Vědomí souvislostí Vamberská krajka »VLÁČKA«

Umění krajky - Vamberk a Košice

krajka 3 Též dávné řemeslo a umění krajky - krajky spojují naši historii, naše národy i starší a současné textilní výtvarníky, mistry krajky. V roce 1997 byl založen Klub košických paličkářek, který již v následujícím roce navázal kontakty s krajkářkami v severočeském Vamberku. Vedoucí dnešního Klubu paličkované krajky je Košičanka Marta Klinková. Klub má blízké vazby s Krajkářskou školou ve Vamberku, kde je ředitelkou Mirka Šustrová. Košice a Vamberk tak pojí křehká, ale pevná niť krajky. Její délka vede od dávné minulosti přes staletí nového věku až ke dnešku. Intenzivní vývin krajkářství probíhá od 17. století. Bylo to v Itálii (Miláno, Janov, Benátky), Francii, Německu i v dalších zemích západní Evropy. Známá byla krajka bruselská i španělská. V 17. století se objevuje v Krušných horách a v městečku Vamberk.
krajka2 V roce 1767 založila Marie Terezie v Praze Odbornou školu krajkářskou. Mladší, ale aktivnější byla škola ve Vamberku. Vamberské krajce se říká vláčka. Ve 20. století je v městě družstvo Vamberská krajka a po roce 1924, resp. 1927 muzeum u Krajkářské školy. V roce 1994 se zde konalo první Mezinárodní setkání krajkářek. Od roku 1998 tato setkání navštěvují též krajkářky - „čipkárky“ z Košic a východního Slovenska. Velikou osobností české krajky byla Emilie Paličková – Mildeová (1892-1973), která již v roce 1925 získala Grand Prix na výstavě dekorativních umění v Paříži a po roce 1946 vedla speciálku pro krajku a výšivku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
krajka4 K současným tvůrcům patří M. Vaňková, L. Krejčí, V. Šolcová, E. Frydecká, L. Kaprasová i paní Novotná a paní Bartáková z Vamberku, kde krajkářství podporuje též primátor města Ing. Mazuch. Ve Vamberku též probíhá týdenní kurz paličkování ve Vamberské škole.
Krajkářství - paličkovaná krajka přichází na Slovensko v polovině 17. století z Chorvatska a Dalmácie, též z Čech a Německa. Soustřeďuje se u osad horníků (Španí Dolina, Banská Hodruša), ale též na západním Slovensku, Pohroní a na východě v Prešově. V roce 1847 se při příležitosti setkání prešovských a košických lékařů uskutečnila výstava krajek. Rozvoji krajkářství napomáhaly i významné spolky Izabella (od 1899), Lipa (1910), Detva (1919), po roce 1950 Ústředí lidové umělecké výroby (ÚĽUV).
Marta Klinková, aktivní krajkářka a předsedkyně Klubu paličkované krajky u Městské organizace Matice slovenské v Košicích, mě informovala o současné činnosti Klubu. Vznikl 11. září 1997 a v tomtéž roce pořádal svou první výstavu. V roce 1998 to byla expozice v Slovenském technickém muzeu v Košicích „Paličkovaná krajka v moderním životě“. Pak začaly cesty a spolupráce s Vamberkem. V červenci 1998 se pět členek klubu účastnilo Mezinárodního setkání krajkářek ve Vamberku. Ta se konají i v dalších letech. Výstavy i setkání krajkářek na východním Slovensku byly ještě v Prešově, Moldavě nad Bodvou, Medzevě. V říjnu 2005 byla v rámci Dnů slovenské kultury prezentace tvorby i děl v Krakově. Aktivity krajkářek na východním Slovensku i ve spojení s Vamberkem stále probíhají.
krajka6 Současné umění krajky rozvíjí především dekorativní působnost tohoto jemného textilního díla. Inspirací je svět flóry a fauny (květy, vegetace, ptáci, ryby…) i člověka (lidové zvykosloví, písně, pověsti aj.). Velikou inspirací zůstává ornamentika, především kruhu a jeho fragmentů i segmentů. Jsou to ornamenty pravidelné, symetrické i volné, v nesčetných variacích. Inspirací jsou též lidové a slohové krajky. Tady byla průkopnicí na Slovensku Elena Holéczyová (1906-1983) i některé mladší autorky (M. Rudavská).
krajka5 Jejich dílem jsou krajky různých druhů - paličkované, šité, vázané, kombinované, úplety na krosínkách, háčkované. Exotický původ má slunéčková krajka - tenerifa, která přišla od Indiánů z Jižní Ameriky do Španělska a rozšířila se po Evropě.
Východoslovenské krajky využívají více barev - červenou, černou, zlatou, stříbrnou … Marta Klinková též často používá podkladové látky světlé i tmavé a její díla jsou tak kouzelnými obrazy jemných linií nití a jejich vazeb v pavučince snů a křehkých poetických vizí.
O této krásné technice psaly již M. A. Smolková a R. Bíbová v knize „Krajky a krajkářství lidu slovenského v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a Uh. Slovensku” (Praha, 1908). Ze současných českých teoretiků i praktiků se krajce věnují L. Kybalová, A. Kybal, M. Pokorná, J. Horneková, na Slovensku E. Marková (Slovenské čipky, 1962), M. Trandžíková (Paličkujeme, 1978, 1983), B. Mancová (Ako tvoriť textilné doplnky, 1990) aj.
Bohumír Bachratý
Foto: MK

Dovětek z prosince 2015
Krajkářka Ivana Domanjová z Roztok u Prahy se v prosinci 2015 ohradila proti použití obrázků svých děl u tohoto článku, konkrétně „jedná se o 2 obrázky panenek a 4 obrázky s ptáčky", jež podle jejího názoru ani neodpovídají obsahu článku. Vysvětlili jsme jí, že se jedná o článek z dubna 2006 převzatý z měsíčníku Česká beseda, jenž přestal vycházet koncem roku 2007, takže jako autorku uvedených děl ji upřesňujeme alespoň dodatečně v této internetové verzi s odkazem na její stránku domanjova.eu.
editor cesi.sk