Po vrcholcích okolo Bratislavy

foto: J. Výborný Kde jinde si připomenout 30. výročí sametové revoluce než na místech, o nichž jsme před 30 lety ani netušili, že bychom se na ně jednou mohli podívat. Při vyhlídce z města (úvodní foto z mostu Apollo) to jsou vrchol s rozhlednou Königswarte, dále zalesněný masív Hundsheimer Berg, napravo od něj trochu zaniká Schlossberg se zříceninou hradu a výhled vpravo uzavírá zalesněný Braunberg viditelný také oproti hradu Děvín. Na jednom z nich jsme už historické české stopy našli (viz „Po stopách Přemysla Otakara II.“), tak jsme to zkusili i na dalších…

(klikem na náhled snímky zvětšíte v samostatném okně)

Königswarte

Při pohledu z Bratislavy zaujme hned na první pohled zalesněný mohutný kopec, v překladu Královská (vy)hlídka. V minulosti upoutala zejména robustními kopulemi monitorovací stanice na vrcholu. Před několika lety vedle ní vyrostla rozhledna jako další lákadlo pro turisty. Turistické příručky hovoří o přístupové stezce z obce Wolfstahl, jež však údajně vede přes kančí oboru, co by zejména v době vyvádění mláďat neuselo být bezpečné. Další stezka prý vede od silnice do obce Berg okolo zbytků hradu Pottenburg na úbočí. My jsme zvolili zřejmě nejjednodušší řešení z obce Berg. Z uličky Kirchbergweg, kde na konci obce je nevelké parkoviště, vede značená stezka vzhůru do kopce.

Za závorou po pár minutách chůze do kopce směrovka upozorní na kapli sv. Petra a Pavla a pár metrů za ní je první nádherná vyhlídka do kraje se známou siluetou slovenského hlavního města. Výstup až na vrchol kopce zabere vycházkovou chůzí něco přes hodinu. Jednoduchá ocelová konstrukce rozhledny s dřevěným povrchem i po několika sezónách vypadá stále bytelně a důvěryhodně, a tak málokdo odolá nevystoupit na vrchol s vyhlídkou na všechny strany. Nám výhled trochu ztížil přízemní opar. Samotná rozhledna je dole doplněna několika lavicemi a stoly na oddych a také informačními tabulemi i ve slovenštině, jež informují jednak o samotné stavbě, ale i o celém kopci a jeho záznamech v dějinách. Bezprostředně českých dějin se týká například zmínka o císaři Napoleonovi, který údajně se svým švagrem neapolským králem Muratem začátkem prosince 1805 z kopce sledoval svá vojska před bitvou u Slavkova. Dětem se bude určitě líbit provizorní zookoutek s domácími zvířaty.

foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný

Schlossberg

Znamená Zámecký vrch a zříceniny na jeho vrcholu jsou typickou dominantou městečka Hainburg. Postřehy z něj jsem už před časem publikoval v článku „Po stopách Přemysla Otakara II.“ a tak v tomto článku se raději soustředím na jeho protějšek.

Braunberg

To, co vidíme při pohledu z hradu Děvín na rakouské straně jako zalesněný kopec, ze druhé strany od městečka Hainburg vypadá úplně jinak, a sice jako impozantní skála (v překladu Hnědý vrch). Atraktivní o to více, že se na ni dá zcela jednoduše vyjet autem. Na novém kruhovém objezdu na začátku obce před obchodní galerií stačí odbočit doprava a pokračovat přes železniční přejezd okolo koupaliště přímo pod skálu, kde silnice pokračuje do lesa, kde cedule se vztyčenou závorou upozorňuje, že v zimě je vjezd zakázán a silnice se neudržuje. Strmé serpentiny nás vyvedou na vrchol, kde je vyasfaltovaný prostor sloužící jako parkoviště.

Po prvním dojmu z úchvatného výhledu na městečko Hainburg, ale do dálky směrem na Vídeň a Moravské pole nebo ze druhé strany na Bratislavu, můžeme obejít vrchol s několika pamětními a informačními tabulemi, případně rodiny s dětmi neodolají sestoupit k dřevěné stavbě připomínající historickou věž (viditelné už zezdola). Zejména na podzim je rozlehlá pláň na vrcholu přímo předurčená na pouštění draků. Kdo by chtěl pohlédnout na hrad Děvín, bude asi zklamán. Přímo z vcholu ho pro zalesněný terén není vidět, ale stačí trochu sestoupit a skrz porost ho lze identifikovat pod masívem Děvínské Kobyly, i když při pohledu zhora není zdaleka tak majestátní, jak ho známe z děvinského břehu.

foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný foto: J. Výborný

Text a foto: Jiří Výborný