Osobnosti

Jméno prof. MUDr. Jaroslava Stuchlíka nezapadlo

Článkem „Profesor Jaroslav Stuchlík a Plzeň“ v plzeňském časopise Lékařské fakulty Facultas nostra připomíná doc. PhDr. Vladimír Borecký, CSc., 115. výročí narození prof. MUDr. Jaroslava Stuchlíka, který během první republiky působil v Košicích. Kromě toho v roce 2005 vyjde v nakladatelství Triton pojednání prof. J. Stuchlíka s vysoce odborným názvem „Neofatické polyglotie psychotiků“, které V. Borecký přepsal z rukopisu a doplnil předmluvou a doslovem věnovaným Stuchlíkově obdivuhodné životní dráze.
Prof. MUDr. Jaroslav Stuchlík. V. Borecký působí na Katedře teorie kultury Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a dlouhodobě věnuje pozornost životu a dílu J. Stuchlíka.
V roce 2003 byla profesoru Jaroslavu Stuchlíkovi odhalena busta v budově dnešní Všeobecné zdravotní pojišťovny na náměstí Osvoboditelů v Košicích. Je to budova bývalé psychiatrie, kde J. Stuchlík v letech 1919-1937 působil jako primář a také zde bydlel. Bustu dala zhotovit podle originálu z bílého mramoru na vlastní náklady dcera J. Stuchlíka, PhDr. Ňuta Červeňanská, CSc., která žije v Bratislavě. Autorem originálu busty, kterou dali zhotovit z vděčnosti košičtí a východoslovenští lékaři bez rozdílu národnosti Jaroslavu Stuchlíkovi v roce 1937 jako dar na rozloučení při odchodu do Prahy, je akademický sochař Vojtěch Löffler z Košic.
Profesor Jaroslav Stuchlík (1890-1967), psychiatr, psycholog a sociolog, významná a mnohostranná osobnost československé medicíny, se narodil v Uhlířích v Podkrkonoší. Po studiích v Curychu a vojenské službě ve Vídni během 1. světové války, kde se seznámil s moderní psychiatrií, působil od roku 1919 jako primář neuro-psychiatrického oddělení Státní nemocnice v Košicích. V Košicích vyvíjel bohatou vědeckou, sociální a organizační práci. Na jaře 1919, krátce po svém příchodu, založil vědecký lékařský spolek v Košicích. Byl to první národní vědecký lékařský spolek na Slovensku.
V roce 1937 opustil Košice a působil na Ministerstvu zdravotnictví v Praze. Během okupace byl suspendován, ale po osvobození se vrátil na Ministerstvo zdravotnictví a vedl oddělení pro zahraniční styky. V roce 1945 se habilitoval na Slovenské univerzitě v Bratislavě a v roce 1948 byl jmenován profesorem. V letech 1945-1948 vedl jako první přednosta Psychiatrickou kliniku Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni. V roce 1949 odešel do důchodu, zůstal však aktivní ve vědecké a publikační činnosti až do své smrti v Praze v roce 1967.
Významné jsou jeho vědecké práce v neurologii a v různých oblastech psychiatrie, psychologie a sociologie. Jeho celoživotním zájmem byla psychohygiena, v této oblasti dosáhl světového uznání a udělal první kroky k rozšíření mentální hygieny v Československu. Byl autorem prvního slovenského populárního poučení o duševním zdraví (1922) a napsal první zprávy na Slovensku o ruském zdravotnictví(1935). Byl členem mnohých mezinárodních společností a členem Československé psychologické společnosti.
Marta Jiroušková