Riport

Country loděnice 2007

Country loděnice 2007 Konec srpna a začátek září v Piešťanech neodmyslitelně patří festivalu country, folkové a trampské hudby.
Už první den akce byl program plný známých jmen a osvědčených interpretů. Zábavu rozproudili Jaroslav Samson Lenk, Pavel Žalman Lohonka a kapela Spirituál kvintet. Diváci v dobré náladě, ale i se zatajeným dechem očekávali vystoupení posledních dvou interpretů. Jako první vystoupil František Nedvěd. Spolu s diváky si zazpíval své největší hity. Příjemnou atmosféru večera potvrdil Franta svými slovy: „Vždycky jsem si říkal, že rozdělení republiky byla pitomost, a teď vidím, jak strašně veliká pitomost“.
Franta Nedvěd Po obrovském potlesku a naladění nástrojů na pódium vystoupil další účinkující - Honza Nedvěd. Všichni si vychutnávali staré známé písně a Honza netajil svou radost opět vystupovat na Slovensku. Mírné napětí u diváků se změnilo v obrovské nadšení, když Honza řekl větu, kterou si přáli slyšet všichni příznivci dobré hudby už několik let: „Teď bych rád pozval na jeviště svého kamaráda a bratra Frantu Nedvěda“. Potlesk a ovace diváků se dlouho nedaly utišit. Třicet tisíc návštěvníků Country loděnice se postavilo a na znak úcty i radosti si celý koncert vychutnali ve stoje a spolu zpívajíce se znovu spřátelenými bratry Nedvědovými.
Druhý den festivalu zahájily svým tradičně dobrým vystoupením kapely Poutníci, Cop a Pacifik. Fanouškové Nadi Urbánkové se dočkali a mohli si vychutnat hity Blonďák s červenou bugatkou, Můj Vilém peče housky a dojímavou Závidím. Největší zábavu v tento den rozproudila kapela Rangers. Současný frontman skupiny Honza Vančura slovně doprovázel vystoupení skupiny. Závěrečný přídavek si zpívali nejen „promovaní inženýři“, ale všichni pamětníci a příznivci kapely. Pozdrav do muzikantského nebe diváci poslali i Milanu Duffkovi, který před dvěma léty na Loděnici s Rangers zpíval naposledy.
V závěrečný den festivalu svoje umění hry na kytaru předvedla Lenka Filipová. Hned po koncertu se u vstupu k účinkujícím shromáždilo asi 20 fanoušků toužících po autogramu a fotce zpěvačky. Ta však musela odejít hned po koncertu do Prahy, ale z auta stihla zamávat a přidala slib, že příští rok jim všechno vynahradí. Jako předposlední vystoupila kultovní kapela Country loděnice Kamelot. Bez přídavku Zachraňte koně by ji diváci z pódia snad ani nepustili. A závěr? Ten patřil letos Čechomoru. Ti, co vydrželi až do posledního vystoupení, tančili a zpívali téměř do druhé hodiny ranní.
Je libo klobouk? Country loděnice 2007 byly skvělé kapely, vynikající hudba a úžasná atmosféra. Avšak byl to i pocit spřízněnosti česko - slovenské vzájemnosti, když se mnozí čeští účinkující divákům svěřili, že hranice mezi ČR a SR pro ně nikdy neexistovaly a že jsou na Slovensku stejně doma jako kdysi. Jejich slova nikdy nezůstala bez reakce, ale naopak byla odměněna obrovským potleskem. I to byly nejkrásnější okamžiky letošní Country loděnice.
Petra Zámečníková
Foto: autorka

Na Country loděnici vystupovalo mnoho známých osobností. Vybrali jsme čtyři z nich - Naďu Urbánkovou, Honzu Vančuru, Honzu Nedvěda a Lenku Filipovou, a zeptali se:
1. Jak jste strávili letošní léto?
2. Co vás pracovně nejblíže čeká?
3. Jak vnímáte a co pro vás znamená vlastenectví?

Naďa Urbánková
Naďa Urbánková 1. Žádnou dovolenou u moře nebo jinde jsem neměla. Ale pro mě je dovolenou i koncertování, protože s kapelou Bokomara jezdíme po festivalech, jako je i Loděnice, kde je úžasná atmosféra. Já osobně od pondělí do neděle jezdím po celé republice České i Slovenské. V sobotu a v neděli dělám živé vysílání v rozhlase v Jihlavě, mezitím koncerty a festivaly od Košic až po Aš. Je to hodně náročné, ale jsem nadšená. A musím prozradit, že tolik pozvánek na různé akce jsme dostali díky loňskému roku na Loděnici, kde jsme vyzkoušeli, co na nás řekne publikum, a ohlasy byly úžasné.
2. V každém případě jsme s Bokomarou dotočili nové CD, úplně nové, krásné písničky. Po době, kdy mi dělal texty Jirka Grossman, se objevil muž - Jiří Moravský Brabec, který mi teď píše texty, a já v nich nemusím změnit ani čárku. On je velice inteligentní textař a ví, že už jsem ve věku, kdy nemůžu zpívat, že jsem se zamilovala do blonďáka s červenou bugatkou. Potřebuju zpívat, co cítím teď, co prožívám, co kolem sebe vidím a cítím. A o tom je nové CD. Na podzim chystáme výjezd s pořadem, kde budeme prezentovat právě nové CD.
3. Zní to malinko nabubřele, je v tom trochu teatrálnosti a já přílišnou teatrálnost nemám ráda. Ale když se řekne vlastenec, tak to tou teatrálností trošku zavání. Já jsem Češka, miluju Slovensko, miluju všechny lidi dobré vůle a nemám ráda, když někdo řekne, tady je hranice, sem nesmíš nebo nepatříš. Takže přílišné vlastenectví zavánějící zlobou mi je spíš proti vůli, ale ráda řeknu, odkud jsem a kam patřím.

Lenka Filipová
Lenka Filipová 1. Léto jsem strávila velmi příjemně, napůl rekreačně u vody a napůl pracovně, většinou na Slovensku. Z těchto koncertů na Slovensku jsem si odvezla mnoho mnoho energie, za což moc děkuji a opět se k vám velmi těším.
2. Mám na celý podzim velmi zajímavou nabídku na televizní projekt v České televizi, kterého se účastním, tak se nechte překvapit. V rámci možností budu ve volných termínech i na podzim hodně koncertovat. Těším se hlavně na vánoční koncert 3. prosince v Hybernii v Praze. Všechny ostatní moje plány se mí příznivci a posluchači dozví na mých webových stránkách www.lenkafilipova.cz.
3. Já vidím vlastenectví v tom, že si vytvořím vztah k zemi, ve které žiji, kde mám svoji rodinu a kde jsem spokojená.

Honza Vančura
(frontman kapely Rangers)
1. Léto jsem strávil v rekonvalescenci, protože v červnu jsem měl těžkou autohavárii. Bojoval jsem o své zdraví, prodělal jsem operace, léčbu i rekonvalescenci, ale dneska už je to o hodně lepší.
2. Čekají mě příjemné chvíle s kapelou a doufám, že ještě příjemnější chvíle v soukromí. Můj syn jde v září poprvé do školy, na to se hodně těším a chci se mu věnovat. Mám mladší manželku a malé děti, takže jak se říká, vnoučky si dělám sám, ale těší mě to a vychutnávám si to.
3. To je těžká otázka, ale dá se říct, že všechno je o lidech. A to, jak se lidé chovají, jak se prezentují navenek i co cítí uvnitř, je projev vlastenectví. Ale taky tady platí, že důležité je znát míru. Protože přílišné vlastenectví může způsobit i válku. A co se týče svátku u nás, osobně si je dělím podle naturelu a zásluh. Některé bych vyzdvihnul a některé bych hned zrušil. Samozřejmě nemůžu konkretizovat. A abych nezapomněl, zdravím všechny Čechy žijící na Slovensku.

Honza Nedvěd
Honza Nedvěd 1. Hráli jsme na festivalech na Slovensku a v Čechách a také pracovně, protože připravuju novou desku, která by měla vyjít v říjnu. Takže neustále skládám a píšu písničky. Pak nastává největší problém, protože mám naskládaných 150 písniček a miluju 40. Na cédéčko jich muže jít tak 15, nanejvýš 20. Pracovně zní tvrdě, tak řeknu, že jsem spíš strávil léto s láskou k mojí práci a hudbě.
2. V nejbližších dnech mě čekají vystoupení na Slovensku. Pak děláme koncert ve složení Petr Novotný, Fešáci, můj bratr Franta, protože oni slaví všichni šedesátku. Hrají se tam největší pecky, je to moc příjemné, tak na to se těším. Pak máme zamluvené nějaké soukromé akce, to bývá někdy překvapení, protože přijedem s celou kapelou někam a tam na nás čeká třeba 20 lidí, uzavřená společnost. Ale oni vás berou úplně úžasně a máte pocit, že hrajete pro vyprodaný sál. Ale samozřejmě nejen pracuji, 22. září odjedu na Olympskou riviéru a tam se budu jen a jen válet.
3. Moje maminka a dědeček mě naučili, že vlastenectví je láska k vlasti. Ale láska k vlasti je láska k lidem, ke kultuře a ke krajině. A teď se podívejte na politiku, na rozdělenej národ a víte, že vlastenectví proto musíme hledat v historii. Co dokázali lidi před 100 nebo 300 lety. Vemte si SNP. Na Slovensku zemřely statisíce lidí za svobodu tyhle země. To se pak dělá vlastenectví, když je proč. Mám pocit, že Češi to tak intenzivně neprožívají.
Já miluju, když přijdu někam pod Tatry, do malého dřevěného domečku v horách, uvnitř sedí babička v ručníku a modlí se. A vy víte, že celý svůj život prožila v té malé chaloupce. A to je taky vlastenectví. Láska k bohu a k zemi, co je tak hluboko v člověku, že to ani nejde vzít.

Petra Zámečníková
Foto: autorka a archiv