Výstava

Po stopách Argonautů

Pavel Dvořák Až do konce září je ve Slovenském národním muzeu na dunajském nábřeží v Bratislavě instalována výstava pod názvem „Velká cesta za zlatým rounem“, věnovaná jubilujícímu historikovi a publicistovi PhDr. Pavlu Dvořákovi a slovenským archeologům.
Na rozdíl od jiných výstav tohoto zaměření nejde o klasickou prezentaci vykopávek a jiných historických exponátů, ale o multimediální projekt, kde klasické artefakty doplňují úryvky televizních filmů a dokumentů PhDr. Pavla Dvořáka (nar. 13. 5. 1937 Praha). Při této příležitosti Slovenská televize natočila střihový dokument „Hledání příběhu“, jenž měl veřejnou předpremiéru na vernisáži výstavy a přibližuje osobnost nejznámějšího popularizátora pravěkých a středověkých dějin na území Slovenska. Připomeňme, že výsledkem jeho dlouholeté spolupráce s archeology je neuvěřitelných 50 dílů televizního seriálu „Stopy dávné minulosti“, z něhož vznikly i čtyři svazky stejnojmenné knihy.
Bezprostředním impulzem ke vzniku výstavy byl právě televizní film „Velká cesta za zlatým rounem“, natočený na řeckém ostrově Kos. Jak však PhDr. Dvořák připomíná, autorem myšlenky možného propojení bájných Argonautů se Slovenskem je už zesnulý spisovatel Vojtěch Zamarovský. Rozsahem nevelká expozice (v tzv. Zimní zahradě SNM) prostřednictvím archeologických nálezů, z nichž některé poprvé opustily depozitáře slovenských muzeí, a videoprojekcí dokumentárních filmů P. Dvořáka evokuje v návštěvníkovi otázku bez historicky potvrzené odpovědi, zda bájní Argonauti mohli na své cestě zavítat i na území dnešního Slovenska.
Připomeňme, že pověst o Argonautech patří k nejstarším „pohádkám“ antického světa, dokonce ještě o několik století starší, než jsou Homérovy Ilias a Odyssea. Vypráví se v ní o putování statečných řeckých hrdinů pod vedením Iasona (jehož doprovázeli například legendární Orfeus, Herakles, Theseus) z města Iolk do země zvané Kolchida (dnes na území Gruzie) pro Zlaté rouno Iasonova otce, krále Frixe (rouno je surová ovčí vlna, kdysi používaná i na propírání vody ve zlatonosných řekách, jelikož jemná vlákna dokázala zachytit i malé zlatinky). Po mnoha dobrodružstvích do Kolchidy dorazili a tamní král Aiétés jim zlaté rouno slíbil za podmínky, že se Iasonovi podaří zkrotit divoké býky s kovovými kopyty, kteří chrlili z chřípí oheň, zoře s nimi pole, na němž zaseje dračí zuby a porazí ozbrojence, jež z nich vzejdou. Iason a jeho pomocníci příkaz krále splnili – nejen díky přízni bohů, jak se v antických bájích sluší a patří, ale zejména Aietovy dcery Medey, jež se do Iasona zamilovala. Aietes však rouno odmítl vydat, a proto se ho Iason zmocnil lstí.
Po útěku z Kolchidy, pronásledován rozzlobeným Aietem Iason s Medeou a ostatními hrdiny zažil další početná dobrodružství než dorazili do vlasti. Potvrzeno je, že na této cestě zabloudili i na území dolního toku Dunaje, a není jasné, jak se odtud dostali k řece Rhoně v jižní Francii. Vedla jejich cesta po tajemné řece Eridanos (na jejímž určení se badatelé zatím neshodli) i přes území dnešního Slovenska?
Medea Mapa antického světa Jak ukazují vystavené archeologické nálezy z té doby, už v době bronzové udržovaly kmeny na našem území čilé styky s Balkánem a Středomořím. Dokazují to například antické meče, šperky nebo maska z lidské lebky, nalezené na různých místech Slovenska, náhrdelník z ulit měkkýšů žijících v dunajské deltě, ale třeba i zmíněné „dračí zuby“ (zuby třetihorního žraloka v Radzovcích), nebo beran pochovaný se všemi atributy bojovníka v hrobě v Klátovské Nové Vsi. Lokalitu v Nitrianském Hrádku vzhledem na bohaté nálezy slovenští archeologové nazývají Slovenskou Trójou, akropoli v Myší Hôrce, kde se bohům obětovaly živé lidské bytosti, zase připodobňují Mykénám. Zda to vše zapadá či nikoli do antického vyprávění, ponechávají autoři výstavy na návštěvníkovi bez jednoznačné odpovědi.
Mimochodem, autorem libreta výstavy je prof. PhDr. Václav Furmánek, DrSc. z Archeologického ústavu SAV v Nitře (rodák z Ostravy), a výtvarného řešení syn jubilanta Jakub Dvořák (a jeho studio Pergamen), jenž pro otcovo vydavatelství RAK například už získal prestižní Cenu německé komise UNESCO za Nejkrásnější knihu roku 2001 (V. Múcska: Gesta Hungarorum).

JV
Foto: autor