České centrum

Slovensko a Božena Němcová

Loňský rok byl v českém kulturním světě označován také jako Rok Babičky Boženy Němcové. Tím si česká veřejnost připomínala již 150 let od prvního vydání tohoto kouzelného románu. Ani na Slovensku nepřešlo toto výročí bez povšimnutí. Poslední akcí v závěru minulého roku, kterou pořádalo České centrum, byly přednášky o Boženě Němcové a jejím vztahu Slovensku v Košicích a Bratislavě profesorky Jaroslavy Janáčkové z pražské Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
Profesorka Jaroslava Janáčková

„Zatím není dost jasné, jaký podíl měly na vzniku Babičky pobyty Boženy Němcové na Slovensku. Kdybychom to hledaly v námětech, motivech, bychom mohli pochybovat. Například v Babičce Němcová sama pod čarou poznámku, že na Slovensku se svátek svaté Lucie slaví tak a tak. Čili vypadalo, že jsou to takové okrajové drobnosti. teď na Filozofické fakultě vydáváme velkou korespondenci Boženy Němcové, jsou to dopisy, které Němcová psala, ale také dostávala. Dva díly máme vydané a třetí teď připravujeme a bude ještě jeden díl,“ připomněla úvodem svých přednášek profesorka Janáčková, kterou potěšila poměrně značná účast v obou městech.
Jak známo, Němcová navštívila Slovensko během cest za manželem, potřetí jela i s dvěma menšími dětmi, dva velké kluky nechala v Praze u známých. Teprve čtvrtou cestu v roce 1855 – to byla Babička napsaná - absolvovala na základě vlastního rozhodnutí. Slovenským folklorem a národopisem se – dá se říci – zaměstnávala do konce svého života. Z dopisů, různých dalších dokumentů a nejrůznějších i skrytých dramat života a vlastních prožitků Němcové je podle profesorky Janáčkové podíl Slovenska na Babičce zcela zásadní. To šťastné soužití lidí, kteří žijí jednoduše, nikoli primitivně, žijí ve vysokých hodnotách a ve vysoké poezii. Život lidí, které našla na Slovensku, se odrazil v Babičce.
„Václav Cílek, náš známý geolog, napsal knihu Krajiny vnější a vnitřní, kde má kapitolu, že Babička má svůj předobraz v Dobšiné na Slovensku. Dnešní Čech prožívá zvláštní vytržení jiného prostoru a lidství, když se dostane třeba do Indie a různých jiných míst. On má podobnou zkušenost se Slovenskem, a jak o tom přemýšlí, tak si říká, že ta Božena Němcová si musela na Slovensku prožít něco, co potom promítla do Babičky. Když my čteme ty dopisy, dáváme Cílkovi za pravdu.“
Přiznám se, že je to poprvé, kdy se setkávám s názorem, že v podstatě krátké pobyty Boženy Němcové na Slovensku ovlivnily i Babičku. Nejen ve škole, ale i v různých odborných studiích bylo uváděno, že na tvorbu Babičky mělo především vliv dětství v Ratibořickém údolí a zejména jeho idealizovaná podoba. V každém případě je zajímavé, že ještě po 150 letech se stále zkoumá život i dílo této velké české spisovatelky. Mimochodem, Božena Němcová jako jediná žena skončila v první desítce kandidátů v celonárodní akci Největší Čech.
MIŠ

Z dopisů
Názvy někdy klamou
Jsem členem košického občanského sdružení Eko-ľudia, ve kterém se kromě jiného věnujeme i výsadbě rostlin ve školních zahrádkách. Ve Státní vědecké knihovně jsem podle systémového třídění s názvem „Zahrada“ objevil knihu Miroslava Ivanova „Zahrada života paní Betty“. Byl jsem velmi překvapen, že pod tímto titulem je tematika, zabývající se životem a pracemi Boženy Němcové. Z textu se dozvíme mnoho drobných, často i intimních zajímavostí z tehdejšího společenského i politického života. Například to, že Božena Němcová mohla být nemanželskou dcerou kněžny Zaháňské a Metternicha… Je těžké to spolknout, vždyť pro nás se stala mýtem a symbolem českého venkovského lidu a těžko bychom připustili její šlechtický původ.
V knize opisuje autor i osudy dalších českých umělců - Karla Kovařice, Otty Gutfreunda, nebo Jaroslava Seiferta, kteří ve svých dílech navázali na odkaz Boženy Němcové. Takže, máte-li zájem, můžete si přečíst tuto knihu od Miroslava Ivanova z edice Stopy, fakty, svědectví. A chcete-li vědět, jak to vypadalo tam, kde se děj Babičky odehrával, můžete si to i prohlédnout na www.ceskaskalice.cz.
Č. Čermák