Osobnosti

Dokumentarista, polyglot a především architekt

Pochází-li někdo z území, na němž žily a mísily se tři národy – dvouměstí někdejší Moravské a Slezské Ostravy takovým místem bylo –, píše-li se jeho (české) příjmení spřežkovým pravopisem a bez označení délky samohlásek a jeho nositel nemá s mnohostí jazyků žádný problém, kdo rozsoudí, kam takového člověka národnostně zařadit? Zda se ostravský rodák Leopold Czihal (Moravská Ostrava 22. října 1898) cítil Čechem, Němcem, Polákem nebo nějakou kombinací daných možností vlastně není ani příliš důležité; Ostrava patří tam, kam patří, a ani v čase Leopoldova narození nestála na jiném místě, v jiné zemi.
Leopold Czihal Otec rodiny pracoval u dráhy jako strojvůdce a syn Leopold měl tudíž cestování snad již zakódováno v genech. Za první světové války v uniformě důstojníka císařsko-královské armády domašíroval do Itálie, po vzniku ČSR krátce pochodoval v československé uniformě, nicméně už roku 1922 měl za sebou vysokoškolské studium a v kapse diplom inženýra-architekta z brněnské Německé vysoké školy technické. Zanedlouho získal v Brně i technický doktorát.
Kratší dobu provozoval architektonickou praxi na severní Moravě, ale roku 1933 podnikl na tehdejší dobu odvážnou jízdu automobilem přes Maďarsko, Jugoslávii, Bulharsko a Turecko do Persie. V Persii, dnešním Íránu, začal podnikat a udělal kariéru: od privátní projektové kanceláře vystoupal až na post ředitele veškeré architektonické a stavební činnosti v jedné z tamních velkých provincií. Vedle práce v službách perského státu projektoval též řadu staveb pro firmu Škoda. V roku 1938 se vrátil do Československa, ale ještě před vypuknutím války se přemístil do Berlína. Nepobyl tam dlouho, ve válečných letech působil zase v Ostravě a jejím okolí.
Po válce přichází na Slovensko; nejdřív do Púchova, kde řídil stavební oddělení proslulé prostějovské oděvní firmy Rolný a projektoval obytné a průmyslové budovy. Roku 1948 postoupil ještě dál na východ, aby se ve Spišské Nové Vsi ujal vedení projektové kanceláře čerstvého národního podniku Slovenské železorudné baně a rozšířil svůj pracovní záběr o urbanistické projekty. Ani zde však nepobyl dlouho a začátkem padesátých let už bydlel v Košicích a v tamním Stavoprojektu pracoval na rozmanitých projektech, jež se z valné části neprodleně uskutečňovaly.
S nástupem dalšího decénia zamířil opět na západ a pět let působil v Krajském středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Bratislavě. Poté, byť se z poúnorového Československa v dvacetiletí 1948 – 1968 nevyjíždělo za hranice snadno, pokud vůbec, se mu podařilo prodloužit nastoupený západní kurs a roku 1965 se usadil v německém Augšpurku. Tam za ním v dramatickém roce 1968, vyplněném nadějemi Pražského jara a následně jejich propadem do zoufalství, přicestovaly i s rodinami obě děti – architekti vystudovaní v Bratislavě. To už se ale čas vyměřený Leopoldu Czihalovi pomalu naplňoval. V jeho obsažném itineráři připadla Augšpurku úloha konečné stanice: 4. září 1974 zemřel. Pohřbili ho na novém hřbitově v jižní městské čtvrti Augsburg-Haunstetten.
Košický Dům umění Dobrodružné stránky života a zahraniční úspěchy tohoto svého času ukázněného pracovníka socialistické projekce padesátých a šedesátých let dvacátého století na Slovensku začal odkrývat zejména profesor Š. Šlachta. Ten posléze zařadil L. Czihala mezi slovenské architekty (Návrat odídených, SAS, Bratislava 2005) a rozšířil tak seznam nevratných výpůjček, vzešlých z jednotícího prolínání se českého a slovenského architektonického živlu v době existence Československé republiky, o další jméno.
Ze slovenských působišť nejvíc prostoru k seberealizaci nabídl architektu Czihalovi patrně košický Stavoprojekt, v němž pracoval na významných zakázkách a odvedl solidní práci. Z těch nejvýznamnějších architektur vzpomeňme alespoň hotel a obchodní dům na Štrbském Plese či budovu ONV v Gelnici. Nebyl však jenom architektem v užším smyslu slova; učarovaly mu i architektonické památky, což ho zákonitě přivedlo mezi pracovníky instituce, zabývající se jejich záchranou. Nepřehlédnutelný byl jeho podíl v širokém záběru prací na rekonstrukci historické složky struktury spišských měst (Kežmarok, Spišská Nová Ves, Spišská Sobota). S jeho jménem je též spojena adaptace a přístavba známého meziválečného díla architekta L. Kozmy (1927) Velké košické synagogy, kterou zaznamenal i Súpis pamiatok na Slovensku (1968, II. díl, st. 88).
Vedle architektonických děl, k nimž by bylo možno přiřadit i pomníky a památníky, na nichž spolupracoval se sochaři, zůstaly po něm četné hodnotné kresby, akvarely, olejomalby a dokumentární fotografie z cest, zejména významných architektur. Polyglot – kromě češtiny, němčiny a polského nářečí, jimiž ho vybavilo prostředí rodné Ostravy, ovládal slovenštinu a francouzštinu a dovedl komunikovat rusky a italsky – překládal odborné texty především z oblasti památkové péče (mimo jiné zprostředkovával slovenskému čtenáři výsledky rakouského průzkumu lokality Carnuntum). Láska k památkám ho neopustila ani v Německu, kde, dle sdělení jeho syna, pro stavební úřad augšpurské diecése „vypracoval četné projekty pro renovaci historických církevních staveb“.
Architekt Leopold Czihal byl nesporně mnohostranně aktivní člověk. Jeho odvaha cestovat měla spolehlivé zázemí v široké sportovní průpravě. Byl zaníceným milovníkem hor a vysokohorské turistiky s vícenásobnou alpskou zkušeností, rád a dobře lyžoval, plaval, jezdil na kole. Autem jezdil na sportovní túry téměř do konce života. A do konce života nepolevoval ani v úsilí činit zadost poslání architekta.
Ľubomír Mrňa