Vladimír Suchánek

Vladimír Suchánek - mistr a mistři litografie

Pocta A. Senefeldrovi, 1971, litografie. * 12. 2. 1933, Nové Město nad Metují

Vše to začalo už dávno. Malíři a kreslíři hledali způsob, jak zmnožit a rozmnožit svá jedinečná díla, především kresby. Umožnil to princip tisku: pojednaná matrice, na ní barvy a papír, tlak tiskařského lisu a výsledek – grafický list. Již po roce 1370 dřevořez, dřevoryt a pak další a další grafické techniky. Tisk z výšky, hloubky i z plochy. Mědiryt, lept, suchá jehla, ve 20. století serigrafie … Mezi tím, rok 1818, Praha, Alois Senefelder, kamenná deska ze solnhofenského vápence, litografické tuše a křídy, mastnota barev, papír a dílo – litografie, černá i barevná – a první mistři této techniky: Delacroix, Géricault, Goya, Daumier, Toulouse-Lautrec, Degas, Munch, Chagall, z českých umělců jako jeden z prvních František Kupka. Ve druhé polovině 20. století nový mistr litografie Vladimír Suchánek.

V Praze žije od roku 1951. Je absolventem Akademie výtvarných umění, kde studoval u prof. V. Silovského (1954 - 60). Pak pobyt v Mariánských Lázních a v roce 1966 návrat i s rodinou do Prahy. Zde vlastní grafická dílna, první litografie a intenzivní tvorba. Je též členem, obnovitelem a předsedou (od 1995) Spolku českých umělců – grafiků SČUG Hollar. Po roce 1971 první skromné zahraniční kontakty a uznání - Holandsko, Belgie, později též USA. V roce 1997 člen Evropské akademie věd a umění v Salzburgu. Eterna, 1972, litografie.

Leda s labutí, 1987, litografie.

Postupně rostoucí velké výtvarné dílo: volná grafika - lept, suchá jehla a hlavně barevná litografie. Grafické cykly: Fragmenty, Čtvero tváří roku podle V. Hollara, Zodiac, Theatrum humanum, Živly, Levitace (po roce 1975). Grafické portréty a pocty: Van Eyck, Bosch, J. Čapek, Khnopff, Lhoták, Rilke, Hrabal, Suchý, Kafka a K. Čapek i hudebníci Chopin, Mahler, Armstrong … Též bibliofilské tisky pro Lyru Pragensis, ilustrace poezií - Rilke, Sova, Mikulášek, Hrubín aj., ex libris, novoročenky, knižní obálky, poštovní známky (J. Saudek, J. B. K. Deburau, sv. Vojtěch), plakáty i monumentální realizace. V umění grafiky stálý vztah k hudbě. Grafik a jazzmann. V roce 1972 zakládá s přáteli umělci kapelu Grafičanka – J. Anderle, K. Demel, J. Hořánek, J. A. Pacák, J. Slíva a klarinetista Vladimír Suchánek, dědic rodinných tradicí i vztahů k nové hudbě tradičního jazzu.

Grafické dílo Vladimíra Suchánka se rozvíjí již od školních let. Nejdřív to byly kresby. Motivy Prahy i příroda, kresby dětí, cyklus Mateřství, kresba J. Saudka aj. Po roce 1954 grafiky, lepty a suché jehly, též koláže, strukturální monotypie a po roce 1970 již dominance litografie. Četné experimenty, hledání, zkoumání, poznávání duše litografického kamene, citlivé doteky a zrcadlení v kameni i v duši této hmoty a především v duši umělce. Před ním snad jenom rodák z Berlína Paul Wunderlich (1927) a pak významná „česká grafická škola“: J. Anderle, K. Demel, J. Janíček, J. Krejčí, O. Kulhánek, P. Sukdolák a s nimi též v Bratislavě Albín Brunovský a Vladimír Gažovič. Albin Brunovský: Krajina pro Poppeu, 1993, litografie.

Albin Brunovský: Světlo duše, 1993, litografie. Listuji v katalozích V. Suchánka, v jeho monografii (vydal Akropolis 1977), s úžasem hledím na jeho originální litografie. Vidím především procesy a děje, stavy a situace, bolest, radost, zoufalství i naděje. V těch grafikách je mnohé ze světa reality, ale více je tady přítomná skutečná fantazie, poezie a imaginace. Jsou to i zneklidňující představy a vize, neklid těla i duše, něco tajemné a záhadné spočívající v proměnách (i těch Kafkových), v očekávání, ve zvěstování i v pokušení a v katarzi. Slyším v těch listech mlčení i křik, monolog i dialogy, vánek samoty a tísně, jsou tady též půlnoční písně a zrcadla. Je to Past času i něco nekonečné a věčné. Žena a ženy. Tajemné, záhadné, zahalené i odhalující se prsy do tváře prostoru. Jsou to jezdkyně i akrobatky, ženy vidoucí i nevidoucí, plačící i snívající, okřídlené, letící i padající do propasti našeho hladu a žízně. Jsou to ženy (grafické) sochy i éterické bytosti, provokující s vábivým gestem navenek i dovnitř. Zlatý anděl. Žena v masce. Zakletá i odkletá.

Vladimír Gažovič: Ex Libris M. Milo, 1986, litografie. Vladimír Suchánek má také slovenské kontakty. V roce 1959 byl na Spiši. Vystavoval v Bratislavě - 1970 a 1988. V roce 1985 obdržel čestné uznání na Mezinárodním bienále malých grafických forem v Banské Bystrici. Otevíral jsem mistrovu výstavu 8. října 1998 v bratislavské Galerii Michalský dvor. V Bratislavě mu byl duchem i dílem blízký mistr fantazijního realizmu Albín Brunovský (1935 - 1997), čestný dirigent Grafičanky, a Vladimír Gažovič (1939), který mu napsal text Tiché čarování o magii a kouzlech litografického umění. Tyto mistry spojila též víra v křehkou sílu duše litografického kamene, který se stává lodí, ptákem i meteorem letícím nekonečným vesmírem do nekonečna, k ženě a k člověku i lidem.

Bohumír Bachratý