„Tato spontánní účast různých generací na křtu knihy je ojedinělý počin v naší kultuře. Dělíme se společně o radost z jejího vydání, které je bezprecedentním edičním činem v našem školství. Původně jsme chtěli vydat katalog velké výstavy spřed dvou let k 75. výročí školy, nakonec zásluhou několika fanatiků vyšla reprezentativní publikace o nejstarší střední umělecké škole na Slovensku. Téměř na 500 stranách je zesumarizována její historie, 1060 reprodukcí uměleckých děl, seznam téměř 4000 absolventů, množství jejích pedagogů a jiná doposud nezveřejněná vzácná fakta,“ konstatoval na nádvoří školy ředitel ŠÚV Igor Peter Meluzin. Prý mu i pamětníci potvrdili, že kniha nemá konkurenci nejen ve školství, ale je vůbec největší publikací v historii slovenského výtvarného umění. Podle něho škola vychrlila množství absolventů, kteří v různých oblastech umění formovali kulturní dějiny Slovenska, a on osobně nezná absolventa ŠUPky, který by se k ní s hrdostí nehlásil.To způsobil Josef Vydra. Byl absolventem pražské Akademie výtvarných umění, kde v letech 1903 až 1908 studoval malířství u Vojtěcha Hynaise a na Karlově univerzitě navštěvoval přednášky Otakara Hostinského. V Brně začal vydávat časopis Náš směr, z něhož se stala tribuna zápasu proti zastaralým metodám ve výtvarné výchově. V letech 1912-1937 byl aktivním účastníkem mezinárodních kongresů pro kreslení, výtvarnou výchovu a užitkové výtvarnictví v Drážďanech, Paříži, Praze a Bruselu. V roce 1919 přijel na Slovensko, zabýval se výzkumem a záchranou památek lidového řemesla a umění. Byl hlavním inspektorem pro kreslení, roku 1920 založil Společnost uměleckého průmyslu. O osem let později se stal čestným členem The Art Teacher´s Gild v Londýně a založil Školu uměleckých řemesel (ŠUR) v Bratislavě.
Její kořeny sahají k 1. prosinci 1928, kdy Obchodní a průmyslová komora otevřela večerní kurzy kreslení a reklamního aranžování. Z nich se dva roky nato stala ŠUR, její ředitel Josef Vydra shromáždil kvalitní pedagogy a nejvýznamnější představitele slovenské a české avantgardy, jakými byli Ľudovít Fulla, Jaromír Funke, Mikuláš Galanda, Zdeněk Rossmann, Júlie Horová, Ferdinand Hrozinka, František Malý, František Knaifl, Karel Plicka, František Reichentál, František Troster, Josef Vinecký, Emanuel Margold a jiní. Uplatňováním progresivních didaktických metod založených na spojování duchovní práce s manuální se mu podařilo vytvořit instituci s rozhodujícím podílem prosazování moderny doma a získala i mezinárodní ohlas.
Po nuceném odchodu českých profesorů ze Slovenska v roce 1938 vedl ŠUR v Brně. Roku 1946 založil Ústav výtvarné výchovy při Univerzitě Palackého v Olomouci, který měl navázat na zkušenosti bratislavské ŠUR a stát se průbojnou akademií pro přípravu pedagogů výtvarné výchovy. Po Vítězném únoru byl ústav odsouzen na zánik. V roce 1948 získal Vydra doktorát filozofie na Karlově univerzitě v Praze. Potom několik let přednášel výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě v Bratislavě, dějiny kostýmu a lidové umění na pražské Akademii múzických umění a bratislavské Vysoké škole múzických umění. Byl i velmi aktivní publicista a podle spoluautorky knihy Ivy Mojžišové Vydrova činorodá a smysluplná úloha v slovenské a československé kultuře 20. století dodnes není doceněna.
Ale zpět ke škole. Na příkaz Ministerstva školství a národní osvěty Slovenska 1. října 1939 přestala ŠUR existovat. V roce 1945 ji obnovili pod názvem Státní umělecko-průmyslová škola, v 1953 dostala název Škola uměleckého průmyslu (ŠUP) a sídlila na Palisádách do roku 2000. Od roku 1994 nese škola současný název a působí v samostatné nové budově na Dúbravské cestě 11. Podle mnohých odborníků je tato bratislavská škola považována za jednu z nejpřitažlivějších kapitol v dějinách moderní výtvarné kultury Slovenska. Aktivitou přesáhla hranice výchovné instituce a podnítila vlnu modernizačních snah v různých sférách materiální kultury. „Díky přetrvávající československé demokracii žila tato škola déle, než to politický osud dopřál významnějším anebo podobným pedagogickým experimentům v sousedních zemích a na krátký čas nabyla v středoevropském kontextu ojedinělé postavení,“ uvádí Iva Mojžišová.
O pohnuté historii a progresivních svobodných studiích se čtenář dozvídá z různých kapitol od Ondreje Bartka, Zuzany Bartošové, Rudolfa Fily, Miloše Štofky a mnohých jiných pedagogů. V uveřejněné anketě mnozí absolventi zavzpomínali na studia a atmosféru ve škole, též na pedagogy i spolužáky. Absolventy školy jsou například sochaři Jozef Jankovič, Andrej Rudavský, Juraj Meliš, Ľudmila Cvengrošová, malíři Július Koller, Vladimír Gažovič, Kamila Štanclová, fotografové Tibor Borský, Milota Havránková, Anton Sládek, režiséři Juraj Jakubisko, Juraj Herz, herci Milan Sládek, Zdena Studenková, karikaturisté Fedor Vico, Milan Stano a mnozí další umělci.
Pavol Erdziak
Foto: archív ŠÚV
