V rozmezí asi pětadvaceti let – od roku 1934 do roku 1959 – postavili na východním Slovensku větší počet kostelů, které měly řadu nepřehlédnutelných společných znaků, což naznačuje jejich společný autorský původ. Již v Soupisu památek na Slovensku (1966 – 1969) se popisují tři: – Giraltovce – ,,Kostel sv. Cyrila a Metoděje (kat.), secesní, postavený v l. 1939 – 1940 s volným přepisem neogotickych tvarů... Jednolodí s polygonálním uzávěrem a představenou věží se vstupními arkádami. Věž situovaná do štítového průčelí, zakončeného úseky lomeného oblouku; má vertikální členění a nad lomenou arkádou zvukových oken lomené štíty...“ (I., s. 378). – Hlinné – ,,Kostel sv. štěpána Prvomučedníka (kat.), postavený v l. 1939 – 1940..., opravený po válce r. 1947. Secesní stavba inspirovaná gotickými prvky a modernou. Jednolodní prostor s polygonálním ukončením presbytáře a lomenými klenbami. Západní průčelí s mírně představenou věží nad vstupní síň, s hrotitým štítem, na kterém jsou dva zasklené obloukové úseky. Na hladké stěně věžního masivu je poloviční hrotité okno a u horního odstupu plochý obloukový vlys v omítce. Trochu zúžená vrchní část věže s otevřenými gotizujícimi okny... je řešena do oblouku, podobně jako vstupní síň...“ (I., s. 403). – Malý Šariš – ,,Kostel (kat.), secesně řešená moderní stavba, inspirovaná novogotikou. Postavená po r. 1943...“ (II., s. 291).Možná, že slohová charakteristika (pokud jde o slohové řazení kostelů mezi secesní stavby) není zrovna obratná a nepřesnosti jsou i v datování (Giraltovce správně 1939 – 1942, Malý Šariš 1944 – 1946), nic to však nemění na skutečnosti, že jejich autorem, jakož i autorem kostelů podobného ražení v Čemerném (1934), Bajanech (1936), Hudcovcích (1936 – 1940), Jabloni (1940 – 1943), Svidníku (40. léta), Zemplínské Teplici (1947 – 1948), Čierném Poli (1949) a Lúčkách p. M. (1947 – 1959) byl zednický mistr s vlohami architekta, v Michalovcích usazený Jiří (Georg, Juraj) Byrtus. Tento jenom spoře školený samouk odvedl architektonické dílo, jež vytrvale přitahuje pozornost profesionálních znalců architektury, kteří je zkoumají z různych úhlů pohledu.
Jiří Byrtus se narodil 7. ledna 1897 v Mostech u Jablunkova. Vyučil se zedníkem, a nejenže to v oboru dotáhl na mistra, ale vytrvale se dále vzdělával a postupně podnikal v širším měřítku. (Jak je patrno z výučního listu s razítkem jablunkovského Společenstva smíšených řemesel, od roku 1928 měl i kvalifikaci tesaře).Jeho prvním působištěm na Slovensku byla Banská Bystrica, v ní se však zdržel jenom krátce a stěhoval se dál na východ. V Michalovcích, kde nalezl příznivé podmínky pro uplatnění, se zabydlil a setrval pak už nastálo.
Jako stavební podnikatel – projektant i stavitel v jedné osobě – projektoval a podle vlastních projektů pak realizoval i řadu profánních budov různého poslání, přičemž jeho aktivity zasahovaly až na Podkarpatskou Rus. Nepohrdl ani uskutečňováním návrhů profesionálních architektů – známá je zejména jeho účast na stavbách pravoslavných chrámů Nejsvětější Trojice v Michalovcích a sv. Michala Archanděla v Topoľanech. Smícháním podnětů, které nalézal v západních historickych slozích – zejména v gotice – a východních inspirací, s nimiž se seznamoval m.j. i při realizaci projektů podkarpatskoruských architektů, se dopracoval k jakémusi historizujícímu osobnímu slohu.
Snad nejprůkaznější ilustrací líbivého výsledku této mixáže je věž Kostela Krista Krále v Malém Šariši. Když fotografka Hilda Ruttkayová v šedesátých letech dvacátého století kostel fotografovala pro archiv Památkového ústavu, sotva kdo mohl tušit, že on a ještě pět jiných kostelů navržených a postavených J. Byrtusem – Čierne Pole, Hlinné, Jabloň, Zemplínska Teplica a (mezičasem zbouraný!) kostel ve Svidníku – se posléze dostane do oficiálního seznamu památkového fondu SR.
Jiří Byrtus o dva dny přežil svoje 65. narozeniny, zemřel 9. ledna 1962. Slovensko a Michalovce neopustil ani po smrti. Zde je jeho hrob, na Slovensku zůstaly jeho stavby i rodina, ale jakousi shodou nepříznivých okolností se nezachovalo či nepodařilo najít vyobrazení jeho tváře. Nedávno architektka a badatelka J. Pohaničová vynesla z archivů na světlo řadu zpřesňujících údajů Byrtusovy tvorby (Projekt č. 3/2002, s. 65 – 69). Mezi citacemi z dobovych dokumentů je i věta, v níž současníci, kteří mistrovu tvář znali, zanechali vystižnou slovní charakteristiku této svérázné, houževnaté osobnosti: ,,Svědomitý architekt Juraj Byrtus z Michalovců“.
Ľubomír Mrňa
