Osobnosti

Jeden ze silné „české skupiny“

Dům Horské služby, Vrátna Roku 1949, v šlépějích pionýrských architektů F. Čapky a F. Bednaříka-Bednárika, kteří v letech meziválečné společné republiky prošlapávali cestu česko–slovenské architektonické spolupráci, podobně jako několik jiných mladých českých architektů přibyl do Žiliny Evžen Hejtmánek, aby tam nejen pracoval, nýbrž nadosmrti našel skutečný domov.
Evžen Hejtmánek Rodák z tehdy ještě samostatné středočeské obce Dolní Mokropsy (*13. října 1929), absolvent Vyšší průmyslové školy v Praze (1947), který se mohl prokázat nedlouhou konstruktérskou praxí v projektové kanceláři Ing. V. Sedláka (1947–1948) a zkušeností stavebního technika u ČSSZ v Praze (1948–1949), zakotvil v žilinském Stavoprojektu, kde vydržel 43 roky a odcházel – věkem již penzista – v roce 1992, aby ještě začal soukromě podnikat. To už byly sečteny i roky existence jeho dlouholetého zaměstnavatele a on sám 13. ledna 1994, krátce po založení vlastní projektové firmy IMPRO, ani ne pětašedesátiletý, umírá. (V čase Hejtmánkova skonu jeho rodiště již řadu let nebylo samostatnou obcí; ještě roku 1950 splynulo se sousedy do útvaru, jenž sluje Černošice a od roku 1969 se honosí statutem města).
Ač nenabyl vysokoškolského vzdělání, zdá se, že jeho absence se neodrazila v odváděné práci. Ve Stavoprojektu nejdřív pracoval – dle svědectví bývalých kolegů „jako výborný konstruktér“ – s architektem A. Stuchlem, později s A. Cimmermannem, L. Bauerem, J. Meckou a zejména V. Meckovou. Slovy žilinského architekta a kolegy Š. Kukuce: „Jeho houževnatost, ale i talent mu v těchto kolektivech zajišťovaly odborný růst. Jako spolupracovník a později spoluautor se postupně dostává i k samostatné architektonické tvorbě. To souviselo i s dobrým klimatem v pracovním kolektivu...“ Časem se v zaměstnanecké hierarchii Stavoprojektu vypracoval na post hlavního projektanta, jistý čas vykonával funkci hlavního inženýra jednoho z ateliérů a „poslední roky... pracoval jako specialista pro architekturu v technickém útvaru“. Jeho postavení se rovnalo postavení standardně vysokoškolsky graduovaného architekta.
Rodinný dům I. G., Bratislava Z autorských prací lze v zdrženlivém výběru uvést alespoň projekty odborářské zotavovny v Jasné (1958/1964, v spolupráci s architektem A. Cimmermannem), zdravotnické školy v Žilině (1964), domu služeb v Dolním Kubíně (1965), domu Horské služby ve Vrátné (1975), 1290 bytového obytného souboru v Považské Bystrici (1978), domu Chráněné krajinné oblasti Vrátná (1980), hotelu Park v Dolním Kubíně (1983, s A. Kratochvílem) či obchodního domu Jednota v Púchově (1991). Směle, činorodě se nevyhýbal ani měření sil v architektonických soutěžích. Jenom v šedesátých létech získávají ceny a v pořadí zaujímají prvá místa soutěžní návrhy na Dům knižní kultury v Bratislavě (1965, spolu s architekty V. Meckovou a J. Meckou) a na Společenský dům ve Starém Smokovci (1966, s V. Meckovou). Oceněných či odměněných soutěží, na nichž různou měrou participoval, nebylo v úhrnu méně než tucet.
Ve výčtu jeho aktivit nemůže chybět ani zvládání urbanistické problematiky. Jako ukázka poslouží kupříkladu úzká a dělná spolupráce s architektem Antonínem Stuchlem na úkolu: „Urbanistické řešení centra Martina“ (1967), či samostatné řešení územního plánu centrální městské zóny Púchova – ÚPN-CMZ Púchov (1980).
Ve stínu objemných prací vzniklých ve Stavoprojektu se neztrácejí ani návrhy rodinných domků, mezi nimiž je zvlášť hodný povšimnutí rodinný dům I. G. v Bratislavě, jenž vzešel z autorské spolupráce tandemu J. Mecka – E. Hejtmánek (1970 – 1972). U projektů dalších 13 rodinných domků, navržených v roce 1973 a stavěných od roku 1974, doplňoval autorský kolektiv O. Sedlák.
Na rozdíl od svého patrona a přítele Ing. arch. M. Matašovského, s nímž v roce 1949 přišel do Žiliny a který, stejně jako většina kolegů z někdejší silné „české skupiny“ (nejvíc proslul Ing. arch. Jan Šrámek), se v padesátých létech s tamním Stavoprojektem i se Slovenskem rozloučil, Evžen Hejtmánek vytrval až do konce života. Žilina pro něj neznamenala jenom dostatek pracovních příležitostí s možností plné seberealizace v dělném a kolegiálním kolektivu Stavoprojektu. V Žilině našel životní partnerku, v okolí města přírodu, jakou miloval, řeky, říčky a potoky, jež mu dovolovaly holdovat snad jediné nepracovní vášni, kterou měl – rybaření. O život jej připravila krátká, zákeřná choroba v čase, kdy chtěl ještě pracovat. Skonal v Žilině; na tamním hřbitově, kde odpočívá nejeden architekt narozený ve vzdáleném kraji, má svůj hrob. Když se od 9. září do 10. října 1999 konala v žilinské Galerii umění nevšední výstava „Tvorba & hobby architektov Žiliny“, práce v tom čase už pět let zesnulého Evžena Hejtmánka na ní právem nechyběly.
Ľubomír Mrňa
Snímky: výstava „Tvorba & hobby architektov Žiliny“