S hlavou v oblacích

Před 105 lety se narodil významný český astronom 20. století Antonín Bečvář, který založil hvězdárnu ve Vysokých Tatrách

Antonín Bečvář Antonín Bečvář se narodil 10. června 1901 ve Staré Boleslavi. Od mládí se intenzivně zajímal o astronomii, ale byl i zdatným hudebníkem a na klavír doprovázel tanečnice baletní školy v Brandýse. Trpěl však vrozenou vadou páteře, jež ho do značné míry handicapovala. Studium klimatologie a astronomie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze ukončil disertační prací z oboru meteorologie v roce 1934.
A. Bečváře natolik uchvacovalo pozorování nebe, že v roce 1927 postavil na zahradě rodinné zemědělské usedlosti v Brandýse nad Labem malou hvězdárnu, která se brzy stala známým a oblíbeným místem astronomického pozorování a sjížděli se tam tehdejší významní astronomové. V roce 1931 započal v Brandýse nad Labem meteorologická měření a je pozoruhodné, že tento objekt slouží jako hydrometeorologická stanice dodnes. A tak se brandýská meteorologická stanice může pochlubit velmi dlouhou ucelenou řadou meteorologických pozorování. Sleduje se zde množství slunečního svitu a spadlých srážek, teplota, vlhkost a tlak vzduchu, jsou zde umístěny analyzátory na radioaktivitu.
Pamětní deska A. Bečvářovi V roce 1937 přijal Antonín Bečvář místo státního klimatologa ve Vysokých Tatrách. Tam, na terasu hotelu na Štrbském plese, umístil svou druhou kopuli pro nebeská pozorování. Právě odtud pozoroval v roce 1942 novou kometu, která byla pojmenována jeho jménem. Mladému astronomovi, jenž si kladl vysoké cíle, se podařilo po rozdělení Československa v březnu 1939 přesvědčit vládu Slovenského státu, že každá kulturní země musí mít svou vlastní hvězdárnu, a tak prosadil výstavbu nové horské hvězdárny na Skalnatém plese. Po Mnichovské dohodě v roce 1938 totiž musela být Československá astrofyzikální observatoř ve Staré Ďale (dnešní Hurbanovo) na Slovensku zrušena. Bečvář tehdy vymohl, aby byl výkonný reflektor o průměru 600 mm převezen na Skalnaté pleso, kde v letech 1941–1943 vyrostla nová vysokohorská observatoř, jediná v tehdejším Československu, a dokonce jedna z nejvýše položených hvězdáren v Evropě.
S hlavou doslova v oblacích započal Antonín Bečvář na Skalnatém plese pracovat na svém světoznámém díle – hvězdných atlasech. V roce 1948 se spolupracovníky dokončil Atlas Coeli, v zahraničí známý jako Atlas of Heavens, jímž se stal skutečným fenoménem v oblasti hvězdné kartografie. V astronomii založil tradici výzkumu meziplanetární hmoty a Slunce.
Astronom a přírodovědec A. Bečvář však na obloze nehledal jen hvězdy. Výhled na ně mu často zakrývala oblaka, která se stala jeho další láskou a vášní. Není divu, že je považován za průkopníka československé meteorologické fotografie a filmu o vývoji horských mraků, protože po celou dobu pobytu ve Vysokých Tatrách studoval a fotografoval mraky, a výsledek své práce soustředil do neobyčejného díla – Atlasu horských mraků (1953). Krásu horské přírody vnímal i jako náruživý turista a obdivovatel hor. V roce 1948 dokonce vydal barevnou publikaci Vysoké Tatry.
Hvězdárna na Skalnatém plese se za dobu své existence stala uznávaným vědeckým ústavem a pod jejími kopulemi se vystřídalo mnoho věhlasných astronomů. Přestože byl její zakladatel a první ředitel (1943–1950) světově uznávaným vědcem, byl v roce 1951 propuštěn. Padesátiletý Antonín Bečvář se tedy vrátil domů, do Brandýsa nad Labem, opravil zde svou hvězdárničku a pokračoval v nebeském mapování, jež vyvrcholilo velkolepou trilogií hvězdných atlasů Eclipticalis (1958), Borealis (1962) a Australis (1964).
RNDr. Antonín Bečvář, významná osobnost světové hvězdné kartografie, zemřel 10. ledna 1965. Odešel tiše, jako komunistům nepohodlná osoba. Jeho jméno však zůstalo nad mraky, neboť je nese kometa, planeta a jeden z kráterů na Měsíci, a navždy tak potvrzují jeho význam pro světovou astronomii a meteorologii.
Marina Hužvárová

„České“ krátery na Měsíci

Na přivrácené straně:
ANDĚL - kráter o průměru přes 30 km, dobře pozorovatelný vždy kolem 6. a 19. dne stáří Měsíce, kdy se nachází na rozhraní světla a stínu. Pojmenovaný po českém učiteli K. Andělovi (1884-1948), jehož mapy se staly podkladem pro nomenklaturu IAU. Nedaleko, severně od kráteru Descartes, přistála posádka Apolla 16.
BIELA - kráter o průměru 76 km, pojmenovaný podle důstojníka rakouské armády Viléma Biely (1782-1856), potomka staročeského rodu pánů z Bělé (kteří emigrovali za třicetileté války) a objevitele zajímavé komety r. 1826.
HAGECIUS - výrazný kráter o průměru 76 km na jihovýchodním okraji viditelné strany Měsíce. Tadeáš Hájek z Hájku (1525-1600) alias zlatinizovaně Hagecius byl vynikající český přírodovědec, lékař, matematik a astronom a jedna z nejvzdělanějších osobností své doby.
RHEITA - kráter o průměru asi 70 km s rozsáhlým přilehlým údolím ve východní části přivrácené strany Měsíce. Antonín Maria Šírek z Rheity (1597-1660) byl skvělým optikem a autorem jedné z prvních map měsíčního povrchu.
MAYER C. - výrazný kráter o průměru 38 km při severním okraji měsíčního disku, pojmenovaný po jezuitovi Kristiánu Mayerovi (1719-1783), rodáku z Modřic u Brna, profesoru matematiky a fyziky v Heidelbergu a pozdějším řediteli hvězdárny v Mannheimu.
WEINEK - kráter o průměru 32 km, nazvaný po pražském Němci, profesoru Karlovy univerzity a autoru fotografického atlasu Měsíce Ladislavu Weinekovi (1848-1918).
HEINRICH - maličký kráter o průměru 7,5 km, ležící poblíž kráteru Timocharis v Mare Imbrium. Vladimír Heinrich (1884-1965) byl profesorem astronomie na Karlově univerzitě, specialistou na nebeskou mechaniku.
HEYROVSKÝ - malý kráter o průměru 16 km v okolí Mare Orientale. Jaroslav Heyrovský (1890-1967), český fyzikální chemik, profesor Karlovy univerzity a akademik, za objev polarografie (1922) obdržel jako první Čech Nobelovu cenu za chemii (1959).

Na odvrácené straně:
BEČVÁŘ - kráter o průměru 75 km v rovníkové oblasti. Dr. Antonín Bečvář (1901-1965) byl autorem světoznámých atlasů hvězdné oblohy, objevitelem několika komet a vynikajícím organizátorem profesionální astronomie na Slovensku (zakladatelem observatoře na Skalnatém plese).
MARCI - kráter o průměru 30 km. Profesor Karlovy univerzity Jan Marek, zvaný Marci z Kronlandu (1599-1667), dosud plně nedoceněný český fyzik, zabývající se mechanikou, měřením času a studiem světla (předchůdce Newtona).
MENDEL - velký kráter o průměru asi 140 km v jižní části odvrácené strany, pojmenovaný po zakladateli genetiky Johannu Gregorovi Mendelovi (1822-1884), opatovi augustiniánského kláštera v Brně.
NUŠL - kráter o průměru 65 km. Dr. František Nušl (1867-1951) byl profesorem astronomie na Karlově univerzitě, spoluzakladatelem observatoře v Ondřejově, konstruktérem řady originálních přístrojů (Nušlův-Fričův cirkumzenitál), vicepresidentem IAU a dlouholetým předsedou České astronomické společnosti.
PURKYNĚ - kráter o průměru necelých 50 km na okraji Mare Smythii v librační oblasti a tedy občas viditelný ze Země. Jan Evangelista Purkyně (1787-1869) byl vynikajícím českým přírodovědcem a fyziologem.
ŠAFAŘÍK - kráter o průměru 35 km. Vojtěch Šafařík (1829-1902) byl profesorem chemie a astronomie Univerzity Karlovy v Praze, vynikajícím pozorovatelem Měsíce a především proměnných hvězd i zaníceným průkopníkem české astronomie.
Pozn. Po desítkách českých astronomů, vč. současných jsou pojmenovány planetky.