Letokruhy

Botičky s tradicí

Baťa na Slovensku
Nedávno se naše média předháněla s informacemi, jež bychom mohli shrnout pod výstižný titulek: Náš trh zaplavily čínské boty ... A je zcela jedno, zda se jedná o trh český, nebo slovenský. Zkrátka a dobře, obuvnická velmoc, jakou území našich států ještě donedávna představovalo, mizí z „botařských“ map.

Tomáš Baťa s rodinou Československý obuvnický průmysl byl desetiletí spjat s tradicí, kterou založil český továrník Tomáš Baťa, když v roce 1894 stál u zrodu zlínské továrny na obuv. Během svého pobytu v USA se důkladně seznámil se systémem pásové výroby a racionalizace práce, který představovala jména Taylor a Ford. Spojil je s reklamními a ideologickými hesly a uvedl svůj systém do života jako batismus - pásová výroba s vysokou dělbou práce, rozdělení podniku na samosprávu dílen, vzájemná kontrola dílen a jednotlivých dělníků s pokutovým i pobídkovým systémem, vytváření vlastní sítě prodejen obuvi a doplňkových výrobků, opravárenských a jiných služeb.
Baťovou myšlenkou mimo jiné bylo i vytvoření koncernu od zdroje surovin po vlastní obchodní společnost. Důležitou roli hrála i intenzifikace práce a účast preferované části pracovníků na zisku. Po vzniku ČSR se Baťovi podařilo postupně ovládnout výrobu obuvi v Československu, proniknout do dalších oblastí ekonomiky a expandovat do zahraničí. Umožnily mu to velké zisky z válečných dodávek během první světové války. Baťovo jméno tak figurovalo nejen ve výrobě obuvi, kůže, gumových výrobků, ale i v chemických a textilních podnicích, elektrárnách, stavebních podnicích, cihelnách, kamenolomech, vápenkách, rafinériích minerálních olejů, leteckých, dopravních a strojírenských podnicích, filmových a obchodních společnostech. Měl vlastní banku a pojišťovnu, plantáže a lesy v ČSR, Jugoslávii, Brazílii. S Baťou jsou spjaty i grafické a vydavatelské podniky.
Před druhou světovou válkou byl Baťův koncern považován za největší československý a světový obuvnický a gumárenský koncern. Pro ilustraci lze uvést, že v roce 1938 Baťův koncern vyrobil v ČSR 50 milionů párů obuvi, což bylo 80 % celkové výroby.
První ulice Svitu Své místo měl Baťův koncern také na Slovensku, kde po vzniku Československa zřizoval především prodejny obuvi a doplňkových výrobků a opravárenských služeb. Baťovská expanzívnost se projevila i negativně – zruinovala mnoho drobných živnostníků - výrobců a opravářů obuvi. Rodině patřil zámek a lázně v Bojnicích, v roce 1931 Baťa odkoupil největší slovenské koželužny v Bošanech a v Nových Zámcích, kde rok nato začal s výrobou obuvi. Celé jedno nové město vyrostlo i pod Vysokými Tatrami. V průběhu třicátých let se rozrostla továrna na umělá vlákna a celofán ve Svitě, původně založená v katastru obce Batizovce. Převzal koželužny v Liptovském Mikuláši, v Šimonovanech (Partizánske) odkoupil velkostatek a jeho koncernový podnik Moravské a slovenské strojírny chtěl přebudovat ve strojírenský závod. Po Mnichovu však svůj původní záměr změnil a závod začal vyrábět obuv. Po rozbití republiky byly všechny závody na Slovensku začleněny do nově vytvořené firmy Baťa - slovenská účelová společnost. Podniky na území, které okupovalo hortyovské Maďarsko, spadly pod nově otevřenou společnost Cikta.
Baťovy závody na Slovensku těžily z válečné konjunktury a válečných objednávek. Zatímco v roce 1939 vyrobily 940 000 párů kožené obuvi, o čtyři roky později to byly už bezmála čtyři miliony párů. Baťovy závody - hlavně v Partizánském a ve Svitu, se na konci druhé světové války staly významnými středisky protifašistického odboje. Po osvobození byly Baťovy závody znárodněny, ale botařská tradice v nich pokračovala.
Na otcův podnikatelský počin navázal jeho syn, kanadský podnikatel českého původu, Tomáš Baťa John, který dnes patří mezi největší výrobce a prodejce obuvi ve světě a který ve svých dvaadevadesáti letech stále patří k nepostradatelným osobnostem různých ekonomických setkání.
Nové město pod Tatrami Danuše Onofrejová

Svit patří k nejmladším

Kdyby Baťa nehledal nové možnosti pro své podnikání i na Slovensku, možná by město Svit vůbec neexistovalo. Dnes patří k nejmladším slovenským městům. Vzniklo velice rychle. Začátkem roku 1934 se začalo v okolí Batizovců proslýchat, že se na loukách, kde se do té doby pásl dobytek, bude něco stavět. Už 9. března 1934 se obecní zastupitelstvo obce Veľká dohodlo, že vyhoví žádosti firmy Baťa ze Zlína a prodá jí jí požadované pozemky a věci začaly mít rychlý spád. Už za týden byla vykonaná komisionální prohlídka těchto pozemků a na naše poměry neskutečně rychle se za tři týdny po dojednání koupě pozemků začalo s vlastní výstavbou. Na louce pod lesem bylo postavených prvních 50 metrů cesty a vedle ní vyrostla první továrenská budova. Zároveň byl nedaleko postaven i první domek, v němž byla na přízemí vrátnice a na poschodí byt. V prvních objektech byla výzkumná stanice s malou elektrárnou. Zde se měla zkoušet výroba umělého hedvábí a zvlášť vhodnost vody pro tuto výrobu. Následně naproti továrenskému objektu vyrostlo sedm obytných domů. Tak začala výstavba budoucího města, které poskytlo zaměstnání stovkám obyvatel podtatranského regionu. První navrhovaný název Baťovce se neujal, byl změněn na Svit, což je podle jedné verze údajně název ostříhaného ovčího rouna, podle druhé vznikl ze „Slovenské viskózové továrny“. Poprvé se tento název objevil v roce 1937. V září 1936 se narodil na území Svitu první občánek Vladimír Rusnák, 14. listopadu téhož roku začal fungovat první veřejný úřad – četnická stanice - a koncem roku 1936 bylo v nové továrně zaměstnáno už 530 dělníků, jejichž denní výdělek byl od 17 do 27 korun. Když si uvědomíme hospodářskou situaci ve třicátých letech, byla to opravdu slušná mzda.
M