Milí přátelé,

Hezké Vánoce a pevné zdraví, hodně štěstí a radosti v novém roce 2007 přeje čtenářům České besedy redakce jistě jste také zaznamenali, že ubývá nejen nás, tedy Čechů a Moravanů žijících na Slovensku, ale také těch pár označení „český“. Samozřejmě mám na mysli změnu názvu čtyř geografických objektů ve Vysokých Tatrách. Od letošního 1. června už tedy není Česká dolina, ale Ťažká, namísto České věže je rovněž Ťažká, z Českého štítu se stal Ťažký a obzvlášť zajímavě zní nový název Českého plesa Ťažké pleso. Asi má velkou hmotnost. A pro úplnost do něj vtéká Ťažký potok.
Název Česká dolina není znám jen od roku 1918, jak by se někteří mohli domnívat, ale objevil se již v roce 1830 v cestopisu berlínského geografa Alberta Sydowa. Ale to byla chyba, tvrdí obhájci změny názvu doliny. Pastevci, kteří Berlíňana s jeho přítelem po Tatrách tenkrát doprovázeli, prý řekli místním nářečím, že je to czienszka dolina, protože pro dobytek, který pásli, byl vstup do doliny příliš těžký. Jistě se jejich dobytek od první travičky v dubnu až do pozdní v říjnu hezky napásl. Nikoli však na ubohé zeleni mechů v této dolině v nadmořské výšce kolem 1500 m, České pleso ležící v této dolině je v 1611,5 m n. m., ale někde podstatně níže. A Němci prý zcela přesně nepochopili význam slova v nářečí a napsali Böhmischer (See). Bůhví jak to tenkrát bylo, mně se vždycky líbí, když za sto let někdo s velkým oduševněním vykládá, že tenkrát to bylo tak a tak, ten řekl to a onen to zase takhle pochopil. A co když to bylo úplně jinak. Třeba ti pastevci říkali, že podle legend tudy procházeli husité a bratříci a potom, začátkem 18. století, že zde slídili čeští hledači pokladů. A použili slovo czieszski. Kdoví. Ale prý existují ještě starší záznamy o Českém plese, a to z roku 1814 na topografické mapě švédského badatele a ostatní blízké geografické objekty jsou od tohoto názvu odvozeny. Dokonce poprvé se Böhmischer mezi tatranskými názvy objevuje v díle z roku 1719. Tak já nevím, o jakou historickou nápravu jde.
V každém případě se však název doliny, věže, plesa i štítu s vlastním přídavným jménem Český všeobecně užívá od roku 1918. Návrat k místnímu či lépe řečeno polskému označení je přinejmenším poněkud podivný. Ale třeba to nechápu. Možná někdy někdo navrhne vrátit se i k původnímu pojmenování hlavního slovenského města. Jen netuším, jestli to bude Pressburg nebo Pozsony. Koneckonců na Bratislavských novinách tyto dva názvy jsou i dnes. A nebo taky možná i Slovensko zmizí z mapy světa a budou zase Horní Uhry. Taky by to byl návrat k původnímu historickému s odůvodněním, že někteří Maďaři tento výraz používají podobně jako Poláci Těžká dolina.
Nemůžu se zbavit dojmu, že ze snahy změnit názvy objektů ve Vysokých Tatrách čiší cosi jiné než jen náprava údajné historické nesprávnosti. Pokud Poláci používají svůj jiný název (Těžký štít), je to jejich věc. Koneckonců Tatry jim historicky cizí nejsou. Také je všeobecně známé, že různé vrcholy světa mají i zvláštní místní názvy. Že by šlo o reakci na novou politickou situaci? Jak kde. Viktoriiny vodopády nesou dále svůj název, přestože koloniální svět již patří historii.
Vysoké Tatry jsou krásné, lákají mnoho návštěvníků a Češi jsou třetí nejpočetnější klientelou. Mají je rádi, což projevili několika desítkami milionů korun na odstranění kalamity před dvěma roky a nemalým počtem brigádnických hodin. A názvy? Ty si vymýšlejí lidé z nejrůznějších pohnutek. Kéž by na Slovensku nebylo více problémů než vymýcení nežádoucích názvů.
Původně jsem myslela, že napíšu pár slov v předvánočním duchu, ale nějak mi to nedalo. Tak aspoň skromné přání, abyste předvánoční shon prožili bez újmy. A ještě, prosím, věnujte pozornost informacím o předplatném na str. 23, protože i v příštím roce se budeme snažit jediný celoslovenský měsíčník české minority připravovat tak, aby byl pro vás zajímavý a čtivý, s patřičným důrazem na historii. Věříme, že zůstanete jeho věrnými čtenáři.
Hezké Vánoce
Helena Miškufová