Milé čtenářky a čtenáři, krajané,

Vladimír Galuška i letos jsem byl redakcí České besedy požádán, abych vás novoročně pozdravil v prvním čísle roku 2007 a ohlédl se za důležitými událostmi roku minulého.
Rok 2006 byl pro obě republiky rokem volebním. Výsledky slovenských voleb se velmi rychle odrazily v uskupení nové vládní koalice. V České republice sice zasedli nově zvolení poslanci do sněmovních lavic, ale na definitivní sestavu vlády zatím čekáme. Pozitivem této situace je zjištění, že tato prozatímnost nijak dramaticky nenarušuje život občanů a ani funkčnost státu. V jiných zemích by možná podobný stav vzbudil u obyvatel více nervozity, ale naštěstí pro nás se znovu ukazuje, že Češi dokážou brát věci s humorem, což je pro národ ukotvený na křižovatce evropských siločar velmi zdravá vlastnost. Snad už se nám obtiskla i do genů. Výjimkou z této dědičné otužilosti nejsou ani čeští krajané žijící trvale na Slovensku. Za ty dva roky jsem zde zdomácněl i já a řadu našich krajanů jsem poznal osobně při svých návštěvách slovenských měst, kde sídlí české spolky. Rád vzpomínám na vzrušující a elegantní český bál v Košicích, na nově zavedené Dny české kultury v Nitře, na setkání s našimi krajany v Martině, na výjezd do Popradu… Ze všech návštěv a výjezdů je nejčerstvější prosincová cesta do Trenčína, kam jsem byl pozván na společnou oslavu Českých Vánoc. Jednatel tamního spolku mi půjčil k prohlédnutí i kroniky, z kterých je zřejmé, že si Český spolek v Trenčíně za léta své činnosti „vypěstoval“ zajímavé tradice (například každoroční „Běh vzájemnosti“). Také Velvyslanectví ČR v Bratislavě se snaží ze svých nejzdařilejších programů vytvořit tradici. Na prvním místě chci připomenout „Václavskou pouť“, kterou v tomto roce uskutečníme již potřetí. Zřejmě i letos bude mít folklorní nádech, nebudou chybět ani chutné valašské frgály a ukázky lidových uměleckých řemesel. Dalším tradičním zvykem je shromáždění Čechů a Slováků v den vzniku Československé republiky, které se vždy koná u památníku na Vajanského nábřeží v Bratislavě.
V uplynulém roce jsme zaznamenali sílící snahu o přejmenování této části nábřeží na Masarykovo. Byl bych nesmírně šťastný, kdyby se ještě během mé mise toto zdařilo. Současně však chci připomenout, že úctu k prvnímu prezidentovi ČSR, kterou společně sdílíme, můžeme projevovat každodenně, průběžně a bez patosu. Každý z vás může přispět výchovou svých dětí a jejich dětí. V tom vidím ten úkol. Předat mladým poznatky nejen o fascinující osobnosti T. G. M., ale i o době a dějinných okolnostech, za kterých v roce 1918 Československá republika vznikla. Vaše děti a vnuci možná netuší, jak dramatická to byla doba a jak skvěle v ní zakladatelé republiky obstáli. Teze o tom, že právě Československá republika byla v meziválečném období ostrovem evropské demokracie, není přehnaná. Je to skutečnost, na kterou nesmíme zapomenout, protože má posilující charakter. Být vlastencem, v tom původním čirém slova smyslu, znamená předávat tu ideu, která stála u zrodu Československa. Z hlediska dějin to nebylo tak dávno a pořád ještě žijí pamětníci.
V září si připomeneme sedmdesáté výročí úmrtí Prezidenta zakladatele. Navrhuji, abychom toto výročí nehalili do černého flóru, ale spíš se pokusili ve svých městech a obcích připomenout těm mladším, kteří to ze školy třeba neví, kdo to Masaryk byl a co pro Čechy a Slováky prosadil.
Vážení krajané, dovolte mi, abych i za vás poděkoval redakci České besedy a všem technických spolupracovníkům i přispěvatelům za jejich práci, díky které tento jediný časopis české komunity na Slovensku existuje, povzbuzuje a sjednocuje. Neboť právě toto je ona „práce drobná,“ o které s úctou a láskou Masaryk mluvil a kterou vždy podporoval. Obraz vlastenectví totiž není jen v symbolech, je to mozaika, kterou vytváříme společně, my všichni.
podpis S přáním všeho dobrého pro rok 2007
Vladimír Galuška

velvyslanec České republiky na Slovensku