Úvodník

Milí přátelé,

chtěla bych začít trochu odlehčeně, například že mám pro vás dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou. Ale ta dobrá v porovnání s tou špatnou zůstane hodně v pozadí. Tak začnu tou špatnou.
Mgr.Helena Miškufová Máte v rukou předposlední letošní číslo České besedy a zároveň i předposlední číslo vůbec. Jednoduše přestávám náš měsíčník vydávat. U toho nejbližšího okolí, kde jsem tento fakt již sdělila, jsem se setkala s negativní reakcí a přemlouváním, ať ještě vydržím, že tento náš časopis je jediným pojítkem mezi Čechy a Moravany žijícími na Slovensku, že má velice dobrou úroveň, že si ho vždy přečtou od začátku do konce a že je v něm vždy co číst narozdíl od mnoho jiných časopisů plných reklam a bulvárních informací. Jenže podle mého má každý z nás určitý fond altruizmu, jeden menší, druhý větší, když ten vyčerpá a je na dně, tak přestává. A já jsem svůj fond altruizmu po angažovanosti se v Českém spolku na Slovensku od samého počátku, přes mnoho spolkových akcí k mediální propagaci i v rozhlase a televizi vyčerpala, resp. to, co zůstalo, stačí na dvě-tři akce Slovensko-českého klubu v SR, který nezaniká, ale už ne na pravidelnou a musím říct hodně náročnou práci redakční.
Jistě myslíte na důvody, co je asi za mým rozhodnutím, a možná hned myslíte na dotační politiku Ministerstvo kultury SR. Z tohoto ministerstva dostáváme tolik finančních příspěvků, kolik žádáme na výrobu. Avšak podle podmínek grantového systému, který platí pro všechny žadatele, nemůžou být finanční příspěvky použity na nájemné, telefony, režijní materiál (kancelářské papíry, barvu do tiskárny atd.) a na poštovné. (Poštovné nově v příštím roce do výše 5 procent z projektu). Na nájemné a telefony nemůže být použit ani finanční dar Ministerstva zahraničí ČR. Jenže jak zabezpečit chod redakce? Ta přece musí fungovat stále a musí být v spojení s Čechy a Moravany na celém Slovensku.
A tak přicházím k druhé stránce – k předplatitelům. Z předplatného jsme totiž vždy hradili nájem a režii redakce. Jenže předplatitelů ubývá. Snad není ani jeden měsíc, kdy by se nám nevrátilo nějaké číslo České besedy s označením pošťáků „adresát zemřel“ nebo „adresát neznámý“. Kromě parte, která jsou také často v poště. České spolky v regionech nemají ve svých koncepčních programech zahrnutou propagaci našeho měsíčníku, a tak předplatitelů z jejich řad ubývá. Zejména z těch větších – bratislavského a košického. Navíc mezi členy je početná skupina jiných národností, která má zájem především o různé zájezdy a jiné akce, ale upevňování české identity jí nic neříká, a tak Českou besedu neodebírá. Asi pětina předplatitelů České besedy není členem žádného z deseti Českých spolků, a ti také pomalu odcházejí na druhý svět. Děti jedné i druhé skupiny ani životní partneři jiné národnosti už nemají zájem o tento český měsíčník, protože mají cítění Slováků.
Pokud počet podaných zásilek na poště klesne pod jeden tisíc, přestane podle smlouvy se Slovenskou poštou, kterou se mi před pár lety podařilo uzavřít, platit výjimka cenového zvýhodnění (nyní platíme za jednu ČB asi 7.30 Sk, ale při poklesu by to byl zhruba dvojnásobek).
Věřte, je to celý komplex problémů, které spolu vzájemně souvisí a které v nemalé míře ovlivňují vydávání České besedy. Zmínila jsem krátce jen několik. Navíc – co bych to nepřiznala – stárneme i my, ubývá sil. A také ubývá nadšených kolegů, kteří plnili slovo a poslali dohodnutý materiál v termínu.
Česká beseda tedy od nového roku už vycházet nebude, proto nám neposílejte předplatné.
A ta dobrá zpráva? Že dál budu připravovat český magazín ve Slovenském rozhlase (kde nemám žádné problémy s nájemným, poštou, vyúčtováním…) a podílet se na českém magazínu ve Slovenské televizi. Pokud tedy budete mít dobrou akci nebo budete považovat nějaký tip za zajímavý, dejte vědět na adresu, kterou zveřejníme v příštím, posledním čísle České besedy. Jsem ráda, že jsem mnoho z vás osobně poznala.
Mějte se hezky
Vaše

Helena Miškufová