Archiv aktualit, pozvánek a zajímavostí 2020
Pozdrav velvyslance ČR
„I letošní vánoční stromy rozzáří jedinečnou atmosféru svátků, kterými končí kalendářní rok. Ať žádné zahalení tento magický čas nenaruší a v balíčcích dárků najdete zdraví, naději a vzájemnou podporu svých nejbližších. Krásné Vánoce a světlem naděje odhalený a šťastný rok 2021.“ Tato slova napsal ve svém blahopřání velvyslanec ČR Tomáš Tuhý (zvětšit).
Děkujeme za všechna vánoční a novoroční přání
Výbor Českého spolku Bratislava děkuje za všechna přání krajanům k vánočním a novoročním svátkům a vybíráme alespoň některé: „Želáme krásne Vianoce, aby ste ich prežili v zdraví a v kruhu svojej rodiny. Tešíme sa do videnia v novom roku 2021! CzechTourism Slovensko.“
Pozdrav z velvyslanectví
„Vážení a milí přátelé, dovolte mi, abych Vám popřála příjemné a krásné vánoční svátky a do nového roku 2021 především hodně pevného zdraví, životních radostí a pohody, bez velkých stresů. Doufejme, že ten příští rok bude lepší než byl letošní, že koronavirus nás opustí a budeme se zase moci vídat a radovat bez omezení. Krásné svátky přeje Zuzana Marková“ z velvyslanectví ČR v Bratislavě a připojila foto Toskánského paláce v Praze – sídla MZV ČR (zvětšit).
Pozdrav od zplnomocněnce vlády SR
„Pokojné a radostné Vianoce a do nového roka 2021 veľa zdravia, šťastia a úspechov Vám a Vašim blízkym praje Bukovszky László, splnomocnenec vlády SR pre národnostné menšiny“ (zvětšit).
Pozdrav z Českého centra
„Radostné sviatky a šťastný nový rok! Želáme vám radostné a pokojné sviatky a všetko dobré v novom roku! Veríme, že sa v zdraví opäť spoločne stretneme na našich podujatiach. Budeme sa na vás tešiť!“ (zvětšit).
Šťastné a veselé svátky
Český spolek Bratislava a portál cesi.sk přeje všem příjemné prožití svátků a co nejvíce zdraví, radosti, štěstí a úspěchů v roce 2021 a věří, že po těchto nejasných dnech se opět vyjasní a budeme se moci vrátit do normálního života.
Další videodebata krajanů
Téměř dvě stovky účastníků z celého světa sledovaly v pátek 11. prosince druhou videodebatu zahraničních Čechů, organizovanou Iniciativou „Chceme volit distančně“. Na otázky krajanů tentokrát odpovídali zejména JUDr. Martin Smolek, náměstek ministra zahraničí pro řízení sekce právní a konzulární (na snímku), Ing. Pavel Pitel, ředitel konzulárního odboru MZV ČR a opět Mgr. Jiří Krátký, zvláštní zmocněnec MZV pro krajanské záležitosti, co předurčilo hlavní témata jako činnost zastupitelských úřadů v zahraničí, vybavování dokladů, řešení nouzových situací a jiné problémy. Často podobné těm, které krajané na Slovensku potřebovali náhle řešit zejména v 90. letech, kdy se z noci do rána probudili jako cizinci ve vlastním bytě, ale pomoc či radu neměli kde hledat.
Zasloužil se o rozvoj kulturního života v Bratislavě
Hudební skladatel Emanuel Maršík (24. prosince 1875 Spálené Poříčí – 5. března 1936 Tábor) hrál na housle, klavír a varhany a přestože vystudoval práva ještě na gymnaziu byl žákem A. Dvořáka a Z. Fibicha, hudební vzdělání si doplňoval v Budapešti, kde byl před Velkou válkou přidělen jako soudce. V letech 1919 až 1931 působil v Bratislavě jako vládní rada a zástupce župana, především však byl uznáván jako organizátor kulturního života. Byl předsedou Hudebního odboru Umělecké besedy slovenské a pracoval ve vedení Hudební a dramatické akademie a Družstva SND. Přestože hudba nebyla jeho hlavním zaměstnáním, složil řadu komorních a orchestrálních skladeb, ve 20. letech byly v Bratislavě uvedeny obě jeho opery Černý leknín a Studentská láska.
Vzpomínka na známého cestovatele
Cestovatel, spisovatel a fotograf ing. Jiří Hanzelka (24. prosince 1920 Štramberk – 15. února 2003 Praha) prožil část dětství (1925-30) v Bratislavě. Vysokou obchodní školu dokončil až po válce a už v letech 1947-50 podnikl se svým spolužákem ing. Miroslavem Zikmundem okružní cestu osobním automobilem Tatra T 87 po Africe a Jižní Americe. V letech 1959-64 projeli s vozy Tatra 805 Asii a Oceánii. Po roce 1968 byl za svůj veřejný postoj pronásledován. Česká beseda cestovatelskou dvojici připomenula v č. 12/2004 a
11/2006.
Dohra bitvy u Slavkova proslavila Bratislavu
Bitva „tří císařů“ u Slavkova (2. prosince 1805) skončila porážkou rakouských a ruských vojsk. Poslední římskoněmecký císař a český a uherský král František II. musel po ní přijmout ponižující podmínky, které jeho jménem Prešpurku, obsazeném napoleonskými vojsky, v Primaciálním paláci podepsali kníže Johann von Liechtenstein a hrabě Ignác Gyulai 26. prosince 1805. Zásluhou tzv. Bratislavského míru (Traité du Presbourg) byla pojmenována jedna z pařížských ulic poblíž Vítězného oblouku Rue de Presbourg.
Profesor varhanní hudby na hudební akademii
Varhaník a dirigent Antonín Ledvina (27. prosince 1880 Praha – 24. listopadu 1947 Praha) působil dvě desetiletí v Kutné Hoře, když přijal výzvu učit varhanní hudbu na bratislavské Hudební a dramatické akademii. Jejím profesorem byl od 1926 do 1939, souběžně byl dirigentem orchestru konzervatoře a kůru ve františkánském kostele. Během bratislavského pobytu uvedl řadu hudebních děl, například se Slovenskou filharmonií Stabat mater A. Dvořáka nebo poprvé v ČSR některá díla J. Brahmse. Od roku 1940 našel uplatnění v pražském rozhlasu a v Chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně.
Umělecký šéf Slovenského lidového divadla v Nitře
Všestranný herec a režisér Karel Rint (27. prosince 1885 nebo 24. ledna 1886 – 18. srpna 1955 Plzeň) po roku studia na uměleckoprůmyslové škole zběhl od roku 1905 ke kočovným divadelním společnostem. Po válce získal stálé angažmá v Praze, ale v roce 1924 odešel do Slovenského národního divadla, kde působil až do roku 1940. Skvěle se naučil slovenštinu a to mu umožnilo zůstat na Slovensku i po roce 1940, kdy do konce války jako ředitel a umělecký šéf Slovenského lidového divadla v Nitře uváděl zejména operety a zpěvohry.
Vychází Mimořádný informační bulletin – prosinec 2020
„Jelikož ze známých důvodů máme omezené cestování, a tedy i naše poznávací zájezdy po ČR, tak si alespoň řekněme něco o některých nej… u nás,“ píše se v dalším Mimořádném Informačním bulletinu, který opět připomíná také několik významných výročí z českých dějin a doporučuje zajímavé knižní novinky.
Činnost ČSB je přerušena až do konce roku 2020
Vzhledem k přetrvávající pandemické situaci a vládnímu zákazu shromažďování většího počtu osob výbor ČSB rozhodl o přerušení své činnosti až do konce roku 2020. Souběžně výbor přeje všem členům a sympatizantům pokojný advent, příjemné prožití svátků a všichni doufáme, že se opět setkáme v roce 2021.
Výročí CD „Čeští básníci o Moravě“
Dne 17. prosince 2005 Český spolek Bratislava slavnostně uvedl v Domě kultury Cultus v Ružinově svoji první vydavatelskou aktivitu - CD ROM s hudebně slovním pásmem „Čeští básníci o Moravě" v podání skupiny Starý orchestrion. Nahrávka obsahuje deset původních skladeb vedoucího skupiny dr. Vladislava Klesnila se zhudebněnými verši čtyř básníků – Vítězslava Nezvala, Františka Halase, Miroslava Floriana a Josefa Kainara, kteří v nich vyjádřili svůj vztah k jeho rodnému kraji – Moravě. Hudební pásmo předtím soubor představil i v dalších slovenských městech. O nahrávce psala Česká beseda v č. 1 / 2006, o skupině v č. 2/2000, jejím vedoucím v č. 4/2002, fotografie a nahrávky jednotlivých skladeb jsou v našem archivu.
Štefánikův pražský profesor učil v Banské Bystrici
Fyzik a meterolog Václav Karel Bedřich Zenger (17. prosince 1830 Chomutov – 22. ledna 1908 Praha) původně začal studovat práva, ale knihy a přednášky J. E. Purkyně v něm vyvolaly zájem o astronomii, meteorologii a fyziku. V letech 1853-61 na základě uherského stipendia byl profesorem na katolickém gymnáziu v Banské Bystrici, kde v roce 1855 zřídil meteorologickou stanici. Poté působil ve Vídni než se stal profesorem technické fyziky v Praze, kde byl jedním z jeho posluchačů i Milan Rastislav Štefánik.
Tatranské stopy Franze Kafky
Spisovatel Franz Kafka (3. července 1883 Praha – 3. června 1924 Kierling nedaleko Vídně) je spojen i s Vysokými Tatrami, kde 18. prosince 1920 nastoupil na léčení do zotavovny v tatranských Matliarech. O jeho pobytu v Tatrách psalaČeská beseda v č. 11/1998, 6/2001 a 3/2006.
Bronzová lyra z Bratislavy
Pod pseudonymem Boris Janíček se musel od roku 1972 skrývat spisovatel a básník Eduard Pergner (19. prosince 1935 Sobotka u Jičína – 30. března 2001 Praha). Z jeho tvorby připomeňme alespoň píseň Rád (hudba Jiří Zmožek), se kterou v roce 1984 získala Jitka Zelenková v mezinárodní soutěži bronzovou Bratislavskou lyru.
Nositel Nobelovy ceny a Slovensko
Fyzikální chemik a vynálezce Jaroslav Heyrovský (20. prosince 1890 Praha – 27. března 1967 Praha) byl jako objevitel a zakladatel polarografie oceněn v roce 1959 Nobelovou cenou za chemii. Méně známy jsou jeho letní pobyty počátkem 50. let v Banské Štiavnici, kde mu ředitel tamní průmyslovky umožnil během školních prázdnin využívat chemickou laboratoř. Česká beseda o něm psala v č. 3/1997 a 3/2003.
Hudební skladatel a jeho slavný žák
Hudební skladatel Zdeněk Fibich (21. prosince 1850 Všebořice u Zruče nad Sázavou – 15. října 1900 Praha) patří do trojice velikánů české hudby 19. století, byl operním dramaturgem Národního divadla, složil osm oper. Mezi jeho žáky patřil i král operet Franz Lehár (30. dubna 1870 Komárno – 24. října 1948 Bad Ischl, Rakousko).
„Hej, mistře“ letos na internetu
České centrum oznamuje, že letošní tradiční koncert České mše vánoční od Jakuba Jana Ryby organizuje pouze virtuálně na své FB stránce ze záznamu v podání Dvořákova komorního orchestru a Kühnova komorního sboru, a to ve čtvrtek 17. prosince 2020 v 19 hodin.
Pražské základy Žilinské univerzity
Žilina se stala vysokoškolským městem v prosinci 1960, kdy se tam z Prahy přestěhovala Vysoká škola dopravní (vznikla v roce 1953 odčleněním z Vysokého učení technického jako Vysoká škola železniční) s přibližně dvěma stovkami posluchačů prvního a druhého ročníku. V roce 1980 se škola přejmenovala na Vysokou školu dopravy a spojů a v roce 1996 se transformovala na dnešní Žilinskou univerzitu, která kromě technických oborů připravuje specialisty i v přírodních a humanitních disciplínách.
Vychoval nejstarší generaci slovenských muzikologů
Kněz, pedagog a hudební vědec prof. PhDr. Dobroslav Orel (15. prosince 1870 Ronov nad Doubravou – 18. února 1942 Praha) vystudoval ve Vídni a Praze a věnoval se zejména církevní písním a duchovní hudbě. V letech 1921 až 1938 byl profesorem církevní hudební vědy Katolické bohoslovecké a Filozofické fakulty v Bratislavě, mezi prvními zpracoval slovenské hudební prameny, věnoval se i sběru a výzkumu slovenských lidových písní. Krátce vykonával i funkce děkana fakulty a rektora Univerzity Komenského, na níž založil Akademický pěvecký sbor.
Vzpomínka na hereckou legendu
Vlastimil Brodský (15. prosince 1920 Hrušov nad Odrou, dnes Ostrava – 20. dubna 2002 Slunečná u České Lípy) se narodil do úřednické rodiny vášnivých ochotníků, která se krátce před válkou odstěhovala do Prahy. Ještě za války vystřídal několik divadelních souborů až po válce na celý život zakotvil v divadle Na Vinohradech. Jeho občas až tragikomická lidskost ho proslavila i na filmovém plátně, v televizi a v rozhlase se stal legendou jako vypravěč večerních pohádek Hajaja. Česká beseda s ním přinesla rozhovor v č. 11/1999.
Výstavy k Měsíci fotografie
České centrum se svými partnery zve na výstavy při příležitosti 30. ročníku Měsíce fotografie. Novinkou je Ulička fotografie na Prepoštské ulici, propagující výstavy „Tri dekády“ v Domě umění na Nám. SNP 12, představující výběr tvorby studentů Institutu tvořivé fotografie z Opavy. Do 16. prosince bude také otevřena „Komédia fotografie medzi zrnom a pixelom“ věnovaná životnímu jubileu kameramana Karla Slacha. Přístupné jsou i exteriérové panelové výstavy „Prvé spoločné roky“ na dunajském nábřeží nebo Labyrint světa na Komenského náměstí.
Vysoké Tatry se jí staly osudné
Horolezkyně a výtvarnice Jiřina Žebráková (16. prosince 1930 – 8. dubna 1958 tragicky zahynula v jižní stěně Černého štítu ve Vysokých Tatrách) zanechala po sobě črty z horolezeckého prostředí, jak to připomenula Česká beseda v č. 2/2001.
Vydavatel slovenské literatury
Knihkupec, vydavatel a knihtiskař František Klimeš (16. prosince 1875 Tovačov – 7. května 1961 Liptovský Mikuláš) od 1896 působil na Liptově, vydával slovenskou prózu a poezii, časopisy Dennica, Hlas, Cirkevné listy, Evanjelický kazateľ, Evanjelický posol spod Tatier, edici Slovenská knižnica. V r. 1911 vydal prvního Průvodce po Vysokých Tatrách od M. Janošky.
Svátek krajanů by měl být 4. února
Česká republika by si význam svých krajanů měla pravidelně připomínat 4. února, uvedl portál krajane.net a citoval ministra zahraničních věcí ČR Tomáše Petříčka, který oznámil výsledky internetové ankety: „Mezi pěti možnostmi zvítězilo datum odchodu Jana Ámose Komenského (4. únor 1628) z vlasti. Pro toto datum hlasovalo 42 procent účastníků ankety. Na druhém místě skončilo datum, kdy došlo k přestřižení ostnatých drátů u Rozvadova (23. prosinec 1989). Pro tuto variantu hlasovalo 21 procent… Jan Ámos Komenský je stále vnímán jako ten nejznámější český exulant. Ukazuje, že se Češi rádi hlásí k tradicím, a že ta komunita, kterou dnes v zahraničí máme, se vnímá jako někdo, kdo je stále blízký odkazu největšího českého humanisty Jana Ámose Komenského."
Výročí skladatele B. Martinů
Hudební skladatel Bohuslav Martinů (8. prosince 1890 Polička – 28. srpna 1959 Liestal ve Švýcarsku) patřil k nejvýraznějším tvůrcům 20. století. Po studiích v Praze a Paříži působil v zahraničí, zejména v USA, odkud se po válce v 50. letech vrátil do Evropy a žil převážně ve Francii, Itálii a Švýcarsku. O jeho žácích a zahraničních kontaktech psala Česká beseda v č. 11/2006.
Pocta moravskému houslistovi
Houslista a pedagog Jiří Trávníček (10. prosince 1925 Vlaštovičky u Opavy – 16. června 1973 Brno), byl spoluzakladatelem a prvním houslistou slavného Janáčkova kvarteta. Na jeho počest v roce 1973 jeho žáci na čele s violistou prof. Janem Juříkem založili i ve světě známé a uznávané Trávníčkovo kvarteto, jež od roku 1977 působilo v Banské Bystrici.
Výročí televizního areálu v Mlynské dolině
První etapu Televizního střediska Čs. televize v bratislavské Mlynské dolině slavnostně spustili do provozu 26. října 1970. Druhá etapa včetně 107,3 metrů vysoké budovy s řadou technologických novinek té doby, jako byly rychlovýtahy, vysokotlaká klimatizace, protipožární bezpečnost a další, byla odevzdána 11. prosince 1975. Projektantem její podoby i interiérů byl architekt Josef Struhař (29. 12. 1935 Štítná nad Vláří), který vyhrál architektonickou soutěž v roce 1965 (spolu s Václavem Čurillou, ten později práci na projektu ukončil) a výstavbě areálu STV věnoval celých 15 let.
Vzpomínka na košickou sopranistku
Sopranistka Lucia Holoubková (roz. Ganzová, 2. prosince 1925 Vídeň – 7. ledna 2019 Bratislava) dětství prožila v Praze, kde její hudební studium a koncertní začátky přerušila válka a pobyt v Osvětimi, kde ztratila nejbližší rodinu. Po válce se do Prahy vrátila a v roce 1952 úspěšně dokončila Konzervatoř. Na zájezdových vystoupeních se v roce 1956 dostala do Košic, kde se zúčastnila konkurzu do tamního operního souboru, jemuž zůstala potom věrná před čtvrt století. V Košicích také našla životního partnera dirigenta a skladatele Ladislava Holoubka (13. srpna 1913 Praha – 4. září 1994 Bratislava).
Slovenské začátky významného architekta
Architekt a ochránce památek Bohumír Kozák (pův. Božimír František, 4. prosince 1885 Velká Lhota u Dačic – 1. dubna 1978 Praha) většinu své tvorby realizoval v českých zemích (nejznámější je zřejmě rozsáhlý komplex zaopatřovacího ústavu, tzv. Masarykovy domovy v Praze-Krči), přesto i na Slovensku ve 20. letech 20. století zanechal několik významných objektů. První jeho stavbou na Slovensku byla budova rozhlasového vysílače v Hanice u Košic, po níž získal zakázku na budovu poštovního a telegrafního ústředí v Košicích. Česká beseda mu věnovala vzpomínku v č. 6/2003.
Průkopník české a slovenské onomastiky
Jazykovědec Vladimír Šmilauer (5. prosince 1895 Plzeň – 13. října 1983 Praha) působil jako středoškolský profesor v Praze, Žilině a Bratislavě, než začal přednášet na Karlově univerzitě v Praze. Patřil k mezinárodně uznávaným odborníkům v oblasti onomastiky (věda o tvorbě, historii a vývoji vlastních jmen), proto i pobyt na Slovensku využil na studium zeměpisných názvů (toponomastika), které zpracoval v díle Vodopis starého Slovenska, ale i v množství článků v odborném tisku.
Skladatel si oblíbil horolezectví v Tatrách
Hudební skladatel, pedagog a klavírista Vítězslav Novák (5. prosince 1870 Kamenice nad Lipou – 18. července 1949 Skuteč) nedokončil studium práv a plně se věnoval hudbě. V letech 1909-41 jako profesor skladby na Pražské konzervatoři ovlivnil i mladou generaci slovenských hudebních skladatelů, Filozofická fakulta Univerzity Komenského mu 18. listopadu 1928 udělila čestný doktorát filozofie za zásluhy o posílení československých vztahů. Méně známá je záliba skladatele v horolezectví, když většinu dovolených v meziválečném období strávil ve Vysokých Tatrách, kde slezl řadu vrcholů. Pobyty na Slovensku ho také inspirovaly například v symfonické básni „V Tatrách“ nebo klavírním cyklu „Pan“. Česká beseda o tom psala v č. 10/1999 a 12/2000.
Videokonference krajanů s ministrem zahraničí
Ve středu 18. listopadu ministr zahraničních věcí ČR Tomáš Petříček prostřednictvím videokonference diskutoval s více než dvěma stovkami zástupců krajanských organizací z různých koutů světa, přizván byl i zástupce Českého spolku Bratislava. Videokonferenci organizovala Iniciativa „Chceme volit distančně“ (na její stránce prý bude zveřejněn videozáznam), co předurčilo hlavní téma diskuse. Po ukončení hlavní části videodiskuse pokračovala volnější beseda krajanů s Martinem Smolkem, náměstkem pro řízení sekce právní a konzulární MZV ČR, a Jiřím Krátkým, zvláštním zmocněncem MZV ČR pro krajany v zahraničí. Účastníci diskuse přivítali videodiskusi jako vhodnou náhradu nerealizované Konference zahraničních Čechů v Praze.
Videokonference České školy bez hranic
V neděli 22. listopadu zorganizovala sdružení Česká škola bez hranic a Česká diaspora další videokonferenci krajanů, na níž prezentovala výsledky ankety o názorech a problémech českých krajanů ve světě. Mezi asi 70 účastníky byl i zástupce Českého spolku Bratislava. I když původně se měla diskuse asi nejvíce točit okolo vyučování češtiny v zahraničí, ještě důležitějším se ukázalo uznávání diplomů a titulů, ale opakovala se i další témata jako jsou distanční volby, statistika Čechů v zahraničí, finanční podpora, aby česká média více psala o krajanech, jednotná platforma na internetu i jednotlivé osobní problémy, na něž většinou reagovali Mgr. Jiří KRÁTKÝ, M.A., zvláštní zmocněnec MZV ČR pro krajany (na snímku), a senátor Tomáš Czernin, předseda Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí.
Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury informuje, že filmová promítání v kinu Mladosť jsou pozastavena a obnovena budou, až to situace dovolí. Nejbližší program je naplánován na úterý 1. prosince 2020: Předvánoční hudební promítání veselými písničkami z Čech a Moravy spojený s vystoupením pěveckého spolku je zabezpečen se začátkem v 15.30 hod., avšak jeho konání bude záviset od aktuální pandemické situace v hlavním městě. Všechny aktuální informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.
Průkopník tatranských horolezců
Důstojník a horolezec Karel Riegler (29. listopadu 1885 Velká Bíteš – 1966 Kunčice nad Labem) půodně absolvoval Hospodářskou školu v Novém Jičíně, ale služba v armádě ho přivedla do Tater, kde zužitkoval zkušenosti z Beskyd jako velitel horolezeckých a lyžařských kurzů ve Vojenských Srubech (dnes Tatranské Zruby). Aktivně působil v popradském Klubu čs.turistů a ve Spolku tatranských horolezců JAMES, pro který složil „Pochod jamesáků“. Podílel se na výstavbě Chaty pod Rysy a na značkování turistických stezek, Tatry zachytil i na svých obrazech a v řadě propagačních i odborných článků, ve slovenštině vydal Praktickou příručku pro horolezce (1934).
Labyrint světa na Komenského náměstí
„V den 350. výročí úmrtí J. A. Komenského 15. listopadu 2020 zahajuje České centrum Bratislava ve spolupráci se Zastupitelským úřadem ČR na Slovensku outdoorovou výstavu ve veřejném prostoru umístěnou symbolicky na Komenského náměstí. Kurátor výstavy Jaroslav Anděl ji koncipoval speciálně pro tento prostor: ve specifickém kontextu zde bude možné vidět netradiční a nečekaná prolnutí úryvků textu citátů z Labyrintu světa spolu s jedinečnými kolážemi od Miroslava Huptycha. Výstava zajímavě promítá Komenského svět do dnešní reality,“ zve České centrum na expozici, která má být přístupna do konce listopadu na Komenského náměstí (bývalé parkoviště za Historickou budovou SND).
Vychází Mimořádný informační buletin – listopad 2020
„Dnešní doba bezesporu vyžaduje více vzájemného pochopení a empatie a přátelství má k tomu nejblíže. V předcházejícím bulletinu (česky řečeno zpravodaji) jsme se omluvili za zrušení všech aktivit ČSB do konce října. Jelikož ale situace se ne naší vinou nemění ani v listopadu, chceme tímto způsobem nahradit osobní kontakt. ....,“ píše se v úvodě nejnovějšího Mimořádného Informačního bulletinu, který připomíná několik významných výročí z českých dějin a doporučuje několik zajímavých knih a jednu výstavu.
Po stopách českého odbojáře
Sportovec a odbojář Jan Bezrouk (24. listopadu 1900 Velká Bukovina u Blanska – 1. ledna 1945 Kováčová) byl všestranný sportovec, člen Sokola, motocyklista a horolezec. Od roku 1928 měl obchod se smíšeným zbožím v Detvě, později ve Zvolenu, kde se také stal náčelníkem Klubu čs. turistů, ve 30. letech pravidelně pobýval v Tatrách, kde absolvoval množství prvovýstupů. Během Slovenského národního povstání se zapojil do partyzánské brigády Za svobodu Slovanů, jeho tělo objevili v hromadném hrobě v Kováčové. Na jeho počest se od roku 1946 koná v okolí Sliače Bezroukův memoriál (od 1968 mezinárodní) v běhu na lyžích.
Vzpomínka na generála a prezidenta ČSSR
„Jméno velitele armádního sboru a pozdějšího prezidenta ČSSR má v tomto kraji Karpat stále svoji vážnost, i proto mu bylo uděleno čestné občanství města Svidník a v centru města stojí jeho pomník. U něj se během turistického poznávání tohoto severovýchodního koutu Slovenska zastavují zahraniční návštěvníci, kterým Svobodův podpis před sochou v nadživotní velikosti nic neříká. Proto během vzpomínkového setkání k 60.výročí Karpatsko-dukelské operace Svobodova dcera Zoja Klusáková odhalila na pomníku bronzové tabule, které anglicky, rusky a slovensky informují o osobnosti, jíž je pomník věnován,“ napsala šéfredaktorka Mgr. Helena Miškufová v České besedě č. 11/2004. Osobnost generála a prezidenta ČSSR Ludvíka Svobody (25. listopadu 1895 Hroznatín – 20. září 1979 Praha) Česká beseda připomenula i v č. 5/2000, 10/2001 a 7-8/2007.
Výročí Slovenské národní galerie
Slovenská národní galerie otevřela svou první stálou expozici pod názvem „Umenie 19. storočia na Slovensku“ 25. listopadu 1950, už rok předtím putovala po Slovensku (Partizánske, Martin, Košice) první putovní výstava obrazů starých mistrů. O vzniku SNG rozhodla Slovenská národní rada 29. července 1948. Prvním ředitelem, který vypracoval její koncepci, měl být výtvarník, typograf a teoretik Karel Šourek (28. července 1909 Praha – 29. března 1950 Praha), jenž však krátce před nástupem do funkce zemřel. Ředitelem SNG byl proto jmenován ředitel pražské Národní galerie Vladimír Novotný (11. ledna 1901 – 2. srpna 1977).
Výročí Bílých albatrosů
„Za zrod se považuje 27. listopad 1990, kdy několik nadšenců přišlo s myšlenkou založit akrobatickou skupinu. Nejdříve se lítalo se třemi letadly, o rok později se skupina představila nad letištěm u Lučence. Koncem téhož roku už začala používat název Bílé albatrosy. Se šesti letadly lítala poprvé v roce 1992 na leteckém dnu v Přerově. Po rozdělení ČSFR pokračovala skupina v létání na letadlech L-39C, která zůstala v Košicích,“ vzpomínal jeden ze zakladatelů akrobatické letky plk. Milan Santovják v České besedě č. 7-8/2004.
Aktivity ČSB jsou přerušeny do konce listopadu!
Na základě nepříznivého vývoje epidemiologické situace a v souladu s doporučeními státních orgánů výbor Českého spolku Bratislava rozhodl prodloužit přerušení činnosti až do konce listopadu.
Výročí bývalých Masarykových škol v Bratislavě
Jen nejstarší pamětníci vědí, kde se v Bratislavě nacházely „Jubilejní školy Masarykovy“. O jejich výstavbě na Tehelném poli rozhodla ministerská rada 14. listopadu 1925 s podmínkou, že město poskytne zadarmo pozemek. Ve veřejné soutěži zvítězil návrh arch. Pavla Smetany z Prahy. 24. června 1928 byl slavnostně položen základní kámen pro dvě školy – dívčí a chlapeckou. 25. ledna 1929 na žádost rodičovské rady kabinetní kancelář povolila název Jubilejné školy Masarykove. Vyučování začalo 5. prosince 1929, slavnostní otevření však odložili až po dodání školního nábytku 9. března 1930. Budovy částečně slouží školním účelům dodnes, snahy o navrácení původního názvu skončily neúspěchem.
Nešťastné první výročí Českého domu
Když před rokem 16. listopadu 2019 prezidenti Zuzana Čaputová a Miloš Zeman slavnostně otevírali Český dům, asi nikdo netušil, jak smutný rok ho očekává. Ještě dříve než mohl letos na jaře naplno rozběhnout svoji činnost, přišla pandemie a všechny plány a očekávání vzaly za své. Na naší webstránce si můžeme připomenout první dojmy, když dva dny po otevření velvyslanec ČR a vedení Českého centra pozvalo krajany na první prohlídku.
Zakladatel včelařského výzkumu na Slovensku
Prof. dr. doc. ing. Jan Hejtmánek (17. listopadu 1905 Plzeň – 23. prosince 1978 Liptovský Peter) po studiu zemědělského inženýrství na ČVUT pracoval ve včelařském ústavu v Dole (dnes Libčice nad Vltavou) a v Židlochovicích, odkud v r. 1938 odejel do Výzkumné včelařské stanice v Liptovském Hrádku, kterou přebudoval na Výzkumný ústav včelařský. Jádrem jeho vědecké práce bylo plemenářství včel, napsal přes 250 studií, přednášel na SVŠT a Vysoké škole poľnohospodárské v Nitře.
Manželé Landsfeldovi výrazně ovlivnili modranskou majoliku
Lidová malířka Alžběta Landsfeldová (roz. Gajdová, 17. listopadu 1895 Strážnice – 10. listopadu 1985 Strážnice) se v r. 1919 seznámila v Modře na kurzu modelování a malování keramiky, který vedla česká výtvarnice Marie Vořechová – Vejvodová, s budoucím manželem Heřmanem (12. srpna 1899 Malenovice nad Dřevnicí – 14. října 1984 Strážnice), s nímž výrazně ovlivnili meziválečný vývoj modranské Dílny na dopracování keramického zboží, od r. 1923 přejmenované na družstvo Slovenská keramika. V roce 1939 museli odejít a usídlili se ve Strážnici, po válce nadále pomáhali rozvoji družstva Slovenská lidová majolika.
Generál zahynul na Dukle
Divizní generál Jaroslav Vedral (17. listopadu 1895 Mělník, dnes Úžice u Kutné Hory – 6. října 1944 Dukelský průsmyk nedaleko Vyšného Komárníku) zahynul, když jeho vůz najel na minu pár desítek metrů od slovenské hranice. Bývalý legionář v Rusku prodělal celou sibiřskou anabázi a po válce už v armádě zůstal. V protektorátu působil v Obraně národa až před prozrazením odjel do Francie a posléze do Velké Británie, kde sa zapojil do odboje pod krycím jménem Sázavský. V roce 1944 byl vyslán na východní frontu, kde byl od září 1944 jako brigádní generál velitelem Prvního samostatného čs. armádního sboru v SSSR.
Jedna z osobností Grupy uhersko-slovenských malířů
K nejvýznamnějším osobnostem z okruhu Grupy uhersko-slovenských malířů (1903-07) patřil malíř Miloš Jiránek (používal i pseudonym Václav Zedník, 19. listopadu 1875 Lužec nad Vltavou — 2. listopadu 1911 Praha). Byl absolventem pražské AVU. Studoval také v Paříži a v Mnichově. Kultivovaný malíř v postimpresionistickém duchu a stylu se věnoval i kresbě a grafice (cyklus Zbojníci a grafické listy z Detvy). Pracoval též jako redaktor významné umělecké revue Volné směry i jako publicista a spisovatel. Česká beseda o něm psala v č. 10/1998, 2/2000 a 4/2005.
Autor nejznámější budovy v Trenčianských Teplicích
Architekt a první ředitel Uměleckoprůmyslové školy v Praze František Schmoranz mladší (19. listopadu 1845 Slatiňany – 11. ledna 1892 Praha) byl architektem a prvním ředitelem Uměleckoprůmyslové školy v Praze. Při studijních cestách po Evropě ho zaujalo orientální umění, za kterým se vydal do Palestiny a Egypta, a to se následně odrazilo i v jeho tvorbě po celém Rakousko-Uhersku, za niž získal řadu ocenění. K nejznámějším projektům patří budova Uměleckoprůmyslové školy v Praze a hlavní lázeňská budova a turecké lázně Hammam v Trenčianských Teplicích.
Manželka prvního československého prezidenta
Charlotte Garrigue Masaryková (20. listopadu 1850 New York – 13. května 1923 Lány) pocházela z jedenácti dětí úspěšného obchodníka a původně studovala hru na klavír v Lipsku. I když po úrazu ruky přešla na studium matematiky v USA, do Lipska se několikrát vrátila a v r. 1876 se tam seznámila s doktorandem vídeňské univerzity Tomášem Masarykem. Civilní sňatek uzavřeli 15. března 1878 v New Yorku, do Prahy se z Vídně přestěhovali v r. 1881. Pomohla rozvoji ženského školství a přispěla ke zrovnoprávnění postavení ženy v ČSR. ČB o ní psala v č. 7-8/1997, 10/2005 a 3/2005.
Výročí Chirany
Základy strojařské výroby jemné mechaniky ve Staré Turé položil český průmyslník František Michera (13. října 1886 - 2. července 1947), který 20. listopadu 1935 založil továrnu na výrobu součástek do vodoměrů a plynoměrů, které vyráběl od r. 1919 v bratislavské společnosti Bratři Micherové 1. československá továrna na vodoměry a plynoměry. Po válce byla do závodu delimitovaná výroba injekční techniky z českých Kraslic, co postupně s dalším rozšiřováním výrobního programu o další zdravotnické přístroje položilo základy úspěšné značky Chirana.
Předsedal luhačovickým poradám Československé jednoty
Josef Rotnágl (20. listopadu 1875 Těšany u Brna – 2. prosince 1958 Praha) vystudoval techniku a už během studia, kdy předsedal Klubu akademiků brněnských, se projevil jako slovakofil a zastánce jednotného československého národa. Jako vrchní zemský inženýr se aktivně podílel na Luhačovických poradách ve Slovácké budě – setkáních české a slovenské inteligence, které v letech 1908 až 1914 organizovala Československá jednota, a kterým předsedal. V Revolučním národním shromáždění po vzniku ČSR zasedal v klubu slovenských poslanců, později se věnoval komunální politice v Praze.
Vychoval první generaci slovenských jazykovědců
Jazykovědec, překladatel a publicista prof. Miloš Weingart (21. listopadu 1890 Praha – 12. ledna 1939 Praha) po studiu na pražské univerzitě byl středoškolským profesorem a také vedoucím Kanceláře Slovníku jazyka českého. Po vzniku Univerzity Komenského se na ní stal profesorem slovanské filologie. Krátce ve 20. letech byl i rektorem a prorektorem Univerzity, koncem 20. let se vrátil do Prahy jako profesor porovnávacího slovanského jazykozpytu a staroslověnštiny. Byl uznávaným odborníkem na dějiny slovanských a byzantských jazyků.
Spoluzakladatel bratislavského divadla Stoka
„Ani v dnešním světě úzké specializace, striktní profilace a profesní vyhraněnosti nechybějí ani v oblasti umění univerzální osobnosti, polymúzické postavy i multimediální formáty kreativních lidí. Mají různorodé schopnosti, širokou škálu projevu, velké inspirační zázemí a zejména schopnost, vůli i odvahu tvořit. Patří k nim i Ing. architekt Miloš Karásek ... V roce 1984 se usadil v Bratislavě. Rok pracoval jako architekt v projekci nového Slovenského národního divadla. V letech 1985-90 byl scénografem v Ukrajinském národním divadle v Prešově (dnes Divadlo A. Duchnoviče). V letech 1990-91 byl vládním zmocněncem pro slovenskou část Všeobecné československé výstavy v Praze,“ těmito slovy uvedl PhDr. B. Bachratý článek k životnímu jubileu spoluzakladatele bratislavského divadla Stoka v České besedě č. 6/2005.
Vlastenecká duše ještě nevymřela
„Na to, že se tady neslaví 28. říjen, jsme si už zvykli, ale když jsem dnes viděl pustý památník u muzea bez jediné květiny, přišlo mi to trochu líto. Tak jsem tam položil skromnou kytičku se jménem našeho spolku,“ napsal nám dlouholetý člen Českého spolku Bratislava k přiložené fotografii. Jménem všech nás, co patříme do té prý nejohroženější skupiny a dodržujeme zákaz vycházení, mu srdečně děkujeme.
Akce k státnímu svátku ČR
Velvyslanectví ČR v Bratislavě a České centrum upozorňují na své aktivity v rámci oslav Dne vzniku samostatného Československa 28. října: videozáznam vystoupení velvyslance T. Tuhého, výstavu „Prvé spoločné roky“ na dunajském nábřeží Dunaje (lze shlédnout i virtuálně) a nahrávku Novosvětské symfonie č. 9 e-moll, op. 95 „Novosvětská“ od Antonína Dvořáka v podání České filharmonie pod vedením Václava Neumanna v pražském Rudolfinu z 11. prosince 1993.
Federální původ Pat(lal)a a Mat(lal)a
Nejznámějším dílem výtvarníka, scénáristy a režiséra Lubomíra Beneše (7. listopadu 1935 Praha – 12. září 1995 Praha) je animovaný seriál Pat a Mat (později A je to!), vytvořený ve spolupráci s Vladimírem Jiránkem. Původní název (1976) byl Kuťáci, současná jména údajně vznikla z označení Patlal a Matlal. Dalších 28 dílů Krátký film Praha vyrobil pro Čs. televizi Bratislava ve slovenštině, až od roku 1989 pokračoval cyklus znovu v české verzi. Po smrti L. Beneše (od roku 2002 a č. 51) další díly vyrábí syn autora Marek Beneš a další tvůrci ve zlínských ateliérech.
Výročí dálnice
Dálnice spojující tři největší československá města Praha – Brno – Bratislava v délce 317 km byla uvedena do provozu 8. listopadu 1980. Slovo dálnice bylo oficiálně zavedeno koncem roku 1938, kdy byl schválen projekt propojení republiky od Prahy až na Podkarpatskou Rus, výstavbu přerušila válka a zastavena byla v r. 1950. V 60. letech byl koncept přehodnocen na 712 dlouhou trasu Praha-Brno-Košice, jež se začala stavět v r. 1967 a první úsek Praha-Mirošovice (21 km) byl uveden do provozu v červenci 1971. Souběžně začala výstavba D2 v úseku Bratislava-Malacky.
Výzva pamětníkům
„Dobrý deň prajem, pracujem ako dokumentaristka a lektorka v združení Post Bellum… V súčasnosti hľadáme pamätníkov českej národnostnej menšiny na Slovensku, ktorí boli nejakým spôsobom spätí s významnými dejinnými udalosťami 20. storočia. Môže ísť o pamätníkov 2. sv. vojny, SNP, politických väzňov, preživších z koncentračných táborov, účastníkov okupácie 1968 alebo Nežnej revolúcie atď., jednoducho svedkov alebo aktívnych odporcov minulých režimov na Slovensku… Nahrávanie by prebehlo v absolútne sterilnom, bezpečnom prostredí. Určite sme ochotní sa dohodnúť aj na neskoršom termíne stretnutí, po tom, čo sa situácia s Covidom upokojí,“ obrátila se na náš spolek Petra Rýchliková (tel. 0907 469 354). Vzpomínky Čechů a Moravanů na Slovensku rádi uveřejníme i na této naší stránce.
Národnostní magazín o ČSB
Jak jsme zmínili v reportáži z Tvořivých dílen na Klepáči začátkem září, na akci našeho spolku se přijel podívat i televizní štáb z Banské Bystrice. Redaktorka D. Kyslanová i PhDr. Ľ. Kolová z Redakce národnostního vysílání RTVS v Košicích nás nezávisle na sobě upozornily, že nahrávka bude zařazena v nejbližším Národnostním magazínu v pondělí 21. září v 9. 20 hod. ráno na Dvojce. Zhlédnout se dá i v internetovém archivu RTVS.
Záříjové tvořivé dílny na Klepáči
V sobotu 5. září se členové a sympatizanti ČSB se svými vnoučaty sešli na tradičních Tvořivých dílnách v areálu Klepáč. Výtvarnice Eva L. Bachratá se svým synem Radkem připravili zajímavý program od tvorby drobných hraček a jiných předmětů z přírodních materiálů až po opékání špekáčků a hledání pokladu. Překvapením byla návštěva televizního štábu z Banské Bystrice, který připravoval Národnostní magazín. Letos se počasí vydařilo, škoda, že obavy ze zhoršující se pandemické situace překazily větší účast. Autorem poskytnutých záběrů je Ing. Ladislav Bábíček. Snímky z dalších aktivit najdete v našem fotoarchivu.
Zakladatel čs. animovaného filmu a Slovensko
Kreslíř a režisér Karel Zeman (3. listopadu 1910 Ostroměř u Nové Paky – 5. dubna 1989 Zlín) po praxi reklamního kreslíře začínal jako animátor reklamních a osvětových filmů v Baťových studiích v Kudlově u Zlína. Jeho první trikový film Vánoční sen získal Cenu za nejlepší loutkový film v Cannes. Množství ocenění a uznání mu přinesl první celovečerní film Cesta do pravěku (1955), v němž část exteriérů se natáčela i na ramenech Váhu v okolí Šale a Galanty, ale i všechny následující, v nichž se objevili i slovenští herci, např. E. Vašáryová (Bláznova kronika, 1964), M. Vášáryová a E. Horváth ml. (Na kometě, 1970).
Autor prvního českého „Průvodce po Slovensku“
Spisovatel a politik JUDr. František Sláma (3. listopadu 1850 Chotěboř – 25. dubna 1917 Brno) byl synem kupce a obchodníka s tabákem. Gymnázium studoval v Německém Brodu a Praze, ale maturitu složil 1869 v Prešpurku. Po studiu práva v Budapešti a Záhřebu působil jako soudce na Moravě a ve Slezsku. Jako poslanec Říšského sněmu se zajímal o otázky národní v Rakousko-Uhersku a propagoval česko-slovenské kulturní vztahy. V roce 1889 vydal prvního českého „Průvodce po Slovensku“ s popisem několika vycházek po Vysokých Tatrách.
Své stopy zanechal nejen v Modre
Evagelický farář a publicista Bohumil Kadlečík (4. listopadu 1895 Hošťálková u Vsetína – 5. ledna 1962 Bratislava) působil v Modre v letech 1920-1945, kde byl současně správcem místního sirotčince. Jako publicista se věnoval historii zdejšího kraje, ale i problematice výchovy mládeže a zejména školství pro hluchoněmé.
První profesionální dělnický novinář na Slovensku
Prvním profesionálním dělnickým novinářem na Slovensku byl Edmund Borek (pseudonymy Xaver Rozkošný, Prokop Stupavský, 4. listopadu 1880 Vídeň – 1.března 1924 Vídeň). Pocházel z rodiny českého železničáře, do školy chodil v Kyjově a Uherském Hradišti, práva ve Vídni však nedokončil a začal se věnovat levicové novinařině ve Vídni a v Pardubicích. Od roku 1906 působil na Slovensku jako redaktor Slovenských robotníckych novín a časopisů Napred a Slovenský máj, vydal řadu brožur ve slovenštině (Čo má vedieť každý súdruh, Kresťanstvo a socializmus, Zo zápiskov hladného blázna, Sociálna demokracia a náboženstvo, Kňažské zrkadlo, Karol Marx, jeho život a dielo). V roce 1918 se stal vojenským přidělencem ministra s plnou mocí pro správu Slovenska v Žilině. Od r. 1919 byl redaktorem novin Slovenský východ a správcem Komenského ústavu v Košicích, posléze se vrátil do Vídně jako redaktor českých „Dělnických novin“.
Spoluzakladatel slovenského jeskyňářství
Publicista a speleolog Alois Lutonský (4. listopadu 1905 Bystřice pod Hostýnem – 14. července 1997 Liptovský Mikuláš) poprvé zavítal do Demänovské doliny jako středoškolák a po ukončení školy se natrvalo přestěhoval do Liptovského Mikuláše, kde pomáhal (1924-27) moravskému speleologovi Aloisi Královi a později dalším při průzkumu jeskyní, pomáhal při jejich zpřístupnění a provázel návštěvníky. Později rozšířil zájem o další jeskyně na Slovensku zejména ve Slovenském krasu, byl spoluredaktorem časopisu Krásy Slovenska, vedl Tatranskou komisi Klubu čs. turistů, byl spoluzakladatelem a později ředitelem Muzea Slovenského krasu, dnes Slovenského muzea ochrany přírody a jeskynářství v Liptovském Mikuláši. Přispěl k rozvoji záchranné služby a výstavbě lanovek na Lomnický štít a Chopok, zasadil se o výstavbu vojenského hřbitova Háj-Nicovô u Liptovského Mikuláše, kde přispěl k založení Galerie P. M. Bohúně a Muzea Janka Kráľa, jehož byl ředitelem (1963-69). Byl také hlavním pomocníkem malíře Otakara Štáfla při budování symbolického hřbitova obětem Tater pod Ostrvou.
Vychází Mimořádný informační buletin – říjen 2020
„Uvědomujeme si, že plánované přednášky, hudební večery nebo poznávací pobyty nemůžeme momentálně plně nahradit... Prozatím – jako důkaz, že na vás myslíme, a hlavně pro vás, kteří nemáte e-mail adresy, chceme alespoň částečně vyplnit čas, který vám zůstal po našich úterních setkáních. Připomeneme vám několik výročí souvisejících s naší vlastí, virtuálně upozorníme na unikátní výstavy a doporučíme vám k přečtení pár knižních titulů, které se objevily na knižním trhu...,“ píše v nejnovějším Mimořádném Informačním bulletinu člen výboru ČSB Ing. Jiří Nevřela, jenž ho sestavil.
Výročí prvního slovenského jazykového zákona
SNR přijala 25. října 1990 zákon č. 428, jímž prohlásila slovenštinu za úřední jazyk na území SR. Do té doby platná ústava společného státu definovala češtinu a slovenštinu jako rovnocenné státní jazyky na celém území Československa, takže v předvečer výročí vzniku společného státu slovenská reprezentace poprvé naznačila ambice vedoucí až k rozpadu federace v r. 1992. Zákon, podepsaný předsedou SNR F. Mikloškem a předsedou slovenské vlády V. Mečiarem, stanovil v § 6 (1): „V úradnom styku občania môžu používať aj český jazyk.“ Kvůli údajné diskriminaci jiných národností byla tato věta po vzniku SR zrušena.
Z Bratislavy do světa
Sopranistka Hana Janků (roz. Svobodová, 25. října 1940 Brno – 28. dubna 1995 Vídeň) po studiu JAMU účinkovala v brněnské Janáčkově opeře a v 60. letech pravidelně hostovala ve Slovenském národním divadle. Její život změnilo angažmá v milánské La Scale v letech 1967-69, poté už zůstala v zahraničí, kde sklízela úspěchy na předních světových scénách.
Letec sestřelený během SNP u Banské Bystrice
Major Jiří Řezníček (25. října 1915 Jasenné u Zlína – 1. června 1957 Gottwaldov/Zlín) začínal jako pomocný dělník u Bati, až na vojně u leteckého pluku v Olomouci po čase absolvoval pilotní výcvik. V r. 1939 jeho cesta vedla do polského Krakova a následně do francouzské cizinecké legie, v níž bojoval v Africe a ve Francii. V Anglii se stal stíhačem 313. letecké perutě RAF a v r. 1944 byl převelen do SSSR, odkud byla jeho jednotka pod vedením F. Fajtla nasazena v září 1944 do Slovenského národního povstání. 18. října 1944 byl nedaleko Banské Bystrice sestřelen, ale s těžkým poraněním páteře zachráněn. Po r. 1948 byl z armády propuštěn a pracoval jako dělník.
Výročí televizního areálu v Mlynské dolině
První etapu Televizního střediska Čs. televize v bratislavské Mlynské dolině slavnostně spustili do provozu 26. října 1970. Projektantem její podoby i interiérů byl architekt Josef Struhař (29. 12. 1935 Štítná nad Vláří), který vyhrál architektonickou soutěž v roce 1965 (spolu s Václavem Čurillou, ten později práci na projektu ukončil) a výstavbě areálu STV věnoval celých 15 let. Druhá etapa včetně 107,3 metrů vysoké budovy s řadou technologických novinek té doby, jako byly rychlovýtahy, vysokotlaká klimatizace, protipožární bezpečnost a další, byla odevzdána 11. prosince 1975.
Tatry se jí staly osudnými
Geoložka Marie Kettnerová (roz. Remešová, 26. října 1900 Olomouc – 25. července 1933 zahynula při pádu ze stěny Ždiarske vidly) se věnovala geologickému výzkumu Moravy a Slezska, až později se s manželem Radimem soustředila na geologický a paleontologický výzkum Vysokých a Belanských Tater. Tragicky zahynula při jedné z výprav do oblíbených hor. Na její počest v roce 1934 založili Fond na podporu mladých československých geologů a paleontologů.
Výročí odhalení sochy T. G. Masaryka v Bratislavě
Socha T. G. Masaryka na dnešním Náměstí T. G. Masaryka (přejmenováno v létě 2019) byla slavnostně odhalena při příležitosti 92. výročí vzniku Československa 28. října 2010 jako součást Památníku česko-slovenské vzájemnosti. Sochu odhalil tehdejší starosta Starého Města Ing. arch. Andrej Petrek, po něm se přítomným krátce přimluvil velvyslanec ČR Jakub Karfík a někteří z přítomných tehdejších opozičních poslanců NR SR, jak dokazují archivní amatérské snímky jednoho z členů ČSB. Předsedkyně ČSB následně dostala děkovný dopis starosty Starého Města (celý text dopisu).
Činnost ČSB přerušena do konce října!
Vzhledem k současné epidemilogické situaci a s ohledem na doporučení Regionálního úřadu veřejného zdravotnictví se vedení Českého spolku Bratislava rozhodlo prodloužit přerušení své činnosti do konce října. O případné změně budeme včas informovat. Všem členům a sympatizantům se omlouváme, děkujeme za pochopení a těšíme se opět na shledanou v lepších časech.
Jedinou čs. válečnou loď postavili v Komárně
První (a poslední) československou válečnou loď President Masaryk slavnostně spustili na Dunaj v loděnicích v Komárně 19. října 1930 při příležitosti jeho návštěvy. Projekt říčního vojenského hlídkového člunu vypracovaly Škodovy závody v Plzni, které také dodaly strojní zařízení, pláty pocházely z kladenské ocelárny Poldi. Od roku 1939 sloužila německému vojsku pod názvem Bechelaren zejména na jugoslávském, maďarském i rakouském úseku Dunaje. Po válce z ní odstranili zbraně a zařízení, trup sloužil jako skladovací ponton, který v roce 1978 skončil ve šrotu.
Výročí Muzea kultury Čechů na Slovensku
První oficiální konference o Češích na Slovensku se uskutečnila 19. října 2000 jako jedna z pvních aktivit Dokumentačního centra české kultury na Slovensku, jež vzniklo v rámci Etnografického muzea Slovenského národního muzea v Martině 1. června 1999 a od listopadu téhož roku získalo stálou expozici v domě po PhDr. Anně Horákové – Gašparíkové a akademikovi Jiřím Horákovi. Od 21. dubna 2004 bylo přejmenováno na Muzeum kultury Čechů na Slovensku a jeho první výstava byla věnována životu a dílu malíře a humpoleckého rodáka Jaroslava Augusty (blíže články v České besedě č. 12/1996, 12/1998, 12/1999, 11/2000, 10/2001, 12/2002, a 7-8/2005 a 3/2006).
V roce 2010 v Bratislavě vztyčili sochu TGM
Ve středu 20. října 2010 dovezli do Bratislavy a instalovali na nábřeží před Slovenským národním muzeem sochu Tomáše Gariguea Masaryka jako součást Památník česko-slovenské vzájemnosti, který na tomto místě stál od roku 1988. Jeho součástí byl původně lev se státním znakem, jehož přesun k obnovenému pomníku M. R. Štefánika na náměstí Eurovea Památkový úřad SR podmínil tím, že samospráva Starého Města zabezpečí novou podobu Památníku. Veřejnou sbírkou na ni přispělo 115 dárců částkou 47 670 eur. Kopii sochy TGM od L. Šalouna z roku 1924 z depozitu Městského muzea vysokou 2,2 m zhotovil Jaroslav Matějíček z Veverských Knínic. Na slavnostní odhalení 28. října 2010 nepřišel žádný z tehdejších nejvyšších ústavních činitelů SR.
Kosmas a Uhry
První známý český kronikář a děkan pražské kapituly Kosmas (asi 1045 – 21. října 1125) se pohyboval i na území horních Uher, jak o tom svědčí informace o jeho vysvěcení za kněze 11. října 1099 v Ostřihomě. Ve svém díle Chronica Boemorum zmiňuje pohoří Tatry (Trytri), podobné je označení misijních krajů pod horami (Tritri) uvedené v zakládající listině pražského biskupství (973).
Výročí Clevelandské dohody
22. října 1915 na konferenci krajanských organizací v České síni v americkém Clevelandu představitelé Českého národního sdružení a Slovenské ligy podepsali první dokument o společném postupu obou národností v boji za národní nezávislost. Cílem tzv. Clevelandské dohody bylo projevit společné úsilí o národní sebeurčení českých zemí a Slovenska, jak ho předtím v létě poprvé zformuloval T. G. Masaryk, vytvoření finančního fondu na tento účel a další. Spojení národů předpokládalo formu demokratické federace podle anglického vzoru, avšak s „úplnou“ autonomií Slovenska, které mělo mít vlastní sněm, státní správu, státní jazyk a kulturní svobodu.
Dvouletá epizoda Českého centra v Košicích
České centrum v Bratislavě zahájilo svoji činnost divadelním představením D. Fišerové „Náhlé neštěstí” 18. dubna 1995 v bývalém V-klubu na Nám. SNP v Bratislavě. V březnu 2001 se spolu s velvyslanectvím přestěhovalo do nové budovy zastupitelského úřadu na Hviezdoslavově nám., kde mělo vyhrazeno sál s kancelářemi na 1. poschodí a knihovnu na přízemí. Po čtyřech letech však bylo přesunuto do budovy zrušeného generálního konzulátu v Košicích, kde bylo slavnostně otevřeno 23. října 2005. Už bez knihovny se po dvou letech znovu stěhovalo do Bratislavy (v historické budově Na vŕšku zahájilo činnost 27. septembra 2007). Od 1. 3. 2010 kancelář ČC sídlila v budově velvyslanectví, koncem roku 2019 se ujala vedení Českého domu v Bratislavě.
Vzpomínka na výraznou osobnost krajanského spolku
Ing. Petr Stahl (10. října 1930 Praha – 10. července 2016 při autobusové nehodě na středním Slovensku) přijel na Slovensko s rodiči (jeho otec stavební inženýr ing. Pavel Stahl byl vysokoškolským profesorem). Jako elektrotechnik byl jedním ze zakladatelů televizního vysílání na Slovensku. Když byl po r. 1969 z vedoucí funkce v ČST Bratislava vyhozen, uplatnil se jako elektrotechnik a programátor; další funkce vykonával v rámci svých zálib – jachting, běžky a rádioamatérství. Byl spoluzakladatelem nejstrašího českého krajanského sdružení v Bratislavě a dvacet let pracoval ve vedoucích funkcích Českého spolku na Slovensku, v letech 2001-2004 byl předsedou regionální organizace ČSnS v Bratislavě (od 2005 ČSB). Kromě nekrologu v našem archivu zůstal jeho projev na oslavách 28. října 2013 v Bratislavě.
Spoluzakladatel hospodářského práva
Právník prof. JUDr. Karel Kizlink, CSc. (10. října 1895 Uherské Hradiště – 8. května 1976 Bratislava) po studiích ve Vídni a v Praze učil ve svém rodišti a v Brně. V r. 1929 byl jmenován mimořádným a 1934 řádným profesorem právnické fakulty Univerzity Komenského, koncem 30. let byl jejím děkanem a působil na ní do roku 1950. V roce 1946-47 byl rektorem Univerzity Komenského. Přednášel také na Vysoké škole obchodní v Bratislavě (1939-50).
Fotografiemi i obrazy zachytila přírodu a život v Tatrách
Malířka, grafička a fotografka Božena Mrhová (15. října 1925 Třebechovice pod Orebem) od roku 1948 působila jako dokumentaristka v Tatranském muzeu v Popradě, později v Muzeu Tatranského národního parku v Popradě a Tatranské Lomnici. Spolupracovala s odborníky v oblasti botaniky a etnografie, jimž pomáhala dokumentovat přírodu Tater i místní folklorní tradice. Její fotografie publikovaly mnohé časopisy i v zahraničí a když v polovině 80. let odcházela do důchodu, zanechala po sobě na 30tisíc negativů. Od 50. let se také věnovala malbě. Česká beseda jí věnovala medailon v č. 5/1996 a zmínku v č. 3/2001.
Všestranný učitel, hudebník, skladatel a spisovatel
Spisovatel, překladatel, hudební skladatel a dirigent František Otto Matzenauer (16. října 1845 Beňov u Přerova – 22. prosince 1901 Trnava) přišel do horních Uher se svým otcem učitelem. Po studiích ve Vídni a složení preparandia v Trnavě působil jako učitel v Breznu, Staré Turé až se stal profesorem hudby na arcibiskupském gymnáziu v Trnavě, kde byl i dirigentem a redaktorem časopisů, organizoval vydávání učebnic, knih pro mládež, kalendáře a dalších publikací. Jako sbormistr a dirigent složil řadu převážně církevních a sborových skladeb.
Premiéra Osvobozeného divadla v Bratislavě
V roce 1923 založil student filozofie na pražské univerzitě Jiří Frejka s přáteli z konzervatoře a mladými herci skupinu, jež vystupovala jako divadelní sekce umělecké skupiny Devětsil se zaměřením na levicově kritické nové pojetí evropského divadla. I když oficiálně začali hrát až od února 1926, už na vystoupení 17. října 1925 v Bratislavě skupina poprvé použila název Osvobozené divadlo (podle německého vydání knihy A. Tairova Das entfessetle Theater, doslova odpoutané nebo nespoutané). Název se stal legendou až po příchodu trojice Voskovec-Werich-Ježek začátkem roku 1927, kdy se Osvobozené divadlo přestěhovalo do Umělecké besedy na Malé Straně.
Prvorepublikový vojenský kapelník
Hudebník, skladatel a kapelník Ferdinand Škrobák (17. října 1895 Zašová u Valašského Meziříčí – 24. srpna 1989 Praha) hrál zejména na křídlovku a pozoun, v letech 1912-33 působil jako vojenský kapelník v Levoči, Kroměříži, Užhorodě, Popradu, Chebu a Trenčíně. Psal skladby inspirované slovenskými písněmi např. Podtatranské perly. V roce 1937 vyhrál soutěž s písní „Pod Gerlachem“ (s textem Ludvíka Volbrechta pod názvem „Tempo di Marcia“), která se stala pochodem 3. horského pěšího pluku v Popradě (tak se jmenovala i tamní kasárna) a zazněla i ve filmové komedii Klatovští dragouni (1938).
Přemysl Otakar II. v dějinách Prešpurku
Podle historických pramenů Přemysl Otakar II. Bratislavu prokazatelně navštívil v říjnu 1270, aby uzavřel mír s uherským králem Štefanem V. Ten ho však nedodržel, a tak český král obsadil území od Nitry po Pezinok, Stupavu a Děvín a donutil uherského krále 2. června 1271 v Pressburgu uzavřít novou mírovou smlouvu. V ní se dohodli, že český král vrátí Uhrám obsazená území, za co se uherský král vzdal nároku na Štýrsko, Korutany a Kranjsko. Ani tuto smlouvu však uherský nástupce Ladislav IV. Kumánský nedodržel, a tak Bratislava byla v rukách českého krále ještě v letech 1273 až 1276. Už předtím 25. října 1261 však v Bratislavě nebo na hradě Děvín (Theben) český král uzavřel svůj druhý sňatek se šestnáctiletou vnučkou uherského kále Bély IV. Kunhutou. Tuto oslavu zvěčnil na jednom ze svých pláten Alfonz Mucha a až po této svadbě se Přemysl Otakar II. nechal korunovat 25. prosince 1261 v Praze za českého krále.
Moravská a česká šlechta pomáhala budovat Nové Zámky
Pevnost Nové Zámky postavili podle projektu italských bratří O. a G. Baldigarů v letech 1573-1580. Měla dvě brány a šest bašt, z nichž polovina nesla jména podle moravských a českých stavů, kteří obranu proti Turkům pomáhali budovat. Prvnímu veliteli Šimonu Forgáčovi novou pevnost (Castellum Novum nebo Neuheusel) odevzdal 2. října 1580 Bedřich (Fridrich) ze Žerotína, po němž byly pojmenovány západní Fridrichova a jižní Žerotínova bašta, severovýchodní dostala název Česká. V letech 1663-85 pevnost patřila Turkům, následně 1724-5 pevnost zanikla a po zbouraných baštách dnes zůstaly jen názvy ulic.
Výročí Masarykovy vily v Bystričce
Do Bystričky nedaleko Martina přijel T. G. Masaryk poprvé jako profesor pražské univerzity v roce 1887, když v Martině navštívil akci ženského spolku Živena a výstavu obrazů Jaroslava Věšína (23. května 1859 Vraný u Slaného - 9. května 1915 Sofie). Od následujícího roku do Bystričky přijížděl opakovaně s rodinou na letní dovolenou. V roce 1920 si nechal postavit vilu podle projektu Dušana Jurkoviče a Jána Pada (viz Česká beseda č. 7-8/2003, 3/2005 a 9/2005). Na podnět Společnosti TGM a M. R. Štefánika v Martině Ministerstvo kultury SR zařadilo budovu (současný majitel upravil přízemní místnost jako malé muzeum, jež lze navštívít po předcházející dohodě) 3. října 1995 do Seznamu kulturních památek SR.
Spoluzakladatel slovenské houslové školy
Houslista a hudební pedagog Gustav Náhlovský (2. října 1885 Rovensko pod Troskami – 8. ledna 1946 Turnov) po studiu pražské konzervatoře působil v letech 1907– 1914 jako učitel hudby v Rusku (Rostov, Jekatěrinoslav/dnes Dněpropetrovsk, Perm). Po válce učil na „Hudobnej a dramatickej škole pre Slovensko“ v Bratislavě (ul. Príboj, dnes Rázusovo nábřeží, vedle dnešní SNG), byl spoluzakladatelem první školy slovenskch houslistů a Bratislavského tria. Od 1939 byl ředitelem Hudební školy a filharmonie v Čáslavi.
Významná osobnost prvorepublikové Banské Štiavnice
Pedagog a filolog Leopold Wach (3. října 1880 Praha – 7. července 1930 Banská Štiavnica) vyučoval v Banské Štiavnici slovenštinu státní pracovníky, od r. 1920 se stal suplujícím profesorem na reálném gymnaziu, od r. 1923 až do smrti působil na tamní průmyslové škole. ale vypomáhal i na jiných školách. Aktivně se zapojil do spolkové činnosti v městě jako divadelní režisér, člen pěvěckého sboru, předseda vzdělávacího a ochotnického spolku Sitno, redigoval týdeník Hlasy zpod Sitna, později pod názvem Štiavnické noviny.
Moravské kořeny známé osobnosti Prešpurku 19. století
Syn varhaníka, učitele hudby a skladatele Jana Nepomuka Batky (16. července 1795 Jánský Vrch u Jeseníka – 13. srpna 1874 Bratislava) Jan Nepomuk Batka mladší (4. října 1845 Bratislava – 2. prosince 1917 Bratislava) byl městským archivářem, redaktorem Pressburger Zeitung, jako tajemník Spolku pro církevní hudbu a člen divadelního výboru významnou měrou ovlivňoval hudební a kulturní život Prešpurku ve druhé polovině 19. století, zasloužil se o výstavbu Městského divadla (SND). Vystudoval právo, ale jeho největší celoživotní zálibou byla hudba, díky jemu Prešpurk tehdy navštívili například F. Liszt, J. Strauss nebo A. Rubinstein. Narodil se v domě, který obepíná Michalskou věž mezi Baštovou a Michalskou ul. (horní část bývá označována jako nejužší dům).
Jeden z krajinářů Tater
Malíř, grafik a ilustrátor Jaroslav Dobrovolský (5. října 1895 Lužice u Hodonína – 27. dubna 1942 v koncentračním táboře Mauthausen) působil jako učitel výtvarné výchovy v Hodoníně a školní inspektor v Ostravě. Mezi jeho nejhodnotnější díla se považuje cyklus leptů Přes Vysoké Tatry.
Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve v úterý 6. října 2020 v 16 hod. do kina Mladosť (Hviezdoslavovo nám.) na film „Peníze nebo život“ (1932, r. J. Honzl) při příležitosti 115 let od narození Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Kompletní program a další informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.
Výročí sochy Švejka v Humenném
Dne 6. října 2000 byla v Humenném před nádražím slavnostně odhalena kamenná socha Josefa Švejka, připomínající jednu ze slavných kapitol světoznámého románu Jaroslava Haška. Česká beseda tuto událost připomenula v č. 11/2000 a
7-8/2003.
Svatováclavská tradice se na Slovensku neujala
Den české státnosti 28. září je spojen se dvěma krvavými událostmi z počátků českého státu – bratrovražda knížete Václava (asi 907 – 28. září 929 nebo 935 Stará Boleslav) a vyvraždění Slavníkovců (995). Svatý Václav se díky legendě stal slavným až po své tragické smrti, na území Uher však jeho tradice nikdy nezakořenila jako v českých zemích, od vzniku ČSR byla dokonce spojována s politikou čechoslovakizmu. Jediný kostel zasvěcený sv. Václavovi na území SR se nachází v obci Jesenské nedaleko Levic (původně určený sv. Janu Boskovi začali stavět koncem 30. let 20. století, když místní obyvatelé získali darem vitrážová okna s motivem sv. Václava od brněnského výtvarníka Jana Říhy, dokončili ho koncem 40. let už se jménem českého světce). V roce 2005 velvyslanectví ČR v Bratislavě uspořádalo v Galerii Danubiana umělecky laděnou Václavskou pouť, ani tato tradice se neujala.
Stavitel spojil svůj život se Zvolenem
Stavitel Břetislav Otakar Sýkora (29. září 1905 Nymburk – 17. března 1980 Zvolen) se od 30. let věnoval výstavbě rodinných domů ve Zvolenu, později svoje působení rozšiřoval o další pozemní stavby, podílel se na výstavbě hotelů Centrál a Poľana, opravy evangelického kostela, areálu Vysoké školy lesnické a dřevařské, kde zůstal pracovat po válce a po znárodnění průmyslu. V roce 2002 mu město Zvolen udělilo Cenu města in memoriam.
Anketa o Dni Čechů v zahraničí prodloužena do konce září 2020
Začátkem července se český ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček obrátil ke krajanům s výzvou, aby hlasovali v anketě, který významný den v dějinách Česka by se měl stát Dnem Čechů v zahraničí. Souběžně navrhl několik dat: 23. prosinec (výročí přestřižení pohraničního drátu u Rozvadova v roce 1989, co představuje symbolický pád železné opony), 1. červenec (výročí prvního sjezdu zahraničních Čechů a Slováků v roce 1932 a také setkání krajanů v rámci prvního Týdne zahraničních Čechů v roce 1998), 7. březen („Masarykův den československého zahraničí“ se konal v letech 1934-38 a 1947-48), 17. duben (1826 se narodil „konzul všech krajanů“ Vojta Náprstek) nebo 4. únor (odchod J. A. Komenského z vlasti v roce 1628). Hlasovat lze do 30. září 2020 přímo na stránce ankety (zde) nebo jiné návrhy zaslat na zkz@mvz.cz.
Fotosoutěž „Česko a Slovensko 2020“
Agentura CzechTourism Slovensko a společnost Pro.Laika připravily spoločnou soutěž pro všechny milovníky fotografie a cestování s cílem ukázat známé i zatím neobjevené krásy Česka a Slovenska. Zúčastnit se soutěže lze přidáním fotografie do 30. září 2020 na webstránku https://www.fotoma.sk/sutaze/fotosutaz-cesko-a-slovensko-2020/. O vítězích soutěže, kteří obdrží dva pobyty v ČR a fototechniku rozhodne odborná porota pod vedením fotografa Alana Hyžy. Finálové fotografie budou na výstavě, nad níž převzal záštitu velvyslanec ČR J. E. Tomáš Tuhý.
Akce ČSB jsou do konce září odvolány!
„Na základě rozhodnutí Regionálního úřadu veřejného zdravotnictví z 5. září (sp. zn.:GTSÚ/13812/2020), podle něhož „od 6.9. do 30.9.2020 … H/ Neodporúča sa organizovať hromadné podujatia určené pre seniorov v akomkoľvek počte“, se výbor Českého spolku Bratislava rozhodl odvolat všechny ohlášené akce do konce září 2020. Poznávací zájezd se z 19. září odkládá na 10. října 2020.
Vzpomínka na významného entomologa
Biolog, entomolog, lesní odborník a ekolog doc. RNDr. Jan Patočka, DrSc. (25. září 1925 České Budějovice – 13. března 2009 Zvolen), po studiu na Karlově univerzitě v roce 1948 odešel na Slovensko, kde od začátku roka 1949 pracoval ve Výzkumného lesnickém ústavu v Banské Štiavnici, v němž zůstal až do odchodu do důchodu v roce 1989. Působil také na Vysoké škole lesnícké a drevárské ve Zvolenu a poslední léta také v tamním Ústavu ekologie lesa SAV. Byl uznávaným vědcem ve svém oboru, zejména na larvy a kukly motýlů v lesních dřevinách, přestože v letech normalizace nemohl publikovat, jeho odborné knihy vyšly v několika evropských zemích.
Podzimní krajanská konference v Praze je odložena na příští rok
Od pana Miroslava Krupičky z Mezinárodního koordinačního výboru zahraničních Čechů jsme dostali následující informace o připravované krajanské konferenci pod názvem „Úloha a místo zahraničních Čechů v bilaterálních vztazích“, v dopise s přáním hezkého léta píše: „Milí přátelé, krajané, v květnu jste dostali pozvánku na krajanskou konferenci, která se měla uskutečnit v Senátu 29.-30. září letošního roku. Řada z vás už potvrdila účast. Bohužel Senát z preventivních i bezpečnostních důvodů zrušil všechny veřejné akce ve svých prostorách. Nyní diskutujeme se spoluorganizátory o tom, v jakém dalším možném termínu by naše setkání šlo uspořádat. V úvahu připadají termíny červen 2021, polovina srpna 2021, případně ještě podzimní zářijový termín 2021. Napište mi prosím, jaký termín by vám nejvíc vyhovoval. Jde mi o to, aby vás přijelo co nejvíc.“
Poznávací zájezd na východní Moravu
Na sobotu 10. října připravuje ČSB odložený poznávací zájezd na mírně upravené trase hrad Šternberk, Jiříkov (Pradědova galérie s vyřezávanými plastikami včetně betlému v životní velikosti) a arboretum Paseka u Olomouce. Odjezd bude v 6.45 hod. z parkoviště na Šancové ul. Platí registrace na neuskutečněný záříjový zájezd, v případě jejího zrušení lze požádat o vrácení účastnického poplatku. Naše aktivity organizujeme s finanční podporou Fondu na podporu kultúry národnostných menšín, MZV ČR a Československého ústavu zahraničního Praha.
Večer s publicistou Stanislavem Motlem
V rámci Kulturních večerů připravil ČSB další přednášku s videoprojekcí publicisty Stanislava Motla, a to v úterý 13. října v 17 hod. ve Společenském sále Csemadok (Nám. 1. mája 10-12). K českým krajanům v Bratislavě přijíždí v posledních letech pravidelně, záběry z loňské návštěvy (předtím 2014 a 2016) jsou uloženy v našem fotoarchivu.
Vzpomínkové setkání 28. října
Český spolek Bratislava ve spolupráci s dalšími partnery zve všechny členy a příznivce tradiční vzpomínkové setkání u Památníku česko-slovenské vzájemnosti na Náměstí T.G. Masaryka před budovou SNM ve středu 28. října v 17 hod. Záběry z loňské slavnosti si můžete připomenout v našem fotoarchivu.
Zpívající stavitel učil až v Japonsku
Operní sólista Josef Špaček (14. září 1935 Žďárné u Boskovic – 16. srpna 2015 Bratislava) byl původním povoláním stavitel a projektant, avšak láska k hudbě ho přivedla ke studiu na VŠMU v Bratislavě, kde už od roku 1966 zůstal tři desetiletí v SND. Na VŠMU se vrátil jako pedagog, často hostoval v zahraničí, pět let byl hostujícím pedagogem v Japonsku.
Odkaz semináře na půdě Senátu
Na historické půdě Senátu Parlamentu České republiky v Praze na Valdštejnském náměstí se 15. září 2005 uskutečnil seminář Stálé komise Senátu pro krajany žijící v zahraničí pod názvem „Krajané na Slovensku“. Po rozpadu ČSnS se tam poprvé zúčastnil i zástupce vznikajícího Českého spolku Bratislava, který o programu informoval na stránkách České besedy. Škoda, že některá témata zůstávají aktuální i po tolika letech.
Vzpomínka na výtvarníka
Textilní výtvarník, malíř a pedagog Jaroslav Kučera (16. září 1885 Bystřice pod Hostýnem - 27. června 1950 Hranice) byl v letech 1922–1945 ředitelem Zemské gobelínové a kobercové školy ve Valašském Meziříčí a podnikl studijní cesty po několika evropských zemích. Tatranské krajinky potvrzují jeho pobyt i na Slovensku, jak připomenula Česká beseda v č. 4/1999 a 2/2005.
České stopy spojené s Tatrami
V září si připomínáme památku dalších dvou osobností, jež zanechaly svoji stopu v Tatrách. Hudební pedagog, dirigent a skladatel Vladimír Ambros (18. září 1890 Prostějov – 12. května 1956 Prostějov) kromě orchestrálních skladeb a oper věnoval klavírní kompozici Pozdrav z hor pobytu básníka Jiřího Wolkra v Tatranské Poliance. Zoolog, cestovatel a spisovatel RNDr. Jiří Baum (20. září 1900 Praha – 1944 zahynul ve varšavském ghettu) byl odborníkem zejména na arachnologii a ornitologii, psal i o tatranském ptactvu.
Výročí druhé proměny bratislavského českého spolku
Krajanský spolek v Bratislavě vznikl v červnu 1993 pod názvem Spolek Čechů na Slovensku a v krátké době se k němu hlásili členové z celého Slovenska. Na první Valné hromadě v dubnu 1994 delegáti změnili název na Český spolek na Slovensku (ČSnS) a jeho strukturu na regionální organizace (RO). Když na jaře 2005 ústředí ČSnS v Košicích iniciovalo transformaci RO na samostatné spolky, jako jeden z posledních byl v červnu 2005 zaregistrován Český spolek Bratislava. Jeho ustanovující konference (na snímku) se uskutečnila 20. září 2005 v sále Českého centra na Hvězdoslavově náměstí, prvním předsedou ČSB zůstal předseda RO ČSnS Mgr. Jiří Výborný (v roce 2006 se vzdal funkce).
Červencový zájezd na jižní Moravu
V sobotu 25. července se nakonec uskutečnil odložený poznávací zájezd na jižní Moravu. Ing. Jiří Nevřela tentokrát vybral trasu hrad Bítov, malovaný vinný sklep v Šatově a renesanční vodní mlýn v obci Slup. Autorem několika záběrů ze zájezdu je Ing. Jan Bukovjan. Snímky z dalších aktivit najdete v našem fotoarchivu.
Vychází Informační bulletin ČSB č. 3 / 2020
„Vážení přátelé, členky a členové Českého spolku Bratislava, milí sympatizanti. Jsme rádi, že po nečekané přestávce Vám opět můžeme nabídnout náš pravidelný bulletin s informacemi o našem spolku a připravovaném programu. V souvislosti s vývojem epidemiologické situace a postupným uvolňováním „koronakrize“ přijal výbor Českého spolku Bratislava na svém jednání v úterý 26. května 2020 rozhodnutí postupně obnovit činnost našeho spolku, samozřejmě se zřetelem k dalšímu vývoji situace a za zpřísněných hygienických opatření dle pokynů státních orgánů…“, píše předsedkyně ČSB Ing. Dagmar Večerná v úvodu Informačního bulletinu ČSB č. 3/2020.
Poznávací zájezd na východní Moravu
Na sobotu 10. října připravuje ČSB další poznávací zájezd na trase Bystřice pod Hostýnem – zámek, Hostýn – Jurkovičova křížová cesta, rozhledna. Odjezd v 6.45 hod. z parkoviště na Šancové ul., registrace a úhrada účastnického poplatku na akci 8.9.2020. Naše aktivity organizujeme s finanční podporou Fondu na podporu kultúry národnostných menšín, MZV ČR a Československého ústavu zahraničního Praha. Záběry z předcházejících zájezdů najdete v našem fotoarchivu.
Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve v úterý 18. srpna 2020 v 16 hod. do kina Mladosť (Hviezdoslavovo nám.) na film z roku 1940 „Babička“. Promítání je věnováno 200. výročí narození Boženy Němcové. Stejnému výročí bude určena přednáška PhDr. Vojtěcha Čelka ve čtvrtek 10. září v 16 hod. ve společenské místnosti Csemadok (Nám. 1. mája 10-12, levý vchod čelem k budově). Kompletní program a další informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.
Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve v pátek 11. září 2020 v 16 hod. na přednášku PhDr. Vojtecha Čelka z Prahy na téma „Novodobé «mory» – Epidémia jako sociálny a kultúrny fenomén“ (k epidémii, ktorá zasiahla svet v roku 2020 a kultúrny život v Prahe), a to ve společenské místnosti Csemadok (Nám. 1. mája 10-12, levý vchod čelem k budově). Kompletní program a další informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.
Průkopník slovenského jeskyňářství
Železniční inženýr a speleolog Karl Siegmeth (11. září 1845 Znojmo – 21. dubna 1912 Mukačevo) studoval ve Vídni, Curychu a Mnichově. V roce 1869 byl přidělen do Uher na výstavbu železnic. Současně se projevil jeho zájem o poznávání přírodních krás severních a východních Karpat, zejména podzemních prostor. prozkoumal přes 40 i málo známých jeskyní zejména na území dnešního Slovenského krasu, ale postupně i celého středního a východního Slovenska, o nichž podával informace do odborných časopisů též jako koresponent Speleologické společnosti v Paříži. V roce 1877 založil v Užhorodě a následně v Sobrancích východokarpatskou sekci Uherského karpatského spolku.
Pozvánka na tradiční setkání ve Žiarské dolině
„Letošní setkání v Žiarské dolině bude v sobotu 12. září 2020,“ oznámila Dagmar Takácsová, tajemnice Českého spolku na Slovensku se sídlem v Košicích, který tuto akci tradičně organizuje ve spolupráci s Českým spolkem Liptov. Sraz účastníků je na parkovišti ve Žiarské dolině v 10 hod., následuje pěší přesun (asi 1,5 hodiny mírným stoupáním) k Žiarské chatě, kde se ve 12.30 uskuteční pietní akt na Symbolickém hřbitově obětem Západních Tater. Po skončení je plánován volný program.
Významný jazykovědec a Slovensko
„Dovoluji si vám zaslat příspěvek do portálu češi na Slovensku k 55tému výročí úmrtí Václava Machka, světově proslulého jazykovědce. Snažila jsem se o co nejkratší výčet jeho plodného univerzitního a akademického života, napsala nám naše členka RNDr. PhMr. Ludmila Kováčiková (r. Machková). Její příspěvek rádi zařazujeme (zde) a přivítáme další informace o zajímavých osobnostech českého a moravského původu, jež zanechaly svoji stopu na Slovensku.
Poznávací zájezd na východní Moravu
Na sobotu 19. září připravuje ČSB další poznávací zájezd na trase hrad Šternberk, Jiříkov (Pradědova galérie s vyřezávanými plastikami včetně betlému v životní velikosti) a arboretum Bílá Lhota. Odjezd bude v 6.45 hod. z parkoviště na Šancové ul. Registrace a úhrada účastnického poplatku proběhla na akci 30.6.2020, informace o zbývajících volných místech bude na akci 8.9. Naše aktivity organizujeme s finanční podporou Fondu na podporu kultúry národnostných menšín, MZV ČR a Československého ústavu zahraničního Praha. Záběry z předcházejícího zájezdu najdete v našem fotoarchivu.
Záříjový kulturní večer o našem zdraví
Na úterý 29. září připravuje ČSB v rámci cyklu Kulturních večerů přednášku s videoprojekcí naší členky doc. dr. Olgy Holé, CSc. na téma „Moderní diagnostické metody v lékařství“. Přednáška s viedoprojekcí se uskuteční ve Společenském sále Csemadoku (|Nám. 1. mája 10-12) se začátkem v 17 hod. Program organizujeme s finanční podporou MZV ČR a Československého ústavu zahraničního Praha.
Úterní koncert zrušen!
„Rádi přijedeme, pokud by byl možný například náhradní termín,“ napsal předsedkyni ČSB Ing. Dagmar Večerné Štěpán Graffe za Duo Lyrics ve své omluvě, proč se ze zdravotních důvodů nemůže uskutečnit avizovaný koncert v úterý 8. září v Bratislavě. Nezávisle od něj dostala předsedkyně ČSB informaci Regionálního úřadu veřejného zdravotnictví, jež v sobotu 5. září vydalo rozhodnutí (sp. zn.:GTSÚ/13812/2020), podle něhož „od 6.9. do 30.9.2020 … H/ Neodporúča sa organizovať hromadné podujatia určené pre seniorov v akomkoľvek počte“. Do jaké míry se to dotkne činnosti ČSB, bude výbor spolku informovat v nejbližších dnech.
Projekty od Čierné nad Tisou až po Plzeň
Projektant Ing. arch. Miloslav Tengler (8. září 1920 Tišnov – 9. března 1985 Bratislava) si přerušené vzdělání, kdy za protektorátu pracoval jako stavební technik ve Vídni, dokončil až po válce a od roku 1949 nastoupil v bratislavském Stavoprojektu, jemuž zůstal věrný až do důchodu. Jeho aktivity měly široký záběr od průmyslové výstavby přes bytovou výstavbu od sídlišť po řadové domy, návrhy divadelních budov i územní plány témér po celém Československu. Jeho medailon přinesla ČB v č. 4/2005.
Soňa Čechová a její Mosty
Novinářka a překladatelka Soňa Čechová (9. září 1930 Bratislava – 4. března 2007 Bratislava) vystudovala na jazyky a literaturu Karlově univerzitě, následně ruštinu na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Překladatelskou kariéru ukončil Doktor Živago Borise Pasternaka, po r. 1989 se stala redaktorkou Kulturního života, od r. 1991 vydávala (dvou)týdeník Mosty, jenž jako první informoval o problémech české menšiny v SR, vzniku Spolku Čechů na Slovensku a poprvé přinesl zárodek budoucího měsíčníku Česká beseda (1995-2007).
Uznávaný portrétista vytvořil galerii slovenských osobností
Malíř František Šesták (10. září 1935 Sazovice u Zlína – 14. července 2004 Bratislava) přišel do Bratislavy studovat na VŠVU u prof. Jána Mudrocha. Od konce 50. let se věnoval volné tvorbě i knižním ilustracím, kromě přírodních motivů byl skvělým portétistou a vytvořil soubor portrétů slovenských osobností. O jeho tvorbě psala ČB v č. 12/2004.
Autor opony v Národním domě v Martině
„Bratřím Slovákům – Umělecká beseda“ je napsáno na původní oponě z roku 1891 v Národním domě v Turčianském Sv. Martině, od 50. let umístěné v budově Etnografického mueza SNM v Martině. Jejím autorem je malíř a profesor pražské UMPRUM Karel Vítězslav Mašek (1. září 1865 Komořany nedaleko Mostu – 24. července 1927 Praha). Studium malířství v Praze, Mnichově a Paříži si později rozšířil o architekturu. Jeho obraz Libuše je součástí sbírek Musée de Louvre. Vytvořil oponu do Kolína, podílel se na oponách do divadel v Plzni a v Náchodě, zřejmě proto ho Umělecká beseda oslovila se žádostí na vytvoření opony jako dar do nejstarší slovenské scény. Zachytil na ní i portréty Jonáše Záborského a Jána Palárika.
Legenda československé pantomimy
Herec, mim a choreograf Eduard Žlábek (1. září 1930 Strakonice – 18. listopadu 1988 Kolín nad Rýnem) hrál například ve filmech Byl jednou jeden král a Z mého života. V roce 1959 založil s Milanem Sládkem v pražském D34 (od 1960 Divadlo E.F. Buriana) pantomimický soubor (premiéra prvního představení Boule byla 1. března 1960, následovalo první uvedení Hadráře podle slavného Jeana Gasparda Debureau), jenž se v letech 1961-68 stal součástí Malé scény Divadla P. O. Hviezdoslava v Bratislavě. V letech 1963-68 byl docentem pantomimy na VŠMU v Bratislavě, od 1968 žil v Německu.
Stál u počátků slovenské populární hudby
Hudebník a zpěvák Zdeněk Kratochvíl (1. září 1925 – 1984 Švédsko) od 50. let hrál v bratislavském kabaretu Tatra revue, kde se stal členem Orchestru Gustáva Offermanna Combo, v roce 1966 sestavil vlastní soubor The New Bratislava Combo, s nímž převážně cestoval po Evropě. V roce 1968 s manželkou zpěvačkou Zuzkou Lonskou odešli do Švédska.
Zakladatel Čs. ústavu zahraničního
Právník JUDr. Jan Auerhan (2. září 1880 Leština u Humpolce – 9. června 1942 popraven v Praze – Kobylisích) po studiu gymnázia v Německém Brodě a práva v Praze se stal zaměstnancem Zemské statistické kanceláře, po vzniku ČSR Státního statistického úřadu, jehož byl v letech 1929-39 předsedou, působil i na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity. Dlouhodobě se zajímal o problematiku národnostních menšin v ČSR i v zahraničí, vystěhovalectví, čs. krajanů v zahraničí a jejich reemigrace, o čem napsal množství studií a článků a osobně navštívil krajanské komunity v řadě evropských zemí. V letech 1928-39 se podílel na vzniku Čs. ústavu zahraničního a byl jeho prvním předsedou.
Zakladatel tradice bratislavské Kablovky
Průmyslník Egon Bondy (5. září 1875 Praha – 25. března 1935 Bratislava) začal podnikat v tehdejším Prešpurku už v roce 1894, kdy mezi ulicemi Mlynské Nivy a Továrenská (dnes výstavba Twin City) založil výrobu strun do hodin, kterou postupně rozšiřoval o izolace a kabely, vyvážené do řady zemí světa. Jako prezident účastinné společnosti Továreň na káble v Bratislavě se zasloužil o rozvoj tradice výroby kabelů a s tím spojeného výzkumu (poválečné VÚKI), vykonával též funkci předsedy Ústředního sdružení slovenského průmyslu (nezaměňovat s básníkem Zbyňkem Fišerem, jenž psal pod pseudonymem E.B.).
Zasloužil se o vznik TaNaP
Botanik prof. dr. Karel Kavina (5. září 1890 Praha – 21. ledna 1948 Praha) působil jako profesor na Českém vysokém učení technickém a Vysoké škole zemědělského a lesnického inženýřství v Praze. Z jeho rozsáhlého díla k nejznámějším patří šestisvazková Botanika zemědělská, v níž mezi prvními věnoval mimořádnou pozornost ekologickým otázkám. Patřil ke spoluzakladatelům Krkonošského národním parku a na 140 původních vědeckých prací věnoval tatranské problamatice včetně myšlenky na vytvoření chráněného přírodního parku v Tatrách.
Vzpomínka na etnografku
Etnografka PhDr. Jarmila Paličková – Pátková, CSc., (5. září 1930 Bzenec – 19. května 1996) od dětství žila v Bratislavě, kde vystudovala národopis a dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Komenského a působila v Národopisném ústavu SAV. Napsala řadu odborných studií jako Lidový oděvv okolí Trmavy, Lidové kožešnictví na Slovensku nebo Lidová výroba na Slovensku, spolupracovala s Ústředím slovenské lidové výroby (ÚĽUV). Kontakty s Ústředím lidové kultury ve Strážnici využívala na prezentaci slovenského lidového umění v Čechách a na Moravě a naopak. Podílela se na organizaci folklorních festivalů na Myjavě a ve Východné.
Osobnost zakladatelské generace slovenského filmu
Kameraman Karel Krška (6. září 1920 Koryčany – 3. června 1989 Bratislava) natáčel na Slovensku filmové dokumenty už od 40. let, záběry z povstaleckých bojů SNP zařadil režisér Paľo Bielik do dokumentu Za slobodu (1945). První hraný film natočil v roce 1946 s Martinem Fričem Varúj! Do 70. let 20. století se podílel na řadě nejznámějších filmových děl slovenské kinematografie (Vlčie diery, Priehrada, Rodná zem, Kapitán Dabač, Medená veža, Orlie pierko a další).
Konference Krajané a kultura v Praze
V budově bývalého Federálního shromáždění v Praze - dnes nová budova Národního muzea - se ve dnech 6.-8. září 2010 uskutečnila Konference zahraničních Čechů „Krajané a kultura", jež nadvázala na předcházející Týdny zahraničních Čechů. Zúčastnila se ho i delegace Českého spolku Bratislava - předsedkyně Ing. H. Husenicová a místopředseda Mgr. J. Výborný, kteří účastníkům přiblížili postavení a aktivity českých krajanů na Slovensku. Bližší informace o konferenci přinesla webstránka krajane.net.
Tvořivé dílny „Chraňme přírodu“
I tento rok ČSB připravuje program v přírodě pro děti s výtvarníky Evou L.Bachratou a Radkem Bachratým. Tvořivé dílny „Chraňme přírodu“ se uskuteční v sobotu 5. září ve 14 hod. tradičně v areálu Klepáč, VIII. mlýn na Vydrici, Železná Studnička (Cesta mládeže 5, bus č. 43). Děti tam mohou vyrábět předměty z přírodních materiálů, papírové draky, k dispozici bude i ohniště na opékání špekáčků, malování na tvář nebo trampolína (účast prosíme nahlásit předem na tel. 0908 814 880 z důvodu zabezpečení materiálu a občerstvení pro děti). Naše aktivity organizujeme s finanční podporou Fondu na podporu kultúry národnostných menšín, MZV ČR a Československého ústavu zahraničního Praha. Záběry z loňské akce najdete v našem fotoarchivu.
Podzimní hudební večer
ČSB zve v úterý 8. září v 17 hod. v rámci Hudebních večerů na vystoupení houslového Duo Lyrico – Magdalena a Štěpán Graffe z Brna s programem sonát od barokních skladatelů až po tvorbu 20. století. Naše aktivity organizujeme s finanční podporou Fondu na podporu kultúry národnostných menšín, MZV ČR a Československého ústavu zahraničního Praha. Před začátkem a po ukončení programu bude možnost registrovat se a uhradit účastnický poplatek na zájezd 10. října 2020 (6/8 €). Záběry z předcházejícího Hudebního večeru, resp. koncertu Graffova kvarterta v roce 2016 najdete v našem fotoarchivu.
Primabalerína založila baletní školu
Tanečnice a choreografka Ella Fuchsová – Lehotská (24. srpna 1905 Ostrava – 9. května 1967 Piešťany) působila s přestávkami od r. 1923 ve Slovenském národním divadle a ve Státním divadle v Košicích, ve 30. letech byla primabalerínou a šéfkou baletu SND, v Bratislavě také založila baletní školu.
Významný málo známý architekt
Architekt a stavitel František Krupka (18. srpna 1885 Skuteč – 4. července 1963 Praha) studoval v Praze a ve Vídni, kde pracoval např. na dostavbě Hofburgu. Po Velké válce odešel do Bratislavy, kde působil na Památkovím úřadu pod vedením arch. Dušana S. Jurkoviče, s nímž spolupracoval na projektu mohyly M. R. Štefánika. Projektoval obytné domy pro úřadníky v Nitře, Mukačevu a Bratislavě. V roce 1922 se osamostatnil a v Bratislavě zanechal několik mimořádných budov. První bylo Policejní ředitelství na Špitálské ul., jehož projekt převzali na budovu stejného účelu ve francouzském Lyonu. K dalším výjimečným stavbám patří vysokoškolský internát na ul. 29. augusta (dnes Soc. poisťovňa), budova burzy před dokončením upravená pro Univerzitu Komenského na Šafárikově nám., hotel Palace na Poštové ul. a další. Jeho projekty směřovaly i do měst Martin, Topoľčianky, Ružomberok, Prievidza a také na Podkarpatskou Rus.
Prosazoval chráněné území ve Vysokých Tatrách
Profesor zoologie na Vysoké škole zemědělské v Brně a její předválečný rektor prof. RNDr. Emil Bayer, Dr. h. c. (18. srpna 1875 Jičín – 1. června 1947 Brno) se zabýval zejména působením hmyzu na rostliny. Jako konzervátor Ministerstva školství a národní osvěty se zasazoval za myšlenku vytvoření chráněného národního parku ve Vysokých Tatrách. Už v roce 1923 vypracoval projekt dvou kamzičích rezervací v lokalitách Kriváň a Zlomiská.
Moravská legenda se slovenským jménem
Ignác Schustala z Kopřivnice se dvěma tovaryši začal 19. srpna 1850 výrobu bryček a kočárů, jež se za dva roky rozrostla do samostatné továrny, která postupně rozšiřila výrobu i na železniční vagóny a v roce 1897 se už v akciové společnosti zrodil první motorový vůz v tehdejší monarchii Präsident. Po první světové válce nové modely aut zkoušeli v náročném terénu mezi Štrbou a Lomnicí, a tak se v roce 1920 poprvé objevila značka Tatra. Česká beseda její výročí připomněla v č. 7-8/2005.
Výročí prvních československých novin
Krátce po historickém projevu T.G.Masaryka v Ženevě na oslavách M. J. Husa, kdy poprvé veřejně vyhlásil snahu o vytvoření samostatného společného státu Čechů a Slováků, vydal Český komitét zahraniční 22. srpna 1915 dvoutýdeník Československá samostatnost, první noviny usilující o vytvoření samostatného státu Čechů a Slováků.
Na území bývalého Československa se narodilo sedm držitelů Nobelovy ceny
Před deseti lety jsme na naší stránce upozornili na rozhovor s bývalým prezidentem Československé společnosti pro vědy a umění Miloslavem Rechcíglem na portálu krajane.net, který se zúčastnil 25. Světového kongresu SVU v Táboře (od 27.června do 3. července 2010) a ve své přednášce se zaměřil na nositele Nobelovy ceny, kteří mají vazbu na české země nebo bývalé Československo. Jak uvedl, nebyli to jen Heyrovský a Seifert, ale podobný původ našel u 22 držitelů prestižní ceny, sedm z nich se narodilo na půdě Československa, původ devatenácti vychází z českých zemí a tří ze Slovenska... Celý rozhovor byl zde.
Rodina Čapků v Trenčianských Teplicích
V roce 1910 poprvé přijeli MUDr. Antonín Čapek s manželkou Boženou do Trenčianských Teplic, kde působil jako sezónní lázeňský lékař až do roku 1923 a kam za nimi pravidelně jezdili i jejich děti. První pobyt bratří Čapků v Trenčianských Teplicích je zaznamenán v létě 1912. V létě 1920 tam Karel Čapek dopsal drama R.U.R. O tvorbě bratří Čapků na Slovensku psala Česká beseda v č. 9/1997, 12/1998, č. 7-8/2002, v němž se věnovala i jejich pobytu na Oravě, a také 5/2005 .
Výročí renesančního vědce
„Tuto zajisté vidí mi se býti zapotřebí, své krajany slovenské napomínati, při kterých u vzdělávání jejich jazyka veliká je nedbalost, takže někteří, když netoliko nečtou českých kněh, ale i nemají ani jedné ve svých knihovnách, to sobě za čest pokládají,“ napsal v úvodě Gramatiky české (Grammatiacae bohemicae...) z roku 1603 humanista, jazykovědec, pedagog, básník, matematik a hudebník Vavřinec Benedikti z Nedožer (10. srpna 1555 Nedožery nedaleko Prievidze – 4. čefvna 1615 Praha). V 10 letech osiřel a strýc ho poslal na studia v Jihlavě. Po studiu filozofie a teologie na Karlově univerzitě působil jako učitel v Moravských Budějovicích, Uherském Brodě, Žatci a Německém (Havlíčkově) Brodě. V roce 1611 se stal prorektorem Karlovy univerzity. Svým dílem je považován za předchůdce J. A. Komenského.
Výročí symbolického hřbitova u Popradského plesa
Pod Ostrvou nedaleko Popradského plesa byl 11. srpna 1940 slavnostní mší, kterou celebroval prezident dr. Jozef Tiso, otevřen symbolický hřbitov obětem Vysokých Tater. Jeho iniciátorem byl malíř Otakar Štáfl (30. prosince 1884 Havlíčkův Brod – 14. února 1945 Praha) spolu s manželkou Vlastou (roz. Košková, 1. dubna 1907 Petrovice u Rakovníka – 14. února 1945 Praha), který také s pomocí rodiny a přátel (tajemník Klubu turistů Alois Lutonský, železniční úředník Ing. Robert Vosyka s manželkou a další) zhotovil kapličku a první detvanské kříže. Krátce před dokončením však musel Slovensko opustit a s manželkou tragicky zahynuli při bombardování Prahy. Česká beseda o tom psala v č. 3-4/1995, 12/2000, 9/2002, 1/2005 a zmínku o hřbitově přinesla i v č. 5/2004.
Opona z Národního domu v Martině
Národný dom v Turčianském Svatém Martině slavnostně odevzdali veřejnosti 12. srpna 1890. „Bratřím Slovákům – Umělecká beseda“ hlásá nápis na její původní oponě z roku 1891, od 50. let umístěné v budově Etnografického mueza SNM v Martině. Jejím autorem je malíř a profesor pražské UMPRUM Karel Vítězslav Mašek (1. září 1865 Komořany nedaleko Mostu – 24. července 1927 Praha). Studium malířství v Praze, Mnichově a Paříži si později rozšířil o architekturu. Jeho obraz Libuše je součástí sbírek Musée de Louvre. Vytvořil oponu do Kolína, podílel se na oponách do divadel v Plzni a v Náchodě, zřejmě proto ho Umělecká beseda oslovila se žádostí na vytvoření opony jako dar do nejstarší slovenské scény. Zachytil na ní i portréty Jonáše Záborského a Jána Palárika.
Výročí Sjezdu přátel Slovače
V rámci Slovenské výstavy hospodářské, průmyslové a národnopisné v Hodoníně (od 30. července do 3. září 1905) uspořádala Českoslovanská jednota 13. srpna 1905 první Sjezd přátel Slovače jako akt podpory uherského Slovenska (Hodonín byl tehdy označován jako středisko moravských Slováků), za který na sjezdu vystoupili poslanec říšského sněmu Milan Hodža a dr. Pavel Blaho z Uherské Skalice. Jednání mělo velký ohlas a stalo se základem pro ještě větší podporu slovenských studentů zejména v Praze, vydání Slovenské čítanky a časopisu Naše Slovensko (1907-1910) a pravidelná setkání Československé jednoty v Luhačovicích v letech 1908 až 1913.
¨
Architekt „Fater a Tater“
Architekt Ferdinand Čapka (15. srpna 1905 Vídeň – 3. září 1987 Rajecké Teplice) studoval ve Vídni a v Praze. Záhy ho spolupráce na projektu nové synagogy přivedla do Žiliny, kde následně strávil většinu života a výrazně ovlivnil vzhled města i středního Slovenska (škola v Banské Štiavnici, internát a obytné domy v Banské Bystrici, nádraží, sídlo elektráren, tržnice nebo Dům odborů a návrh sídliště Hliny v Žilině, hotely na Donovalech, v Komárně nebo Boboty ve Vrátné dolině, stanice lanov ek na Chopku a ve Vrátné dolině, obchodní škola a gymnázium v Prešově, bankovní budovy v Bratislavě, Žilině a Čadci atd.). Česká beseda o něm psala v č. 11/1999 a 2/2003.
Uznávaný entomolog věnoval své sbírky SNM
Entomolog Jan Roubal (16. srpna 1880 Chuděnice u Klatov – 23. října 1971 Praha) po skončení Karlovy Univerzity působil jako středoškolský profesor v Praze, Příbrami a Roudnici nad Labem. V letech 1919-38 byl ředitelem státního dívčího gymnazia v Banské Bystrici, ale od mládí se věnoval i výzkumu brouků a motýlů a zasloužil se o počátky systematického vědeckého výzkumu na Slovensku a mezi první konzervátory přírodních památek. Na jeho počest nese desítka druhů v mezinárodním latinském pojmenování rodový přívlastek „roubali“. I když Slovensko musel po r. 1938 opustit, po válce už jako důchodce daroval svou unikátní sbírku čítající téměř 200 000 brouků a ploštic Slovenskému národnímu muzeu v Bratislavě.
Propagoval slovanské básníky
MUDr. Josef Svítil (pseudonym Jan Karník/Kárník, 16. 8. 1870 Nové Město na Moravě - 27. 12. 1958 Nové Město na Moravě) byl povoláním obvodní lékař, ale do historie literatury se zapsal i jako básník, prozaik, překladatel a vydavatel slovanských básníků, zejména polských a slovenských. V Ottově světové knihovně vydal s úvodními statěmi básně Svetozára Hurbana Vajanského a povídky Martina Kukučína.
Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve v úterý 4. srpna 2020 v 16 hod. do kina Mladosť (Hviezdoslavovo nám.) na film z roku 1968 „Spravedlnost pro Selvina“, který vychází z předlohy Karla Čapka. Promítání je věnováno udělování Ceny Karla Čapka v Trenčianských Teplicích. Kompletní program a další informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.
Nejvíce přilnul k Senici
Ing. arch. Radko Auer (6. srpna 1925 Třebíč – 12. července 1998 Bratislava) s dalšími spolužáky přišel po studiu architektury a stavebnictví na brněnské technice do bratislavského Stavoprojektu, jemuž zůstal věrný až do odchodu do důchodu. Na Slovensku sa sebou zanechal množství objektů bytové a občanské výstavby (domy kultury, obchodní střediska, sportovní areály) zejména na západním Slovensku. Věnoval se však i územnímu plánování od jednotlivých sídlišť nebo rekreačního zón až po urbanistická řešení měst a regionální plány na celém Slovensku. Podrobněji o něm psala Česká beseda v č. 5/2004.
Učil létat i slovenské letce
Generál Josef Duda ((9. srpna 1905 Praha - 7. prosince 1977 Prostějov) po vzoru svého otce vstoupil v r. 1923 do armády a po vojenské akademii v Hranicích na Moravě sloužil jako dělostřelec v Košicích, odkud požádal o zařazení do leteckého učiliště v Chebu, odkud se znovu vrátil do Košic už jako letec. Později sloužil jako velitel pilotní školy v Bratislavě – Vajnorech, Piešťanech a Spiššské Nové Vsi. V létě 1939 odešel do Francie a později do Velké Británie, kde patřil k nejlepším čsl. letcům v RAF, získal řadu vyznamenání, po r. 1948 byl degradován a politicky pronásledován.
Kariéru začínal na prknech SND
Herec Vladimír Leraus (28. července 1905 Beroun – 29. června 1991 Praha) se narodil v rodině strojvedoucího, ale vášnivého ochotníka. Zpočátku začal studovat francouzštinu a češtinu na Filozofické fakultě, ale soukromě bral i hodiny herectví, a tak ho statný vzhled a zvučný hlas záhy předurčili k úspěšné divadelní kariéře. První dvě divadelní sezóny odehrál od roku 1927 ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, následně ho kariéra vedla před Ostravu a Brno do Prahy. I když největšího uznání se mu dostalo na divadelní scéně, hrál i v řadě filmů (na snímku jako uherský vyslanec v Císařově pekaři) a do historie vstoupil i díky známému jazykolamu „Hlavní roli lorda Rolfa hrál Vladimír Leraus“.
Významná osobnost z dějin Banské Štiavnice
Evangelický farář, spisovatel a pedagog Matěj Eberhardt (? Iglau/Jihlava – 28. července 1580 Banská Štiavnica) po vzdělání v Jihlavě, Jáchymově a Wittenbergu působil deset let jako rektor jihlavské školy, v té době začal německy psát náboženskou literaturu určenou zejména mládeži, dále příležitostnou poezii a teologická díly. Následně byl ve Wittenbergu ordinován za kněze, aby se v Jihlavě stal i církevním správcem, avšak se dostal do sporu s městskou radou, a odešel do Uher. V Banské Štiavnici působil od roku 1574 jako kněz (dnes katolický kostel Nanebevzetí Panny Marie tehdy patřil evangelíkům) a od 1577 byl seniorem středoslovenských báňských měst. Zasloužil se o zřízení hospicu u dominikánského kostela.
„Krajany máme rádi, pokud jsou někde v cizině“
Pedagogička a politička Eva Nováková (29. července 1955 - 4. ledna 2007 Praha) působila na počátku 21. století v komunální politice, ale i v Poslanecké sněmovně za ČSSD, kde byla aktivní v podvýboru pro krajany. „Připadá mi, že krajany máme rádi, ale pokud jsou někde v cizině,“ uvedla v roce 2005 v rozhovoru se šéfredaktorkou České besedy Mgr. H. Miškufovou.
Výročí výtvarníka
Výtvarník Jiří Vyhnálek (30. července 1955 Zlín) vystudoval SPŠ keramickou v Bechyni, ale po ukončení studia se rozhodl usídlit se na Slovensku v Pezinku, kde ze začátku působil ve firmě vyrábějící keramiku na zakázku, postupně se osamostatnil a spolupracuje se slovenským Ústředím lidové umělecké výroby. Česká beseda věnovala jeho tvorbě dva příspěvky v č. 1/1997 a
11/1998.
Mýtická loď zdobí dunajské nábřeží
Sochu s názvem Mýtická loď odhalili v sousedství nového nábřežního komplexu River Park v Bratislavě v létě 2010. Jejím autorem je český výtvarník se slovenskými kořeny Jaroslav Róna. Podle autora by plastika měla vyvolávat u diváka myšlenky na smysl cesty lidstva časem a prostorem. Nový komplex už oživilo další výtvarné dílo z keramických barevných motýlů od italského tvůrce Marcella Lo Guidice a prodlužuje tak výtvarný charakter nábřežní promenády, kterou od Nového mostu zkrášluje už několik soch.
Výročí Českého spolku v Žilině
Aktivity českých krajanů v Žilině spustilo zasedání místních členů tehdejšího Spolku Čechů na Slovensku už 12. března 1994, na němž dohodli vytvoření středoslovenské regionální organizace spolku (od dubna 1994 přejmenovaného na Český spolek na Slovensku) se třemi kluby, jež se postupně osamostatnily na regionální organizace ČSnS v Žilině, Martině (13. 6. 1994) a Liptovském Hrádku (1.6.1996). Po rozpadu ČSnS na jaře 2005 byl 1. srpna 2005 zaregistrován Český spolek Žilina. Koncem roku 2019 jeho představitelé oznámili v souvislosti s poklesem členů ukončení činnosti žilinského spolku s tím, že několik členů projevilo zájem o spolupráci s Českým spolkem Bratislava (viz také archivní článek z roku 2004).
„Podnikl jsem skvostný výlet přes Tatry a viděl jsem podivuhodné věci“
Malíř Jaroslav Čermák (1. srpna 1830 Praha - 23. dubna 1878 Paříž) se proslavil figurální tvorbou i romantickými krajinami. Postupně studoval v Praze, Antverpách, Bruselu a Paříži. Známé jsou jeho romantické skice a obrazy z Balkánu. Méně známa je jeho cesta v roce 1858 do Vysokých Tater, z níž se sice nedochovala žádná jeho tvorba, jen zmínka v dopise příteli: „Podnikl jsem skvostný výlet přes Tatry a viděl jsem podivuhodné věci“.
Díla Ladislava Šalouna v Bratislavě
Sochař, výtvarník a pedagog Ladislav Jan Šaloun (1. srpna 1870 Praha – 18. října 1946 Praha) patří k největším osobnostem českého sochařství 20. století a jeho nejznámějším dílem je socha Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí a další. V Bratislavě lze vidět jeho kamenné alegorie Čechia a Slovakia (dle starších pramenů Moravia) na průčelí bývalé Zemské banky z r. 1926 na Gorkého ulici, jež symbolizují průmysl a zemědělství jako zdroje finanční prosperity (původně je ještě doplňoval velký bronzový znak ČSR). V hale banky byla instalována socha T. G. Masaryka, jejíž kopie je od r. 2010 instalována před budovou SNM na dnešním Náměstí T. G. Masaryka. Z počátku 30. let pochází i busta Františka Palackého před školou na Palackého ul.
Propagátor slovenské literatury a umění
Knihkupec a nakladatel Leopold Mazáč (1. srpna 1900 Uhřiněves u Prahy – 6. března 1948 Praha) byl za první republiky do konce 30. let největším vydavatelem slovenské literatury v ČSR. Od roku 1925 ve spolupráci s Jánem Smrekem a Svazem slovenského studenstva v Praze vydával díla slovenské literatury Slovenská knižnica, dále EMSA – Edici mladých slovenských autorů, od 1930 měsíčník pro literaturu a umění Elán, a další edice (Osvetová knižnica, Slovenská tvorba, Svetové preklady). V Bratislavě otevřel Kníhkupectvo Slovenskej ligy, v rámci Slovenského knihkupectví v Praze zřídil galerii, v níž prezentoval díla slovenských výtvarníků.
Výročí dnes už neznámého rozhlasu
Od 1. srpna 1955 začal i na Slovensku vysílat Rozhlas po drátě. V rámci Československa vysílání odstartovalo 1. května 1953 v části Prahy a v Unhošti u Kladna, postupně byly jeho rozvody šířeny dál, takže v průběhu 60. let byl „dvoudrát“ zaveden do všech obcí a téměř do všech domácností, škol a úřadů. Na obsahu jeho vysílání se mohla podílet i krajská, okresní a místní studia. Původní záměr vycházel z válečných zkušeností SSSR s cílem zabezpečit šíření informací i v případě vyřazení klasického vysílače v dosahu. I přes úvahy o rozšíření provozu na více kanálů RPD nemohl konkurovat zvyšujícímu se počtu rozhlasových stanic a zejména kvalitě na VKV (FM), proto byl jeho provoz ukončen 19. července 2000.
Výtvarník středoevropského rozsahu
Malíř a grafik Michal Hajnal (2. srpna 1935 Anarcsi, Maďarsko) v mládí procestoval velkou část střední Evropy, žil ve Vídni, v Miláně, studoval v Košicích, kde prožil velkou část svého života, a také v Budapešti, až se nakonec od r. 2000 usadil v Praze. Jeho dílo ovlivnily osobní zážitky z holocaustu i uranových dolů v Jáchymově, časté krajinné a přírodní motivy provází mytologické a historické inspirace. Medailon umělce přinesla ČB v č. 10/2004.
Hudbu čerpal i ze slovenských inspirací
Hudebník, dirigent a skladatel Miloš Smatek (2. srpna 1895 Rovná nedaleko Sokolova – 3. září 1974 Praha) vystudoval vídeňskou konzervatoř, ale po vzniku ČSR se vrátil do Prahy, kde se prosadil jako kapelník na několika divadelních, zejména operetních scénách a v kabaretech. Později sestavil vlastní orchestr, s nímž vystupoval i v zahraničí, a věnoval se skladatelské činnosti od vážné až po filmovou hudbu, často se inspiroval slovenskými motivy (Slovenské tance, Detvanské obrázky, Oravská rapsodie). Jeho jediná opera Čachtická paní měla premiéru 1931 v SND. Složil též hudbu k filmu M. Friče Jánošík.
Krajanská konference bude v Praze koncem září
„Hlavním cílem setkání je prodiskutovat a zmapovat současný stav vztahů mezi krajanskými komunitami v jednotlivých zemích a českým státem, tedy co pro sebe můžeme udělat, jak si můžeme vzájemně více pomoci,“ napsal Miroslav Krupička v pozvánce na další krajanskou konferenci, která se pod názvem „Úloha a místo zahraničních Čechů v bilaterálních vztazích“ uskuteční v Senátu PČR 29. a 30. září 2020 ve spolupráci se Senátní komisí pro krajany. Informace o předcházejících konferencích jsou na stránce MKVZČ.
Hudební večer v znamení starých šlágrů
Po čtvrtletní nečekané přestávce obnovil Český spolek Bratislava svoji činnost. V rámci Hudebních večerů pozval Paper Moon Trio ve složení: Andrea Kružliaková – zpěv a kytara, Barbora Medeková – zpěv a ukulele a Kristína Uhlíková – zpěv a housle, s výběrem amerických a československých šlágrů od 20. do 60. let 20. století. I když se vedení spolku vzhledem k epidemiologickým omezením obávalo nízké účasti, nakonec mohla předsedkyně spolku Ing. Dagmar Večerná přivítat plný Společenský sál Csemadoku, vyzdobený výstavou ke 100. výročí Trianonské dohody. Naše programy organizujeme s finanční podporou MZV ČR, Československého ústavu zahraničního Praha a Fondu na podporu kultúry národnostných menšín (č. projektu 20-120-00857). Fotografie z večera poskytl Ing. Ladislav Bábíček. Snímky z dalších aktivit najdete v našem fotoarchivu.
Výročí Milana Rastislava Štefánika
Vědec, astronom, letec a spolutvůrce ČSR Milan Rastislav Štefánik (21. července 1880 Košariská – 4. července 1919 Ivanka pri Dunaji) po studiích na pražské univerzitě od r. 1904 žil ve Francii, kde za zásluhy ve vědě získal v r. 1912 občanství a 1914 se stal Rytířem Čestné legie. Od konce roku 1915 spolupracoval s prof. T.G. Masarykem a dr. E Benešem, s nimiž vytvořil v Paříži Čs. národní radu (Conseil national des pays tcheques) s cílem prosazení samostatného Československa, podílel se na organizaci čs. legií. V tzv. Kyjevském zápisu z 29. 8. 1916, jehož byl iniciátorem a signatářem, podpořil úsilí vytvořit jednotný, politicky nerozdílný a svobodný národ pod záštitou a ochranou čtyřdohody. Současný pomník M. R. Štefánika na dunajském nábřeží z roku 2009 je replikou (odlitou v Blansku) původní sochy Bohumila Kafky z roku 1938 (viz články v České besedě č. 7-8/2007 a našem archivu z roku 2009).
Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve v úterý 21. července 2020 v 16 hod. do kina Mladosť (Hviezdoslavovo nám.) na film z roku 1958 „Tři přání“ jako vzpomínku na herce Vlastimila Brodského při příležitosti 100 let od jeho narození a scénáristu Elmara Klose při příležitosti 110 let od jeho narození. Kompletní program a další informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.
Zakladatel Slovenského filharmonického sboru
Hudební pedagog Jan Maria Dobrodinský (23. července 1925 Kunžak) byl od r. 1954 druhým a od 1956 prvním sbormistrem Smíšeného sboru Čs. rozhlasu v Bratislavě, který pod svým vedením (1957–79) přeměnil na Slovenský filharmonický sbor a v jeho rámci vytvořil úspěšné komorní těleso Slovenští madrigalisté.
Jedno z děl autora Slovanské epopeje je v Piešťanech
Prezentace díla malíře a výtvarníka Alfonse Muchy (24. července 1860 Ivančice – 14. července 1939 Praha) patřily v období samostatné SR k nejnavštěvovanějším výstavám výtvarného umění v Bratislavě. V jídelně piešťanského hotelu Thermia Palace lze shlédnout obraz „Buď pozdraven požehnaný pramen zdraví“, na němž jedna ze tří dívčích tváří údajně patří jeho dceři, která se tam léčila. Až do krádeže v r. 2000 byl považován za nástěnnou malbu.
Zasloužil se o léčení tuberkulózy
Odborník v oblasti ftiseologie MUDr. PhMr. Emil Graubner (24. července 1905 Strážnice – 28. října 1974) po studiích lékařství a farmacie začal pracovat u svého strýce lékárníka v Holíči. Už od studií se zajímal o problematiku plicní tuberkulózy, proto od roku 1934 odešel do sanatoria Ctibora Zeleného v Tatranské Kotlině. V roce 1937 se stal primářem Masarykova sanatoria ve Vyšných Hágách, záhy však s dalšími českými odborníky musel Slovensko opustit. Jako uznávaný specialista a vysokoškolský pedagog poté působil v Plzni, Berlíně, Halle, Karlových Varech a na Karlově Studánce.
Odložený poznávací zájezd bude v červenci
Letošní první poznávací zájezd organizuje ČSB v sobotu 25. července na trase hrad Bítov, Šatov – malovaný vinný sklep a renesanční vodní mlýn v obci Slup. Odjezd je tradičně v 6.45 hod. z parkoviště na Šancové ul., registrovat se úhradou účastnického poplatku (6 € členové ČSB/8 € nečlenové) je možné na akci 30. června 2020. Naše programy organizujeme s finanční podporou MZV ČR, Československého ústavu zahraničního Praha a Fondu na podporu kultúry národnostných menšín. Záběry z předcházejících zájezdů najdete v našem fotoarchivu.
Zapomenuté dílo avantgardního architekta
Architekt, výtvarník a pedagog Jaromír Krejcar (25.července 1895 Hundsheim, Rakousko – 5. října 1949 Londýn, Velká Británie) patřil k avantgardě meziválečných let, k nejuznávanějším jeho dílům patří několik vil a palác Olympik v Praze, Čs. pavilon na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži 1937 a také sanatorium Nemocenské pokladny soukromých úředníků v Trenčianských Teplicích (po válce Liečebný dom Machnáč v současnosti chátrá). Nerealizovaly se jeho návrhy sanatorií ve Starém Smokovci a Vyšných Hágách z r. 1932.
Zakladatel církve československé
Kněz, učitel náboženství a spisovatel ThDr. Karel Farský (26. července 1880 Škodějov nedaleko Semil – 12. června 1927 Praha) jako člen Jednoty katolického duchovenstva a později představitel Klubu reformních kněží se po vzniku ČSR dostával do konfliktu s církevní hierarchií, úzce propojenou s bývalou monarchií. Vydání českého misálu a zavedení českých bohoslužeb vedly k odtržení části kněžích od římské církve a vznik Církve československé 8. ledna 1920, dnes s přívlastkem husitské, jejímž byl prvním patriaarchou (1924-27). Jedna ze šesti diecezí dodnes působí na Slovensku. O minulosti a současnosti CČSH na území Slovenska psala Česká beseda v č. 2/2002.
Propagátor slovenských dějin
Historik a pedagog Karel Goláň (13. července 1895 Rokytnice u Vsetína – 31. července 1961 Bratislava) po vzniku ČSR přišel v roce 1919 na Slovensko, učil v Trenčianských Teplicích a na Myjavě. Po studiu pedagogiky a historie na Univerzitě Karlově učil na měšťanské škole v Bratislavě a věnoval se studiu slovenských dějin 19. století. Po válce přednášel historii na Pedagogické fakultě a Vysoké škole pedagogické, od roku 1957 se stal profesorem novověké historie na Filozofické fakultě Univerzity Komenského a předsedou Slovenské historické společnosti. Zvláště se věnoval historii slovenského národního obrození ve 40. letech 19. století, štúrovcům a počátkům slovenského spisovného jazyka. Slovenská věda dodnes oceňuje zejména pět monografií o Ľ. Štúrovi a jeho generaci.
Slavný malíř se narodil pobělohorským exulantům v Pezinku
Jeden z nejslavnějších barokních portrétistů Jan Kupecký (i Johannes Kupezky, 1666 nebo 1667 Pezinok – 16. července 1740 Norimberk) pocházel z tkalcovské českobratrské rodiny pobělohorských exulantů z Mladé Boleslavi. V 15 letech raději utekl z domu než by se věnoval otcovu řemeslu, jako žebrák se dostal do Holíče, kde tehdy na interiérech zámku pracoval malíř Benedikt Claus ze švýcarského Luzernu a ten si všiml jeho talentu. Následně své umění zdokonaloval ve Vídni a v Itálii, kde se stal vyhledávaným portrétistou řady šlechtických a královských rodů. Do Karlových Varů si ho za svého pobytu zavolal i ruský car Petr I. Velký.
Přispěl k rozvoji hudebního života v Prešpurku
Varhaník, učitel hudby a skladatel Jan Nepomuk Batka (16. července 1795 Jánský Vrch u Jeseníka – 13. srpna 1874 Bratislava) po studiích ve Slezsku pokračoval ve Vídni, kde začal působit jako varhaník a učitel hudby. Od roku 1843 přesídlil do Bratislavy, kde významně přispěl k rozvoji hudebního života. Žil v domě, který obepíná Michalskou věž mezi Baštovou a Michalskou ul. (horní část bývá označována jako nejužší dům). Na koncertech používal vlastní hudební nástroj Aelodicon (typ harmonia). Jeho syn Johann Nepomuk Batka mladší (4. října 1845 Bratislava – 2. prosince 1917 Bratislava) byl městským archivářem a významným organizátorem kulturního života v Bratislavě.
Lavička Václava Havla v Bratislavě
Podle informace Českého centra byla v bratislavském Starém Městě v parčíku na Vajanského nábřeží instalována v pořadí už 36. lavička Václav Havla na světě (druhá na Slovensku po Košicích). Dílo pod názvem „Hovoří demokracie“ tvoří dvě dřevěná křesla s kulatým stolem, ozdobená skleněným srdcem a lasturou, a jeho autorem je výtvarník Bořek Šípek. První lavičku věnovanou památce posledního československého a prvního českého prezidenta inicioval velvyslanec Petr Gandalovič v areálu Georgetownské univerzity ve Washingtonu, kde byla odhalena 3. října 2013, od té doby zdobí další světové metropole.
Zlomový okamžik pro vznik ČSR
„Nepohneme-li se my Čechové sami, světová válka přejde naše hlavy a my zůstaneme nezměněni!“, vyhlásil Tomáš Garrigue Masaryk v památném projevu 6. července 1915 v univerzitním Sálu reformace v Ženevě (dva dny předtím vystoupil na menším shromáždění v Curychu) k 500. výročí smrti Mistra Jana Husa. V čase, kdy ve Francii a v Rusku už bojovali první oddíly legionářů proti habsburské monarchii, je tento projev považován za začátek procesu vedoucího k vyhlášení Československé republiky. „Odsuzujeme násilí, nechceme a nebudeme ho užívat. Avšak proti násilí budeme se hájiti třeba železem.“ Následně TGM s dr. E. Benešem odjeli do Paříže, kde založili „Comité d'action tcheque a l'étranger“ a v tomto duchu vydali Manifest. V Paříži se k nim přidal M. R. Štefánik, jenž TGM znal ze studií na pražské univerzitě a vznikla Československá národní rada.
Z pražských Vinohrad do SND
Barytonista Emil Schütz (9. července 1910 Kostelec nad Orlicí – 1. července 1999 Bratislava) původně studoval vyšší stavební průmyslovku v Hradci Králové, ale zájem o hudbu a divadlo ho přivedl na pražskou konzervatoř (1931-37). Hrál ve Vinohradském divadle, ale v r. 1939 vyhrál konkurz na sólistu v SND, kde už zůstal až do odchodu do důchodu v r. 1971. Kromě umělecké kariéry se věnoval i výuce zpěvu, byl hlasovým poradcem v bratislavském rozhlasu.
Jeho bas zazněl i ve známých filmech
Operní zpěvák (bas), herec, pedagog a režisér Arnold Flögl (10. července 1885 Kroměříž – 20. listopadu 1950 Bratislava) se původně vyučil za zubního technika. V letech 1909-12 působil v Martině, kde účinkoval ve zpěváckém sboru, odkud jeho cesta vedla do Národního divadla v Praze. Po válce účinkoval v Královské opeře v Záhřebu a v Národním divadle v Brně, od roku 1930 se stal sólistou SND v Bratislavě, také učil na Hudební a dramatické akademii, byl známý interpret a propagátor lidových písní, překládal do slovenštiny operní libreta. Po válce se objevil i v několika filmech (Varúj, Čapkovy povídky, Vlčie diery, Pytlákova schovanka).
Červencová výročí „božích bojovníků“
Těžkou porážku od husitů utrpělo uherské vojsko pod velením vévody Ctibora ml. a Jana Matisa v bitvě u Trnavy 11. července 1430. Asi 10 000 husitských bojovníků táhlo z Moravy proti uherského králi Zikmundovi, přitom vyloupili a vypálili asi 100 obcí. V bitvě padlo asi 6000 mužů uherského vojska a dva tisíce husitů. O dalších červencových výročích spojených s husitskými válkami psala Česká beseda v č. 7-8/2000.
Zasloužil se o rozvoj Tater
Zahradník, meteorolog, včelař a organizátor turistiky František Berkovský (12. července 1890 Kardašova Řečice-Cikar – 27. září 1960 Starý Smokovec) přijel do Starého Smokovce. Původně jako zahradník později správce sanatoria, ale postupně se stal iniciátorem výstavby lázeňského střediska. Od roku 1920 vedl systematické meteorologické záznamy, rozvíjel včelařství, projektoval sportoviště, podílel se na organizaci turistických a sportovních aktivit ve Smokovci a v tatranské kotlině. Publikoval propagační i odborné články o vlivu klimatu na tatranskou flóru. Pomáhal při vzniku Symbolického hřbitova u Popradského plesa a podílel se na poválečné obnově Starého Smokovce.
Výročí bitvy u Kressenbrunnu
V bitvě u Kressenbrunnu na Moravském poli (dnešní Groissenbrunn je součástí obce Engelhartstetten v sousedství Bratislavy) 12. července 1260 vojska Přemysla Otakara II. porazila údajně více než 100 000 vojáků uherského krále Bély IV., jež zaútočili od Děvínské Nové Vsi přes řeku Moravu, ale byli zahnáni až za Dunaj. Následně Přemysl Otakar II. obsadil Bratislavu a širší okolí. Válečný konflikt uzavřelo až pŕíměří z dubna 1261, završené svadbou českého krále s vnučkou uherského Kunhutou v říjnu 1265 v blízkosti Bratislavy (svadba je jednou ze scén Slovanské epopeje A. Muchy). V obci Groissbrunn byla v r. 2010 k 750. výročí bitvy odhalena pamětní deska. Před bitvou se Přemysl Otakar II. zavázal, že v případě vítězství vybuduje klášter, a tak vznikla Zlatá koruna v jižních Čechách. Čtěte také Po stopách Přemysla Otakara II. v okolí Bratislavy.
Czechtourism zve slovenské návštěvníky
Zastoupení CzechTourism v Bratislavě upozorňuje na speciální videopozvánku premiéra ČR Andreje Babiše vyzývající slovenské turisty k návštěvě České republiky. Video je k dispozici na nové podstránce portálu Kudy z nudy ve slovenštině a na youtube.
Letní hudební večer ve znamení šlágrů uplynulého století
Po neočekávané několikaměsíční přestávce obnovuje Český spolek Bratislava svoji činnost a na úterý 30. června připravil v rámci cyklu Hudebních večerů písně 20. až 60. let 20. století v podání skupiny Paper Moon Trio ve složení: Andrea Kružliaková – zpěv a kytara, Barbora Medeková – zpěv a ukulele a Juliana Šeregiová – zpěv a housle. Naše programy organizujeme s finanční podporou MZV ČR, Československého ústavu zahraničního Praha a Fondu na podporu kultúry národnostných menšín. Před začátkem a po ukončení programu bude možnost registrovat se a uhradit účastnický poplatek (6 € členové/8 € nečlenové) na zájezd 25.7.2020 a na zájezd 19.9.2020.
Zakladatel kalvárií v Banské Štiavnici a Prešově
Jezuitský kněz František Serafin Perger (1. července 1700 Žlutice – 26. dubna 1772 Prešov) studoval v Trnavě, Šoporni a Grazi a působil jako kazatel a vojenský kněz. V letech pravděpodobně 1743 až 1751 působil v Banské Štiavnici, kde prosadil výstavbu impozantní Kalvárie. Posledních 15 let života prožil v Prešově, kde se zasloužil o výstavbu kostela na Kalvárii. Česká beseda jeho dílo připomenula v č. 6/2001, 9/2003 a 9/2005.
Výročí nejstarší čs. cestovní kanceláře
S cílem zastřešit průvodcovské a další služby pro návštěvníky nově vzniknutého Československa i pro domácí turisty skupina vlastenců založila 1. listopadu 1919 Informační kancelář, jež se k 1. červenci 1920 trasformovala na Československou cestovní a dopravní kancelář, od r. 1926 začala používat zkrácený název Čedok. V souvislosti s rozdělením federace se slovenská část v roce 1993 osamostatnila pod názvem Satur Travel, od roku 2004 se Čedok znovu vrátil na slovenský trh, kde prostřednictvím své pobočky nabízí zejména zahraniční zájezdy.
Geniální „Pecivál“ s pozoruhodným osudem
Učitel, hudebník, geometr a vynálezce Jan Fridrich Petzval (pův. jm. Jan Křtitel Pecival, 4. července 1775 Loděnice u Brna – 3. listopadu 1852 Levoča) údajně utekl do světa, aby se vyhnul vojenské službě, protloukal se jako talentovaný hudebník, ovládající několik hudebních nástrojů a jazyků, až se dostal do Košic, kde složil učitelské zkoušky a následně působil jako učitel a regenschori ve Spišské Belé, Kežmarku a Levoči. Do historie se zapsal dvěma patenty: na mechanizmus bicích hodin a prototypem psacího stroje Polygraph. Před svadbou si „poněmčil“ jméno, měl tři syny (všichni se narodili na Tři krále) a tři dcery, z nichž nejznámějšími se stali vynálezce v optice Josef Maximilán a inženýr a astronom Otto Baltazar.
Slavný houslový virtuoz zvažoval usadit se na Považí
Houslista a hudební skladatel Jan Kubelík (5. července 1880 Michle u Prahy – 5. prosince 1940 Vráž u Písku) patřil k nejslavnějším virtuózům své doby, uznávaným po celém světě. Za peníze z turné po Americe si na začátku první světové války zakoupil jako jednu ze svých rezidencí zámeček Zsigmonháza u Považské Bystrice (dnes Orlové), ale po dvou letech ho zase prodal. V Bratislavě poprvé vystoupil v r. 1899 v Síni městských reprezentantů.
Herečka spojila svůj život s Nitrou
Herečka zasloužilá umělkyně Božena Slabejová (roz. Mrázková, 5. července 1920 Slavičín – 13. prosince 2004 Nitra) vystudovala herectví na bratislavské konzervatoři (1938-41) a začínala v souboru Slovenského ľudového divadla v Nitře. Po válce účinkovala i na deskách SND, Nové scény a Tatrarevue v Bratislavě, v 50. letech byla členkou Dědinského divadla, pět sezón strávila i v Trnavě, nejdéle však zůstala věrná Divadlu Andreje Bagara v Nitře (od 1967). Často hrála i ve filmech (včetně televizních).
Nový předseda Senátu v Bratislavě
Ve středu 24. června 2020 v rámci své první oficiální návštěvy v SR předseda Senátu Parlamentu ČR Miloš Vystrčil spolu s předsedou slovenského Parlamentu Borisem Kollárem a s doprovodem položil květiny k soše prvního prezidenta ČSR T. G. Masaryka na stejnojmenném náměstí v Bratislavě. Při této příležitosti se po slavnostním aktu srdečně přivítal s manžely Bábíčkovými a přítomnými členy Českého spolku Bratislava a dalšími krajany, které na tuto událost pozvalo Velvyslanectví ČR v Bratislavě, jak dokládají přiložené fotografie. Záběry z předcházejících státních návštěv a jiných aktivit ČSB zveřejňujeme v našem fotoarchivu
Slovenská zastavení plzeňského malíře
Akademický malíř, pedagog a scénograf Bohumil Krs (23. června 1890 Plzeň – 17. května 1962 Plzeň) vystudoval pražskou UMPRUM a jeho tvorbu tvořily zejména krajiny, lidové motivy a akty. V letech 1919-21 byl povolán ke spolupráci s architektem Dušanem S. Jurkovičem na záchraně kulturních památek na Slovensku. Ke slovenským motivům se vracel i později ve svých ilustracích (ilustrace ke zbojnickým písním získaly zlatou medaili na Expo Paris 1937) a ve scénografické tvorbě pro divadla v Bratislavě, Olomouci a Plzni.
Vzpomínka na výtvarnici
Malířka a výtvarnice akad. mal. Jarmila Čihánková (26. června 1925 Roštín u Kroměříže – 14. prosince 2017 Trnava) se přistěhovala s rodiči do Bratislavy, kde ještě za války začínala studia, jež dokončila po válce v Praze. Široký rozsah její tvorby zasahoval od drobných kreseb, ilustrací a karikatur až po plakátovou a monumetální tvorbu nebo artprotis. Česká beseda o ní psala v č. 1/1997 a 7-8/2005.
Hrál v Košicích i Bratislavě
Herec Ludvík Hrdlička (27. června 1900 Praha Letná – 10. října 1951 Praha) začínal v herecké společnosti, kde mu přiřkli umělecké příjmení Letenský (údajně proto, že více herců mělo „ptačí“ příjmení, co vyvolávalo posměšky), a to později převzala i jeho manželka herečka Anna Letenská (roz. Svobodová, později Čalounová, 29. srpna 1904 Nýřany – 24. října 1942 Mauthausen). V letech 1927-29 se dočasně usadili v Košicích, kde hrál v činohře i operetě. Následně po jedné sezóně v Olomouci ho režisér Antonín Drašar zlákal do operetního souboru Slovenského národního divadla, kde hrál do roku 1933, kdy se vrátili do Prahy.
Zakladatel známého bratislavského sanatoria
Chirurg MUDr. Karel Koch (29. června 1890 Náměšť nad Oslavou – 24.ledna 1981 Toronto, Kanada) působil v Bratislavě jako přednosta kliniky ortopedické chirurgie a později založil i známé soukromé sanatorium (dnes gynekologická klinika s porodnicí). Za války se zapojil do odboje, přesto byl po pronásledován a vězněn, v roce 1968 emigroval do Kanady.
Tipy na turistiku v ČR
Slovenské zastoupení České centrály cestovního ruchu Czechtourism připomíná, že od uplynulého týdne jsou znovu otevřeny hranice ČR i pro turisty a upozorňuje na 42 tipů zatím méně navštěvovaných zajímavých míst v ČR. Jedná se například o zámky Lysice nebo Čechy pod Kosířem, hrad Lukov nebo Průmyslové muzeum v Mladějově. Všechny tipy jsou uvedeny na portálu Kudy z nudy.
Předseda Senátu u sochy TGM v Bratislavě
Podle informace z velvyslanectví ČR v Bratislavě předseda Senátu Parlamentu ČR Miloš Vystrčil položí květiny k soše prvního prezidenta ČSR T. G. Masaryka na stejnojmenném náměstí v Bratislavě v rámci své oficiální návštěvy ve středu 24. června mezi 14.50 a 15.10 hod. Účast krajanů je vítána. Jeho předchůdce v rámci své první návštěvy v SR tak učinil v únoru 2019, kdy se také setkal na krátké besedě s krajany (viz fotoarchív).
Škody po dunajské povodni pomáhalo odstranit celé Československo
Po dlouhodobých deštích se 17. června 1965 protrhla dunajská hráz u obcí Kľúčovec a Číčov nedaleko Komárna (dva dny předtím menší hráz v Patincích), čím došlo k zaplavení jižní části Žitného ostrova, jež si vyžádalo evakuaci 54 000 obyvatel ze 46 obcí a tří osad. S vodním živlem bojovalo 126 dní i přes 10 tisíc příslušníků vojsk ČSLA. Každé z poškozených obcí byl přidělen jeden český a jeden slovenský okres, odkud proudila pomoc při obnově. Největší dunajská povodeň urychlila práce na přípravách projektu Vodního díla Gabčíkovo-Nagymaros.
Výtvarník moderní magie
Malíř, grafik a scénický výtvarník Josef Vyleťal (18. června 1940 Brno – 3. února 1989 Praha) původně koncem 50. let studoval v Bratislavě architekturu na SVŠT (dnes STU), odkud odešel do Prahy na studium Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Od roku 1962 byl scénickým výtvarníkem divadla Na zábradlí, spolupracoval s mnohými režiséry divadelními i filmovými (plakáty), je také autorem monumentální malby na kolonádě v Mariánských Lázních.
Zakladatel domova pro mentálně postihnuté v Petrovanech
MUDr. Vladimír Pospíšil (? – 18. června 1955 Brno) se narodil na Moravě a po studiích zůstal jako asistent na Lékařské fakultě Karlovy univerzity. Po vzniku ČSR se přidal k lékařům směřujícím na Slovensko. V Košicích se stal ředitelem Československého dětského domova. V souvislosti s množstvím mentálně postihnutých dětí se rozhodl věnovat celé své rodinné jmění na zakoupení zámečku v Petrovanech, kde od roku 1924 s rodinnými příslušníky vedl ústav pro postihnuté, přitom jako lékař pomáhal i místním obyvatelům. Přesto v roce 1938 musel své dílo opustit, stačil ho jen odevzdat řádu dominikánek.
Vzpomínka na dirigenta SND a sbormistra
Nadaný hudebník a dirigent Adolf Vykydal (21. června 1930 Biskupice u Jevíčka – 8. dubna 2009 Bratislava) po studiích na brněnské konzervatoři přestoupil na VŠMU v Bratislavě, kde se učil i dirigování u V. Talicha, a od r. 1952 začínal jako hráč na bicích v orchestru opery SND. V roce 1958 vyhrál konkurz na dirigenta a soubéžně s operou se orientoval i na uvádění baletních děl 20. století. Kromě výuky na bratislavské konzervatoři v letech 1976-80 byl sbormistrem Smíšeného sboru bratislavských učitelů. Po 40 letech v SND a odchodu do důchodu pomáhal Státní opeře v Banské Bystrici, vedl Piešťanský kúpeľný orchester a symfonický orchestr bratislavské konzervatoře.
České centrum ruší ohlášené akce
„V souvislosti s opatřeními individuální a kolektivní ochrany a prevence vůči šíření virového onemocnění vydalo Ministerstvo vnitra SR nařízení o zákazu organizování jakýchkoliv veřejných sportovních nebo kulturních akcí na dobu 14 dní. Akce organizované Českým centrem Bratislava jsou do 24. 3. 2020 zrušeny,“ oznámilo České centrum s tím , že náhradní termíny těchto akcí budou uvedeny na jejich intenetové stránce.
Svatoludmilská tradice na Slovensku
„V roce 2020 pokračuje projekt Svatá Ludmila 1100, který se věnuje i v zahraničí připomenutí si výročí 1100 let od zavraždění svaté Ludmily na hradišti Tetín, jehož hlavní oslavy proběhnou v roce 2021 v Čechách. Sv. Ludmila je patronkou rodin, první českou i slovanskou světicí, jejíž jméno nesou kostely či instituce skoro po celém světě,“ upozornil ve svém dopise Zvláštní zmocněnec pro krajanské záležitosti Mgr. Jiří Krátký, M.A. (celý text zde). Ludmila ze Pšova (asi 860 – 15. září 921 Tetín) byla manželkou přemyslovského knížete Bořivoje I., s nímž přijala křesťanskou víru, a matkou jeho dvou následovníků na trůnu Spytihněva a Vratislava, jehož ovdovělá manželka Drahomíra údajně dala Ludmilu zaškrtit. Podle dostupných informací (a potvrzuje je to geoportál na stránce projektu www.svataludmila.cz) je na Slovensku jediný kostel zasvěcený této patronce Čech, matek a učitelů, a to v obci Prakovce na východním Slovensku (a hotel Sv. Ludmila ve Skalici).
Výročí Českého spolku Bratislava
Dne 10. června 2005 Ministerstvo vnitra SR zaregistrovalo Český spolok Bratislava (v souladu se zákonem o úředním jazyku) pod ev. č. VV3/1–900/90–26177, následně bylo ČSB přiděleno IČO 30797756 a DIČ 2022029900. ČSB se tak stal v pořadí pátou regionální organizací předcházejího ČSnS, jež se osamostatnila, nadále se však hlásí k tradici nejstaršího krajanského spolku, jenž vznikl v Bratislavě v červnu 1993 a stal se základem ČSnS. Ustavující schůze ČSB se uskutečnila 20. září 2005 ve společenském sále velvyslanectví.
Profesor české a slovenské literatury
Literární vědec PhDr. Albert Pražák (11. června 1880 Chroustovice nedaleko Pardubic – 19. září 1956 Praha) se od roku 1909 systematicky věnoval dějinám i slovenské literatury a slovenského jazyka, napsal řadu studií o jejích osobnostech. V letech 1921-33 byl profesorem dějin české a slovenské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě (1926-27 děkan, 1928-29 rektor). Byl spoluzakladatelem Učené společnosti Šafárikovy, vybudoval knihovnu Slovanského semináře, avšak jako stoupenec jednotného čs. národa se dostával do sporů se slovenskými kolegy, a ve 30. letech odešel na pražskou univerzitu. Do dějin se zapsal i 8. května 1945, kdy jako předseda České národní rady přijal v Praze kapitulaci německých jednotek.
Život zasvětil boji s pohlavními a kožními nemocemi
Prof. MUDr. Viktor Reinsberg (12. června 1875 Žamberk – 5. listopadu 1938 Bratislava) začínal po studiu na interním oddělení, ale postupně se vypracoval na primáře dermatovenerologických oddělení v Olomouci a Brně. Od roku 1920 až do své smrti působil na Univerzitě Komenského v Bratislavě jako profesor a současně přednosta Kliniky kožních a pohlavních nemocí.
Patřil k zakladatelům slovenského džezu a taneční hudby
Hudebník a publicista Pavel Polanský (pův. Feldman, 14. června 1925 Moravská Ostrava – 17. března 2010 Vídeň), po válce vystudoval trubku na bratislavské konzervatoři, založil několik orchestrů, mezi nimi byl spoluzakladatelem Tanečního orchestru Čs. rozhlasu v Bratislavě, jako hudební redaktor mezi prvními ve slov. rozhlase zařazoval džezovou hudbu. V roce 1968 emigroval do Rakouska, kde od 1971 vedl hudební pořad Musik zum Träumen na stanici Ö3, po 1990 vedl hudební programy Pekná hudba v Rádiu Twist.
Výročí Masarykovy vily v Bystričce
Do Bystričky nedaleko Martina přijel T. G. Masaryk poprvé jako profesor pražské univerzity v roce 1887, když v Martině navštívil akci ženského spolku Živena a výstavu obrazů Jaroslava Věšína (23. května 1859 Vraný u Slaného - 9. května 1915 Sofie). Od následujícího roku do Bystričky přijížděl opakovaně s rodinou na letní dovolenou. V roce 1920 si nechal postavit vilu podle projektu Dušana Jurkoviče a Jána Pada (viz Česká beseda č. 7-8/2003 a 9/2005). Na podnět Společnosti TGM a M. R. Štefánika v Martině Ministerstvo kultury SR zařadilo budovu (současný majitel upravil přízemní místnost jako malé muzeum, jež lze navštívít po předcházející dohodě) 3. října 1995 do Seznamu kulturních památek SR.
Vzpomínka na srbského herce
Herec a operetní zpěvák Dano Živojnovič (vl. jm. Daniel Slobodan 4. června 1905 Vršac, Srbsko – 12. ledna 1983 Bratislava) nedostudoval práva a dal se na zpěvohru, jež ho postupně proslavila i na evropských scénách. Koncem 30. let se přestěhoval do Prahy, kde hrál i v několika českých filmech. Po válce od roku 1947 přijal výzvu do nového operetního souboru Nové scény v Bratislavě, kde rovněž překládal operetní libreta do slovenštiny a hrál i ve slovenských filmech.
Zakladatel klasické filologie na bratislavské univerzitě
Profesor PhDr. Jaroslav Ludvíkovský (4. června 1895 Střelské Hoštice u Horažďovic – 23. října 1984 Brno) po studiu na Karlově univerzitě působil od roku 1918 na gymnáziích v Praze a 1922-23 i na dívčím státním reálném gymnáziu v Bratislavě, kam se po habilitaci vrátil od roku 1928 jako profesor klasické filologie, v letech 1937-38 byl děkanem filozofické fakulty Univerzity Komenského, za obhajobu demokratických principů však byl suspendován a musel utéci do Brna, kde od r. 1939 až do důchodu pracoval na Masarykově univerzitě jako pedagog a vědecký pracovník.
Generál se zasloužil o rozvoj Tater
Generál Jan Votruba (5. června 1865 Křivoklát – 25. března 1935 Hradec Králové) v letech 1919 a 1920 velel jednotkám při utváření a ochraně hranic na východním Slovensku, v letech 1920 až 1923 byl velitelem Horské brigády ve Spišské Nové Vsi, kde inicioval údržbu a výstavbu taatranských stezek. V roce 1922 nechal vybudovat chatu pod Kopským sedlem, již po dvou letech odevzdali Klubu československých turistů, který ji pojmenoval Votrubova chata (zanikla v roce 1942, v její blízkosti následně postavili Kežmarskou chatu).
Dvě Bratislavské lyry pro sametový hlas
Zpěvačka Jitka Zelenková (5. června 1950 Brno) v bilanci své dlouhé a úspěšné zpěvácké kariéry má i dvě Bratislavské lyry. Bronzovou z roku 1970 za píseň S létem zpívám (autoři Harry Macourek a Milan Dvořák / Jiří Růžička), druhou rovněž bronzovou z Mezinárodní soutěže 1984 za píseň Rád (Jiří Zmožek / Boris Janíček). Rozhovor s ní přinesla Česká beseda v č. 7-8/2004 .
Propagátor česko-slovenské vzájemnosti
„Jaj, moje Slovensko, na krásu těch darů, na celičkém světě, není tobě páru,“ napsal básník Adolf Heyduk (6. června 1835 Rychmburk/Předhradí u Skutče – 6. února 1923 Písek). Občanským povoláním byl středoškolským profesorem kreslení, stavitelství a krasopisu, napsal však na 60 básnických sbírek, známý je též jako propagátor česko-slovenské vzájemnosti. Tehdejší horní Uhry navštívil několikrát, například ve sbírce Cymbál a husle (1876) použil i slovenské výrazy, několik básní věnoval i Tatrám. O jeho vztahu ke Slovensku psala Česká beseda v č. 6/2005.
Propagátor Tater, tehdy však zejména polských
Novinář a spisovatel Edvard Jelínek (6. června 1855 Praha – 15. března 1897 Praha) byl původně úředník, později kustod městského muzea, stal se významným propagátorem česko-polských vztahů, k čemu přispěly opakované návštěvy polského městečka Zakopane, kde se setkával s polskou inteligencí. Pod vedením spisovatele H. Sienkiewicze mu posmrtně instalovali pamětní desku a reliéf na útesu nazvaném Skala Jelinka. Česká beseda o něm psala v č. 5/1998 a
9/1998.
První profesor římského práva na bratislavské univerzitě
Prof. JUDr. Otakar Sommer (7. června 1885 Příbram – 15. srpna 1940 Praha) po studiích pracoval v soudnictví a ve státní správě, po válce byl nejprve soukromým docentem, od r. 1920 mimořádným profesorem na Karlově univerzitě, odkud po roce odjel jako první profesor římského práva na Univerzitu Komenského. V letech 1922-26 byl děkanem a proděkanem její právnické fakulty, v ročníku 1926-7 rektorem a následně rok poté prorektorem Univerzity Komenského. Podílel se na textu zákona o Univerzitě Komenského, jejího studijního a rigorózního řádu (poriadku).
Zhudebnělé verše Vítězslava Nezvala
Básník, spisovatel, dramatic a překladatel Vítězslav Nezval (26. května 1900 Biskoupky – 6. dubna 1958 Praha) žije ve svém díle dodnes. Hudební úpravy dvou z jeho nejznámějších básní Na břehu řeky Svratky a Sbohem a šáteček na hudbu Vladislava Klesnila zařadila bratislavská skupina Starý orchestrion na své album pod názvem Čeští básníci o Moravě, vydané v r. 2005 s podporou Českého spolku Bratislava.
Jak krajané volili v roce 2010 v Bratislavě
Ve dnech 28. a 29. května 2010 měli krajané už potřetí v historii možnost hlasovat ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V Bratislavě bylo podle údajů ČSÚ zapsáno ve volebním seznamu 668 voličů, z nichž se k volbám dostavilo 430 osob. Z nich však 250 „přespolních“ hlasovalo s voličským průkazem. Účast voličů 64% byla o něco lepší než celostátní průměr (62,6%), avšak podstatně horší než průměr všech 108 zvláštních volebních okrsků v zahraničí (77%). Nejvíce hlasů v Bratislavě získala Top09 35,6%, za ní ODS 26,5%, ČSSD a KSČM obě po 9,8% a Věci veřejné 5,8%. Na všech zastupitelských úřadech by zvítězila Top09 s 39,6%, za ní zůstaly ODS 27,4%, Strana zelených 10,5%, ČSSD 6,1% a Věci veřejné 5,3%. Více voličů než v Bratislavě přišlo k urnám například v Paříži, Londýně, Bruselu nebo v USA (tam se však volilo na 4 místech).
Tenorista našel uplatnění v Košicích a Bratislavě
Tenorista Hynek Rohan (vl. jm. Svačina, 31. května 1925 Holešov – 2. října 1958 Bratislava) po studiu na gymnáziu v Trnavě odešel do Prahy na obchodní akademii, kde se souběžně věnoval studiu zpěvu. Jako operní, ale i operetní zpěvák působil na několika českých scénách, po válce v letech 1946 až 1953 hrál v Košicích a po jedné sezóně v Kladně se vrátil na Slovensko do Bratislavy, kde až do své smrti vystupoval v operetním souboru Nové scény.
Výročí baletu a slovenštiny na deskách SND
Balet Slovenského národního divadla zahájil činnost 19. května 1920 představením Coppélie od Lea Delibese v choreografii Václava Kaliny jako třetí ze stálých soborů. Činnost SND začala 1. března 1920 operou Hubička Bedřicha Smetany (první slovenskou operou byl až po šesti letech Kováč Wieland od J.L. Belly v nastudování Oskara Nedbala). Na druhý den zahájila činnost činohra hrou Aloise a Viléma Mrštíků Maryša rovněž v podání divadelní společnosti B. Jeřábka z Pardubic. Krátce na to 21. května 1920 tento český soubor uvedl první představení ve slovenštině, a to jednoaktovky Jozefa Gregora Tajovského „Hriech“ a „V službe“ v režii Viléma Táborského. První slovenští herci do souboru přistoupili v roce 1921 a prvním slovenským režisérem se stal Ján Borodáč v roce 1924. V roce 1932 se činohra rozdělila na dva soubory – slovenský v čele s J. Borodáčem a český vedl Viktor Šulc, po vyhlášení autonomie Slovenska, kdy většina Čechů musela Slovensko opustit, zanikl.
Zasloužil se o zoologickou expozici Muzea TANAP
Lesní inženýr, zoolog, fotograf a horolezec Ing. Milíč Blahout, Csc. (20. května 1930 Bakov nad Jizerou - 17. listopadu 1978 Bielovodská dolina ve Vysokých Tatrách) se po maturitě na lesnické škole v Trutnově přihlásil na studium Vysoké školy polnohospodářské a lesního inženýrství v Košicích, ale diplom lesního inženýra získal až na pražské Lesnické fakultě VSŽ. Už od středoškolských studií mu učarovala tatranská příroda a horolezectví, o prázdninách pracoval jako nosič na Téryho chatě. Po studiích od roku 1955 zůstal pracovat ve Výzkumné stanici při Správě TANAP, kde se zasloužil o zoologickou expozici Muzea TANAP. Věnoval se výzkumu kamzíků a ochraně proti lavinám, Tatrám věnoval několik knih s vlastními fotografiemi.
Spoluzakladatel a první režisér loutkového divadla v Bratislavě
Divadelní režisér Zdeněk Říha (22. května 1905 Opava – 23. prosince 1974 Bratislava) přijel do Bratislavy jako mladý herec a režisér v roce 1928 a založil si tam také rodinu. V roce 1938 však musel odejít a za války působil v Jičíně. Po válce se znovu do Bratislavy vrátil, hrál v několika slovenských filmech a spolu s výtvarníkem Bohdanem Slavíkem založil Státní bábkové divadlo (od 2002 Bratislavské bábkové divadlo), v němž do roku 1960 působil jako režisér (prvním představením byla 17. dubna 1957 pohádka „O psíkovi a mačičce“ podle J. Čapka).
Výročí českého spolku v Liptovském Hrádku
Občanské sdružení Český spolek v Liptovském Hrádku (dnes Český spolek Liptov) byl registrován po rozpadu Českého spolku na Slovensku (ČSnS) 23. května 2005, jeho historie však sahá do února 1995, kdy se v zasedačce tamního Městského úřadu sešlo 18 občanů české národnosti, aby založili Místní klub při regionální organizaci Českého spolku na Slovensku v Žilině. Iniciátorem a prvním předsedou byl Rudolf Litera, po němž štafetu převzal Ing. Milan Kudrna. O začátcích krajanského hnutí na Liptově psala ČB v č. 11/2004.
Výročí už zaniklého měsíčníku Česká beseda
Díky finanční dotaci Vlády SR a MZV ČR v květnu 1995 vyšlo v Košicích první číslo Měsíčníku Čechů, Moravanů a Slezanů na Slovensku Česká beseda. Zakladatelkou a od září 1996 i šéfredaktorkou byla Mgr. Helena Miškufová, první šéfredaktorkou byla PhDr. Eva Bombová. Po rozpuštění ČSnS na samostatné regionální subjekty v květnu 2005 vydávání časopisu nadále pod vedením Mgr. H. Miškufové převzal Slovensko-český klub v Košicích. Vydávání šasopisu skončilo v prosinci 1997.
Vychází mimořádný Informační bulletin ČSB č. 2 / 2020
„Vážení přátelé, členky a členové Českého spolku Bratislava, milí sympatizanti. V souvislosti s epidemiologickou situací a pokyny státních orgánů výbor ČSB odkládá uspořádání nejbližších akcí na pozdější termín. Konkrétně se jedná o vystoupení lidové hudby Burčáci, které se neuskuteční v úterý 31.3., ani Tvořivé dílny avizované na sobotu 4.4. O náhradních termínech a doufáme i akcích na druhé čtvrtletí Vás budeme včas informovat…“, oznámila předsedkyně ČSB Ing. Dagmar Večerná. Celý obsah Informačního bulletinu ČSB č. 2/2020 lze přečíst zde.
Výročí legendárního Pionýra
Tradice strojíren v Považské Bystrici začala za spolupráce brněnské Zbrojovky, která tam ve 30. letech pomohla přemístit bratislavskou „patrónku“ Roth (výroba munice). Po skončení války tým konstruktérů z brněnské Zbrojovky navrhl na Považí vyrábět motocykly Manet M90, jehož výrobu však záhy zastavila korejská válka. Po jejím skončení si konstruktéři přivezli z pražské Jawy plány malého motocyklu Jawa (původně označeného typ 359), které v závěru 2. světové války na podnět technického ředitele Jawy Jaroslava Freie vypracoval konstruktér Josef Jozíf. Jawa 550 Pionýr (lidově nazývaný „pařez“) se začal vyrábět v dubnu 1955 (podle jiných pramenů až v červenci) a dočkal se několika modernizací než ho v roce 1962 nahradil populární model Jawa 05, který už byl plně dílem slovenských konstruktérů.
Zkoumal surovinové bohatství Slovenska
Geolog RNDr. Josef Janáček (11. května 1915 Mnichovo Hradiště – 16. prosince 1975 Rabat, Maroko) před válkou pracoval v Geologickém ústavu v Praze, od začátku 50. let zastával funkci vedoucího geologa v Gbelích a Hodoníně, od roku 1962 byl vědeckým pracovníkem Geologického ústavu Dionýza Štúra v Bratislavě. Objevil nebo se podílel na objevu 6 naftových a 8 plynových polí na západním Slovensku, ložiska soli u Zbudze, lignitu u Štefanova, zkoumal minerální zdroje ve Smrdácích, Číži a Baldovcích.
Josef Mánes a Slovensko
Malíř a grafik Josef Mánes (12. května 1820 Praha – 9. prosince 1871 Praha) se ve svém díle věnoval zejména portrétům a venkovské krajině. Nemalou měrou ho k tomu inspirovala cesta po Považí 1854. Podrobněji se mu věnovali v České besedě spisovatelka Marie Korandová (Majtánová) a PhDr. Bohumír Bachratý.
Výročí hudebního skladatele
Hudební skladatel Josef Sixta (12. května 1940 Jičín - 20. února 2007 Bratislava) vystudoval kompozici a klavír na bratislavské konzervatoři a pokračoval na VŠMU, na tyto školy se později vrátil jako pedagog. Vytvořil řadu orchestrálních, komorních, klavírních a dalších skladeb.
Rodák z Gemera psal česky
Historik, etnograf a jazykovědec Pavel Josef Šafařík (13. května 1795 Kobeliarovo – 26. června 1861 Praha) pocházel z Gemera, ale psal jen česky a německy. V dětství měl na jeho výchovu vliv učitel Tomáš Novák, který mu půjčoval české knihy. První české básně napsal na studiích v Kežmarku a německé Jeně, po praxi vychovatele a pedagoga v Bratislavě a srbském Novém Sadu žil od 1833 v Praze, kde pracoval jako cenzor a redaktor Světozoru a Časopisu Českého muzea, později se stal ředitelem Univerzitní knihovny a profesorem slavistiky na univerzitě.
Výstava z tvorby brněnské fotografky
Architekt Jan Víšek (13. května 1890 Božejovice u Tábora – 6. června 1966 Brno) po studiích v Praze se stal členem týmu pro výstavbu Masarykovy univerzity v Brně, kde zůstalo nejvíce jeho staveb, považovaných za funkcionalistickou avantgardu. V Bratislavě po sobě zanechal obchodní dům spojených Uměleckoprůmyslových závodů (později Dům nábytku, nedávno přebudovaný na bankovní budovu) na Štefánikově ul. z roku 1928 a multifunkční budovu (obchody, kavárna, kanceláře, byty) Luxor na Štúrově ul.
Osobnost košické opery
Sopranistka Elena Štubňová-Likierová (rod. Helena Kašlíková, 13. května 1925 Litovel – 17. ledna 2006 Košice) vystudovala konzervatoř v Bratislavě, ale svůj život spojila s Operou Státního divadla v Košicích, kde v letech 1950-1979 vytvořila velké množství operních i operetních postav.
Zlatá Bratislavská lýra za rozvoj české taneční hudby
Zpěvačka Jiřina Salačová (14. května 1920 Terezín – 8. ledna 1991 Praha) patřila k nejpopulárnějším představitelkám swingové a populární hudby 40. a 50. let, také jako členka vokální skupiny Sestry Allanovy. Nazpívala na 250 písní, v roce 1974 jí udělili Zlatou Bratislavskou lyru za celoživotní zásluhy o rozvoj české populární hudby.
Karel IV. v Trnavě
Císař římské říše a český král Karel IV. se 15. května 1360 setkal v Trnavě s uherským králem Ludvíkem I., aby uzavřeli smlouvu o přátelství. Podle legendy se setkání uskutečnilo v tamním sídle uherského krále („kúrii“), na jehož místě se dnes nachází budova pošty (údajně v této budově také 10. září 1382 náhle zemřel). O vztazích Karla IV. k horních Uhrám jsme psali ve dvou článcích v roce 2016 (viz I a II).
První prezentace slovenského národopisu
Svatováclavským chorálem začala v den pouti k sv. Janu Nepomuckému 15. května 1895 v pražské Královské oboře Národopisná výstava českoslovanská (trvala do 31. října 1895). Její příprava trvala tři roky, během nichž se uskutečnilo na 170 krajinských výstav a národopisných slavností, zaměřených na výběr nejzajímavějších exponátů. Exponáty za Slovensko soustřeďoval od r. 1894 jediný výbor v Turčianském svatém Martinu, část zakoupených krojů však uherské úřady zabavily, přesto se v rámci výstavy usktečnilo několik expozic a dalších aktivit, prezentujících tradice, oděv, kulturu i řemesla slovenského lidu.
Čeština je úžasný jazyk
I když návštěvnost naší webstránky v posledních týdnech poměrně klesla, i v těchto složitých časech se pravidelně plní její poštovní schránka. Nepočítáme-li množství spamu, jehož se pandemie jakoby nijak nedotkla, občas do naší schránky zavítá dotaz, týkající se například pobytu českých občanů na území SR, ale vítané jsou i pozdravy, jež potěší. Například v naší schránce přistálo literárně jazykovědné dílko s názvem „Čeština je úžasný jazyk“, jež publikujeme ho jako ukázku tvořivého optimizmu v těchto složitých časech i důkaz bohatství naší mateřštiny (viz celý přiložený soubor), a současně se omlouváme autorovi, jehož jméno nebylo uvedeno, za publikaci jeho díla.
Dubnový dopis krajanům Zvláštního zmocněnce pro krajanské záležitosti
„Vážení přátelé, milí krajané, dovoluji si Vás pozdravit tentokrát mimořádně na začátku dubna, čtvrtého měsíce roku 2020, v době nelehké pro většinu zemí světa, a popřát Vám, v tomto čase více než jindy, především pevné zdraví…,“ píše v úvodu svého dopisu Zvláštní zmocněnec pro krajanské záležitosti MZV ČR Mgr. Jiří Krátký, M.A. (celý text na stránce MZV ČR zde) a podrobně se věnuje otázkám, s nimiž se krajané obrací na české úřady v souvislosti zejména se současnou pandemií. Problematice podpory české kultury ve světě v roce 2020 se věnoval v dopise krajanům na začátku roka 2020 (celý text zde).
Odešel Ing. Jozef Marek
Ve věku 88 let 25. dubna 2020 odešel navždy náš člen Ing. Jozef Marek. Jak nám oznámila paní Květoslava Lukešová, poslední rozloučení se uskuteční v nejužším kruhu rodiny a blízkých v úterý 5. května 2020 v 11 hod. v bratislavském krematoriu. Čest jeho památce!
Výročí rozpadu ČSnS na regionální spolky
Nejstarší český spolek v SR vznikl v Bratislavě v červnu 1993 a v dubnu 1994 se na první celoslovenské Valné hromadě přejmenoval na Český spolek na Slovensku. Po jedenácti letech jeho výbor na jednání 30. dubna až 1. května 2005 v Košicích rozhodl o rozčlenění ČSnS na samostatné regionální subjekty, hlavním argumentem bylo nepřidělení finančních prostředků na režii spolku, takže jeho vedení odmítlo dále zabezpečit stále složitější agendu v podvojném účetnictví. V průběhu následujícího čtvrtroku byly zaregistrovány samostatné české spolky: na Liptově (dnes ČS Liptov, 23.5.2005), ve Zvolenu (25.5.), v Martině (26.5.), v Trnavském regionu (3.6.), Bratislavě (10.6.), Košicích (27.6.), Žilině (1.8.) a Trenčíně (26.8.2005).
Výročí Českého spolku Bratislava
Závěry celoslovenského výboru ČSnS z předcházejícího víkendu o rozdělení na samostatné spolky už 2. května 2005 projednal výbor Regionální organizace ČSnS v Bratislavě a jmenoval se Přípravným výborem pro vznik Českého spolku Bratislava (ČSB). Přitom se prohlásil za pokračovatele tradice nejstaršího krajanského spolku v SR, který vznikl v červnu 1993 v Bratislavě zásluhou zakladatele Ing. dr. Jiřího Kozáka. Stanovy Českého spolku Bratislava byly zaregistrovány 10. června a první ustavující schůze se uskutečnila 20. září 2005 ve společenském sále velvyslanectví.
Přejeme hodně zdraví a sil
Začátkem května se dožívá významného životního jubilea místopředsedkyně Českého spolku Bratislava Ing. Hana Husenicová (3. května 1940 Praha). V Bratislavě žije od ukončení Vysoké školy železniční v Praze, kdy nastoupila u Správy východní dráhy ČSD v Bratislavě, později pracovala ve Výzkumném ústavu dopravním a jako náměstkyně ředitele v Ústavu cestného hospodárstva. Po odchodu do důchodu se aktivně zapojila do krajanských aktivit, v letech 2006–2016 byla předsedkyní Českého spolku Bratislava. Za svou práci byla oceněna v roce 2014 na konferenci „Krajané a čeština“ v Praze (její vystoupení pod názvem „Jak udržet češtinu“ je na stránce konference (v pdf)). Český spolek Bratislava jí v květnu 2018 udělil čestné členství. Přejeme jí hodně zdraví a úspěchů.
Kapelník, skladatel a filatelista
Štábní kapitán Antonín Motal (7. května 1875 Kojetín – 9. dubna 1934 Brno) ve 14 letech nastoupil k vojenské hudbě v Olomouci, později sloužil ve Vídni, v Záhřebu a dalších městech. V dubnu 1921 se stal kapelníkem 17. pěšího pluku v Trenčíně, kde se zapojil do kulturního života, byl spoluzakladatelem klubu filatelistů a až do roku 1933 vedl lázeňský orchestr v Trenčianských Teplicích. O historii filatelie v regionu psala Česká beseda o něm psala v č. 10/2000.
Významný český indolog se narodil v Košicích
Indolog a překladatel PhDr. Dušan Zbavitel, DrSc. (7. května 1925 Košice – 7. srpna 2012 Praha) se sice narodil na Slovensku, kde jeho otec prof. Alois Zbavitel působil jako školní inspektor, pocházel však z Frenštátu pod Radhoštěm. Absolvent gymnázia ve Valašském Meziříčí po válce studoval v Praze, kde se kromě několika cizích jazyků specializoval na sanskrt, bengálštinu a další indické jazyky. Přeložil a napsal přes dvě stě knih, za více z nich získal i zahraniční ocenění.
Kněz a pedagog působil v Banské Štiavnici, Lučenci a Bratislavě
Kněz a pedagog Štěpán Bolemann (9. května 1795 Jestřebí v Podkrkonoší – 12. července 1882 Prešpurk) byl synem evangelického faráře, který působil v horních Uhrách. Po studiích v Banské Štiavnici a teologie v Bratislavě a Tübingenu, působil jako vychovatel, od roku 1815 jako středoškolský pedagog v Lučenci, Banské Štavnici a Bratislavě. Kromě teologických a jazykovědných úvah psal i básně.
Slovenské stopy zapomenutého právníka
Právník prof. JUDr. Zdeněk Peška (9. května 1900 Praha – 23. listopadu 1970 Praha) studoval právo v Praze, Štrasburku, Paříži a Londýně a patřil k předním odborníkům na ústavní právo, psal vysokoškolské učebnice, věnoval se i problematice národnostních menšin. V roce 1926 byl jmenován docentem Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě a v roce 1934 řádným profesorem. Koncem 30. let se musel vrátit do Prahy, kde sa zapojil do odboje, ale v prosince 1939 byl zatčen gestapem. Po válce začal spolupracovat s národními socialisty a byl odsouzen v procesu s Miladou Horákovou na 25 let žaláře (jedním z prokurátorů byl jeho bratislavský žák Juraj Vieska), propuštěn byl na amnestii v roce 1960.
Vzpomínka na dirigenta
Dirigent prof. Petr Hradil (29. dubna 1940 Brno – 24. července 2001 Bratislava) po brněnské konzervatoři pokračoval ve studiu na VŠMU do Bratislavy, kde vedl například Pěvecký sbor Lúčnice, dětský pěvecký sbor Slniečko, Miešaný zbor bratislavských učiteľov, Spevácky zbor slovenských učiteľov, působil i v SND a ve Slovenském filharmonickém sboru, kromě VŠMU přednášel na Akademii umění v Banské Bystrici.
Evropský skladatel s moravskými kořeny
Otec hudebního skladatele Franze Lehára (30. dubna 1870 Komárno – 24. října 1948 Bad Ischl, Rakousko) pocházel z Moravy (údajně jeho otcem byl francouzský markýz Le Harde) a v roce 1868 byl jako vojenský kapelník přeložen do Komárna, kde se oženil. Krátce po narození příštího skladatele byl asi na pět let přeložen do Bratislavy. Po prvním vzdělání v Uhrách poslal syna k příbuzným do Šternberka, aby se zdokonalil v němčině. V letech 1882-88 Franz Lehár vystudoval pražskou konzervatoř.
Neúspěch sirotků u Trnavy
Ve dnech 23. až 28. dubna 1430 se mezi Trnavou a řekou Váh odehrálo několik bitev mezi výpravou sirotků, směřujících do Uher, a vojsky Zikmunda Lucemburského, jenž se tehdy zdržoval na hradu Šintava, a jeho spojenců. Sirotčí vojska se dostala do sevření dvou uherských jednotek, jež údajně měly trojnásobnou početní převahu, nakonec však svoje postavení ustála. Velitel sirotků Velek Koudelník z Březnice však zahynul a také značné ztráty nakonec donutily sirotky k návratu na Moravu.
Vzpomínka na dr. Záviše Bochníčka
Astronom RNDr. Záviš Bochníček, CSc. (20. dubna 1920 Praha – 23. února 2002 Bratislava) působil od 1952 na Slovensku, 1956-58 ředitel Astronomického ústavu SAV v Tatranské Lomnici. Věnoval se zejména vývoji hvězd a umělým družicím, byl uznávaným popularizátorem astronomie, je po něm pojmenována planetka 15053 Bochnicek. Patřil k prvním členům nejstaršího krajanského spolku v Bratislavě, úzce spolupracoval s Českou besedou už od prvního čísla, dále v č. 2/1995, 3/1996, 3/1997, 4/1999 a 3/2001, věnovala mu také nekrolog.
Průkopník psychoanalýzy prožil dvacet let v Košicích
Profesor Jaroslav Stuchlík (22. dubna 1890 Uhlíře v Podkrkonoší – 8. prosince 1967 Praha) studoval přírodní vědy a medicínu v Curychu a Mnichově. Za I. světové války byl odvelen na neurologickou kliniku ve Vídni, kde se seznámil se S. Freudem. Za první republiky byl téměř dvacet let primářem nervového a psychiatrického oddělení Státní nemocnice v Košicích, jeho metody přebíraly i další čs. nemocnice. Po válce působil krátce v Bratislavě, poté v Plzni, ale v roce 1949 byl suspendován se zákazem publikování. Uznání se dočkal až krátce před smrtí. Česká beseda o něm psala v č. 9/2003, 9/2005 a 1/2005.
První ředitel pražské zoo a Tatry
Zakladatel a první ředitel pražské Zoologické zahrady prof. Jiří Janda (24. dubna 1865 Praha – 25. srpna 1938 Praha) byl původně středoškolským profesorem v českých a moravských městech. V roce 1919 byl jmenován státním konzervátorem ochrany přírody a mimo jiné propagoval vytvoření bilaterálního národního parku s Polskem na území Vysokých Tater. V roce 1928 založil Čs. ornitologickou společnost a jako první předseda vypracoval projekt ptačích rezervací v Tatrách. K obrazovému cyklu malíře Otakara Štáfla (iniciátora a spolutvůrce symbolického hřbitova u Popradského plesa) napsal článek „Savci a ptáci na Tatrách“.
Průkopník moderní slovenské archeologie
Profesor Jan Eisner (26. dubna 1885 Dolní Bradlo u Chrudimi – 2. května 1967 Praha) se začal nejstarším dějinám, archeologii a lidové kultuře věnovat během studia přírodních věd na pražské univerzitě. Jako středoškolský profesor se po vzniku ČSR dostal i na gymnázium v Martině a Bratislavě, než byl jmenován konzervátorem pravěkých památek na území Slovenska a začal přednášet na Univerzitě Komenského. Podílel se na archologickém výzkumu v Děvíně a Děvínské Nové Vsi.
První akademik SAV
Publicista, literární kritik, básník a historik PhDr. h.c. František Votruba (13. dubna 1880 Hrachov Chýšky nedaleko Tábora - 18. listopadu 1953 Bratislava, pseudonym Andrej Klas a další) na počátku 20. století přišel jako pracovník vydavatelství do Ružomberka a krátce na to do Budapešti, kde se stal blízkým spolupracovníkem politika Milana Hodži, u něhož pracoval jako redaktor Slovenského denníku a Slovenského týždenníku, souběžně dopisoval do českých novin. Za první republiky se stal poslancem Národního shromáždění a šéfredaktorem Slovenské politiky, kromě toho vydával řadu dalších titulů (Dennica, Slovenský svet), s manželkou dětský časopis Oriešky, propagoval slovenskou modernu, překládal z více jazyků. Po válce se vrátil na do Bratislavy, pracoval v Ústavu slovenské literatury a krátce před smrtí se stal prvním akademikem SAV.
Slovenský básník z Valašska
Básník a představitel slovenské literární moderny Ivan Gall (vl. jm. Jan Halla, 14. dubna 1885 Vsetín - 26. května 1955 Praha) vyrůstal v Martině, studoval ve Valašském Meziříčí, Místku a práva v Praze. Většina jeho slovensky psaných sbírek vyšla před první světovou válkou, za první republiky pracoval na Ministerstvu pro správu Slovenska, od r. 1925 byl županem Pohronské župy ve Zvolenu, od 1929 působil na referátu školství a osvěty Zemského úřadu v Bratislavě. Po vypovězení ze Slovenska koncem 1938 se usadil v Praze.
Iniciátor sirkárny Smrečina
Pedagog a konstruktér profesor Ing. František Setnička (17. dubna 1910 Keblov u Vlašimi – 9. dubna 1998 Zvolen) vystudoval ČVUT v Praze, po válce byl vyslán modernizovat dŕevařský průmysl na Slovensku, napřed v Drevokombinátu Košice, v 50. letech inicioval vznik Smrečiny Banská Bystrica, od 1954 přednášel na VŠLD ve Zvolenu (1969-71 rektor), autor odborných článků a skript.
Jubileum Českého centra
Divadelním představením D. Fišerové „Náhlé neštěstí” zahájilo 18. dubna 1995 svoji činnost České centrum v prostorech V-klubu na Nám. SNP v Bratislavě. V březnu 2001 se přestěhovalo do vlastních prostor v budově velvyslanectví na Hviezdoslavově nám., od léta 2005 se přesunulo do Košic a později se zase vrátilo do Bratislavy. Na konci roku 2019 České centrum převzalo do správy nový Český dům v Bratislavě. O záměrech bratislavského ČC psala jeho první ředitelka Jiřina Hůlková v ČB 3-4/1995.
Nežádoucí rektor univerzity
Prof. MUDr. Jan Lukeš (19. dubna 1885 Kralupy nad Vltavou - 14. května 1958 Brno) vystudoval medicínu v Praze a Vysokou školu zvěrolékařskou v Brně, kde po válce působil. V letech 1925 až 1938 byl profesorem všeobecné a exeperimentální patologie LF Univerzity Komenského v Bratislavě, koncem 20. let jejím děkanem a proděkanem. V r. 1938 byl jmenován rektorem UKo, ale koncem roku byl odvolán. Za války byl lékařem v Uherském Hradišti a ve Zlíně, po válce přednášel na Masarykově univerzitě v Brně.
Vzpomínka na T. G. Masaryka
Jen nevelké množství krajanů a veřejnosti si přišlo 7. března 2020 uctít památku prvního československého prezidenta k jeho pomníku na Náměstí T. G. Masaryka v Bratislavě, a to přestože byla sobota a že organizátoři – Městská část Bratislava – Staré Město a Velvyslanectví ČR – slíbili rozšíření programu o vystoupení pěvěckého sboru. I mnozí z přicházejících se pro jistotu ubezpečovali, zda vzpomínkové shromáždění nebylo z důvodu preventivních epidemiologických opatření zrušeno… (celá fotoreportáž zde). Snímky z dalších aktivit najdete v našem fotoarchivu.
Podporujeme možnost distanční volby
„Vážení krajané, obracím se na vás jménem iniciativy Chceme volit distančně, která vznikla v srpnu 2019 s jediným cílem: Podpořit nově vznikající zákon, který umožní českým občanům v zahraničí volit distančně…“, oslovila Český spolek Bratislava paní Dagmar Straková, ředitelka České školy bez hranic z Bruselu a zakladatelka iniciativy na podporu zákona o distanční volbě. Jak uvádí autoři iniciativy, Česká republika je jedna z posledních zemí Evropské unie, ve kterých není možno volit ve volbách distančně tradiční cestou - dopisem zaslaným poštou - ani digitálně. Důsledkem toho statisíce občanů ČR, kteří by chtěli volit, nevolí, protože je to pro ně prostě a jednoduše časově i technicky příliš náročné. ČSB tuto iniciativu podpořil, zejména ve prospěch krajanů na celém Slovensku.
Dojmy z Malajzie
Cyklus Kulturních večerů v roce 2020 otevřel v úterý 28. ledna tajemník výboru ČSB Jiří Výborný, který všem přítomným popřál hodně zdraví a úspěšný rok, a odevzdal slovo dalšímu členu výboru Ing. Jaroslavu Knížovi, který připravil besedu na téma „Náš člen po návratu z Malajzie“. Vysvětlil, že díky svému synovi a jeho rodině strávil s nimi dva týdny na ostrově Lankgawi, kde se jeho syn Peter zúčastnil v říjnu 2019 běhu Ironman a kde se mu podařilo ve své kategorii vybojovat umístění na prestižním stejnojmenném závodě na Havaji letos v říjnu… (celá fotoreportáž zde). Snímky z dalších aktivit najdete v našem fotoarchivu.
Výročí svatého Metoděje
Arcibiskup moravský Svatý Metoděj (813 nebo 815 Soluň – 6. dubna 885 Velehrad?) se svým mladším bratrem Konstantinem (827 Soluň – 14. února 869 Řím) byl vyslán byzantským císařem Michalem III. na pozvání velkomoravského knížete Rostislava šířit křesťanství. Spolu vytvořili nejstarší slovanské písmo hlaholici, položili základy staroslověnské liturgie. Do 19. století se jejich památka připomínala 20. března, podle legendy však na Velkou Moravu dorazili 24. května 863 (11. května podle juliánského kalendáře), až při příležitosti tisicíletí jejich příchodu papež Pius IX. určil jejich svátek na 5. července.
Zakladatel veterinární anatomie na Slovensku
Profesor MVDr. Petr Popesko, DrSc., (6. dubna 1925 Praha – 20. července 1993 Spišské Podhradie) přišel na Slovensko s rodiči a po studiu na gymnáziu v Kremnici vystudoval Vysokou školu veterinární v Brně. Po promoci odešel na doporučení svého profesora na vznikající Vysokou školu veterinární do Košic (dnes Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie), kde působil jako profesor anatomie, histologie a embryologie, a stal se zakladatelem veterinární anatomie na Slovensku.
Kapelník knížete Grassalkoviče v Bratislavě
Když hudební skladatel a slavný tympanista Jiří Družecký (Georg Druschetzky 7. dubna 1745 Jemníky u Slaného – 21. června 1819 Budapešť) to dotáhl ve vojenské kapele až na kapelníka, odešel z vojenské služby a založil hudební vydavatelství v Linzi, odkud ho osud zavedl do Vídně a několik let působil jako kapelník u knížete Grassalkoviče v Pressburgu.
Autor první slovenské čítanky
Pedagog, sběratel, hudebník a vydavatel Jan Kadavý (8. dubna 1810 Jestřabí v Podkrokonoší – 11. srpna 1883 Martin) studoval slovanské dějiny a literaturu i v Trnavě, Bratislavě a Modře, kde se stal velkým obdivovatelem Jana Kollára. Ten ho už jako učitele s praxí v Praze, Jičině a dalších místech v r. 1839 doporučil do evangelické školy v Budapešti. Kromě spisů na téma vzájemnosti slovanských národů (Wzájemnost we přikladech mezi čechy, morawany, slowáky, slezáky i lužičany) vydával a šířil v českých zemích knihy slovenských autorů, mj. editor první notované sbírky slovenských lidových písní. Později sám psal ve štúrovské slovenštině, postupně působil v Liptovském Mikuláši, Ľupči, Ružomberku až se usadil v Martině, kde dirigoval Slovenský spevokol a byl jedním z prvních členů Matice slovenské.
40 let dirigentem opery SND
Hudební skladatel a dirigent Gerhard Auer (9. dubna 1925 Náchod – 22. listopadu 2002 Bratislava) ve studiu hudby po válce pokračoval v Drážďanech a v r. 1947 absolvoval bratislavskou Státní konzervatoř, kde následně hrál v ochestru SND a působil jako korepetitor. V letech 1950 až 1990 byl dirigentem opery SND, vyučoval na VŠMU a konzervatoři.
Obrana Českého centra tehdy nepomohla
Dne 12. dubna 2005 výbor bratislavské RO ČSnS zaslal dopis generálnímu řediteli Správy českých center v Praze s protestem proti rušení prostor Českého centra v budově velvyslanectví v Bratislavě (slavnostně otevřené v březnu 2001). Bez odpovědi se od léta 2005 ČC přesunulo do budovy bývalého generálního konzulátu ČR v Košicích. I když se po čase kancelář ČC vrátila do budovy velvyslanectví (původní knihovna českého tisku a literatury však zmizela do nenávratna), krajané v Bratislavě si od té doby na své programy pronajímají komerční prostory (sál Unie žen Slovenska, od 2006 sál Csemadoku). Na konci roku 2019 České centrum převzalo do správy nový Český dům v Bratislavě.
Výročí sporů o „pomlčku“
Zákon z 29. března 1990 určil de facto dva nové názvy naší republiky: v českých zemích a zahraničí se měl používat název Československá federativní republika, ale na Slovensku se spojovníkem Česko-Slovenská federatívna republika. To vyvolalo vlnu nespokojenosti v obou částech federace, označovaný jako „boj o pomlčku“. Novela zákona z 20. dubna 1990, kterou se federální shromáždění dohodlo na novém názvu Česká a Slovenská Federativní republika, situaci částečně upokojila, tzv. „boj o pomlčku“ však předznamenal vývoj událostí, jež vedly k tomu, že nový název společného státu platil jen do konce roku 1992.
Mladý talent se neúspěšně léčil v Tatrách
Básník Jiří Wolker (29. března 1900 Prostějov – 3. ledna 1924 Prostějov) byl jako představitel proletářské poezie jedním z nejvýraznějších básníků na počátku 20. let 20. století. V Praze, kde studoval práva, navštěvoval i přednášky na filozofické fakultě, byl členem uměleckého hnutí Devětsil a aktivním účastníkem kulturního života. V dubnu 1923 mu diagnostikovali tuberkulózu, v červnu odjel do sanatoria v Tatranské Poliance, odkud ho tři dny před smrtí převezli do rodného města (viz Česká beseda č. 3/2000 a 1/2001.
Stopy architekta najdeme po celém Slovensku
Architekt Vojtěch Šebor (29. března 1890 Poděbrady – 27. dubna 1968 Poděbrady) působil ve 20. a 30. letech na bratislavském Ministerstvu veřejných prací, jeho prvním projektem byl komplex obytných budov na rohu Vajnorské a Trnavské ul. v Bratislavě s rondokubistickými prvky. Po celém Slovensku zanechal množství škol, ale i kasárna nebo zotavovnu (Počúvadlo). Z dalších budov uveďme například Městský dům v Trenčíně (dnes radnice), v Banské Bystrici vysílač T. G. Masaryka na vrchu Laskomer, interiéry hotelu Hviezdoslav na Štrbském Plesu, další zmiňují články v České besedě č. 6/2000 a 4/2003. V roce 1939 se musel vrátit do Poděbrad.
První lázeňský lékař v Piešťanech
Lékař a balneolog MUDr. František Ernest Scherer (1. dubna 1805 Blatná – 16. března 1879 Piešťany) se po studiu lékařství a farmacie ve Vídni a dvouleté praxi usadil v Piešťanech, kde se stal prvním lázeňským lékařem, založil Vojenský lázeňský ústav a tradici protirevmatické léčby, kterou propagoval i v zahraničí v knize Die heissen Quellen und Bäder zu Pöstény in Ungarn. Medailon mu věnovala Česká beseda v č. 7-8/1999.
Zakladatel Musica iuvenalis
Hudební pedagog a dramaturg Jan Grünwald (1. dubna 1920 Brno – 18. července 1978 Beskydy) spojil svůj život od r. 1946 s Košicemi, kde byl sbormistrem a později i dramaturgem opery a baletu, dále ředitelem Lidové školy umění (dnes ZUŠ M. Hemerkovej), při níž založil Mládežnický smyčcový orchester Musica Iuvenalis. Kromě dramaturgie opery a baletu se věnoval také překladům operních libret a tvorbě scénické hudby.
Všestranný kulturní pracovník
Obchodník a vydavatel Bohuslav Bezděk (1. dubna 1880 Uherský Ostroh - 11. srpna 1955 Bratislava) si v Bratislavě otevřel obchod s knihami, keramikou a vyšívkami, později majitel vydavatelství a galerie, vyučoval společenskou výchovu, propagoval turistiku, po 2. světové válce pracoval v Městském muzeu.
Čestný občan města Zvolen
Generál Josef Šnejdárek (2. dubna 1875 Napajedla - 13. května 1945 Casablanca, Maroko) organizoval čs. legie ve Francii, po válce vedl boje na Slovensku proti maďarským oddílům a v letech 1925-32 byl zemským vojenským velitelem na východním Slovensku a Podkarpatské Rusi. V roce 1934 mu bylo uděleno čestné občanství Zvolena. Byl také iniciátorem prvního památníku M. R. Štefánikovi na místě letecké tragédie v Ivance při Dunaji.
Výročí Jaroslava Kaisera
Spisovatel, překladatel, textař a učitel Jarko Elen (vl. jm. Jaroslav Kaiser, 5. dubna 1895 Komárov u Berouna – 20. dubna 1978 Bratislava), nedokončil vysokoškolské technické studium v Praze a v r. 1919 (zřejmě i pod vlivem tvorby oblíbeného básníka A. Heyduka) odešel na Slovensko, kde pracoval nejdříve v železárnách, později jako učitel ve Spišské Nové Vsi, Topoľčanech, Seredi, Komárně, Ľubietové, Martině, v letech 1928-38 byl ředitelem měšťanky v Senci, později v Bratislavě. Od začátku pobytu na Slovensku psal pod pseudonymem Jarko Elen do literárních časopisů básně, povídky i dramatické žánry, později se začal věnovat jako překladatel i autor zejména libretám k operám, operetám a zpěvohrám, napsal a přeložil i několik set textů k tanečním písním.
Vítězslav Hálek a Slovensko
Básník, novinář, prozaik a literární kritik Vitězslav Hálek (vl. jm. Vincenc, 5. dubna 1835 Dolínek u Kralup nad Vltavou – 8. října 1874 Praha) působil jako domácí učitel, než se začal plně věnovat literatuře a kulturní činnosti. Pobyt na Slovensku ho inspiroval k veršům v povídce Goar a zejména dílu Děvče z Tater. Ještě více byl spojen ze Slovenskem jeho syn Ivan, oběma věnovala Česká beseda vzpomínku v č. 4/2005.
Velitel slovenských dobrovolníků
Důstojník a člen Slovenské národní rady Bedřich Bloudek (24. března 1815 Křižanov u Brna – 11. srpna 1875 Glina, jižně od Záhřebu, dnes Chorvátsko) pocházel z rodiny obchodníka, v rakouské armádě dosáhl hodnosti poručíka. V roce 1848 se v Praze zúčastnil Slovanského sjezdu, kde se seznámil s Ľ. Štúrem aj.M. Hodžou, kteří nabídli pomoc slovenských dobrovolníků vídeňskému dvoru proti maďarskému povstání v očekávání naplnění slovenských požadavků. Na jejich podnět se účastnil jednání a náboru dobrovolníků, s nimiž 18. září 1848 vstoupil na území dnešního Slovenska, kde se však nenaplnila místní podpora, a tak po několika potyčkách s uherskými jednotkami se 28. září 1848 stáhl zpět na Moravu a sbor rozpustil. V listopadu ho však pověřilo vojenské velení ve Vídni velením jednotky slovenských dobrovolníků s podporou císařských vojsk, s níž porazil uherské jednotky u Budatína a obsadil několik měst, na jaře 1849 v důsledku únavy a nespokojenosti s disciplínou, kterou prosazoval, se však při návratu na Moravu většina sboru rozutekla. V rakouské armádě dosloužil do hodnosti podplukovníka.
Architekt mezinárodního jména
Architekt a urbanista Ing. arch. Bohuslav Fuchs (24. března 1895 Všechovice u Bystřice pod Hostýnem – 18. září 1972 Brno) patřil mezi přední představitele funkcionalizmu. Vypracoval regulační plány řady měst (např. Brna, Luhačovic, Jihlavy, centra Prahy), na Slovensku zanechal svoji stopu na třech desítkách projektů od pomníku legionářům v Nových Zámcích nebo činžovních domů v Bratislavě až po vrcholná díla, za něž jsou označovány zotavovna Morava v Tatranské Lomnici a koupaliště Zelená žaba v Trenčianských Teplicích. Česká beseda o něm psala v č. 2/1995 a 1/1998.
Autor košické Terasy
Architekt Berthold Hornug (25. března 1925 Ostrava – 20. března 1997 Edinburgh, Velká Británie) po studiu ČVUT v Praze přijal nabídku podniku Stavoprojekt na výstavbě Košic, přesněji nových sídlišť tehdy zvaných Nové Mesto pro přibližně 45 tisíc obyvatel s využitím nejnovějších poznatků o moderním bydlení s důrazem na občanskou vybavenost a veřejnou zeleň. Významnou měrou se podílel na výstavbě sídlišť Lunik I až VI, po srpnu 1968 emigroval do Velké Británie, kde se podílel na urbanistických plánech Edinburgu, ale I několika měst na Blízkém Východě. Zásluhou košických krajanů mu v létě 2012 na sídlišti Terasa odhalili pamětní tabuli.
Národohospodář, horolezec a slovakofil
Bankéř a politik Rudolf Pilát (26. března 1875 Bavorov – 18. října 1946 Praha) jako vášnivý horolezec pobýval ve Vysokých Tatrách už před I. světovou válkou a horní Uhry ho už tehdy zajímali i z národohospodářského hlediska. V letech 1918-20 zatupoval Slovensko v Revolučním národním shromáždění. V roce 1924 byl spoluzakladatelem Klubu alpistů a jeho dlouholetým vedoucím funkcionářem. Ve 30. letech vydal knihu „Uherské Slovensko a český kapitál“.
Krajinář učil v Liptovském Mikuláši
Malíř a grafik Stanislav Holeček (16. března 1900 Kročehlavy, dnes Kladno – 25. března 1976 Praha) po studiích na Uměleckoprůmyslové škole v Praze učil na gymnáziu v Liptovském Mikuláši, kde se jeho celoživotní láskou staly Vysoké a Nízké Tatry. Kromě krajinářské tvorby se věnoval i figurální malbě. Po odchodu ze Slovenska učil ve Slaném. Česká beseda o nľm psala v č. 5/1998 a 2/2005.
Dlouholetý dirigent SND
Dirigent, sbormistr a hudební pedagog Adolf Vykydal (21. března 1930 Biskupice u Jevíčka – 8. dubna 2009 Bratislava) po skončení brněnské konzervatoře pokračoval ve studiu dirigování u Václava Talicha na VŠMU v Bratislavě, kde už během studia hrál v orchestru SND pod vedením Zdeňka Chalabaly. Od konce 50. let až do odchodu do důchodu dirigoval operu a balet SND, souběžně se věnoval i pedagogické práci, následně i Státní opeře v Banské Bystrici a Piešťanskému lázeňskému orchestru.
Moravský varhanář v Nitře
Hudební mistr a zručný řemeslník Otakar Važanský (22. března 1890 Ždánice u Kyjova - 2. prosince 1979 Nitra) zasvětil život varhanám a po vyučení v Budapešti a ve Vídni se v roce 1920 usadil v Nitře, kde se ze začátku věnoval obchodu s klavíry, později svoji dílnu rozšířil o výrobu a opravy varhan, postavil na 80 nových nástrojů i pro některé nitranské kostely, další desítky rekonstruoval.
„Naše velikost je měřena nejen našimi činy“
Touto myšlenkou nazval svoji stať ke 170. výročí narození T. G. Masaryka náš bratislavský krajan Miloš Hovorka (článek zde). V minulosti už přispěl na náš web článkem ke 159. výročí Alfonze Muchy.
Výstava „Dymová hora“
České centrum a Muzeum mesta Bratislavy zve na výstavu Dýmová hora. Umělec, skrytý pod pseudonymem Epos 257 na ní zachytil příběh lidí bez domova na Třebešíně na pražské periferii a zamýšlí se nad širšími souvislostmi lidských osudů i hledání řešení této komplikované problematiky. Výstava alézt do křoví a ocitnout se uprostřed skryté periferie. Jedno takové místo se nacházelo v Praze na Třebešíně, kterému jeho obyvatelé říkali Dýmová hora. Výstava v prostorách Staré radnice je otevřena do 26. dubna od úterý do neděle od 10 (v sobotu a neděli od 11) do 18 hod. V úterý 18. února a 21. dubna večer je připravena komentovaná prohlídka za účasti autorů výstavy.
Svět(y) Boženy Němcové
České centrum zve na program „Science Café s Magdalénou Pokornou: Svět(y) Boženy Němcové“. Uskuteční se ve čtvrtek 12. března 2020 v 18 hod. v Lab.Cafe na Náměstí SNP 25 v Bratislavě (celá pozvánka zde).
Malíř a textilní výtvarník
Malíř, grafik a scénický výtvarník František Malý (10. března 1900 Litomyšl – 22. června 1980 Brno) působil v letech 1921-38 v Bratislavě na Škole uměleckých řemesel jako vedoucí gobelínových dílen, později umělecký vedoucí podniku Detva – československý lidový průmysl, souběžně vedl večerní kurzy uměleckých řemesel, spolupracoval s řadou čs. divadel. Byl členem Umělecké besedy slovenské a spoluautorem první surrealistické výstavy v Bratislavě 1936. Po r. 1938 odešel na Školu uměleckých řemesel do Brna. Česká beseda ho zmínila v č. 7-8/1999 a 2/2005.
Vzpomínka na Josefa Vajdla
Zakladatel a dlouholetý předseda českého spolku v Martině Josef Vajdl (13. března 1925 Brozánky u Mělníka – 15. května 2007 Martin) celý život pracoval ve zdravotnictví a na Slovensko do Martina přišel v roce 1980 jako vdovec za svou druhou manželkou. Po založení Českého spolku na Slovensku se jeho zásluhou v roce 1994 vytvořila regionální organizace ČSnS v Martině. Smyslem celého jeho snažení bylo udržovat tradice svého mateřského jazyka, národa a jeho kultury, sounáležitosti obou národů i po rozdělení Československa. Archiv České besedy ho připomíná v č. 3/1998, 10/1998, 3/2003, 4/2005 a 6/2007.
Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve v březnu na dvě své akce: v úterý 3. března v 16 hod. bude v kině Mladosť (Hviezdoslavovo nám.) promítat film „Romance pro křídlovku“ z roku 1966 jako vzpomínku na bývalého předesedu KPČK a herce Jaroslava Rozsívala a při příležitosti 110. výročí narození Františka Hrubína. V úterý 17. března bude také v 16 hod. v sále Csemadoku (Nám. 1. mája 10-12) následovat přednáška PhDr. Vojtecha Čelka z Prahy, věnovaná 200. výročí narození Boženy Němcové. Kompletní program a další informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.
Hudební večer v březnu opět s Burčáky
Na úterý 31. března v 17 hod. připravil ČSB tradiční Hudební večer s lidovou hudbou Burčáci z Uherského Hradiště, jež připomene masopustní tradice na Slovácku (viz fotografie z loňského vystoupení).
Odsuzujeme hanebný čin Klubu občanů ČR
Český spolek Bratislava (ČSB) byl přinucen zrušit přednášku ke 170. výročí narození T. G. Masaryka avizovanou na 25. února, protože správce budovy už rezervovaný sál v daném termínu poskytl jinému subjektu. O souvislostech celého incidentu tajemník ČSB Mgr. Jiří Výborný uvedl: „Přednášku PhDr. Dagmar Hájkové, PhD. z pražského Masarykova ústavu Akademie věd ČR jsme domlouvali více než rok a považovali jsme to za důstojný příspěvek k 170. výročí narození prvního československého prezidenta, jež si zanedlouho připomeneme. Rezervaci sálu jsme měli písemně potvrzenu od začátku prosince, o připravované přednášce jsme naše členy a prostřednictvím této webstránky i širší veřejnost informovali v polovině ledna… (celý text prohlášení zde).
Vzpomínkové shromáždění ke 170. výročí T. G. Masaryka
České centrum, Velvyslanectví ČR a Mestská časť Bratislava – Staré Mesto zvou v sobotu 7. března 2020 v 15 hodin na vzpomínkové shromáždění na prvního československého prezidenta při příležitosti 170. výročí jeho narození. Na Náměstí T. G. Masaryka v Bratislavě vystoupí Smíšený sbor Církevní konzervatoře s dirigentem Róbertem Tišťanem a dechovka Bílovčanka (celá pozvánka zde).
Autor Rozpustilého průvodce po Vysokých Tatrách
Redaktor, romanopisec, básník a dramatik Josef Hais Týnecký (2. března 1885 Klatovy – 24. dubna 1964 Praha) vydal v roce 1926 knihu „Rozpustilý průvodce po Vysokých Tatrách“, v níž s humorem až sarkasticky vykreslil atmosféru tehdejších Tater a zejména, jak se tam chovají různí zbohatlíci, kterých přijíždí stále více. Knihu vtipnými alegorickými karikaturami obohatil malíř Otakar Štáfl (iniciátor a spolutvůrce symbolického hřbitova u Popradského plesa).
Sochami ozdobil střední Slovensko
Sochař Dionýz Ignác Staneti (také Stanetti nebo Stanetius, 2. března 1710 Dolní Benešov u Opavy – květen 1767 Kremnica) zanechal o svém pobytu na území horních Uher poprvé zmínku v roce 1741, kdy pracoval na výzdobě piaristického kostela Nejsvětější Trojice a Nanebevzetí Panny Marie v Prievidzi. V roce 1745 se usadil v Kremnici. Jeho tamní dílně jsou připisovány sochy Kalvarie v Banské Štiavnici z let 1745-51, výzdoba dnes už neexistujícího kostela v Kremnici (zbytky oltářní výzdoby jsou tamním Muzeu mincí a medialí). Nejslavnějším jeho dílem sochařská výzdoba trojičních sloupů v Banské Štiavnici a Kremnici z let 1755-62. Další díla zanechal například v Banské Štiavnici (oltář v kostele Nanebevzetí Panny Marie), Žiaru nad Hronom, v obcích Sebechleby, Štiavnické Bane, Nitranské Pravno, Nová Baňa, Hodruša-Hámre, Svätý Anton, Hliník nad Hronom. Česká beseda o něm psala v č. 11/2003 a 9/2005.
Jeden z mnoha českých učitelů
Básník a literární kritik PhDr. Jaroslav Zatloukal (6. března 1905 Opava – 23. září 1958 Brno) jako učitel češtiny a francouzštiny učil v letech 1931-39 na gymnáziu v Bratislavě. Pobyt na Slovensku zasvětil zejména Podkarpatské Rusi, redigoval časopis Podkarpatská revue (1936-39), jeho Podkarpatskoruský žalm zhudebnil Eugen Suchoň do kantáty Žalm zeme podkarpatskej. Po nuceném odchodu ze Slovenska působil na středních školách v Brně, za války byl vězněn v koncentračním táboře.
Výročí prvního československého prezidenta
Profesor filozofie, politik a československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk (7. března 1850 Hodonín – 14. září 1937 Lány) po vypuknutí I. světové války zůstal v zahraničí, kde založil Národní radu československou, která 18. října 1918 vydala Deklaraci nezávislosti Československa. Od října 1918 byl opakovaně zvolen prezidentem ČSR, 14. prosince 1935 abdikoval. ČB o jeho životě a díle psala např.: v č. 3/1996, 10/1996, 7-8/1999, 3/2000, 10/2001, 7-8/2003, 5/2004, 3/2005, 7-8/2005 a 7/2007, viz také fotoreportáže z loňské vzpomínky nebo pojmenování bratislavského náměstí.
Zasvětil život horám i vodě
Fotograf, mistr sportu, publicista a pracovník TANAP Luboš Brchel (7. března 1920 Kladno – 31. října 1981 Radvaň nad Dunajom) po studiích obchodní akademie pracoval v otcově obchodní firmě, ale po jejím znárodnění odešel pracovat do TANAP, kde se také stal dobrovolným záchranářem Horské služby. K horám měl blízko: do roku 1953 byl členem čs. reprezentace ve sjezdovém lyžování a zúčastnil se ZOH 1948 ve švýcarském St. Moritz. Tatrám věnoval množství článků, fotografií, pohlednic, propagačních materiálů. Patřil k průkopníkům kajakářství na Slovensku, při splavu Malého Dunaje však tragicky zahynul.
Filozof a disident
Filozof a literární kritik Milan Šimečka (7. dubna 1930 Bohumín – 23. září 1990 Praha) po studiích v Brně a krátké pedagogické praxi v Kroměříži od roku 1954 přednášel marxizmus-leninizmus na Komenského univerzitě v Bratislavě a později na VŠMU. V r. 1968 byl vyloučen z KSS, pracoval v dělnických povoláních a byl vězněn. Po r. 1990 byl poradcem prezidenta V. Havla.
Profesionalizoval SND v Bratislavě a Košicích
Podnikatel a herec Antonín Drašar (8. března 1880 Studénka – 16. prosince 1939 Praha), začínal jako obchodní cestující, ale láska k divadlu ho pŕivedla k ostravskému souboru, jehož se stal postupně správcem, následně 1921-31 řídil České divadlo v Olomouci. Od roku 1931 se po smrti Oskara Nedbala ujal vedení SND, v němž oddělil (1932) slovenský činoherní soubor od českého a angažoval řadu slovenských operních zpěváků i činoherních herců, čím urychlil profesionalizaci slovenského divadla. V r. 1937 otevřel Východoslovenské národní divadlo v Košicích jako filiálku SND s vlastním činoherním a operetním souborem. V r. 1938 musel Slovensko opustit.
Skladatel začínal jako učitel hudby v Bratislavě a Ružomberku
Profesor hudby, skladatel, sbormistr a muzikolog PhDr. Josef Plavec, DrSc. (8. března 1905 Heřmanův Městec – 29. června 1979 Praha) vystudoval pražskou konzervatoř u J. B. Foerstera. Po r. 1930 působil jako učitel hudby na gymnáziích v Praze, Bratislavě a Ružomberku. Kromě pedagogické práce a aktivní činnosti sbormistra složil a upravil řadu písní, dvojzpěvů a sborových skladeb, ale i kantáty, melodramata, komorní a symfonická díla.
Výročí filatelie v Trenčíně
I když počátky filatelie v Trenčíně sahají ještě do konce 19. století, o založení prvního klubu filatelistů v březnu 1925 se zasloužili zejména čeští příslušníci armády, poštovní pracovníci, železničáři a pedagogové. O historii filatelie v regionu psala Česká beseda psala v č. 10/2000.
Významný prešpurský tiskař a vydavatel
Tiskař a později i vydavatel Karel Kašpar Snížek (Karl Gaspar) pocházel z Kutné Hory a zemřel v roce 1832 v Prešpurku. Z jeho života víme jen to, že v roce 1809 převzal v Prešpurku na Ventúrské ul. č. 9 tiskárnu od syna jejího zakladatele Františka Augustina Patzko (Packa?, okolo 1730 Olomouc – 22. ledna 1799 Bratislava) a hned následující rok 1810 byl přijat za bratislavského měšťanostu. Pod jeho vedením tiskárna úspěšně pokračovala v tradici svého zakladatele, vydávala knihy, kalendáře, noviny, časopisy, obchodní i úřední listiny.
Přednáška v úterý 25. 2. nebude!
Bez ohledu na celoroční objednávku (z 1.12.2019 viz foto) správce budovy Csemadok přidělil společenský sál v termínu úterý 25. února jinému subjektu. Svůj omyl sice přiznal, ale nenapravil ho, proto se Výbor Českého spolku Bratislava na mimořádném setkání v pátek 21. 2. rozhodl avizovanou přednášku zrušit. Z tohoto důvodu se omlouváme všem zájemcům o nové poznatky a souvislosti o životě a díle prvního čs. prezidenta, jež se objevily v souvislosti se 100. výročím vzniku ČSR, a zvláště se velice omlouváme PhDr. Dagmar Hájkové, PhD., z Masarykova ústavu Akademie věd ČR, která projevila ochotu se o tom se zájemci v Bratislavě podělit.
Tradice českých plesů na Slovensku
První český ples v Bratislavě uspořádali krajané z místní RO ČSnS 25. února 1995 v divadelní kavárně Olympia, ale po deseti letech v v konkurenci množství jiných plesových akcí v hlavním městě z důvodu klesajícího zájmu a finanční ztráty zanikl (Česká beseda přinesla o dvou ročnících informaci v č. 4/2002 a 3/2003). Všeobecně první český ples uspořádali krajané ze Spolku Čechů na Slovensku v Košicích 8. dubna 1994. I zásluhou výrazné podpory generálního konzulátu, města a kraje se záhy stal prestižní společenskou událostí, jejíž tradice trvá dodnes. Od r. 1998 se Český ples konal také ve Zvolenu.
Cyklistická legenda
Všestranný cyklista Vlastimil Růžička (27. února 1925 Louny – 29. března 1985 Bratislava) se věnoval závodní cyklistice, v níž vyhrál několik etap Závodů míru a pětkrát byl členem vítězného družstva ČSR, ale i dráhové cyklistice a cyklokrosu, v němž dosáhl titul mistra republiky. Ve 14 letech s rodinou přijel do Rače, kde se musel během války pro svůj původ ukrývat a na konci války byl zatčen. Mezi prvními vyzkoušel v r. 1952 dnes už neexistující bratislavský velodrom, jenž po jeho smrti až do úplného zrušení nesl název Cyklistický štadión Vlastimila Ružičku.
Vedoucí osobnost slovenské scénografie
Profesor Ladislav Vychodil (28. února 1920 Hačky nedaleko Litovle – 20. srpna 2005 Bratislava) po studiích v Praze a Brně působil tři roky jako scénograf Beskydského divadla v Hranicích na Moravě až se od r. 1945 stal šéfem výpravy v SND. V letech 1953 - 1983 byl také vedoucim Katedry scénografie na Divadelní fakultě VŠMU, později vedl stejnou katedru na pražské DAMU. Stal se vedoucí osobností slovenského divadelního výtvarnictví, vybudoval školu scénografie a jako pedagog vychoval tři generace scénických a kostýmových výtvarníků (viz články v České besedě č. 7-8/2001 a 3/2004.
České začátky SND
Činnost Slovenského národního divadla začala 1. března 1920 operou Hubička Bedřicha Smetany (první slovenskou operou byl až po šesti letech Kováč Wieland od J. L. Belly v nastudování Oskara Nedbala). Na druhý den zahájila činnost činohra hrou bratří Aloise a Viléma Mrštíků Maryša rovněž v podání divadelní společnosti B. Jeřábka z Pardubic. První představení ve slovenštině uvedl tento český soubor v květnu 1920, a to jednoaktovky Jozefa Gregora Tajovského. První slovenští herci do souboru přistoupili až v roce 1921 a prvním slovenským režisérem se stal Ján Borodáč v roce 1924. V roce 1932 se činohra rozdělila na dva soubory – slovenský v čele s J. Borodáčem a původní český pod vedením Viktora Šulce, avšak po vyhlášení autonomie Slovenska, kdy většina Čechů musela Slovensko opustit, zanikl. Balet SND zahájil činnost 19. května 1920 představením Coppélie od Lea Delibese v choreografii Václava Kaliny.
Jedno z výročí odysey Českého centra na Slovensku
České centrum v Bratislavě zahájilo svoji činnost divadelním představením D. Fišerové „Náhlé neštěstí” 18. dubna 1995 v bývalém V-klubu na Nám. SNP v Bratislavě. V březnu 2001 se spolu s velvyslanectvím přestěhovalo do nové budovy zastupitelského úřadu na Hviezdoslavově nám., kde mělo vyhrazeno sál s kancelářemi na 1. poschodí a knihovnu na přízemí (viz ČB č. 10/2000 a 11/2003). Po čtyřech letech však bylo přesunuto do budovy zrušeného generálního konzulátu v Košicích, kde bylo slavnostně otevřeno 23. října 2005. Už bez knihovny se po dvou letech znovu stěhovalo do Bratislavy, kde v historické budově Na vŕšku zahájilo činnost 27. září 2007, ale od 1. března 2010 se už jen kancelář znovu vrátila do budovy velvyslanectví. V závěru roku 2019 České centrum převzalo správu nově otevřeného Českého domu v Bratislavě.
Vzpomínka na Ing. Petra Stahla
„Z oblasti televíznej techniky sa o začiatok farebného vysielania v Slovenskej televízii zaslúžil najmä Peter Stahl,“ napsala TASR v článku, věnovaném 50. výročí prvního barevného televizního vysílání v Československu, jež se uskutečnilo v sobotu 14. února 1970. Bylo to při příležitosti zahájení Mistrovství světa v lyžování ve Vysokých Tatrách (trvalo do 22. 2. 1970). Ing. Petr Stahl (10. října 1930 Praha – 10. července 2016 při autobusové nehodě na středním Slovensku) pracoval v bratislavské televizi jako technik od začátku jejího vysílání, po roce 1970 ji však musel opustit. Patřil také k zakládajícím členům nejstaršího českého krajanského spolku v SR, v čele bratislavského spolku stál v letech 2001–2004.
Vychází Informační bulletin ČSB č. 1 / 2020
„Vážení přátelé, členky a členové Českého spolku Bratislava, milí sympatizanti. Úvodem dovolte ještě jednou Vám všem i Vašim blízkým popřát hodně zdraví a štěstí do nového roku. Do rukou dostáváte první letošní bulletin s předpokládaným programem v prvním čtvrtletí 2020. Věřím, že si z něho vyberete dle svého vkusu a že se spolu uvidíme na našich akcích…“. Těmito slovy začíná Informační bulletin ČSB č. 1/2020, jehož celý obsah si můžete přečíst zde.
Hrad Červený Kameň dala postavit vdova po českém králi
Hrad Červený Kameň na historické České cestě v Malých Karpatech dala postavit manželka Přemysla Otakara I. Konstancie Uherská (17. února 1180 Ostřihom – 6. prosince 1240 Předklášteří u Tišnova). Jako vdova založila v r. 1233 ženský cisterciácký klášter Porta Coeli, v němž byla nakonec i pochována. Pŕibližně ve stejné době v rámci osídlování neobydlených území podél kupecké stezky Via Bohemica z Čech do Uher dala na svém území postavit hrad Bibersburg/Rothenstein, dnes Červený kameň.
Prešov jí štěstí nepřinesl
Herečka a zpěvačka Zdenka Sulanová (roz. Hrušková, 18. února 1920 České Budějovice – 9. srpna 2004 Cerhonice) se narodila v rodině operního tenoristy a se svým talentem zaznamenala hvězdný nástup už v 17 letech ve filmu Lízin let do nebe (1937). Největší popularitu jí získal film Madla zpívá Evropě (1940), kterým její filmová kariéra skončila a věnovat se chtěla zejména divadlu, ani to jí však politický tlak nedovolil. Po válce krátce žila a hrála v Prešově, kam odešla za manželem, manželství se však po dvou letech rozpadlo. Poté ještě krátce jezdila po koncertech, nakonec se umělecké kariéry musela vzdát.
Český král se narodil v Komárně
Král Ladislav zvaný Pohrobek nebo Holec (22. února 1440 Komárno – 23. listopadu 1457 Praha) se narodil po smrti svého otce Albrechta Habsburského, proto mu historické kroniky udělili přívlastek (latinsky Posthumus). Jeho matka byla Alžběta, dcera Zikmunda Lucemburského, jež zařídila, aby byl od r. 1444 uherským a od 1453 i českým králem. Její komorná Helena Kottanerová ukradla v noci z 21. na 22. února na hradu Višegrád královskou korunu, aby mohl být ještě jako novorozeně korunován za uherského krále. V zájmu prosazení dědických práv nezletilého krále přijala do služeb Jana Jiskru z Brandýsa, v zemích Koruny české ho jako správce zastupoval Jiří z Poděbrad.
Zasloužil se o rozvoj Liptova
Komoří a lesní prefekt Johan Anton František Wisner z Morgensternu (asi 9. února 1740 Smržovka/Morgenstern nedaleko Liberce – 25. ledna 1831 Prešpurk/Bratislava) se narodil v rodině vojáka a údajně získal technické vzdělání, jež ho posunulo jako kapitána dělostřelectva do uherských služeb na území dnešního Maďarska, Rumunska a Ukrajiny, kde byl za zásluhy povýšen do šlechtického stavu a v roce 1795 byl ustaven za lesního prefekta v Liptovském Hrádku, kde už následující rok 20. února 1796 zřídil lidovou školu s výukou lesnictví. V následujících letech v ní organizoval i divadelní představení, zasloužil se o výstavbu kostela, v němž organizoval varhanní koncerty, a také o povýšení Liptovského Hrádku na „komorské městečko“. Jeho zásluhou vznikly i první útulny pod Kriváněm a první objekt lázní v Lúčkách.
170 let od narození TGM
V rámci Kulturních večerů zve výbor ČSB na přednášku PhDr. Dagmar Hájkové z Masarykova ústavu AV ČR „TGM a 100. výročí vzniku ČSR“. Přednáška věnovaná blížícímu se 170. výročí narození prvního československého prezidenta se uskuteční v úterý 25. února v 17 hod. ve společenském sále Csemadoku (viz pozvánky).
Varhaník a hudební skladatel
Varhaník a hudební skladatel František Anton Čermák (15. února 1780 Jedlí u Šumperka – 14. května 1856 Malacky) studoval v Olomouci, odkud jeho životní pouť vedla do Trany, kde vstoupil do řádu františkánů, kde si doplnil hudební vzdělání. Později působil také v Bratislavě a v závěru života jako varhaník v Malackách.
Dopis krajanům Zvláštního zmocněnce pro krajanské záležitosti MZV ČR
„Vážení přátelé, milí krajané, dovoluji si Vás pozdravit na začátku roka 2020 a popřát Vám pevné zdravía mnoho pracovních i osobních úspěchů po celý rok,“ píše v úvodu svého dopisu Zvláštní zmocněnec pro krajanské záležitosti Mgr. Jiří Krátký, M.A. (celý text zde) a podrobně se věnuje aktivitám v tomto roce. Dopis poskytla krajanům paní Zuzana Marková z Velvyslanectví ČR v Bratislavě spolu s informacemi a doporučeními MZV ČR v rámci Programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí v r. 2020 (celý text zde).
Hrady a zámky východních Čech
Destinační společnost Východní Čechy, jež zastřešuje turistické aktivity Královéhradeckého a Pardubického kraje představila na veletrhu ITF Slovakiatour v Bratislavě letošní novinky v cestovním ruchu. Z nich nejvýznamnější je propojení 25 hradů a zámků (a dalších 16 v Polsku), nabízejících kromě tradičních prohlídek i další zážitkové aktivity. Některé z nich po rozsáhlé rekonstrukci letos nabídnou nové expozice, například Zámek Pardubice, Zámek Slatiňany nebo Kunětická Hora. První českou „Slow destination“ (pomalý, tedy oddychový turizmus) se stal region Orlické hory a Podorlicko. Trasa „S hlavou v oblacích“ spojuje rozhledny a další zajímavé vyhlídky na Českomoravském pomezí.
Společný „(ne)tradiční“ turistický projekt moravských krajů
Čtyři moravské kraje na veletrhu v Bratislavě představily společnou brožuru „Morava a Slezsko (ne)tradiční“, v níž společně propagují známé i méně známé turistické zajímavosti svých regionů. Brožura vyšla ve verzi česko-polské a anglicko-německé s cílem obeznámit domácí i zahraniční turisty s novinkami a méně frekventovanými historickými a přírodními krásami nebo kulturními programy v Jihomoravském, Zlínském, Olomouckém a Moravskoslezském kraji.
Poslední rozloučení s pplk. PhDr. Karlem Bláhou
S hlubokým zármutkem přijala předsedkyně ČSB oznámení o úmrtí našeho dlouholetého a aktivního člena pplk. PhDr. Karla Bláhy, který nás opustil 27. ledna 2020 ve věku 87 let. Poslední rozloučení s vojenskými poctami bude v pátek 7. února 2020 v 11 hod. v bratislavském krematoriu. Výbor ČSB vyjadřuje jeho blízkým hlubokou soustrast. Čest jeho památce!
Spoluzakladatel slovenské astronomické vědy
Astronom prof. RNDr. Vladimír Guth, DrSc. (3. února 1905 Vrchlabí – 24. června 1980 Praha) se specializoval především na výzkum meziplanetární hmoty. V letech 1951 až 1956 byl ředitelem Observatoŕe na Skalnatém plese, jež se v tom období stala součástí Slovenské akademie věd jako Astronomický ústav, jehož byl prvním ředitelem. Souběžně přednášel na Univerzité Komenského, kde vychoval první generaci slovenských astronomů. V letech 1959-62 byl předsedou Slovenské astronomické společnosti.
Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve v úterý 4. února 2020 v 16 hod. do kina Mladosť (Hviezdoslavovo nám.) na hudební promítání filmu Revizor z roku 1933 jako vzpomínka na herečku Zdeňku Baldovou při příležitosti 135. výročí jejího narození. Kompletní program a další informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.
Božena Němcová a Slovensko
Spisovatelka Božena Němcová (vl. jm. Barbora Novotná, roz. Panklová, 4. února 1820 Vídeň – 21. ledna 1862 Praha) měla ke Slovensku mimořádný vztah, vyplývající z několika pobytů v horních Uhrách (ve Slov. Ďarmotách má pamětní tabuli), který našel odraz v řadě jejích děl (Chyže pod horami, Z Uher, Vzpomínky z cesty po Uhrách, Obrazy ze života slovenského, Kraje a lesy na Slovensku, Slovenské pohádky a pověsti). Podrobněji o ní psala Česká beseda v č. 7/1995, 4/1997, 12/1999, 7-8/2001, 9/2005 (vinobraní) a 2/2006.
Vzpomínka na Ing. Rudolfa Slánského
Ing. Rudolf Slánský (6. února 1935 Praha – 17. dubna 2006 Praha) ve svém dramatickém životě ovlivněném justiční vraždou otce v r. 1952 vykonával řadu zaměstnání, absolvoval strojní fakultu ČVUT, po revoluci 1989 se dal na dráhu diplomata a v letech 1997 až 2004 byl velvyslancem ČR v SR. S krajanskou komunitou udržoval živé kontakty, několikrát přispěl do České besedy v č. 3/1997, 2/1998, 10/1999, 1/2000, 5/2002, 12/2002, 12/2003 a nekrolog v č. 5/2006.
Výročí zrodu českého spolku na Liptově
Dne 7.února 1995 se v zasedačce Městského úřadu v Liptovském Hrádku sešlo 18 občanů české národnosti, aby založili Místní klub (MK) při regionální organizaci (RO) Českého spolku na Slovensku v Žilině (ustavující schůze středoslovenské regionální organizace Spolku Čechů na Slovensku 12. 3. 1994 v Žilině předpokládala vytvoření tří MK v Žilině, Martině a Lipt. Hrádku). Od 1. června 1996 se MK transformoval na samostatnou RO ČSnS Liptovský Hrádok, iniciátorem a prvním předsedou byl Rudolf Litera, po něm byl dlouholetým předsedou Ing. Milan Kudrna. V roce 2005 v souvislosti s rozpadem ČSnS vznikl Český spolek na Liptově, dnes ČS Liptov se dvěma místními kluby v Lipt. Mikuláši a Lipt. Hrádku. O začátcích krajanského hnutí na Liptově psala ČB v č. 11/2004.
Začínala s baletem v SND
Baletní umělkyně a choreografka Růžena Hruzová - Mašková (9. února 1905 Klatovy - 10. listopadu 1975 Stupava) se po studiu v Plzni stala v letech 1922-1933 členkou baletu Slovenského národního divadla v Bratislavě, mezi tím (1924-1927) subretou a tanečnicí ve Středoslovenském divadle. Později vedla soukromou baletní školu v Bratislavě a po válce baletní školy v Trnavě, Trenčíne, Svitu, Galantě, Trenčianských Teplicích a v Bánovcích nad Bebravou, kde vychovala desítky mladých umělců. Do souboru SND přivedla v roce 1928 i svého manžela operního pěvce Zdeňka Hrůzu (1900-1973).
Náš člen po návratu z Malajzie
Na úvod nového roku připravil ČSB v rámci cyklu Kulturních večerů v úterý 28. ledna 2020 přednášku s videoprojekcí Ing. Jaroslava Kníže pod názvem „Náš člen po návratu z Malajzie“. Ing. Kníž už v minulosti vyprávěl krajanům o svých zážitcích v roce 2016 z Afriky (viz fotoarchív) a v roce 2018 z Iránu (viz fotoarchív).
Životní jubileum sopranistky SND
Nejnovější číslo časopisu Slovenského národního divadla Portál přineslo pod názvem „Krištálovo čistý soprán“ krátký medailon k životnímu jubileu dlouholeté členky Českého spolku Bratislava Jarmily Smyčkové (viz článek a medailon v ČB). Za dlouholetou práci pro krajanský spolek jí výbor ČSB nedávno udělil čestné členství.
Hudební skladatel a pedagog
Hudební skladatel a pedagog Miloslav Kořínek (29. ledna 1925 Brno – 8. července 1998 Bratislava) vystudoval hru na flétnu, skladbu a dirigování na bratislavské konzevatoři a VŠMU, kde zůstal jako profesor hudební teorie a skladby v letech 1949 až 1985. Napsal dvě opery (např. Išlo vajce na vandrovku) a řadu orchestrálních a komroních skladeb, v nichž se často inspiroval tvorbou básníků (V. Nezval, F. Hrubín, G. Apollinaire, A. Plávka).
Od raket k záchraně životů
Ing. Ondřej Brychta, CSc. (1. února 1930 Brno - 22. července 1993 Brno) původně vystudoval raketovou techniku a v tomto oboru nastoupil do vědecké oblasti v Trenčíně, v polovině 70. let se však začal věnovat umělé ventilaci plic a přišel s řadou vynálezů a kvalitativních vylepšení přístrojů, jež se následně vyráběly v Chiraně Stará Turá a kromě čs. zdravotnictví putovaly do řady zemí světa. Svými technickými vizemi výrazně předběhl dobu.
Legendární houslista a významná osobnost koncertního umění
Houslista, dirigent, koncertní mistr SF a profesor VŠMU v Bratislavě Bohdan Warchal (27. ledna 1930 Orlová – 30. prosince 2000 Bratislava) po JAMU v Brně v r. 1957 přišel do Bratislavy, kde v roce 1960 (první koncert 11. dubna) založil Slovenský komorní orchestr. Česká beseda s ním přinesla rozhovor v č. 4/1999 (pdf) a nekrolog v č. 1/2001.
Zakladatel prešovské filharmonie
Houslista a hudební pedagog Josef Brabec (30. ledna 1900 Kladno – 20. prosince 1977 Kladno) působil v letech 1926-38 na Slovensku jako pedagog Učitelského ústavu v Prešově, později ředitel Městské hudební školy, souběžně působil jako sólista košického rozhlasového orchestru. Publikoval články o hudební výchově a příležitostně komponoval (např. Houslovou fantazii na slovenské národní písně), no výraznou stopu zanechal zejména jako organizátor hudebního života na východním Slovensku a zakladatel Prešovské filharmonie (1932–1935), člen klavírního tria a prešovského smyčcového kvarteta. Po nuceném odchodu ze Slovenska působil ve Valašském Meziříčí, v Uherském Brodu, Ostravě a Kroměříži.
Výročí hokejové rivality
Historicky první zápas v ledním hokeji mezi mužstvy Čech a Slovenska se odehrál 1. února 1940 v Garmisch-Partenkirchenu a družstvo Protektorátu Böhmen und Mähren zvítězilo nad slovenským výběrem vysoko 12:0. Po rozdělení společného státu se první vzájemný zápas odehrál 26. února 1994 na ZOH v norském Gjöviku, i tam české mužstvo zvítězilo 7:1.
Předseda Senátu Přemysl Sobotka mezi krajany
Začátkem února 2005 se v Českém centru v Bratislavě setkala delegace senátorů Senátu Parlamentu České republiky vedená tehdejším předsedou Přemyslem Sobotkou s krajany žijícími na Slovensku. „Neměli bychom zapomenout, kde jsme se narodili, kde máme svoje kořeny,“ uvedl v rozhovoru pro Českou besedu.
Věčný rebel
Publicista, filozof, básník a překladatel Egon Bondy (vl. jménem Zbyněk Fišer, 20. ledna 1930 Praha – 9. dubna 2007) vystudoval filozofii a psychologii na Karlově univerzitě a jméno si změnil koncem 40. let jako nesouhlas s protižidovskými náladami ve společnosti. Celý život spojil se svérázným bojem proti společenským konvencím a politice, co se projevilo i začátkem 90. let, kdy se přestěhoval se do Bratislavy a přijal slovenské občanství na protest proti rozdělení republiky. Filozofii přednášel na Univerzitě Komenského. Jeho vědecké a literární dílo včetně básní vycházelo jen v samizdatu a zveřejnění se dočkalo až po roce 1980.
Vychoval nejstarší generaci slovenských dirigentů
Josef Vincourek (23. ledna 1900 Suchdol nad Odrou – 20. listopadu 1976 Praha) po studiu zpěvu, varhan, kompozice a dirigování začínal jako korepetitor v divadlech v Praze, Olomouci a Brně, až se v lednu 1924 stal dirigentem Slovenského národního divadla, kde od r. 1933 působil i jako dramaturg a od 1938 do konce války byl šéfem opery. Na hudební a dramatické akademii a konzervatoři v Bratislavě od r. 1927 vychoval celou generaci slovenských dirigentů a zpěváků. Po válce pracoval v českých divadlech, na Slovensko se ještě vrátil před odchodem do důchodu jako dirigent a šéf opery v Košicích v letech 1958-63.
Čechoslovák z Banské Bystrice
Literární historik a politik Jaroslav Vlček (22. ledna 1860 Banská Bystrica – 21. ledna 1930 Praha) se narodil v rodině českého profesora přírodopisu na bystrickém gymnáziu, který však z důvodu neznalosti maďarštiny musel záhy Uhry opustit. Krátce žil v Praze, ale po smrti otce se s matkou vrátil na Slovensko. Během studií v Praze byl spoluzakladatelem a prvním předsedou spolku slovenských studentů Detvan. Jako profesor FF UK se věnoval české i slovenské literatuře, po vzniku ČSR zastupoval slovenskou politickou reprezentaci v parlamentu. Krátký medailon mu Česká beseda věnovala v č. 2/2005.
Průkopník slovenské populární hudby
MUDr. Jaroslav Laifer (23. ledna 1930 Žďár nad Sázavou - 23. dubna 1970 Praha) se kromě práce na patologii věnoval hudbě jako skvělý klavírista a skladatel, v Bratislavě později dirigoval taneční orchestr v Tatra Revue, který v 60. letech přinesl přelom ve vývoji slovenské taneční písně. Řadu písní napsal pro manželku Marcelu Laiferovou. Zemřel po nevydařené operaci, jež si vyžádala opakovaný zásah lékařů v Praze, ale ani tam už mu život nedokázali zachránit.
Dirigent opery SND
Dirigent a skladatel Zdeněk Folprecht (26. ledna 1900 Turnov – 29. října 1961 Praha) působil v letech 1923-39 jako korepetitor a dirigent opery SND, od 1925 i Orchestrálního sdružení Slovenské filharmonie. Zasloužil se o rozvoj hudebního života v Bratislavě, po nuceném odchodu ze Slovenska se stal dirigentem Národního divadla v Praze. Složil operu Lásky hra osudná (podle hry bratří Čapků, premiéra v SND 13. listopadu 1926) a řadu orchestrálních a komorních skladeb (např. orchestrální fantazii na slovenské lidové písně Stratenou dolinou).
Autor bratislavského PKO pocházel z Brna
Prof. Ing. Dr. techn. Karel Havelka, DrSc. (13. ledna 1900 Brno – 15. září 1970 Bratislava) byl jako stavební inženýr uznávaným odborníkem v oblasti železobetonových konstrukcí. Jako vysokoškolský pedagog v Brně byl v r. 1940 doporučen za profesora SVŠT (dnes STU) v Bratislavě, kde po válce působil ve funkcích děkana fakulty, 1949-50 rektora a později prorektora. Byl autorem projektu PKO a střední školy na Kalinčiakově ul. v Bratislavě, věžového vodojemu v Trnavě.
„Věčné“ spojenectví protestantů českému povstání nepomohlo
Dne 15. ledna 1620 se v Bratislavě sešli představitelé protestantských stavů z Čech, Moravy, Slezska, Rakouska a Uherska, aby z podnětu sedmihradského knížete Gabriela Bethlena, který podporoval české stavovské povstání z května 1618 a na čele protihabsburské opozice obsadil velkou část horních Uher i samotný Prešpurk (14. 10. 1619) uzavřeli tzv. věčné spojenectví. Následně se však na sněmu v Banské Bystrici v srpnu 1620 nechal zvolit uherským králem a uzavřel příměří s císařem Ferdinandem II., čím nejen přispěl k porážce českého povstání na Bílé Hoře, ale záhy musel opustit i Bratislavu a nakonec uzavřel mír s císařem v Mikulově 6. ledna 1622.
Průkopník ochrany a obnovy historických památek na Slovensku
Doc. ing. arch., dr. tech. Václav Mencl (16. ledna 1905 Plzeň – 28. července 1978 Sušice) v letech 1928-39 pracoval na Státním referátu na ochranu památek v Bratislavě, zasloužil se o opravu románských a gotických kostelů v Kežmarku, Levoči, Prešově, Banské Štiavnici, Kremnici a Banské Bystrici, konzervaci hradů Devín, Beckov, Trenčín a Spišského hradu. S manželkou byli průkopníky památkové péče na Slovensku. Česká beseda mu věnovala medialon v č. 3/1999, 7-8/2007 a krátkou zmínku v č. 6/2003.
Vzpomínka na mimořádnou lékařku
Lékařka, spisovatelka, překladatelka, výtvarnice a politička doc. MUDr. Jaroslava Moserová - Davidová, DrSc. (17. ledna 1930 Praha – 24. března 2006) jako specialistka na popáleniny ošetřovala i Jana Palacha. Po revoluci v 90. letech působila jako velvyslankyně, předsedala UNESCO, 1996-96 byla místopředsedkyní Senátu PČR. Krajané v Bratislavě se s ní setkali na besedě v roce 2004.
Važec se stal jeho druhým domovem
Malíř Jan Hála (19. ledna 1890 Blatná – 17. května 1959 Važec) byl prvním českým výtvarníkem, jenž se natrvalo usadil na Slovensku. Od roku 1923 žil ve Važci, kde je mu věnována galerie. Česká beseda mu věnovala vzpomínku hned ve svém prvním čísle, dále potom v
č. 3/1998
č. 10/2000 a medailon vyšel také v č. 2/2004.
Pozvánka do kavárny s uměleckou výzdobou
Manželé Bachratí zvou do kavárny/čajovny Môj bar na ul. Dobrovičova 13 v Bratislavě, jejíž výzdobu interiéru až do poloviny ledna tvoří arttexy (předtím artprotisy) a plstěné obrazy Evy L. Bachraté. Podobným způsobem chtějí autoři této myšlenky představit v těchto prostorách i další výtvarníky, architekty a jiné umělce spojené s touto čtvrtí.
Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve v úterý 7. ledna 2020 v 16 hod. do kina Mladosť (Hviezdoslavovo nám.) na hudební promítání pod názvem „S veselými pesničkami do nového roku 2020“. Kompletní program a další informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.
Církev s Husovým odkazem
Církev husitská, dnes Církev československá husitská, vznikla 8. ledna 1920 na schůzi Klubu reformního duchovenstva v Praze jako reakce na postavení katolické církve v předcházející monarchii s cílem pokračovat v tradici reformace s důrazem na husitství. Vznik nové církve byl vyhlášen provoláním „Národu československému“ datovaným 10. ledna, které bylo veřejně čteno při bohoslužbách následující den v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze. Iniciátorem byl katolický kněz Karel Farský, jenž byl zvolen prvním patriarchou nové církve, oficiálně státem uznané 15. září 1920. O jejím působení na Slovensku psala Česká beseda v č. 2/2002 a 11/2003.
Život zasvětil výchově mladých houslistů v Košicích
Houslový virtuoz a hudební pedagog Hynek Šubčík (pův. Ignác, 8. ledna 1910 Medlov u Kroměříže – 12. října 1986 Košice) pocházel z muzikantské rodiny, mládí prožil u vojenských kapel, později získal houslové vzdělání na brněnské a pražské konzervatoři. Vyučoval na hudebních školách, ale věnoval se i sólové koncertní a skladatelské činnosti. Po válce působil v orchestru Čs. rozhlasu v Košicích, kde v letech 1960-81 také vyučoval na konzervatoři.
Karel Čapek a Slovensko
Novinář, spisovatel a dramatik Karel Čapek (9. ledna 1890 Malé Svatoňovice – 25. prosince 1938 Praha) napsal několik děl na Slovensku. Zejména v Trenčianských Teplicích, kde jeho otec MUDr. Antonín Čapek působil v letech 1910-23 jako lékař, později psal například v Tatranské Lomnici nebo na Oravě. O tvorbě bratří Čapků na Slovensku psala Česká beseda v č. 9/1997, 12/1998, č. 7-8/2002, v němž se věnovala i jejich pobytu na Oravě, a také 5/2005 .
Velký propagátor Slováků
„Prešpurk jeť ráno slovenský, v poledne maďarský a večer německý“, napsal učitel a spisovatel Karel Kálal (9. ledna 1860 Rakov – 4. dubna 1930 Praha), který už od konce 19. století propagoval ideu česko-slovenské vzájemnosti. Aktivní účastník setkání Českoslovanské jednoty v Luhačovicích inicioval I. sjezd přátel Slováků, organizoval aktivity na podporu slovenských studentů, dopisoval do českých i slovenských časopisů, napsal česko-slovenský slovník, přehled slovenských dějin, knihy popisující život pod Tatrami a propagující Slovensko. Spolu s právníkem JUDr. Eduardem Ledererem a básníkem Adolfem Heydukem informovali B. Björnsona o událostech v Černové 1907, díky němuž se poprvé v zahraničí začalo psát o národnostním útlaku slovanského národa pod Tatrami. Česká beseda o něm psala v č. 11/1998 a 1/2007.
Zakladatel průvodcovské činnosti v Bratislavě
Pedagog a spisovatel Vladimír Plicka (10. ledna 1890 Vídeň – 26. června 1965 Bratislava) po učitelském ústavu v Poličce učil ve Znojmě a Výprachticích, další studium na pražské univerzitě však přerušila válka, po níž začal dráhu středoškolského profesora v Bratislavě, kde se také začal věnovat průvodcovské činnosti. V letech 1919-38 přednášel v Osvětovém svazu pro Slovensko, zpracoval učebnici slovenštiny a dějiny literatury „Stručný přehled písemnictví slovenského a českého", 1922-35 vedl kurzy slovenštiny pro učitele na německých školách, sestavil sbírku historických pověstí z celého Slovenska a jmenovitě z Bratislavy, zakladatel organizované průvodcovské činnosti v Bratislavě, ve spisovatelské činnosti se věnoval i historickým tématům (Slovenské hrady I-II).
Zakladatelská osobnost slovenského profesionálního operního zpěvu
Sopranistka a první sólistka SND, národní umělkyně Helena Bartošová-Schützová (11. ledna 1905 Budapešť – 8. února 1981 Rychnov nad Kněžnou) vytvořila v letech 1924-1964 na scéně SND v Bratislavě okolo 150 postav. Vzpomínky její dcery Heleny Jurasovové přinesla Česká beseda v č. 3/2005.
Dohlížel na obnovu Bratislavského hradu
Architekt Arnošt Adámek (11. ledna 1910 Ostrava – 24. ledna 1979 Bratislava) po prvních zkušenostech na rodném Ostravsku působil od r. 1936 v Trenčíně, odkud jeho cesta vedla do Bratislavy, kde tři desetiletí jako středoškolský profesor a ředitel stavební průmyslovky vychovával mladou stavařskou generaci. Nadále však projektoval, v Bratislavě například obytné domy na Šancové a Legionářské ul., nejznámější je však spoluúčast na projektu původního Zimního stadionu a stavební dohled na obnově bratislavského hradu. Zanechal také několik budov v Prešově, Žilině nebo laboratoře TSÚS v Tatranské Štrbě. O jeho tvorbě psala ČB v č. 3/2002.
Tragická oběť holiče
Tenorista Karel Burian (12. ledna 1870 Rousínov u Rakovníka – 25. září 1924 Senomasty) patřil k největším operním osobnostem své doby. Zpěvu se začal věnovat až během studií práv a kariéru začínal v Brně, odkud záhy pronikl na světové scény s více náročnými rolemi, doma ho publikum znalo spíše podle písňových recitálů. Na pódia v Drážďanech, Paříži, Londýně a New Yorku ho pravidelně zvali přední světoví dirigenti. Také psal básně a do češtiny přeložil libreta Wagnerových oper. První sezónu hostoval i v SND, Slovensko se mu však stalo osudné při jarním koncertním turné v roce 1924, kdy po infikovaném poranění u holiče následně zemřel na otravu krve.
Operní kariéru začala v Bratislavě
Operní pěvkyně a hudební pedagožka Marie Hloušková (2. ledna 1895 Čáslav – 29. června 1940 Brno) ze začátku vystupovala jen koncertně, v roce 1919 se stala první učitelkou zpěvu v nové Hudební škole pro Slovensko v Bratislavě, ale po úspěšném debutu ve Slovenském národním divadle v roli Veruny v díle V. Blodka „V studni“ koncem dubna 1920 dala přednost opeře, kde působila v letech 1920 až 1922. Později rok vystupovala v Praze, ale zbytek života spojila s Brnem, kde kromě účinkování v divadle založila také soukromou operní školu.
Moravský knihtiskař v Holíči
Knihtiskař Jan Hostaša (Hostacha, 2. ledna 1860 Kostelec u Kyjova – 30. července 1894 Holíč) se významně zapsal do dějin města Holíč, kde založil knihtiskárnu spojenou s prodejnou papírnictví, která s podobnými tiskárnami v Senici a Myjavě šířila kulturu a osvětu v regionu dolního Pomoraví. Tiskárna přežila až do znárodnění začátkem 50. let 20. století.
Český malíř na terase Bratislavského hradu
Do 3. ledna 2020 je v Galerii na západní terase Bratislavského hradu otevřena výstava převážně monumentálních obrazů Ivana Bukovského (* 1949 Praha) pod názvem „Život“. Do Vánoc lze návštěvu galerie spojit s předsvátečními trhy na této terase. galerie je otevřena každý den kromě pondělí od 12 do 18 hod.
Pozdrav z Českého centra
Vše nejlepší do nového roku 2020 přeje České centrum (zvětšit).
Blahopřání z CzechTourismu
Bratislavské zastoupení České centrály cestovního ruchu CzechTourism přeje všem krásné Vánoce a šťastný nový rok.
> > > archív zpráv, pozvánek a zajímavostí z roku 2019
