Publicistika

Jak přilákat české investory?

Ing. František Mach, rodák ze Šumavy, pracoval uplynulé čtyři roky jako rada na obchodně ekonomickém úseku Velvyslanectví ČR v Bratislavě. Několikrát jsme se setkali i na akcích, organizovaných krajany. Před ukončením své mise ochotně souhlasil s rozhovorem pro Českou besedu na rozloučenou:
Ing. Mach (vpravo)
Většina lidí si asi neumí přesně představit práci obchodního rady, tím spíše na Slovensku, kde jsou čeští podnikatelé a obchodníci stále jako doma.
Začnu trochu statistikou: Slovenská republika je pro Českou republiku druhý největší obchodní partner po Německu. To jsem si ověřil od počátku svého příchodu do Bratislavy, že tato země má pro rozvoj české ekonomiky nesmírný význam, stejně jako česká ekonomika má nepopíratelný význam pro slovenské hospodářství. Když si to přepočteme, tak na Slovensko vyvážíme na jednoho obyvatele téměř čtyřikrát více než do Německa. Podle české statistiky se obrat vzájemného zahraničního obchodu mezi ČR a SR blíží k téměř 300 miliardám. A to je obrovské číslo na poměrně malé, ale v současné době nesmírně dynamicky se rozvíjející ekonomiky. Většina obchodníků – ať už v Čechách, nebo na Slovensku, kterým začíná být podnikání na domácím „hřišti“ malé a začínají se rozhlížet do zahraničí, téměř vždy začíná u nejbližších sousedů. Důvodem je blízkost, žádná jazyková bariéra, kontakty z minulosti, a pomoci jim může i náš obchodně ekonomický úsek, který poskytuje informace ve dvou základních oblastech. Jednak trvale mapujeme ekonomiku na Slovensku a posíláme pravidelné zprávy kompetentním institucím v ČR, a za druhé poskytujeme servis českým, ale i slovenským, obchodníkům a podnikatelům. Pro názornost to jsou denně desítky telefonátů, dále dotazy elektronickou poštou atd. Na zahraniční obchod se tedy nedíváme jako na jednosměrnou ulici, kde by naším zájmem byl jen vývoz na Slovensko, ale samozřejmě pomáháme i slovenským podnikatelům, pokud se na nás obrátí, protože růst vzájemného obchodu pomáhá oběma ekonomikám. Rozsah toho, co od nás mohou klienti očekávat, je dán kodexem, který vypracovalo Ministerstvo zahraničních věcí ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR, jako jsou základní informace o podmínkách na založení podniků, daňové politice, ale třeba i prezentace, podnikatelské mise atd.
Změnili se nějak vzájemné hospodářské vztahy za roky vašeho působení na Slovensku? Co považujete za nejvýznamnější úspěch a naopak, co vás mrzí, že se nepodařilo tak, jak byste si přál?
Na Slovensku jsem nastoupil 9. prosince 2002 a největší změna za tyto poslední čtyři roky byl jednoznačně vstup obou zemí do EU. Vezměte si jen kolony kamionů, které čekaly dlouhé dny na hranicích na odbavení, a mnoho dalších problémů se tehdy vyřešilo prakticky za jedinou noc ze 30. dubna na 1. květen 2004. Pokud tam dnes znovu kolonu uvidíte, už to není proto, že by odbavení trvalo tak dlouho. Vstup do EU nastartoval dynamiku rozvoje i vzájemného exportu tak, že v roce 2004 jsme zaznamenali nárůst vzájemného obchodu z každé strany téměř o 30 %. Takže to byla rozhodně nejvýznamnější událost během mého působení zde. Kde si myslím, že se nám ne zcela dařilo, jak bychom si přáli, bylo získávání českých investorů na Slovensko. ČR je na pátém místě podle objemu investic z jednotlivých zemí a celkově to představuje více jak 21 mld. Kč od roku 1993. Vzhledem ke vzájemné blízkosti, známosti, tradici ekonomických vazeb i z hlediska příležitostí, jež se tady nabízejí, jsem toho názoru, že tyto možnosti jsou mnohem větší. Osobně jsem přesvědčen, že skutečný boom českých investic na Slovensku ještě nastane. S tímto cílem jsme organizovali několik podnikatelských misí, především na východní Slovensko, kde se nabízejí obrovské příležitosti. Rozvíjí se tam průmyslové parky a i to je oblast, která stojí za to se o ni dále zajímat. Přitom nemám na mysli jenom obrovské investiční celky, ale například v cestovním ruchu se vůbec nemusí jednat o velké investice na rekonstrukce turistických objektů a podobně.
Nedávno jste se zúčastnil odhalení pamětní tabule u Masarykova pramene v Banské Belé, jak se díváte na aktivity českých krajanů na Slovensku?
Kdykoli jsem měl příležitost setkat se s českými krajany, vždycky jsem byl nadšen přátelskou atmosférou, všichni byli nesmírně srdeční a myslím, že byli rádi, že jsem mezi ně přijel. Akce, jichž jsem se mohl zúčastnit, byly zajímavé, často už měly delší tradici a udržovaly povědomí sounáležitosti, a proto jsem přesvědčen, že tyto české spolky a jejich aktivity mají svůj význam. Krajané často vzpomínali na pobyty v ČR, ale slyšel jsem i postesky, že jejich řady řídnou, že se jim plně nedaří některé dobré záměry zejména z finančních důvodů realizovat, a proto je na místě otázka, jak tyto aktivity podporovat, aby se udržely i do budoucna.
Jaké jsou vaše plány do budoucnosti, myslíte, že budete moci zkušenosti získané na Slovensku nějakým způsobem dále využít, nebo se sem budete vracet už jen jako turista? Před nedávnem se vaše jméno objevilo na seznamu připravované úřednické vlády, jež by měla vyřešit současnou krizi, takže míříte do politiky?
Jak jsem už řekl, Slovensko mne velmi zaujalo i z hlediska možností například rozvoje cestovního ruchu. Statistika uvádí, že téměř třetina všech zahraničních turistů na Slovensko přijíždí z ČR, ať už je to na dovolenou, do hor, do lázní, za přáteli a za spoustou jiných věcí. Tak, jak jsem měl možnost Slovensko poznat, jsem přesvědčen, že má v oblasti turistiky před sebou velkou perspektivu. Když 19. listopadu 2004 Tatry z velké části „padly“ za oběť vichřici, měl jsem trochu pocit, že čeští turisté zůstali mnohem více věrni Tatrám než domácí, a toho jsem si nesmírně vážil. Věřím, že šance na rozvoj cestovního ruchu jsou tu ještě pořád velké. Pokud bych dostal příležitost pracovat v tomto směru, myslím, že bych měl co nabídnout a že by mne to velice těšilo a mohl bych zužitkovat své zkušenosti. Co se však týče mého budoucího působení, jisté není ani to, že po návratu do Prahy budu znovu zaměstnancem rezortu zemědělství, z něhož jsem sem přišel. V tuto chvíli opravdu nemám nic jistého, kromě toho, že své působení na Slovensku ukončím k 31. lednu 2007.
Jiří Výborný
Foto: autor