Bombardéry nad Bratislavou

Letošní teplá zima a téměř letní dny jarních měsíců nás nenutí vzpomenout si na tuhé zimy v minulosti. Jedna taková se spoustou sněhu a zamrzlými řekami byla v roce 1947. A tenkrát nad hlavami Bratislavanů létaly bombardéry pilotované českými letci, přestože byl již dva roky mír.

Byl březen, očekávalo se jarní tání, hladina řek se zvyšovala. Na Dunaji u rakouského Heinburgu se 11. března před šedesáti lety vytvořila ledová bariéra a následně jiná v Bratislavě tam, kde bývalo koupaliště Lido. Již byla zatopena část Petržalky a obec Ovsiště. Podle plánu měla bariéru na rakouské straně bombardováním uvolnit Rudá armáda, ale až po odstranění nahromaděných ker pod Bratislavou, aby nedošlo k zaplavení města. Jenže dohoda nebyla dodržena, bariéra u Heinburgu byla bombardováním uvolněna a 13. března dosáhla hladina Dunaje v Bratislavě 7 metrů nad normální stav. A z horního toku se stále valily další masy.
Dunaj v Bratislavě dnes Začaly chvíle rychlého rozhodování. Podle Zpravodaje Svazu letců České republiky byl velením akce pověřen plk. Josef Šnajdr, velitel 6. letecké divize v Havlíčkově Brodě, a byla provedena letouny C-3B ze základny letiště Nový Dvor u Malacek. Průzkumníci zjistili, že 40 až 50 kilometrů pod Bratislavou směrem ke Komárnu je souvislá ledová bariéra, jejíž síla se pohybovala od 70 do 80 centimetrů. První dva bombardéry pilotované mjr. Jiřím Maňákem a škpt. Jaroslavem Taudym vzlétly 12. března, absolvovaly osm vzletů a bylo při nich svrženo 24 pum vážících 70 kilogramů, a 14 pum s hmotností čtvrt tuny. Následující den letouny zamířily nad Dunaj šestkrát, ale 14. března přiletěly na pomoc další dva bombardéry z Prahy, které pilotovali škpt. Rudolf Haering a pravděpodobně rotný Flek. Čtyři letouny vzlétly 25krát. V ten den krátce po 16. hodině si všichni s úlevou vydechli; bariéra začala povolovat a ledy se pohnuly. Ještě 15. března všechny čtyři letouny 13krát vzlétly, aby se nikde po toku Dunaje ledová bariéra znovu nevytvořila. Ale to už voda v Bratislavě začala citelně opadávat. A 15. března ve 14 hodin byl oznámen konec nebezpečí, další den byl Dunaj volný již po celé délce toku v ČSR. Během čtyřdenní bitvy s ledovými krami letouny C-3B vzlétly 53krát, nálety trvaly 46 hodin 47 minut a během nich shodily 31 400 kilogramů pum.
A jaký osud měli někteří letci této akce? Její velitel Josef Šnajdr byl vojenským letcem od roku 1933, během války byl velitelem 311. čs. bombardovací perutě RAF, po válce velitel 6. letecké divize, dostal hodnost plukovníka. Po únoru 1948 byl z armády propuštěn, emigroval do Anglie, v roce 1989 rehabilitován a povýšen do hodnosti generálmajora. Zemřel v roce 1992 a je pochován v čs. oddělení válečného hřbitova v Brookwoodu.
Jiří Maňák během války rovněž působil v RAF, v roce 1944 byl během operačního letu sestřelen u holandského pobřeží, upadl do zajetí, v květnu 1945 se vrátil do vlasti. V roce 1950 byl zatčen, částečně rehabilitován v roce 1965, morálně v 1989 a povýšen do hodnosti plukovníka. Zemřel v roce 1992.
Jaroslav Taudy byl v roce 1937 členem slavné akrobatické sedmy, která zvítězila na leteckém mítinku v Curychu. Během války rovněž přijat do RAF, po skončení války se vrátil do vlasti, ale v roce 1950 byl propuštěn. Rehabilitován v roce 1989 a povýšen do hodnosti plukovníka. Zemřel v roce 1999.
Rudolf Haering sloužil v Olomouci, na začátku války působil ve Francii, odtud přešel do služeb RAF. Jako mnozí další se po válce vrátil domů, ale v roce 1949 byl propuštěn z armády a vězněn v Jáchymově. Své rehabilitace se nedočkal, zemřel v roce 1976. Rehabilitován byl v roce 1989 a in me¬moriam povýšen do hodnosti plukovníka.
MIŠ