Naše příběhy

Dárek k abrahámovinám

Motto: Člověk je vážen a nevážen nejen podle toho, co dělá, nýbrž i podle toho, co chce
(Demokritos)

Žádné životní jubileum se neobejde bez dárků. Někdo tajně touží po špercích, perlách, dovolené u moře, jinému by stačil „kousek“ štěstí navíc či láska. Jsou však lidé, pro něž je dárkem především naplněná touha. Manželé Jitka a Štefan Ižovi z Košic o tom mohou vyprávět. Jejich letitá touha po děcku se naplnila hned dvojnásobně. Narodila se jim dvojčátka.
Natálka a Veronika. Společně se nechtěly fotografovat. Sólistky - jedna v mámině, druhá v tátově náručí. Uprostřed posledního týdne roku 2005 v Košicích vytrvale a vydatně pršelo a bílá krása sněhového kožichu, do něhož se město odělo předchozí den, se proměnila v nepříjemnou čvachtanici. V panelovém bytě manželů Ižových však rozmary počasí neměli ani čas vnímat. Doslova celý svět se tady teď točí kolem nejmladších obyvatelek Natálky a Veroniky. Nejen rodiče, babička, ale dokonce dvě kočky, které své prvotní prskání na děvčátka postupně proměňují ve zvědavé pokukování do peřinky.
Ižovi si konečně oddechli a svůj „dárek“ mohou vychutnávat bez zvědavých novinářů a fotografů, kterých se tu od narození dvojčátek vystřídalo dost a dost. Jitka Ižová žije v Košicích už bezmála pětatřicet let. Rodačku z Prostějova sem zavál osud jejího otce. Jako voják z povolání byl nakonec převelen až do metropole východního Slovenska. A tady se rodina usadila natrvalo. Zde také paní Jitka, inženýrka ekonomie, poznala svého manžela Štefana. Celých patnáct let toužili po vlastním potomkovi. Příroda však „nespolupracovala“.
„Když mi bylo pětačtyřicet, už jsme to vzdávali. Tehdy jsem si říkala, že už mám věk. Chtěli jsme si dítě osvojit. Lékaři nás však ujišťovali, že můj zdravotní stav je dobrý, a tak jsme se ještě pokusili. Na druhý pokus tentokrát umělé oplodnění vyšlo,“ svěřuje se Ing. Jitka Ižová, rozená Bláhová.
Krátce po svých padesátinách a v „před-večer“ vánočních svátků přivedla na svět dvojčata. Byl to ten nejkrásnější dárek, který si mohla přát a z něhož je šťasten i její manžel.
Paní Jitka působí mládím a optimismem. Mnohá dvacetiletá maminka by jí její životní energii mohla závidět.
„Můj optimismus? Asi je to vrozené, protože máma je taky většinou optimisticky naladěná. Přispívá k tomu i vztah s manželem. I když jsme dlouho nemohli mít děti, tak nás to nerozdělilo, spíše naopak,“ přiznává.
Než odešla na mateřskou dovolenou, pět let působila mezi studenty. Když po dvaceti letech práce v bankovnictví její poslední banka „přišla na buben“ a ona musela odejít, absolvovala dvouleté pedagogické studium a začala učit na střední škole. Její maturanti jí mateřství přejí, ale současně litují, že je nemohla dovést až k jejich zkoušce dospělosti. Se svou profesorkou jsou však stále v kontaktu.
Natálka a Veronika. Společně se nechtěly fotografovat. Sólistky - jedna v mámině, druhá v tátově náručí. Veronika se probudila a křikem se domáhala svého krmení. Tatínek se ujal přípravy papáníčka. Doktor filozofie, původně absolvent pedagogického směru slovenština - angličtina, dnes překladatel a tlumočník z angličtiny, s radostí mění svou profesi za obsluhování svých ratolestí.
Česko-slovenská rodina. Zní zde slovenština i čeština.
„Na děti mluvím česky, stejně jako na maminku, která mi zatím s dětmi také pomáhá, s mužem slovensky,“ říká šťastná maminka.
Tatínek se už připravuje na to, že se svými dcerami bude hovořit i anglicky. Svou obdivuhodnou knihovnu slovníků a encyklopedií rozšiřuje o anglické pohádkové knížky.
V rodině panuje klid a pohoda.
„Nemáme nárok si stěžovat. Máme, co jsme chtěli. A chtěli jsme dvojčata. Máme i dvě kočky. Vždy je lepší, když jsou kamarádky,“ prozradí pan Štefan.
Pro klid v rodině vyřešili šalamounsky i jména dcerušek. Natálka má druhé jméno Zoe, Veronika Zara.
„Ta první se líbila mně, ta druhá manželovi,“ říká s úsměvem maminka vytoužených dvojčátek.
Manželé Ižovi jsou praktickým obrazem tvrzení, že mládí není v letech, ale v myšlenkách. Mají duši dovádivého mládí, ale rozum dospělých, kteří již o životě vědí své.
Proto jim popřejme: Ať vám život přináší jen to nejkrásnější, abyste mohli radost a životní optimismus rozdávat plnými náručemi sobě i svým dcerkám.
Danuše Onofrejová
Foto: autorka