Na jednání komise tento návrh tlumočil kolega PhDr. Miroslav Pekník, CSc., ředitel Ústavu politických věd SAV. Komise k této myšlence zaujala jednomyslně pozitivní stanovisko v tom smyslu, že jsme připraveni vydat i písemné prohlášení na podporu této myšlenky. Jsme si vědomi toho, že v českých městech i přímo v Praze existuje hodně názvů ulic nebo jiných geografických pojmenování po významných slovenských osobnostech, a konkrétně po Milanu Rastislavu Štefánikovi jako spoluzakladateli Československé republiky. Naopak v Bratislavě podobných pojmenování po českých historických osobnostech není mnoho a konkrétně jméno zakladatele společného státu T. G. Masaryka bychom marně hledali v názvu ulice nebo náměstí, přestože v minulosti tu už bylo Masarykovo náměstí. Na jednání komise jsme hovořili o přípravě vědecké konference letos v září, jež se uskuteční v rámci vzpomínky při příležitosti 70. výročí smrti TGM. Proto se domníváme, že právě toto výročí by bylo vhodné na uctění si památky této významné osobnosti i pro slovenské dějiny. To samozřejmě neznamená, že bychom chtěli idealizovat nebo glorifikovat osobnost TGM, neboť i on, jako každý politik a intelektuál v dějinách, měl svoje limity nebo názory, s nimiž z dnešního pohledu nemůžeme souhlasit.
Jak byste osobnost TGM vy sám hodnotil z pohledu dějin Slovenska a Bratislavy?
Neměli bychom zapomínat na to, že připojení Bratislavy k Československu po první světové válce nebylo zdaleka tak jednoduché, jak nám to dnes připadá, a byla to právě osobnost a mezinárodní autorita T. G. Masaryka, jež nakonec rozhodly o tom, že Bratislava je dnes nejen hlavním městem Slovenska, ale i slovenským městem jako takovým. T. G. Masaryk byl spolutvůrce Československa i určitým vyjádřením společných dějin našich národů, a tím zdaleka nemyslím jen 70 let společného státu, vždyť dějiny našich národů se prolínaly už v dávné historii. Tím spíše, že určitá část slovenské populace ho nadále považuje za Slováka, neboť pocházel z moravsko-slovenského pohraničí, a on sám se k těmto kořenům hrdě hlásil. Dnes jsme Slováci i Češi členy Evropské unie, uctíváme si osobnosti různých evropských národů a Masaryk byl v celé Evropě uznávaný intelektuál, proto si zaslouží, aby i dnešní a budoucí mládež na Slovensku nezapomínala na jeho jméno. A my všichni bychom si měli vážit toho, že i v Bratislavě se najde místo, které je spojeno s TGM. I když momentálně nevím, kdo dnes může o názvu školy rozhodovat, ale to už není úloha historiků.
Před několika dny proběhlo v médiích vyjádření předsedy SNS J. Sloty o zodpovědnosti dr. Beneše za tragickou smrt M. R. Štefánika, jež vrhlo určitý stín viny i na osobnost TGM. Myslíte si, že by to mohlo ovlivnit veřejné mínění v neprospěch snahy o navrácení názvu školy?
Kdykoli se do seriózní vědy začnou plést politici s nekvalifikovanými názory, bez podložených vědomostí, a vedeni spíše jakýmisi osobními předsudky xenofobie nebo národnostní nesnášenlivosti, je to neštěstím pro celou společnost. Ale právě proto je zapotřebí, aby se alespoň určitá část společnosti proti tomu postavila například tím, že veřejně řekne, že tyto osobnosti si nezaslouží, aby z nich někdo vytvářel obraz nepřítele. Jak jsem už řekl, i Masaryk měl z dnešního pohledu svoje nedostatky, ale v jeho době byly jeho názory velice pozitivní a pokrokové, proto by nebylo dobré, kdybychom nechali dnešní generaci ovlivňovat podobnými vyhlášeními, jež nemají nic společné s historickou skutečností. Nemluvě o tom, že Masaryk i celá jeho rodina měli ke Slovensku mimořádný vztah, který prokázali i konkrétními činy, takže bez jakékoliv idealizace si zaslouží svoje důstojné místo ve vědomí slovenské společnosti. Takový je názor historiků bez toho, že bychom si dělali iluze o tom, že náš názor může nějak zásadně ovlivnit konečné slovo politiků nebo úředníků, kteří budou o názvu školy rozhodovat. Úlohou historiků nejsou politická rozhodnutí, ale zkoumání dějin a zejména prohlubování poznání národní minulosti. Pomohl bych si sentencí Jana Wericha, že lidé nikdy nevyhrají svůj zápas s lidskou hloupostí, ale nesmějí s ní přestat bojovat, protože jinak by je hloupost pohltila. Ani historici nikdy nevyhrají boj s lidskou hloupostí, jež do dějin stále vnáší jakési apriorní xenofobie, ale nikdy nesmějí přestat argumentovat proti tomu a vysvětlovat dějinné skutečnosti, aby to nevedlo k novým konfliktům.
Jiří Výborný
Foto: autor
