Spolkový kaleidoskop

Masarykův pramen

aneb podzimní otvírání studánky
Každý z nás má své sny a čím jsme starší, tím častěji si připouštíme, že zdaleka ne každý sen je možné splnit. O to větší radost máme, když se jednou za čas nějaký sen podaří naplnit. Za podobný sen můžeme označit i slavnostní obnovení Masarykova pramene u obce Banská Belá nedaleko Banské Štiavnice začátkem října, jež se uskutečnilo díky neústupné vytrvalosti dvou členek Českého spolku. Ale začněme popořádku.
Ještě někdy v 90. letech jsme v Bratislavě mapovali stopy po prvním československém prezidentovi ve snaze pokusit se získat argumenty k navrácení původního názvu nebo prosazení nového pojmenování, jež by vzdalo hold první hlavě našeho společného státu. Tehdy jsme poprvé narazili na zmínku, že mezi jinými jméno Tomáše Garriguea Masaryka nesla na Slovensku i studánka kdesi na středním Slovensku – bez dalších podrobností. Jako tip na další hledání ve starých mapách jsme na to později upozornili předsedkyni regionální organizace ve Zvoleně a Banské Bystrici Ing. Blanku Maňkovskou. Po nějakém čase se nám ozvala s ne příliš potěšující zprávou: Ano, Masarykův pramen skutečně existoval nedaleko obce Kozelník, ale v poválečném období prý zanikl v důsledku těžby dřeva a terénních úprav s tím spojených, pátrání pokračuje dál a pokusíme se toto místo navštívit.
Později do výboru bratislavského Českého spolku přišla výtvarnice Eva Bachratá, která velkou část roku tráví na chalupě nedaleko Banské Štiavnice. Když jsem se jí zmínil o výsledcích pátrání po tomto pramenu, její oči zazářily: „O tom jsem už také slyšela a máme známé, kteří by o něm mohli něco vědět.“ A tak díky ní a jejímu manželovi události najednou dostaly nečekaný spád. Jejich známý – bývalý lesník – jim potvrdil, že studánka stále ještě existuje, i když její okolí bylo značně zničeno v důsledku těžby dřeva. Uplynulo dalších pár měsíců a senzace byla na světě: díky ochotě a pomoci známých manželé Bachratí studánku skutečně navštívili a v její blízkosti dokonce našli úlomek původní desky. Následovala návštěva lesního závodu, kde se dohodli na společném zájmu uvést pramen do lepšího stavu, vyrobit kopii původní tabule a vrátit ji na místo.
A tak se mohla v sobotu 7. října 2006 uskutečnit malá slavnost. Asi půl stovky hostů – z Banské Štiavnice, Zvolena, Banské Bystrice, Bratislavy i místních – se sešlo za krásného slunečného dopoledne v sídle lesního závodu v Banské Belé, kde je uvítala organizátorka celé akce Ing. Blanka Maňkovská, DrSc. Starosta obce Ing. Vladimír Mecho ve svém projevu připomenul okolnosti návštěvy prvního československého prezidenta v obci před 82 lety. Přítomné pozdravil i rada Velvyslanectví ČR v Bratislavě Ing. František Mach, jenž poděkoval všem, kdo pomáhají udržovat vzpomínku na osobnosti, jež se zasloužily o vznik společného státu. Po kulturním programu, v němž zazněly české a moravské lidové písně a dětský pár přidal krátké taneční číslo, se kolona několika vozidel a lesnického minibusu vydala z Banské Belé směrem k obci Kozelník.
Přibližně po třech kilometrech odbočila vzhůru do lesního masívu podél téměř vyschnutého koryta horské bystřiny, kde jízda skončila na lesní mýtině. Odtud následoval pochod přibližně kilometr vzhůru lesní cestou po travnaté stráni, a poté sestup strmou roklí, kterou lesní mechanizmy a svážené dřevo proměnily v široké rozbahněné koryto. Po pár desítkách metrů těsně na okraji rozbahněného koryta svítilo nové kamenné obložení s vystupující rourkou, z níž vytékal úzký pramínek zurčící vody, a kamennou tabulí s nápisem: Masarykov prameň 25/VIII 1923.
Z prostředí, jaké okouzlilo „tatíčka“ před 83 lety, dnes zůstaly asi jen vzrostlé buky okolo rokle. Prezidentovi a jeho průvodu prý kdysi stačilo vystoupit asi 200 metrů od silnice v údolí do hloubi lesa, aby posvačili na mýtince u lesního pramene. Dle vyjádření lesníků je dnes původní cesta návštěvníkovi odřezána jednak potokem (na rozdíl od té doby dnes přes něj v blízkosti nevede žádná lávka) a navíc i násypem železniční Tratě mládeže, postavené začátkem 50. let. O osudu původní stezky vzhůru lesní strží jsme se přesvědčili sami při sestupu v její horní části. A tak poslední půlstoletí lesní pramen slouží asi jen lesní zvěři a příležitostně možná i lesním dělníkům. Rozbor vody odebrané krátce před letošní slavností prý potvrdil, že voda je čistá a pitná. I když jí není příliš, její kvalitou je „genius loci“, jaký asi nemá mnoho pramenů na Slovensku. Už jen proto by si tento pramen zasloužil lepší budoucnost.
Starosta obce i vedení lesního závodu přislíbili, že se budou snažit získat prostředky a zlepšit přístup ke studánce. Pohled do turistické mapy Štiavnických vrchů sice ukazuje, že jedna značená turistická trasa prochází nedaleko odtud, na toto téma však lesníci nereagují s nadšením. Okolí lesní rokle se studánkou je prý místem, kam často chodí lesní zvěř, proto by neradi viděli, aby ke studánce začaly proudit houfy turistů. Takže bude zajímavé sledovat další osud tohoto lesního pramene.
Dnes však patří srdečný dík oběma našim krajankám, Ing. Blance Maňkovské a Evě Bachraté s manželem, že památku Masarykova pramene dokázaly oživit a posunout jeho existenci i do 21. století.
Jiří Výborný
Český spolek Bratislava
Foto: autor

Týden česko-slovenské vzájemnosti na středním Slovensku

V sobotu 7. října začal cyklus akcí v rámci Týdne česko - slovenské vzájemnosti. Připravil ho Banskobystrický samosprávní kraj, Krajská knihovna Ľudovíta Štúra ve Zvoleně, Město Zvolen a Český spolek ve Zvoleně v rámci Dnů české kultury a spolupráce Královéhradeckého kraje s Banskobystrickým.
V sobotu se uskutečnila Vzpomínka na T. G. Masaryka v Banské Belé. Ve spolupráci s obcí Banská Belá byla osazena pamětní tabule u studánky (nazvané Masarykův pramen) v lese, kterou první prezident Československa navštívil 25. srpna 1923. V pondělí 9. října byla otevřena v Krajské knihovně Ľudovíta Štúra výstava České dětské knihy. Ve dnech 9. –12. října se v prostorách v Krajské knihovny Ľudovíta Štúra promítaly české pohádky – letos Ferda Mravenec od Ondřeje Sekory. Tyto pohádky zhlédly nejen děti členů Českého spolku ve Zvoleně, ale i všechny děti ze zvolenských základních škol a školek. Ve středu 11. října byl v knihovně vzpomínkový seminář na T. G. Masaryka na středním Slovensku v podání prom. historika Milana Gajdoše. Týden česko - slovenské vzájemnosti byl slavnostně ukončen 14. října v hotelu Poľana ve Zvoleně.
K Týdnu česko- slovenské vzájemnosti vyšla i knížka T. G. Masaryk na středním Pohroní, jako již 7. publikace Českého spolku ve Zvoleně. Z publikace vybírám část, týkající se návštěvy T. G. Masaryka ve Zvoleně: Dne 26. srpna 1923, špalírem legionářů, za kroužení aeroplánů a provolávání slávy šel pan prezident T. G. Masaryk na Zvolenský zámek, v minulosti sídlo husitského vůdce Jana Jiskry z Brandýsa. Pan prezident přešel branou na první nádvoří a další branou, u které stáli horníci v krojích, do nádvoří hlavního, kde na pěkně vyzdobené tribuně podaly mu podle staroslovanského zvyku dámy Veselovská a Medvecká chléb a sůl, a krojované dívky kytice.
Jménem lidu zvolenské župy oslovil potom pana prezidenta župan dr. Slávik, který ve své řeči vzpomenul župní reformu na Slovensku, v rámci které se stal Zvolen župním sídlem. Budoucí generace nám budou závidět, pokračoval, že jsme žili v této velké době, že jsme stáli tváří v tvář svému osvoboditeli. Potřebujeme jednotu a spolupráci všech od Šumavy k Tatrám. Župan dr. Slávik ukončil svoji řeč slovy: Vy, pane prezidente, jako ideál Čechoslováka, člověk rozumu a srdce, nám dodáte novou mravní sílu k další práci.
Pan prezident odpověděl slovensky: Som veľmi rád, že môžem stáť na tomto historickom mieste. Veď tu bol a žil so svojim vojskom jeden z najlepších českých husitských vodcov. To nám dokazuje, vám na Slovensku a nám v historických zemiach, že vývoj našej republiky a našej jednoty československej bol historicky organický. To nie je náhoda, ale bol to výtvor samotnej histórie, že cez mnoho a mnoho storočí sme sa zišli v jednote. V tejto jednote – ako ste povedali – vytrváme až do konca. Zvolen má úlohu tu jednotu reprezentovať, a ako ste povedali, mesto vaše a celé okolie vyvýšiť, z neho urobiť mesto čisto slovenské, ktoré si všetci žiadame. Poviem vám ešte, že vláda i ja s radosťou vás budeme podporovať, je to našou povinnosťou, ako i vašou. A jestli ste povedali, že vy tu trochu viac niekedy žiadate, než by bolo dobre a snáď aj možné – keď poznávate, čo sami robíte, je dobré a tiež troška menej dobré z inej strany. Nemusím povedať viac. Poviem len, že národ bude svojrázny, svojprávny, každý národ, keď každý sám za seba bude vedieť ako riadiť sám seba. Žiadna samospráva národa a štátu nie je možná, keď jednotlivci nie sú sebavedomí a mužní, starajúc sa sami o seba.
Vy viete, že kto sa stará sám o seba, tomu i Pán Boh pomôže. A keď Pán Boh pomôže, aby každý sa riadil podľa seba, vtedy i vláda v Prahe, ja a všetci na Slovensku, v Čechách, na Morave a v Sliezsku, každý občan bude ako žulový, ako náš český básnik Neruda povedal. Dobré prajem vám všetkým, dobré vám a vášmu kraju.
Blanka Maňkovská
Český spolek ve Zvoleně