilních i vojenských úřadů, institucí, spolků a obyvatelé Tehelného pole. Školy vhodně doplnily intenzivní okolní výstavbu bytů pro městské zaměstnance a rodinných domů. Poskytly možnost přiměřeného základního vzdělání dětem nejen z majetných rodin, ale zejména dětem dělníků a drobných živnostníků.
Původně školu tvořily dvě architektonicky shodné budovy v konstruktivistickém stylu na Budyšínské a České ulici a k areálu patřila i rodinná vila pro ředitele školy. Prvním ředitelem byl Václav Volák. V 70. letech byly obě budovy zrestaurovány (během rekonstrukce se vyučovalo na jiné ZŠ). V roce 1976 se do jedné ze školních budov na Budyšínské ulici nastěhoval Obvodní národní výbor Bratislava III, který tam sídlil do školního roku 1988/89, kdy byla budova znovu vrácena škole, ale v současnosti je v ní soukromé gymnázium. Od července 2002 byla Základní škola na České ulici rozhodnutím místního zastupitelství Bratislava-Nové Mesto spojena pod společné vedení s mateřskými školami na Osadní a Rešetkové ulici.
Údaje z kronik
Ve školním roce 1929/1930 navštěvovalo školu 527 žáků, z toho v sedmi lidových třídách (1.–5. ročník) bylo 376 žáků a ve třech měšťanských třídách (6.–8. ročník) 151 žáků. Učitelský sbor měl 10 členů. Na těchto školách se poprvé v Bratislavě konalo v březnu pokusné očkování proti záškrtu a v květnu proti neštovicím. Kronika dále uvádí, že první školní rok v nové budově byl úspěšný a děti ho ukončily výlety na místa: Horský park (lesopark nad Bratislavou), Devín, Malé Karpaty, Lednice, Trenčín a Vysoké Tatry.
Dne 12. října 1930 poctil školu návštěvou tehdy už 80letý prezident T. G. Masaryk. Přivítali ho žáci i občané města, ministerský rada Dr. Hendrych, školní inspektor Illek, předseda rodičovského sdružení Strejkal. Pěvecký sbor bratislavských učitelů zazpíval jeho oblíbené písně. Dne 30. května 1934 dokončili sadovou úpravu okolí školy pod vedením prof. Petra ze zahradnické školy v Eberhause (dnes Malinovo). Ve školním roce 1934/35 odměnil prezident T. G. Masaryk žáka Waldemara Urminského sumou 200 Kčs za plastický obraz. V obou Masarykových školách se uplatňovaly na tehdejší dobu mnohé pokrokové metody pedagogické práce, zájmové činnosti (např. Společnost Červeného kříže), rozvíjela se družební spolupráce s partnerskými českými školami, později ve snaze užšího spojení školy s praxí i s patronátním závodem Dynamit Nobel (později Chemické závody Juraja Dimitrova – CHZJD).
Zabezpečeno bylo školní stravování a zdravotní péče zejména dětí z chudších rodin, jež byly vysílány na prázdninové osady a na jejich pobyt přispívalo rodičovské sdružení (skládalo se z 15 rodičů a 5 členů učitelského sboru). Zdravotní stav žáků sledoval školní lékař, plnící navíc i osvětové poslání přednáškami pro rodiče. Do školní knihovny přibývaly darované knihy, sdružení získávalo peníze na potřeby chudých dětí. Spořitelna jim dala vkladní knížky s počátečním vkladem, ředitel banky Forbath zaplatil mléko pro 130 nejchudších žáků, Červený kříž vařil polévky pro 450 dětí, železnice denně poskytovaly obědy 30 žákům. Komplexní poslání plnily školy i v následujících obdobích, jejich činnost však nebyla jednoduchá. Například před příchodem fronty zabrala školu německá branná moc, škola sloužila jako vojenský lazaret a učit se muselo v náhradních prostorách.
Hudba a sport
Za 75 let prošlo bránami školy přibližně 38 000 žáků. Ve školním roce 2005/06 navštěvuje základní školu 226 žáků a v obou mateřských školách je 131 dětí. Škola měla už v minulosti bohatou hudební tradici. Ve školním roce 1931/32 založil Dr. Jozef Knobloch na měšťanské škole 34-člennou žákovskou kapelu a kromě toho sestavil a vedl žákovský hudební sbor. V období po 2. světové válce se stal známým školní pěvecký sbor pod vedením učitele Adama Gallera. Žáci vystupovali na slavnostních akademiích ke Dni matek, státním svátkům a jiným příležitostem, připravovali tělocvičné hry, závody, prostná cvičení s hudbou a samostatné hudební vystoupení. Úspěšně účinkoval dramatický klub Štefánik a sdružená Lidová scéna. Od školního roku 1994/95 má rozšířené vyučování hudební výchovy už od 1. ročníku a znovu dosahuje významné úspěchy. V rámci hodin hudební výchovy se děti učí hře na sopránové zobcové flétně a vrcholem je nácvik dětské opery a muzikálu.
První sportovní třída na Slovensku vznikla na této škole v roce 1974/ 75 pro žáky 6. ročníku se zaměřením na kopanou ve spolupráci s TJ Slovan CHZJD Bratislava, a v následujících letech dosáhli žáci školy několika titulů mistrů Slovenska i ČSSR ve svých věkových kategoriích a Československo reprezentovali na žákovských turnajích po Evropě, později se stali oporami řady mužstev doma i v zahraničí. Po zrušení fotbalových tříd z technických příčin v roce 1984 škola navázala na sportovní tradici zřízením volejbalových tříd od roku 1995/96 ve spolupráci se Slávií UK Bratislava a chlapců s ŠK VKP Bratislava a i v tomto sportu zaznamenává úspěchy včetně mistrovských titulů, i když poslední tři roky se vzhledem na trvalý pokles počtu žáků už nepodařilo specializovanou volejbalovou třídu otevřít a funguje jen školní sportovní středisko se zaměřením na volejbal.
Mezinárodní aktivity rozvíjí škola prostřednictvím dvou projektů: v rámci programu EU Socrates/Comenius 1 škola spolupracuje s partnerskými školami v britském Bristolu, italských Benátkách a bulharské Sofii na projektu „Children in the classroom sharing through music and the creative arts“ (Děti ve třídách s rozšířeným vyučováním hudební a výtvarné výchovy a kreativní tvorby). Letos začala škola spolupracovat se zeměmi Višegrádské čtyřky v rámci projektu Psalmus Humanus.
Mezi absolventy školy byla řada osobností jako současný prezident SR Ivan Gašparovič, krasobruslaři Ondrej Nepela a Karol Divín, hokejista Vladimír Dzurila, mistr Evropy 1975 v kopané Ing. Anton Ondruš a řada dalších úspěšných sportovců. V oblasti kultury to jsou například akademičtí malíři Dorota Sádovská a Ivan Schurman, herec Richard Stanke, bývalý ředitel STV Ing. Milan Materák, člen skupiny Lojzo František Urminský, Miroslav Žbirka, a mnoho jiných.
JV
Foto: autor
