Josef Šima: Bouře (MLNO), 1928, olej Vědomí souvislostí

Český surrealizmus a slovenský nadrealizmus

Rudolf Fabry: Rytierský román, 1936, koláž V úžasné a plodné době let 1918-1938, kdy nový evropský stát Československo rostl a intenzivně se rozvíjel, byla jeho součástí též kvalitní moderní kultura a umění. V bohatém výtvarném životě těchto let zazářil převážne v Praze, pak i v Bratislavě a společně, proud umění surrealizmus. Byl inspirován francouzským surrealizmem. Ten měl hluboké historické prameny a inspirace, blízké dědictví dadaizmu, sugestivní díla prózy i poezie, malby, kresby, po prvním manifestu André Bretona z roku 1924. V Praze měl nejsilnější zázemí též v literatuře a výtvarnictví, které spojovala teoretická i organizační práce Karla Teigeho.

Skupina surrealistů Československa vznikla v roce 1934. Zformovala se z básníků českého poetizmu. Spolu s vůdčí osobností V. Nezvala to byli F. Halas, J. Seifert, J. Heisler, J. Hora, V. Holan aj. Z malířů to byli J. Štyrský, Toyen, J. Šíma, A. Wachsman, F. Janoušek, V. Tittelbach, V. Sychra, ze sochařů V. Makovský, L. Zívr aj. Důležitá pro hnutí byla rozsáhlá publicistika a ediční činnost - knihy poezie, sborníky, časopis Doba, překlady i výstavy autorské a skupinové v roce 1935 a 1938. Magii i působnost jednoho z posledních „izmů“, který vyzdvihoval nadrealitu jako poetický aspekt reality, připomněl též Teige: „… jistá svrchovaná díla poezie i barev (mají) nad námi neodolatelnou a neúprosnou moc, která nesmírně převyšuje působivou sílu, jíž je schopna nejzarytější estetická hodnota, je to vskutku mystická a magická moc, s jejíž účinkem se nedá srovnat vliv uměleckého díla, přijímaný v normálních podmínkách zájmu prosté estetické kontemplace.“ Jan Švankmajer: Dialog na život a na smrt, 1996, objekt

Karol Baron: Z cyklu ZEN, 1968, kombinovaná technika Počátkem roku 1938 se skupina rozchází s V. Nezvalem. Jejími členy zůstali K. Biebl, B. Brouk, J. Honzl, J. Ježek, J. Štyrský, K. Teige, Toyen a jako nový J. Heisler.

V roce 1938 se v blízkosti myšlenek i poetiky surrealizmu formuje v Bratislavě hnutí Avantgarda 38 jako proud slovenského nadrealizmu. V A 38 byli literáti - R. Fábry, J. Rak, P. Bunčák, V. Reisel, Š. Žáry, D. Tatarka, teoretici a publicisté M. Považan, M. Bakoš, výtvarníci L. Guderna, V. Chmel, J. Kostka, J. Mudroch, V. Hložník aj. celkem víc než 40 osobností.

Specifikem bylo, že nejreprezentačnějšími malíři slovenského nadrealizmu byli Imro Weiner-Kráľ (pocházel z Považské Bystrice a prošel Bratislavu, Prahu, Berlín i Paříž) a František Malý (Litomyšl-Praha-Bratislava-Brno). Rozpad republiky a druhá světová válka zahnaly v mnohém humanistický, levicový, svobodu milující a pokrokový surrealizmus tvrdě do úzadí. V Čechách to byla ilegální aktivita, na Slovensku vydala Avantgarda 38 čtyři sborníky Ano a nie, Sen a skutočnosť, Vo dne a v noci, Pozdrav (1938-1942). Tušení básníků, tak, jak to napsal R. Fábry, se naplnilo:
Eva Švankmajerová: Přesila, 1987, olej „Pri červených šerpách smrti
Zastanú
Veľké tmavé tiché žiale
Postojí
Zem bičovaná hustým víchrom…“

Krutá léta války však pominula. Karel Teige sice předčasně umírá (1900-1951), ale přichází nová generace i nový teoretik Vratislav Effenberger. Vůdčí osobností se stává malíř Mikuláš Medek, z nových výtvarníků to byli V. Tikal, J. Istler, L. Fára, J. Kotík, později (též při revue Analogon) Eva a Jan Švankmajerovi, M. Stejskal, fotografka E. Medková, někteří básníci - K. Hynek, Z. Havlíček, M. Nápravník, L. Šváb, F. Dryje… Josef Isteler: Žlutá figura, 1956, olej Surrealistická skupina je aktivní i v letech šedesátých a sedmdesátých. Jejími členy ze Slovenska je malíř Karol Baron a kolážista, překladatel, publicista i básník Albert Marenčin. Skupina pořádá výstavy, vydává sborníky, její činnost je otevřená i neveřejná, výstavy povoleny i zakázány (např. v roce 1983 na Sovinci). V roce 1990 je obnovena revue Analogon a proběhly nové výstavy v Praze, Paříži i v Bratislavě a Banské Bystrici. V umění skupiny je stále živá snová inspirace, fantazie i touhy, vzrušující napětí přízraků a fantomů, sex i erotika, groteskno, černý humor i mnohovýznamová symbolika pramenící ze skutečnosti a spočívající nad i pod prahem lidského vědomí i v kouzelných prostorách podvědomí člověka a lidí svobodné imaginace.

Alchymie tvorby žije dál, ale českoslovenští surrealisté se po smrti Karla Barona (v Paříži 2004) již v jeho domečku a zahradě v Hodruši ve Štiavnických vrších nikdy nesejdou. Jsou však stále spolu a nikdo z nich jistě nezapomíná na slova André Bretona: „A jako tehdy, jsem i dnes přesvědčen, že objasnění prostředků vlastních dnešnímu umění, pokud je hodno tohoto jména, musí se nakonec obrátit v bezpodmínečnou obranu jedné jediné věci, a tou je osvobození člověka.“

Bohumír Bachratý