(22.7.1909 - 1.12.1990)
Velká a všestranná osobnost naší kultury 20. století. Malíř, kreslíř, grafik a ilustrátor, výtvarný pedagog, divadelní a filmový režisér, autor literárních vzpomínek a reflexí. Člověk a osobnost Československa.
Rodák z Moravy (Horní Heršpice), gymnazista v moravském Kyjově, student a výtvarník v Praze, potom učitel, malíř i režisér v Dolním Kubíně, Kremnici, Martině a od roku 1945 v Bratislavě, kde zemřel.Kreslit a malovat začal Franta Kudláč už v letech dětství. Inspirovala ho k tomu i výtvarná tvorba jeho matky. Sám vzpomínal, jak kreslil a maloval velkou skupinu papírových vojáčků. Přitahovaly ho také reprodukce obrazů F. Ženíška. Jeviště gymnázia v Kyjově vidělo jeho první divadelní pokusy. Potom přišla úžasná a podnětná kulturní atmosféra meziválečné Prahy. Roky 1928-33, kdy studoval na Uměleckoprůmyslové škole u prof. A. Hofbauera. Jeho spolužáky a přáteli byli A. Zábranský, F. Hudeček, Z. Sklenář, J. Trnka, ze slovenských malířů Generace 1909 J. Mudroch a J. Želinský. Během let pražských studií poznával Osvobozené divadlo i "Déčko" E. F. Buriana, blízké mu bylo i výtvarné dílo J. Baucha, K. Součka, J. Lieslera, moderní literatura, poezie. K přežití studentských let pomáhá i účinkování "bandy" přátel lidové muziky v pražských vinárnách i na svatbách a křtech.
Pozdější existenci zabezpečila i profesura kreslení na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Potom přišla pedagogická praxe profesora kreslení na gymnáziích v Dolním Kubíně, v Kremnici (zde se seznámil s budoucím hercem Ladislavem Chudíkem) a v Martině. Byla to těžká léta, strádání, ale i radost ze života, z tvorby i ze světla mládí, které však zastínily temné chmáry tragédie válečných let. Tehdy, po odchodě ze Slovenska, žil v Kyjově, v Kunovicích a v Praze.
Na Slovensko se vrátil po skončení druhé světové války, na podzim roku 1945. Nový život a nová tvorba se intenzivně rozvíjí a roste. Vedle výtvarných aktivit je to i jeho režijní práce v divadle a ve filmu.
Jako výtvarník byl František Kudláč skutečně mistrem širokého spektra sugestivní výtvarné řeči. Doménou jeho tvorby je figurální kompozice, portréty i autoportréty. Maluje i městskou a selskou krajinu, témata sociální a múzická, městské žánry i folklorní obrazy, inspiruje ho filozofický odkaz antiky, maluje i vzpomínky na druhou světovou válku a Slovenské národní povstání. Těžištěm jsou však divadelní motivy a témata. Geniální Shakespeare a jeho herci, představení, dialogy i monology.
František Kudláč v jedinečném expresivním stylu reflektuje kouzelnou poetiku, viditelný svět, ale i duši divadla, jeviště i divadelní šatny. V jeho malbě cítíme a vidíme prvky moderního expresionizmu, fauvizmu i nové figurace, a v těch nejhlubších rovinách souvislostí i Daumierův odkaz. Jeho obrazy jsou úžasným koloristickým představením, divadlem tvarů i prezentací smělého a otevřeného malířského gesta.
K divadelním tématům obrazů je přirozeně nejbližší jeho divadelní, režijní praxe. Nejdřív v Komorním divadle v Martině, potom ve Slovenském však věnoval i filmové režii.
Jeho dokumentární filmy byly též o umění: České gotické malířství, Mistr Třeboňský, Mistr Pavol z Levoče (I. cena na festivale v Benátkách, 1955). F. Kudláč byl režisérem i hraných filmů Poslední návrat (I. cena na festivale v Banské Bystrici) a Na pochodu se vždy nezpívá.
V těchto letech byl už skutečně uznávaným umělcem. Byl členem Klubu výtvarných umělců Aleš v Brně, členem Umělecké besedy slovenské, Skupiny výtvarných umělců 29. srpna, Bloku slovenských výtvarných umělců a od roku 1949 Svazu slovenských výtvarných umělců. Výtvarnému umění se věnuje i jeho dcera Maja Kudláčová (1943) a syn František Kudláč (1954), absolvent pražské Akademie výtvarných umění.
Jako kurátor jsem realizoval mnohé výstavy Františka Kudláče. Na jejich vernisážích často recitoval Ladislav Chudík. Vzpomínám také na vernisáž výstavy v Galerii V. Špály v Praze (5.3.1981). Tu recitoval Josef Abrhám a hrál Marián Varga, také účastník mnohých bratislavských vernisáží výstav Mistra Františka Kudláče. V roce 1976 vyšla ve vydavatelství Pallas monografie umělce, jíž jsem tiše vzdal poctu jeho velikému výtvarnému dílu i jeho krásné múzické osobnosti.
Bohumír Bachratý
