Desátá konference zahraničních Čechů v Praze

Ve dnech 27.-28. září se v Praze v Nové budově Národního muzea (bývalé Federální shromáždění) uskutečnila v pořadí už jubilejní desátá konference zahraničních Čechů tentokrát na téma „Krajané v době globalizace“. Ani letos mezi účastníky nechyběla skupinka ze Slovenska, několik postřehů a fotografií na náš portál poskytl tajemník Českého spolku Bratislava Jiří Výborný (byl jediným vystupujícím ze SR, text jeho příspěvku je zařazen na konci článku i s odkazem na jeho doplňující obrázkovou prezentaci).

Programem provázel Miroslav Krupička (celý program je na stránce MKVZČ), který na úvod přivítal předsedkyni Mezinárodního koordinačního výboru zahraničních Čechů Elišku Haškovou Coolidge. V krátkém projevu zdůraznila potřebu sjednocovat krajanská úsilí v jednotlivých zemích ve prospěch tak samotných Čechů žijících v zahraničí, ale výsledně i ČR. Po jejím úvodu vystoupili další čestní hosté: státní tajemník MZV ČR Miloslav Stašek, zvláštní zmocněnec MZV ČR pro krajanské záležitosti Ing. Jaroslav Kantůrek, ředitel Národního muzea Michal Lukeš v krátkosti připomenul 200. výročí této instituce, jež už popáté hostila tuto konferenci, a nakonec jednání pozdravil místopředseda Stálé komise Senátu pro krajany v zahraničí Jaromír Jermář.

V závěru úvodní části konference čestní hosté odevzdali pěti krajankám ocenění za dlouholetou činnost pro krajanské komunity. Jednou z nich byla i nepřítomná Jitka Smrigová z Košic za dlouholetou práci s dětmi, cenu za ni proto převzala předsedkyně Českého spolku ve Zvolenu RNDr. Blanka Maňkovská, která svou kyticí překvapila pani Haškovou Coolidge.

Na úvod pracovní části konference na téma „Krajané v době globalizace“ přítomné seznámil s dvacetiletou historií těchto pražských setkání krajanů z celého světa dr. Stanislav Brouček z AV ČR, další odborníci, kteří se věnují problematice krajanů ve světě a Lucie Slavíková Boucher z Paříže připomenula desetileté úspěchy projektu Česká škola bez hranic. Poté už slovo patřilo zástupcům krajanských sdružení od evropských zemí až po Austrálii. Někteří se věnovali všeobecně tématu konference spíše v politické rovině, jiní se dělili s vlastními poznatky a zkušenostmi nebo konkrétními úspěchy ve své činnosti. Z příspěvků mne jako Bratislavana nejvíce zaujala prezentace Ing. Pavla Pachty z Vídně o novém projektu „Alumni-CZ-Austria“, jímž se snaží oslovit absolventy českých vysokých škol, žijící a pracující v Rakousku.

V průběhu diskuse vystoupili také Jaromír Šlápota z Čs. ústavu zahraničního a senátor Tomáš Grulich, který brzy ukončí svoji 12letou misi v Senátu, kde se věnoval zvláště krajanské problematice, za co mu přítomní poděkovali velkým potleskem. Třicetiletí časopisu Český dialog připomenula Eva Střížovská a na závěr zhodnotila desetiletí projektu České kořeny Martina Fialková, jež promítla přítomným úryvek z nejnovějšího filmu o krajanech v Belgii a Lucembursku. Nejpočetnější zastoupení v diskusi měli krajané ze Švédska, Německa a Chorvátska, odkud dokonce do Prahy přivezli svůj folklorní soubor Jetelíček ze Záhřebu na zpříjemnění závěru hlavního dne konference.

Druhý den konference byl státní svátek Den české státnosti a začal přijetím početné delegace krajanů starostou Prahy 1 a současně místostarostou České obce sokolské Ing. Oldřichem Lomeckým. Následovala prohlídka Novoměstské radnice (včetně historického sálu spojeného s první pražskou defenestrací, dnes sloužícímu jako koncertní síň) zakončená výstupem na věž (mimochodem vyšší než věž na Petříně) s jedinečným výhledem na sváteční hlavní město a na závěr symbolické foto z pražského Hlavního nádraží.

Text a foto: Jiří Výborný – cesi.sk

(klikem na náhled snímek zvětšíte v samostatném okně)

foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný E. Hašková Coolidge M. Stašek J. Jermář M. Lukeš M. Lukeš J. Kantůrek foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný

Příspěvek tajemníka Českého spolku Bratislava J. Výborného na Konferenci zahraničních Čechů „Krajané v době globalizace" v Praze 27. září 2018 (k dispozici je i doplňující obrázková prezentace v pdf):

Češi na Slovensku a „osmičková“ výročí

Dobrý den, dámy a pánové, dovolte mi na úvod poděkovat p. Krupičkovi za pozvání na tuto konferenci a za poskytnutí krátkého prostoru, v němž bych se chtěl držet hlavního tématu této konference spíše v duchu baťovského hesla: Mysli globálně, konej lokálně. Český spolek Bratislava mne pověřil, abych na této konferenci připomněl pro nás dvě mimořádně významná výročí: 25 let od vzniku nejstaršího českého krajanského sdružení na Slovensku, samozřejmě v kontextu sta let od zrodu ČSR, jenž bývá často považován za počátek přítomnosti Čechů na Slovensku.

Před 17 lety jsme zřejmě jako první upozornili, že o Češích na území dnešního Slovenska se zmiňuje už nejstarší uherská kronika, která obránce tehdejší Nitry před útokem maďarských (chcete-li: uherských) vojsk označuje slovy „Slavi et Boemi“ (viz Vincent Múcska: Gesta Hungarorum – Kronika anonymného notára kráľa Bela, Vydavateľstvo Rak, Budmerice 2000, s. 82–83). Mimochodem, na prvním vydání slovenského překladu této kroniky má zásluhu i jeden rodák z Prahy. Když se na Slovensku zeptáte, jakého historika znají, tak devět z deseti vám asi řekne, že žádného, protože je historie nezajímá, alespoň jeden však zaručeně řekne: Pavel Dvořák. Bývalý člen našeho spolku, než se v pokročilém věku odstěhoval na venkov, má za sebou množství knih, televizních pořadů a filmů, na Slovensku dostal vysoké státní vyznamenání, jen jeho rodiště o něj jaksi nejeví zájem.

Jak známo, po celé tisíciletí Češi a Moravané přicházeli do horních Uher, kde však na rozdíl od jiných národností nikdy nevytvářeli územní komunity s vlastním jazykem a folklorem, ale postupně splývali s majoritní společností. Stejně tak se ve slovenském prostředí rozplývá i současná česká menšina, jejíž děti a vnuci chodí do slovenských škol, mimo svých rodin hovoří převážně slovensky, a je logické, že záhy se cítí více Slováky než jejich rodiče a prarodiče.

Tak tomu bylo i před sto lety, kdy po vzniku první republiky nastal větší příliv české populace na Slovensko, zejména aby tam nahradila chybějící profese, například učitele, profesory, státní úředníky, divadelní umělce atd.

Podle statistiky ve 30. letech Češi na Slovensku nepředstavovali více než 4 % všeho obyvatelstva. Na porovnání, dnes se na Slovensku hlásí k české národnosti už jen něco přes 30 tisíc osob, tedy pouhých 0,6 % obyvatelstva SR. Přesto po roce 1938 došlo k odsunu českých státních zaměstnanců a následnému vyhánění českých rodin ze Slovenska. Žel, i toto smutné výročí patří k našim osmičkovým bez ohledu na to, že si ho připomíná už jen hrstka pamětníků a jejich potomků.

Připomínám to hlavně proto, že právě tato zkušenost – ať už přímá vzpomínka z dětských let nebo z vyprávění rodičů – byla spolu s nedořešením řady sociálně ekonomických problémů českých krajanů po rozpadu federace (často zjednodušeně prezentované jako otázka občanství) jedním z hlavních motivů, proč na jaře 1993 v Bratislavě spontánně poprvé za celou tisíciletou historii vznikl nejstarší český spolek. Na fotokopii z týdeníku Mosty jsou podepsány dvě ze sedmi zakládajících osobností tehdejšího Spolku Čechů na Slovensku, po roce přejmenovaného na Český spolek na Slovensku: dnes už nebohý Dr. ing. Jiří Kozák a Mgr. Marta Hrušovská. Připomínám je proto, že se jim nikdy nedostalo veřejného uznání za tento počin a jejich zásluhy si už dávno podělili jiní.

Zvlášť bych zde chtěl upozornit na osobnost Dr. ing. Jiřího (Juraje) Kozáka (* 1922 Benešov – † 2003 Bratislava), jenž nás opustil před 15 lety. Byl nejen zakladatelem našeho prvního krajanského spolku, ale jakoby symbolicky coby uznávaný specialista v oboru ocelových konstrukcí také spoluautorem dvou dominant obou našich hlavních měst – televizní věže na bratislavském Kamzíku a pražské věže na Žižkově. I proto si nezaslouží naše zapomenutí.

Obě zmíněná výročí jsme nedávno v Bratislavě oslavili výstavou děl výtvarníků českého a moravského původu, žijících v Bratislavě a okolí. Slovenská média (žel, nikoli česká) této výstavě věnovala nečekaně velkou pozornost. Mimochodem, podobnou výstavu jsme uspořádali v září 2006, kdy nás před Týdnem zahraničních Čechů v Praze navštívil zakladatel těchto našich setkání dr. Oldřich Černý ze Švýcarska, který se tehdy obdivně vyjádřil ve smyslu, že asi jen málokterá krajanská komunita ve světě by dokázala dát dohromady tolik aktivních výtvarníků. Tehdy jsme ve spolupráci s manžely Bachratými (výtvarnice Eva Linhartová Bachratá je rovněž rodem z Prahy) dali dohromady díla 19 umělců, letos svá díla přihlásilo až 31 pozvaných žijících výtvarníků! To byl náš skromný příspěvek k těmto výročím.

Tyto a další informace o krajanech na Slovensku najdete na našem webu: cesi.sk (mimochodem, letos oslavuje 15 let existence).

Doufám, že jste se alespoň v krátkosti dozvěděli něco nového o Češích na Slovensku a děkuji vám za pozornost.