České stopy

Do kroniky Strážského se zapsal i Miloslav Vála

Je mnoho těch, kteří se zapsali svou prací do historie Slovenska, ale jejich jména upadají v zapomnění. Nepřipomíná je žádný pomník, žádná pamětní deska, a přece zde svůj pomník mají. Jedním z nich je i Miloslav Vála.
Výstavní plakát, 1988 Narodil se 9. srpna 1923 v Pribeniku, okr. Trebišov, v české železničářské rodině. V roce 1939 byla rodina přinucena se přestěhovat zpět do Čech. Miloslav jako 16letý nastoupil do učení v Chemických závodech v Ústí nad Labem. Po vyučení za zámečníka pracoval jako údržbář a postupně se vypracovával na významnější funkce. Když vláda rozhodla v lednu 1952 postavit nový podnik ve Strážském na východním Slovensku, generální ředitel hledal vhodnou osobnost v okruhu spolupracovníků. Volba padla na Miloslava Válu. Stal se ředitelem ještě neexistující továrny.
Podnik byl ustanoven k 1. srpnu 1952 a úzký kolektiv vedoucích pracovníků se přesunul do Strážského. Stavělo se na tzv. zelené louce a tak nejdříve bylo nutné najít vhodné místo. Pozemky byly majetkem soukromníků, kteří se jen neradi vzdávali svého způsobu života a majetku, i když jim byl nabídnut výměnou jiný pozemek. Strážské v té době mělo kolem 1400 obyvatel, z toho zaměstnaných mimo zemědělství byla necelá stovka. Když vznikl podnik Chemkostav v Humenném, který byl vytvořen s cílem výstavby Chemického podniku v Strážském, nalézali i občané obce nové zaměstnání. Výstavba pokračovala i přes obrovské problémy, které bylo nutno překonávat. Avšak za necelé čtyři roky – 28. června 1956 – byl z cechu 100 expedován první výrobek. Dne 24. října byly vyrobeny první kilogramy urotropínu a 5. listopadu opustil závod další výrobek - formalín. Do konce roku nový podnik vyprodukoval výrobky za 10 milionů korun. Později převážná část vývozu sice směřovala do SSSR, ale první vagónové zásilky mířily i do Brazílie, Argentiny, NSR, Egypta, Itálie, Pákistánu a Švédska. Právě ve Švédsku vznikly dobré vzájemné kontakty mezi řediteli podniku.
Při řešení všech problémů výroby a při zastupování podniku na různých jednáních projevil značnou energii právě Miloslav Vála jako ředitel podniku. Mezi lidmi se o něm říkalo, že byl sršeň a současně med, byl známý i pojmem: musíme, musíme! Podnik se proto perspektivně rozvíjel, postupně rozšířil výrobu až na 20 prvků. Někteří pracovníci odcházeli, někteří se po zkušenostech jinde vraceli, o čemž svědčí i výrok uveřejněný v knize Stopy na str. 64, kde autor J. Oleár píše: „… A tu vám musím povedať, že hoci som Miloslava Válu poznal velmi dobře a vždy som si ho vážil, vtedy prekonal všetko očakávanie. Povedal som, že som sa rozhodol vrátiť a opýtal sa, či ma zoberie naspäť. Zavolal svojho šoféra a poslal ma s ním, aby som si šiel vybrať byt do Humenného. Do týždňa mal byť zo mňa staronový chemkár.“
Miloslav Vála v podniku zastával funkci ředitele 31 roků, od 10. srpna 1952 do 31. října 1983. Podnik, u jehož zrodu Vála stál, již dávno splatil svůj dotační dluh státu. Dnes zaměstnává kolem 2700 zaměstnanců a své výrobky vyváží do 50 zemí světa. Dobře to vystihla jedna občanka Strážského: „Pán riaditeľ bol dobrosrdečný, ľudský. Nepracovala som v závode, ani nik z rodiny, iba som sa poznala s jeho manželkou. Tá vedela, že moja dcéra potrebuje písací stroj, aby sa naučila na ňom písať, nakoľko sa prihlásila na štúdium obchodnej akadémie - a tu sa nedostal kúpiť. Raz v podvečer nás pán Vála navštívil. Keď zistil, že sme doma, vrátil sa do auta a priniesol nám písací stroj, ktorý pre nás zakúpil v Bratislave. No čo na to poviete?“ Strážske

Češi v Chemku

Miloslav Vála nebyl jediným zaměstnancem české národnosti, který začal pracovat v Strážském. Současně s ním přišli právník Dr. Strnad, technický náměstek Ing. Koukolík, ekonomka Třísková, postupně to byli další odborníci, pozdější náměstci ředitele. Někteří ale nevydrželi vytahovat gumáky z bláta rozmočených pozemků a vraceli se na svá původní pracoviště - do Prahy, Bratislavy, Pardubic, Hradce Králové. Splnili svůj úkol - ochotně přišli na úkor vlastního pohodlí - přiučili mladé, a tím pomohli novému podniku.
Nejvíc kádrů bylo z VTA AZ Brno, jejíž absolventi dostávali umístěnky (dnešní mladí lidé vůbec nevědí, o co šlo) po ukončení vysoké školy právě do Strážského, a našli trvalé ubytování v Michalovcích, Humenném či Strážském. Mezi ně patřili i Ing. Zdeněk Červenka, který spolu s Ing. B. Procházkou měl největší zásluhu na vývoji a výrobě prvního výrobku chemporu B-80, dále DESO a PC pasty. V Chemku pracovali i další Češi: Ing. Ludovít Burghard, Ing. Zdeněk Červenka, Ing. Josef Čech, Ing. Karel David, Ing. Jaroslav Duda, Ing. Štefan Ďuraš, Ing. Jaroslav Kozár, Ing. Rudolf Kuklovský, Ing. Josef Malinský, Ing. Tomáš Matzenauer, Ing. Josef Stránský, Ing. Luděk Svozil, Ing. Jaroslav Vacho a další. Ti všichni přispěli k úspěchům Chemka.
Miroslav Krejčiřík, Bohumil Procházka
Foto: archiv