Historie nových „stolpersteinů“ v Bratislavě sahá do Čech

V pondělí 13. srpna 2018 v 17 hodin před domem na Paulínyho ul. 1 (vedle hotelu Carlton) německý výtvarník Gunter Demnig z Kolína nad Rýnem instaloval další ze série tzv. stolpersteinů (kamenů na zakopnutí), tentokrát rodině bývalého ředitele slovenské pobočky ČKD Gustava Gráfa. Od roku 1996 takto umístil ve 21 evropských zemích na 70 tisíc kamenů, na Slovensku každoročně přibývají od roku 2012. Na slavnostní událost pozvala české krajany Mgr. Iva Hložková z Občanského sdružení Antikomplex.sk. Přítomni byli také starosta městské části Bratislava Staré Město Mgr. Radoslav Števčík, velvyslanec USA Adam Sterling, Mgr. Ondrej Pometlo za velvyslanectví ČR a další.

Po té, co ztichlo nářadí v rukách G. Demninga, ujal se slova Andrej Čierny z OZ Antikomplex, který přivítal i hosta nejvzácnějšího – jediné dosud žijící dítě rodiny Gráfů, paní Janu Annu Tanner (1930) z Velké Británie. Ta s omluvou, že od svých 15 let hovoří převážně anglicky, stále skvělou češtinou představila pohnuté osudy své rodiny (ve zkráceném znění publikujeme podle textu paní Fedory Spiškové-Čermákové):

Ing. Gustav Gráf (13. dubna 1881 Malšovice u Hradce Králové – 1944 Sachsenhausen) přijel do Bratislavy jako ředitel pobočky ČKD, která také postavila budovu na Paulínyho 1, kde se kromě přízemních prezentačních prostor a kanceláří se nacházely i služební byty. S druhou manželkou Kamilou (4. října 1891 Lány – 1944 Ravensbrück, byla mladší sestrou jeho první manželky Elsy: 1888 Nové Strašecí u Rakovníka - 24.02.1924 Bratislava) tam s nimi žily čtyři děti. Nejstarší Marie Veronika z prvního manželství zemřela v roce 1924. V roce 1939 pobočka ČKD zanikla a Ing. Gráf odešel do důchodu (který však z Protektorátu nedostával), do Čech obsazených Němci se však vracet už nechtěl, s pomocí známých se skrývali na různých místech v Bratislavě až manžele a mladšího syna Pavla (16. března 1928 Bratislava – 10. ledna 2017 Pompton Plains, USA) odvlekli z chaty v Dúbravce do tábora v Seredi, odkud se synem putoval do Sachsenhausenu a jeho manželka do Ravesbrücku. Rodiče v koncentrácích zahynuli, syn Pavel přežil Buchenwald a po válce ho adoptoval strýc v USA, po němž přijal příjmení Paul Loewner, a vystudoval práva.

Starší ze synů Jiří (3. listopadu 1926 Bratislava – 1942 Minsk) v roce 1937 odešel studovat do Prahy, kde bydlel u příbuzných, s nimiž byl v roce 1942 deportovaný do tábora Malý Trostenec nedaleko Minsku, kde pravděpodobně všichni krátce po příjezdu zahynuli.

Janu Annu Tanner se podařilo včas ukrýt na cizí doklady v Evangelickém sirotčinci v Modre a po válce odešla k příbuzným do Británie, kde na základě vzpomínek a rodinné korespondence literárně zpracovala osudy rodin Gráf a Löwner do knihy „My hidden Mother“.

Mgr. Iva Hložková požádala o uveřejnění adresy https://antikomplex.darujme.sk/2391/, jejímž prostřednictvím lze podpořit výrobu a osazení stolpersteinů (výroba jednoho vyjde na 120 €).

text a foto: Jiří Výborný, cesi.sk

(klikem na náhled snímek zvětšíte v samostatném okně)

G. Demnig foto: J. Výborný foto: J. Výborný I. Hložková a O. Pometlo foto: J. Výborný foto: J. Výborný Zleva: P. Osuský, O. Pometlo, A. Sterling foto: J. Výborný Rodina Gráfů Vpředu J.A. Tanner a A. Čierny foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný