Rozhovor

Ministr kultury ČR Vítězslav Jandák:
Česká republika by vám měla pomáhat

Na základě dohody ministerstev kultury České republiky a Slovenské republiky, Velvyslanectví České republiky, Univerzitní knihovny v Bratislavě a české Národní knihovny byla v poslední březnový den v Univerzitní knihovně v Bratislavě založena Česká knihovna. Druhá část projektu, tedy Slovenská knihovna v pražské Národní knihovně, bude slavnostně otevřena 5.května v rámci knižního veletrhu Svět knihy. Na slavnostním otevření se zúčastnili ministři kultury obou republik z Prahy přijel Vítězslav Jandák a za Slovensko ještě František Tóth, zástupci Velvyslanectví ČR, partnerské Národní knihovny a mnoho dalších hostů.
Ministr kultury V. Jandák s českým velvyslancem v Bratislavě JUDr. V. Galuškou K této dohodě dospěli zástupci obou zemí po zjištění, že rozdělením společného státu zaniklo právo povinného výtisku pro knihovny, a tak zájemci o literaturu v druhém jazyce ztratili možnost výpůjčky nových knih. V současnosti opravdu není v možnostech člověka, aby měl aktuální přehled o novinkách knižního trhu, byť měl o knižní produkci sebevětší zájem. O finančních možnostech ani nemluvě. Ti, kteří zůstali knize věrni i přes nejrůznější televizní reality show, jistě potvrdí nezastupitelnost knihoven. Nejen jako zdroje odborných a vzdělávacích publikací, ale rovněž beletristických knih. Za finanční dar České republiky nakoupila bratislavská Univerzitní knihovna – věrna svému zaměření – především odbornou a vědeckou literaturu. Čeští spisovatelé Alexandra Berková, Ivan Binar, Eda Kriseová, Květa Legátová a Lenka Procházková se však rozhodli rozšířit fond beletrie a při slavnostním otevření České knihovny darovali některá svá díla. A jak hodnotí založení České knihovny v bratislavské Univerzitní knihovně ministr V. Jandák?

Já si myslím, že je to velký počin, který jsme s panem ministrem Tóthem dotáhli do konce a 5. května se otevře Slovenská knihovna v pražské Národní knihovně. V době, kdy nám určité věci připadají samozřejmé, to není až taková samozřejmost. Jde nám o to, aby byla zachována kultura – jazyk a tradice. Jakýkoliv čin v této oblasti je určitě pozitivní.

Různé české kulturní akce na Slovensku probíhají nejen v měsíci česko-slovenské kulturní vzájemnosti, ale i během celého roku. Mají podle vás tyto akce pro prezentaci české kultury pro budoucnost nějaký význam?
Kultura je jistě něco, co můžeme vyvážet. Zatím naše národní kultura – když nyní mohu porovnávat - je na vysoké úrovni, ale jak se říká, pořád je třeba topit pod kotlem. Jakákoliv prezentace české kultury v zahraničí, ať jdeo nejbližší zahraničí - jako třeba Slovensko, nebo také Rakousko, či Německo, ale také o další, vzdálenější země, tak je kultura ta správná propagace. Určitě je to lepší, než vyvážet kanóny. Zvyšuje to i respekt České republiky ve světě. Vezměte takovou výstavu o Karlu IV., která byla ve Spojených státech a kterou teď vidíme v Praze. Ta jaksi rozsvítila v hlavách Američanů, kteří si už říkají, že Česko je ve střední Evropě, a díky této výstavě si třeba mnozí uvědomili, že existuje Česká republika. Jeden z exportních artiklů České republiky by určitě měla být právě kultura.

Napadá vás nějaká oblast kultury, která by měla být častěji vyvezena na Slovensko?
Myslím si, že je to samozřejmě divadlo, vážná hudba, výstavy, ale například i balet. Mám radost, že jsou tady výstavy. Dneska jsem navštívil výstavu českého moderního umění. Pracujeme na tom, aby přijela Česká filharmonie, ale bylo by dobré, aby přijela některá velká scéna, třeba i Národní divadlo. Je potřeba tlačit ve všech oblastech. Když se nebude tlačit, tak to může ustrnout. Tak jako vy, když přestanete konat to dobré, co konáte v této zemi ve jménu země, odkud jste kdysi přišli nebo vaši předchůdci, tak se bude český prvek ztrácet. Myslím si, že by Česká republika vám měla velice pomáhat. Budu-li skeptický do budoucna, tak snad vy v zahraničí budete jediní, kde se bude mluvit česky. Ale krásně česky. Tu samou příležitost, jako mám teď s vámi, jsem měl nedávno v Chorvatské republice, v Záhřebu, a tam mě doslova nadchla interpretace starých českých písniček. I to, že tito potomci Čechů v Chorvatsku dokázali uchovat skutečně překrásnou češtinu.

Na Slovensko v současnosti jezdí spíš malá divadelní a hudební tělesa. Především kvůli nižším finančním nákladům. Myslíte si, že by české ministerstvo kultury mohlo finančně podporovat vystoupení některých velkých scén?
Já to mám v plánu. Asi to byla taková trošku móda, že do zahraničí začínaly jezdit alternativní soubory, alternativní druhy umění. Bylo to jistě levnější. Také se možná myslelo, že to bude mít větší účinnost. Ale podle mě, kdybychom sem přivezli třeba novou Prodanou nevěstu, tak by měla obrovský úspěch. Dnes jsou obě země členy Evropské unie a kulturní výměna bez problémů probíhá na mnoha úrovních. Podle mého názoru by ministerstva kultury nebo mezistátní smlouvy měly akcentovat především to velké umění, nejreprezentativnější umění, které vzniká v jedné nebo druhé zemi. Tady bychom měli pomáhat, protože to jsou ty vlajkové lodě kumštu, které bychom měli vyvážet. Jsem rád, že například Česká filharmonie má v plánu mnoho zájezdů do zahraničí. Ale to samé by se mělo týkat výtvarného umění a velkých činoherních souborů především v rámci Slovenska, protože zde není jazyková bariéra. Nemusí to být jen pražské Národní divadlo, ale třeba olomoucká činohra, Vinohradské divadlo, Dejvické divadlo a mnohá jiná, která mají objektivně vysokou uměleckou úroveň.

Pane ministře, jak vy vnímáte život české komunity na Slovensku, co si na naší činnosti kromě uchovávání jazyka ještě ceníte?
Je to o povědomí, že nám tady žijí lidé, kteří udržují kulturu země, v níž my žijeme. Je to celá široká oblast vašich aktivit a je skutečně obdivuhodné, co vy zde děláte.
Helena Miškufová
Foto: archiv České centrum