Karel Vik: Hořice v Podkrkonoší

Sochařské sympozium Hořice

obrázek3

Hořice v Podkrkonoší. Město na upatí Hořického chlumu. Sto kilometrů severovýchodně od Prahy. Malé město dávné historie. Území kolem vrchu Gothard bylo osídleno již v době kamenné. Pak tu byla středověká osada. Po roce 1143 v majetku strahovského kláštera. Od let 1352-1365 statut poddanského města. 1385 městská pečeť. Časté požáry způsobily, že dnešní zástavba pochází z konce 19. a začátku 20. století. Jsou to především působivé secesní a historizující domy na náměstí i v jeho blízkosti. Ze starých architektonických památek je to zámek ze 16. století a barokní kostel Narození P. Marie, souvisící se jménem slavného K. I. Dienzenhofera. Hořicím se říká též město kamenné krásy. Proč? Může za to hořický pískovec. Již v gotice oblíbený stavební materiál. Znal ho velký mistr Petr Parléř. Byl použit na katedrále sv. Víta v Praze, na chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře a množství jiných staveb. V 19. a 20. století se s hořickým pískovcem svázali kameníci a sochaři. Platí to dodnes.
Ján Koblasa V roce 1884 vznikla v Hořicích Střední průmyslová škola sochařsko - kamenická. Byla jednou z nejstarších svého druhu v Evropě i na světě. Se školou byla spjata jména klasiků a zakladatelů moderního českého sochařství. Byli to J. V. Myslbek, V. Levý, J. Štursa, L. Šaloun, J. Wagner, B. Kafka, Q. Kocian aj. Byli to mistři symbolizmu i secese, sochaři počátku kvality české moderny. Sochy z pískovce se objevily po roce 1901 v nově založeném parku, nazvaném hudebním spolkem Dalibor Smetanovými sady. Skutečně, rod Bedřicha Smetany pocházel z Hořic. První ředitel sochařsko - kamenické školy V. Dokoupil byl autorem monumentálního hřbitovního portálu k Novému hřbitovu. Záměrem díla byla harmonická vazba sochařské a kamenické práce s architekturou.
obrázek4 Pískovcové náhrobky jsou také na starém židovském hřbitově v Hořicích. Z kamene je též Masarykova věž samostatnosti na hřbetu Hořického chlumu. V její kopuli je hvězdárna, uvnitř expozice 1. a 2. odboje z obou světových válek. Z kamene je také památník Mistra Jana Husa od Ladislava Šalouna, varianta pomníku ze Staroměstského náměstí v Praze. Pískovec ožil v kulturní historii města též v druhé polovině 20. století.
V roce 1966 začalo v lomu u sv. Josefa sochařské sympozium. Pískovcové rozměrné a mohutné sochy se pak staly základem jedinečné Mezinárodní galerie moderního sochařství pod širým nebem. Rozprostírá se na úbočí i svazích vrchu Gothard. První kolekce pochází z let 1966-1969. Pak s přestávkami přibývala i další díla. Nejpočetněji jsou zastoupeni čeští sochaři. Můžeme připomenout jména L. Zívr, Z. Fibichová, J. Seifert, J. Němcová, F. Štorek, F. Pacík, J. Koblasa, V. Preclík, J. Bradáček, M. Vácha, Z. Šimek, M. Vystrčil, P. Mizera, V. Fiala… Ze zahraničí to byli sochaři z Itálie – G. Perugini, L. Squanci, M. Gusti, z Jugoslávie – Š. Vulas, B. Ružič, J. Lenassi, z Japonska – J. Oda, Ko Murai, z Anglie – H. Dalwood, z Kanady – R. Dinel, z Německa – M. Schoenholtz, J. Vasiljev z Ruska a mnozí, mnozí další. Z Bratislavy byl na hořickém kamenosochařském sympoziu J. Hovorka.
obrázek5 Expozice českého sochařství nové doby je instalovaná v nové budově Galerie plastik (1972-1975). Je to umělecko – historická sbírka Městského muzea. Zde jsou též vystaveny různé druhy kamene i ukázky kamenického zpracování a technologie práce s tvrdým, ale poddajným materiálem pískovce.
obrázek6 K sochám města patří též památník Husité, zasvěcený bitvě Žižkova vojska s opoziční kališnickou šlechtou v roce 1423. Vzácná je též socha Jánošíka od moravského sochaře z počátku 20. století Franty Úprky. Po kamenosochařském sympoziu v Hořicích vznikla v České republice (hlavně po roce 1989) mnohá další, významná sympozia: Winged arrov Plzeň (kov), dřevěná plastika Žďár nad Sázavou, Lité plakety, medaile a drobné plastiky Uherské Hradiště, Freier Raum Lenora, Frýdlantský umělecký smalt, Velký formát Valtice (malířské sympozium) i mnohá jiná.
Spoluzakladatelé hořického sympozia byli též při počátcích ještě o něco staršího předsympozia a sympozia 1964-1965 v travertinovém lomu ve Vyšných Ružbachách na východním Slovensku. Byli to sochaři M. Chlupáč, O. Zoubek a Z. Palcr. Navštívili jsme loni Hořice a dlouho se procházeli kolem soch i po loukách hory – kopce Gothardu. Říkali jsme si: Kámen a bolest? Michelangelo? Moderna, postmoderna a věčně živý barok? Ano. Ale též kámen a dílo. Kámen a člověk. Kámen a život. Umění v kameni. Sympozium Hořice.
Bohumír Bachratý
Foto: autor