Stopy

Herec a zpěvák Dušan Kollár: Vyrostl jsem mezi pěti linkami

Dušan Kollár pochází z Banské Bystrice. Vystudoval Vysokou školu múzických umění v Bratislavě. Měl vynikající pedagogy - Božidaru Turzonovovou a Pavla Mikulíka. Po studiích nastoupil do angažmá v nitranském Divadle Andreje Bagara. Maminka se narodila v Praze.
Dušan Kollár „Studia jsem skončil v létě v devětaosmdesátém roce a rozhodně jsem nepomýšlel na zakládání rodiny. Ale ani na hereckou kariéru. Pravda, nastoupil jsem na sezonu 1989-90 do Nitry. Tenkrát jsme odjeli celé divadlo 13. listopadu do Moskvy a vrátili jsme se 25. do jiné republiky. Právě tady působil pozdější muzikálový fenomén Jozef Bednárik, který si mě pamatoval ze školy. Když hledal představitele pro muzikál Zimní pohádka podle Williama Shakespeara (hudbu složili Andrej Šeban a Richard Müller), vzpomněl si na mě.“
Poté si musel odsloužit – tenkrát už jen devět měsíců – vojnu, naštěstí v tehdejším Vojenském uměleckém souboru kapitána Jána Nálepky. Později Dušan několik let působil jako zpěvák a bubeník. „Musím říci, že mě rodiče nijak muzikantsky „netýrali“. Když mě popadlo sportování, nechávali tomu volný průběh, zejména, když viděli, že mi to jde. Hrál jsem volejbal a dokonce jsem byl dvakrát nominován na soustředění širšího reprezentačního výběru Československa do Nymburka. Když jsem se později setkal na jevišti s Danem Hůlkou, tak jsem zjistil, že on tam byl o rok později. Inu, svět je opravdu malej,“ dodává Dušan Kollár.
Vokální skupina 4TET, jejíž koncerty jsou beznadějně vyprodány: Jiří Škorpík, Dušan Uličník, Jiří Korn a ten nejvyšší vzadu je Dušan Kolár. Jednoho dne mu otec nabídl, ať si s jeho kapelou jede na pár zájezdů přivydělat nějakou korunu. „Nakonec jsem odjel na pět let do Norska a Finska jako muzikant. Cestička to byla pěkně ušlapaná, neboť otec byl výtečný saxofonista a máma zpívala. A na severu už měli své jméno. Kromě toho jsem tvrdil, že se chci oženit až ve třiceti. A podařilo se mi to. Předběhl jsem se o pouhých pět neděl. Když jsem začal chodit se svou budoucí ženou, která je z Prahy, viděl jsem poprvé představení Jesus Christ Superstar a hned jsem věděl, že muzikál je pro mě to pravé - herectví spojené s muzikou. Tak jsem šel na konkurz na Vlasy a do toho vlaku jsem naskočil. Přesídlit do Čech mi nedělalo problém, máma se tady narodila a já tak už odmala jezdil za babičkou a dědou do Prahy na prázdniny. Děda přes tři desítky let zpíval a vyčníval (po něm prý má tak vysokou postavu) ve sboru České filharmonie. Vlastně, ta metropole je pro naši rodinu přímo magická. Otec – ač rodilý Slovák – učil se v Praze ofsetovým technikem (tehdy jediné polygrafické učiliště svého druhu v republice). Pravda je, že hodně času coby muzikant trávil v Lucerně, kde hrával Karel Vlach. Tenhle big band byl jeho idolem, takže tím, že zpívám s touhle kapelou, plním svým způsobem i jeho sen,“ svěřuje se Dušan.
Seznam muzikálů, v nichž Dušan Kollár oslnil svým hlasem i hereckým výkonem, je už pěkně dlouhý – jen namátkou Vlasy, Rusalka, Hamlet, Krysař, Galileo, Golem, Angelika... Co naplat, když se člověk neobjevuje v médiu tak mocném, jako je televize, nikdo ho v podstatě nezná. Na divadelním představení vás odmění potleskem pět stovek lidí, ale na televizi se dívá přečasto přes milion diváků…
„Měl jsem tu smůlu, že za mého působení ve slovenských divadlech se toho už moc netočilo, legendární bratislavské pondělky zmizely v propadlišti dějin. V Česku jsem zařazen do kategorie muzikálový zpěvák, málokdo ví, že jsem studovaný činoherec. A tak jsem se objevil na obrazovce až v první řadě Ordinace v růžové zahradě, kde jsem hrál roli Radka Kaniaka, který má syna Martina se sestřičkou Kamilou Váchovou (Linda Rybová). Nyní jsem vstoupil do děje seriálu z právnického prostředí Světla pasáže“.
Dlužno dodat, že Dušana Kollára můžeme vídat na obrazovce i při vystoupeních vokálního seskupení 4TET. „Před časem měl Jirka Korn show v hotelu Olšanka a přišel na nápad vystoupit s pěveckým kvartetem a capella, tedy zpívat bez muzikantského doprovodu. Začalo to jednou písničkou a nyní s téměř tříhodinovým programem dokážeme naplnit nejen Divadlo Kalich. Musím říct, že to, co nyní dělám, dělám opravdu rád. Jen toho činoherectví by mohlo být více,“ uzavřel naše povídání Dušan Kollár.
Karel Ulík
Foto: Jiří Nevale