Divadlo

Dva na smetišti

Z představení Dva na smetišti Ve čtvrtek 30. března byli hosty piešťanského Domu umění Radek Brzobohatý a jeho syn Ondřej. Spolu se Sandrou Pogodovou se divákům představili ve hře Dva na smetišti autorů Miroslava Horníčka a Pavla Dostála. Vynikající herecký koncert doprovázený hudbou a zpěvem byl pro diváky příjemným pohlazením.

Radek Brzobohatý: „Štěstí mě provází celým životem“

Narodil jste se v české rodině ve Vrútkách. Jaké bylo vaše dětství?
Radoslav Brzobohatý Dětství jsem měl hezké, s tátou jsme prošli celou Malou Fatru, znám tam každý kousek, každý vrcholek. Část mládí jsem taky prožil s Fero Zvaríkem, bydlel vedle nás a byli jsme kamarádi.

V roce 1940 jste se museli odstěhovat. Co tomu předcházelo?
To je dlouhá historie. My jsme se museli odstěhovat díky Dr. Tisovi. Pamatuju si, že kluci, co nás tenkrát vystěhovali, nám pak za týden do Valašského Meziříčí poslali po železnici všechen nábytek a k tomu taky dva pytle klobásek, špeku a kačeny. Jako omluvu, i když oni za to vůbec nemohli. Nikdo z naší rodiny necítil žádnou křivdu. Doba byla prostě taková. Já jsem byl třeba děcko, bylo mi osm let, ale je dobře, že můj otec necítil žádnou zášť nebo nenávist. Jemu spíš než nenávist byla bližší lítost.

Jaký máte vztah ke Slovensku dnes?
Ke Slovensku jsem měl a mám vřelej vztah dodnes. Je to nesmírně krásná krajina.

Na Slovensku jste se poznal i se svou současnou manželkou ...
To byla hezká náhoda. V roce 72 jsem měl točit s Martinem Hollým film, ale tenkrát jsem zrovna dostal v televizi zákaz. Martin ale na mě počkal, až se to uvolnilo. Začali jsme točit až po osmi letech. Shodou okolností byla tehdy Hana vdaná v zahraničí a přijela na Slovensko na dovolenou. Režisér ji oslovil, jestli by si tam chtěla zahrát. Hanka souhlasila a tam jsme se spolu potkali. Náhody hrají v živote velkou roli.

Rád a hrdě se hlásíte k Valašsku, dokonce v rámci Valašského království zastáváte funkci prezidenta. Jak se v téhle roli cítíte?
No abych se přiznal, někdy je to hodně náročné. Když máme třeba zasedání valašské vlády, tak po třech dnech u Bolka ve vinárně ani nevím jak se jmenuju. Ale jinak dobrý.

Dnes jste majitelem vlastního divadla. Jaké to je být na druhé straně?
Radoslav Brzobohatý Divadlo řídí Hanka, všechna podnikatelská odpovědnost je na ní. Já na to organizačně nemám a nikdy bych to ani nechtěl dělat. Je to spousta práce na úřadech, kolem financí. Moje žena potřebuje pořád něco dělat, a že s tím dovede pracovat a má ty potřebné schopnosti, tak naše divadlo jede.

V Piešťanech jste se divákům představil se synem Ondřejem. Jak se vám spolu hraje?
Ondra zdědil po mně i po Hance komediantské geny. Je zvyklý na lidi, protože od 5 let koncertoval, a tak mu nedělá vystupování před lidmi žádný potíže.

V Čechách je Ondřej známý především z moderování soutěže SuperStar. Schvaloval jste jeho rozhodnutí?
Doma jsme to spolu probírali, než do toho šel, protože všechny závažný věci probíráme. Shodli jsme se, že jako zkušenost to není špatné, navíc když má komediální sklony a bohatou slovní zásobu, což je u tohoto typu práce důležité. Pak jsem ho sledoval, ale spíš jeho profesionální výkon, protože tyhle soutěže já nemusím.

Jste přísným otcem?
My nemáme s Ondrou vztah jako otec a syn, spíš jako starší a mladší brácha. Když byl malej a zjistil jsem, že má hudební nadání, trval jsem na tom, aby cvičil. Ono to není lehký, začíná se třeba půl hodiny denně, po roku je to už hodina a po dvou čtyři hodiny. Absolvoval jsem si to s ním, protože jsem věděl, že to stojí za to. Ze zkušenosti vím, že pokud má dítě talent a žádné zázemí, nikam to nedotáhne.

Vícekrát tu už zaznělo slovo štěstí. Máte pocit, že vás v životě potkalo štěstí?
Štěstí to je třeba hodně krásných rolí v televizi, divadle a rozhlase. Štěstí to je třeba hezké partnerství a děti. Takže můžu říct, že štěstí mě provádí celým mým životem.
Petra Zámečníková
Foto: autorka

Ondřej Brzobohatý: „Táta je výborný kamarád“

Jaký máte vztah ke Slovensku?
Ondřej Brzobohatý Na Slovensko jezdím často s divadlem i soukromně, protože tady máme svou rodinnou zubařku. Máma tady má samozřejmě spoustu známých i příbuzných, a když sem jede, tak se rád připojím. Chodím moc rád hlavně do Bratislavy, tu si pamatuju z dětství, tam jsme měli babičku.

Dnes české děti a mladí lidé málo rozumí slovenštině, co asi není váš případ, protože vaše maminka mluví slovensky...
Mám pocit, že je to čím dál horší, po rozdělení federace české děti nemají přístup téměř k žádným slovenským filmům a programům, a to je jedna z hlavních příčin, že slovenštině přestávají rozumět. Je to hrozně špatně. Já znám Slovensko i slovenský jazyk velice dobře. A hodně mi to pomohlo v tom, že se domluvím perfektně třeba s Polákem, a taky mám větší rozhled ve všech slovanských jazycích, protože ty jsou si podobné a příbuzné.

V Čechách jste jistě jako moderátor SuperStar velmi populární...
Já jsem nikdy nebyl ten typ jako idol všech fanoušků, mně přijde, že jsem spíš nad věcí. Myslím, že mě to neovlivnilo nějak negativně.

Poznávají vás lidé na ulici i na Slovensku?
Tady je to trošku jiné, lidi mne moc nepoznávají. Pamatuji si jediný zážitek, když jsem byl v Bratislavě a nějací kluci na mě na ulici pokřikovali, což mne dost překvapilo.

Jste vystudovaný muzikant. Kterým směrem se chcete v profesi dál ubírat?
Určitě chci dělat v muzice, vystudoval jsem to a chtěl bych to dělat dál. Baví mě dělat divadlo u táty, kde můžu realizovat část mýho vrozenýho exhibicionizmu. Převládá ale ta muzika, teď především symfonická.

Jak se vám hraje na jevišti s otcem?
Táta je nejenom vynikající herec, ale i skvělej parťák a pro mě i výborný kamarád. Máme hodně kamarádskej vztah, na jevišti se navzájem doplňujeme i ctíme. Hraju s ním rád a baví mě to.

Váš otec prozradil, že byl na vás v dětství dost přísný...
Když jsem musel cvičit a chtěl jsem jít třeba ven, tak jsem ho v některých chvílích za to i nenáviděl. Dnes jsem mu ale nesmírně vděčnej. Nedokážu si totiž představit, že bych dělal něco jiného. Jsem duší i vším muzikant, muzika mě baví, naplňuje, zbožňuju ji a neumím bez ní žít. Takže díky tomu, že mě táta u housliček držel, jsem byl schopen do dnešních podob můj talent, nadání a vnímání hudby hezky rozvinout. Dnes mu vděčím za to, že jsem, kde jsem a dělám to, co dělám.
Petra Zámečníková
Foto: autorka