Naše příběhy
Strojař, pedagog, výzkumník
Prof. Ing. Jaroslav Nohel, CSc., se narodil 6.4.1934 v Brně, V roce 1957 ukončil studium na Strojnické fakultě SVŠT v Bratislavě, na níž působí prakticky až dodnes, v letech 1991-94 byl jejím děkanem. V období 1968-70 přednášel jako expert UNESCO na Molital Nehru Engineering College v indickém městě Allahabad. Vypracoval a publikoval řadu vědeckých a odborných statí a studijní literatury z oblasti termodynamiky a aerodynamiky turbostrojů, zdrojů a přeměn energií. Po dobu aktivního působení na Strojnické fakultě Slovenské technické univerzity byl členem Vědecké rady této fakulty, Vědeckých rad STU v Bratislavě, ŽU v Žilině a TU v Košicích. Byl dlouholetým předsedou, resp. členem Komisí pro obhajoby diplomových, kandidátských, resp. doktorandských disertačních prací. Je členem mezinárodních profesních organizací ASI, SASI a ASME International.
Jaký osud vás přivedl na Slovensko?
Příčina byla jednoduchá. V roce 1951 se z brněnské Benešovy techniky stala Vojenská technická akademie. Studenti měli dvě možnosti – studovat na této vojenské akademii nebo na jiných vysokých technických školách v Bratislavě a v Praze. Volil jsem Bratislavu. Pro vysoké technické školství v Bratislavě byla padesátá léta důležitým obdobím, protože sem přišla z Brna asi desítka špičkových profesorů zvučných jmen. Pět let uběhlo a v roce 1957 jsem ukončil studium na Strojnické fakultě. Během studia jsem se sblížil s profesorem Ing. Vladimírem Křivánkem, DrSc., také brněnským rodákem, který měl zásadní vliv na můj odborný růst. Profesor Křivánek patřil k našim nejlepším odborníkům v oblasti parních turbin, byl náročný v práci, vždy ochotný se dělit o své celoživotní zkušenosti. V Curychu, kde studoval, byl žákem zakladatele Teorie parních turbin a regulace, prof. Aurela Stodoly, rodáka z Liptovského Mikuláše.
Turbiny se staly vaší srdeční záležitostí…
V čase přípravy diplomové práce mne prof. Křivánek poslal do První brněnské strojírny (PBS) s úlohou navrhnout spalovací turbinu s výkonem 100 kW. Bylo to v čase, kdy se ve vyspělých průmyslových zemích pracovalo intenzívně na vývoji spalovacích turbín, a stejně tak tomu bylo i v PBS, kde vývoj těchto strojů začínal. Pracovní nadšení mladých inženýrů v nově založeném oddělení spalovacích turbín můj zájem o tyto stroje – poslední vývojový typ tepelných motorů – ještě prohloubilo. Diplomovou práci jsem úspěšně obhájil a nabídka z PBS pokračovat v práci na vývoji malých spalovacích turbín byla pro mne atraktivní. Současně však přišla druhá možnost – pedagogicko-výzkumná činnosti na Strojnické fakultě v čase, kdy se v nových prostorách na Náměstí slobody připravoval projekt laboratoří pro aerodynamický výzkum při nadzvukových rychlostech proudění. A tuto nabídku jsem přijal.
V pedagogické práci jste kariéru završil na postu děkana fakulty, na co jste nejvíce hrdý, co se vám podařilo v odborné výzkumné práci?
Každé moderní technické dílo je výsledkem práce širokého týmu z různých oblastí – matematiky, fyziky, nauky o materiálech, aerodynamiky, termodynamiky a podobně, takže jsem vždycky byl součástí většího týmu a každý úspěch byl společným úspěchem. Hodně času jsem strávil například ve Výzkumném ústavu energetickém, ale i v jednotlivých závodech, které vyráběly spalovací turbíny anebo jejich komponenty, jako První brněnská nebo ČKD Praha, závod Kompresory. Vždy jsem považoval za nutné, aby vysokoškolský pedagog přednášející technické předměty se přímo podílel i na výzkumech v odboru.
Vaše studijní pobyty a zahraniční pracovní příležitosti...
Spolupráce a opakované krátkodobé studijní pobyty na Technische Universität Dresden, Politechnica Slanska Krakow, Universidad Politecnica de Ingenieros Industriales Madrid. Koncem 60. let jsem byl vybrán v rámci rozvojového programu UNESCO do Indie, kde jsem v rámci dvouletého postgraduálního studia přednášel učitelům jiných vysokých škol z celé Indie předměty z oboru turbostrojů, které se do té doby v Indii ještě nevyučovaly. V Allahabade, zahradním městě Indie, rodišti premiéra Nehrúa a jeho dcery Indiry Gándhiové v té době působilo mnoho významných odborníků z celého světa. Jazykové znalosti a šarm mé choti nám otevřely dveře do vyšší společnosti. Na častou otázku „Are you really from Czechoslovakia“? jsme hrdě odpovídali „ano, z Československa“. Nemálo nabídek na práci v zahraničí jsme nechali bez povšimnutí a vrátili se domů.
Vaše hobby?
Cestování, fotografování, vážná hudba, výtvarné umění.
Nejsilnější zážitky z cestování?
Královské město Kjoto, obrazárna Prado v Madridě, Aarlinghtonský hřbitov ve Washingtonu, Taj Mahal v Agre, fjordy nad Trondheimem, Gullmarg v Kašmíru, východ slunce nad Mount Everestem v Nepálu.
Působil jste v řadě vědeckých organizací, přesto jste si našel čas i pro ČSnS. Pozadí jeho aktivit poznáte mnohem důvěrněji než většina jiných členů díky manželce, jež byla dlouhá léta předsedkyní bratislavské RO…
První roky po vzniku ČSnS jsem se nezúčastňoval spolkových akcí a přenechával jsem prostor manželce, která – myslím si – odvedla velký kus práce. Vážím si práce všech členů ČSnS a na setkání s nimi chodím rád. Dnes se setkáváme v Českém centru na prezentaci kreseb profesora Teodora Lugse. S jeho manželkou, akademickou sochařkou Eugenií Lugsovou, nás pojí dlouholeté přátelství. Vzpomínám si: jako mladý tatínek jsem chodil s kočárkem s dcerou do Medické zahrady, kde mívali manželé Lugsovi výstavy. Je příjemné setkávat se s lidmi, s nimiž máte společné kořeny...
Nedávno jste oslavil významné životní jubileum. Který dárek vám udělal největší radost?
Vážím si všech uznání, zhodnocení práce a dárků. Největší radost mně udělal keramický hrníček s nápisem „Nejlepší táta na světě“ od dcery Lenky.
Jiří Výborný