Archiv aktualit, pozvánek a zajímavostí 2020

MRŠ    Výročí Milana Rastislava Štefánika
Vědec, astronom, letec a spolutvůrce ČSR Milan Rastislav Štefánik (21. července 1880 Košariská – 4. července 1919 Ivanka pri Dunaji) po studiích na pražské univerzitě od r. 1904 žil ve Francii, kde za zásluhy ve vědě získal v r. 1912 občanství a 1914 se stal Rytířem Čestné legie. Od konce roku 1915 spolupracoval s prof. T.G. Masarykem a dr. E Benešem, s nimiž vytvořil v Paříži Čs. národní radu (Conseil national des pays tcheques) s cílem prosazení samostatného Československa, podílel se na organizaci čs. legií. V tzv. Kyjevském zápisu z 29. 8. 1916, jehož byl iniciátorem a signatářem, podpořil úsilí vytvořit jednotný, politicky nerozdílný a svobodný národ pod záštitou a ochranou čtyřdohody. Současný pomník M. R. Štefánika na dunajském nábřeží z roku 2009 je replikou (odlitou v Blansku) původní sochy Bohumila Kafky z roku 1938 (viz články v České besedě č. 7-8/2007 a našem archivu z roku 2009).


KPČK    Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve v úterý 21. července 2020 v 16 hod. do kina Mladosť (Hviezdoslavovo nám.) na film z roku 1958 „Tři přání“ jako vzpomínku na herce Vlastimila Brodského při příležitosti 100 let od jeho narození a scénáristu Elmara Klose při příležitosti 110 let od jeho narození. Kompletní program a další informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.

Moyzesova síň, kdysi studio Čs. rozhlasu    Zakladatel Slovenského filharmonického sboru
Hudební pedagog Jan Maria Dobrodinský (23. července 1925 Kunžak) byl od r. 1954 druhým a od 1956 prvním sbormistrem Smíšeného sboru Čs. rozhlasu v Bratislavě, který pod svým vedením (1957–79) přeměnil na Slovenský filharmonický sbor a v jeho rámci vytvořil úspěšné komorní těleso Slovenští madrigalisté.

Thermia Palace    Jedno z děl autora Slovanské epopeje je v Piešťanech
Prezentace díla malíře a výtvarníka Alfonse Muchy (24. července 1860 Ivančice – 14. července 1939 Praha) patřily v období samostatné SR k nejnavštěvovanějším výstavám výtvarného umění v Bratislavě. V jídelně piešťanského hotelu Thermia Palace lze shlédnout obraz „Buď pozdraven požehnaný pramen zdraví“, na němž jedna ze tří dívčích tváří údajně patří jeho dceři, která se tam léčila. Až do krádeže v r. 2000 byl považován za nástěnnou malbu.

Vyšné Hágy    Zasloužil se o léčení tuberkulózy
Odborník v oblasti ftiseologie MUDr. PhMr. Emil Graubner (24. července 1905 Strážnice – 28. října 1974) po studiích lékařství a farmacie začal pracovat u svého strýce lékárníka v Holíči. Už od studií se zajímal o problematiku plicní tuberkulózy, proto od roku 1934 odešel do sanatoria Ctibora Zeleného v Tatranské Kotlině. V roce 1937 se stal primářem Masarykova sanatoria ve Vyšných Hágách, záhy však s dalšími českými odborníky musel Slovensko opustit. Jako uznávaný specialista a vysokoškolský pedagog poté působil v Plzni, Berlíně, Halle, Karlových Varech a na Karlově Studánce.

foto: hrad-bitov.cz    Odložený poznávací zájezd bude v červenci
Letošní první poznávací zájezd organizuje ČSB v sobotu 25. července na trase hrad Bítov, Šatov – malovaný vinný sklep a renesanční vodní mlýn v obci Slup. Odjezd je tradičně v 6.45 hod. z parkoviště na Šancové ul., registrovat se úhradou účastnického poplatku (6 € členové ČSB/8 € nečlenové) je možné na akci 30. června 2020. Naše programy organizujeme s finanční podporou MZV ČR, Československého ústavu zahraničního Praha a Fondu na podporu kultúry národnostných menšín. Záběry z předcházejících zájezdů najdete v našem fotoarchivu.

Machnáč    Zapomenuté dílo avantgardního architekta
Architekt, výtvarník a pedagog Jaromír Krejcar (25.července 1895 Hundsheim, Rakousko – 5. října 1949 Londýn, Velká Británie) patřil k avantgardě meziválečných let, k nejuznávanějším jeho dílům patří několik vil a palác Olympik v Praze, Čs. pavilon na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži 1937 a také sanatorium Nemocenské pokladny soukromých úředníků v Trenčianských Teplicích (po válce Liečebný dom Machnáč v současnosti chátrá). Nerealizovaly se jeho návrhy sanatorií ve Starém Smokovci a Vyšných Hágách z r. 1932.

K. Farský     Zakladatel církve československé
Kněz, učitel náboženství a spisovatel ThDr. Karel Farský (26. července 1880 Škodějov nedaleko Semil – 12. června 1927 Praha) jako člen Jednoty katolického duchovenstva a později představitel Klubu reformních kněží se po vzniku ČSR dostával do konfliktu s církevní hierarchií, úzce propojenou s bývalou monarchií. Vydání českého misálu a zavedení českých bohoslužeb vedly k odtržení části kněžích od římské církve a vznik Církve československé 8. ledna 1920, dnes s přívlastkem husitské, jejímž byl prvním patriaarchou (1924-27). Jedna ze šesti diecezí dodnes působí na Slovensku. O minulosti a současnosti CČSH na území Slovenska psala Česká beseda v č. 2/2002.

BUK    Propagátor slovenských dějin
Historik a pedagog Karel Goláň (13. července 1895 Rokytnice u Vsetína – 31. července 1961 Bratislava) po vzniku ČSR přišel v roce 1919 na Slovensko, učil v Trenčianských Teplicích a na Myjavě. Po studiu pedagogiky a historie na Univerzitě Karlově učil na měšťanské škole v Bratislavě a věnoval se studiu slovenských dějin 19. století. Po válce přednášel historii na Pedagogické fakultě a Vysoké škole pedagogické, od roku 1957 se stal profesorem novověké historie na Filozofické fakultě Univerzity Komenského a předsedou Slovenské historické společnosti. Zvláště se věnoval historii slovenského národního obrození ve 40. letech 19. století, štúrovcům a počátkům slovenského spisovného jazyka. Slovenská věda dodnes oceňuje zejména pět monografií o Ľ. Štúrovi a jeho generaci.

Rodný dům J. Kupeckého v Pezinku    Slavný malíř se narodil pobělohorským exulantům v Pezinku
Jeden z nejslavnějších barokních portrétistů Jan Kupecký (i Johannes Kupezky, 1666 nebo 1667 Pezinok – 16. července 1740 Norimberk) pocházel z tkalcovské českobratrské rodiny pobělohorských exulantů z Mladé Boleslavi. V 15 letech raději utekl z domu než by se věnoval otcovu řemeslu, jako žebrák se dostal do Holíče, kde tehdy na interiérech zámku pracoval malíř Benedikt Claus ze švýcarského Luzernu a ten si všiml jeho talentu. Následně své umění zdokonaloval ve Vídni a v Itálii, kde se stal vyhledávaným portrétistou řady šlechtických a královských rodů. Do Karlových Varů si ho za svého pobytu zavolal i ruský car Petr I. Velký.

Michalská brána    Přispěl k rozvoji hudebního života v Prešpurku
Varhaník, učitel hudby a skladatel Jan Nepomuk Batka (16. července 1795 Jánský Vrch u Jeseníka – 13. srpna 1874 Bratislava) po studiích ve Slezsku pokračoval ve Vídni, kde začal působit jako varhaník a učitel hudby. Od roku 1843 přesídlil do Bratislavy, kde významně přispěl k rozvoji hudebního života. Žil v domě, který obepíná Michalskou věž mezi Baštovou a Michalskou ul. (horní část bývá označována jako nejužší dům). Na koncertech používal vlastní hudební nástroj Aelodicon (typ harmonia). Jeho syn Johann Nepomuk Batka mladší (4. října 1845 Bratislava – 2. prosince 1917 Bratislava) byl městským archivářem a významným organizátorem kulturního života v Bratislavě.

foto: ČC    Lavička Václava Havla v Bratislavě
Podle informace Českého centra byla v bratislavském Starém Městě v parčíku na Vajanského nábřeží instalována v pořadí už 36. lavička Václav Havla na světě (druhá na Slovensku po Košicích). Dílo pod názvem „Hovoří demokracie“ tvoří dvě dřevěná křesla s kulatým stolem, ozdobená skleněným srdcem a lasturou, a jeho autorem je výtvarník Bořek Šípek. První lavičku věnovanou památce posledního československého a prvního českého prezidenta inicioval velvyslanec Petr Gandalovič v areálu Georgetownské univerzity ve Washingtonu, kde byla odhalena 3. října 2013, od té doby zdobí další světové metropole.

faksimile    Zlomový okamžik pro vznik ČSR
„Nepohneme-li se my Čechové sami, světová válka přejde naše hlavy a my zůstaneme nezměněni!“, vyhlásil Tomáš Garrigue Masaryk v památném projevu 6. července 1915 v univerzitním Sálu reformace v Ženevě (dva dny předtím vystoupil na menším shromáždění v Curychu) k 500. výročí smrti Mistra Jana Husa. V čase, kdy ve Francii a v Rusku už bojovali první oddíly legionářů proti habsburské monarchii, je tento projev považován za začátek procesu vedoucího k vyhlášení Československé republiky. „Odsuzujeme násilí, nechceme a nebudeme ho užívat. Avšak proti násilí budeme se hájiti třeba železem.“ Následně TGM s dr. E. Benešem odjeli do Paříže, kde založili „Comité d'action tcheque a l'étranger“ a v tomto duchu vydali Manifest. V Paříži se k nim přidal M. R. Štefánik, jenž TGM znal ze studií na pražské univerzitě a vznikla Československá národní rada.

foto: SND    Z pražských Vinohrad do SND
Barytonista Emil Schütz (9. července 1910 Kostelec nad Orlicí – 1. července 1999 Bratislava) původně studoval vyšší stavební průmyslovku v Hradci Králové, ale zájem o hudbu a divadlo ho přivedl na pražskou konzervatoř (1931-37). Hrál ve Vinohradském divadle, ale v r. 1939 vyhrál konkurz na sólistu v SND, kde už zůstal až do odchodu do důchodu v r. 1971. Kromě umělecké kariéry se věnoval i výuce zpěvu, byl hlasovým poradcem v bratislavském rozhlasu.

foto: SND    Jeho bas zazněl i ve známých filmech
Operní zpěvák (bas), herec, pedagog a režisér Arnold Flögl (10. července 1885 Kroměříž – 20. listopadu 1950 Bratislava) se původně vyučil za zubního technika. V letech 1909-12 působil v Martině, kde účinkoval ve zpěváckém sboru, odkud jeho cesta vedla do Národního divadla v Praze. Po válce účinkoval v Královské opeře v Záhřebu a v Národním divadle v Brně, od roku 1930 se stal sólistou SND v Bratislavě, také učil na Hudební a dramatické akademii, byl známý interpret a propagátor lidových písní, překládal do slovenštiny operní libreta. Po válce se objevil i v několika filmech (Varúj, Čapkovy povídky, Vlčie diery, Pytlákova schovanka).

praporec    Červencová výročí „božích bojovníků“
Těžkou porážku od husitů utrpělo uherské vojsko pod velením vévody Ctibora ml. a Jana Matisa v bitvě u Trnavy 11. července 1430. Asi 10 000 husitských bojovníků táhlo z Moravy proti uherského králi Zikmundovi, přitom vyloupili a vypálili asi 100 obcí. V bitvě padlo asi 6000 mužů uherského vojska a dva tisíce husitů. O dalších červencových výročích spojených s husitskými válkami psala Česká beseda v č. 7-8/2000.

foto: vysoke-tatry.cz    Zasloužil se o rozvoj Tater
Zahradník, meteorolog, včelař a organizátor turistiky František Berkovský (12. července 1890 Kardašova Řečice-Cikar – 27. září 1960 Starý Smokovec) přijel do Starého Smokovce. Původně jako zahradník později správce sanatoria, ale postupně se stal iniciátorem výstavby lázeňského střediska. Od roku 1920 vedl systematické meteorologické záznamy, rozvíjel včelařství, projektoval sportoviště, podílel se na organizaci turistických a sportovních aktivit ve Smokovci a v tatranské kotlině. Publikoval propagační i odborné články o vlivu klimatu na tatranskou flóru. Pomáhal při vzniku Symbolického hřbitova u Popradského plesa a podílel se na poválečné obnově Starého Smokovce.

klikem zvětšíte    Výročí bitvy u Kressenbrunnu
V bitvě u Kressenbrunnu na Moravském poli (dnešní Groissenbrunn je součástí obce Engelhartstetten v sousedství Bratislavy) 12. července 1260 vojska Přemysla Otakara II. porazila údajně více než 100 000 vojáků uherského krále Bély IV., jež zaútočili od Děvínské Nové Vsi přes řeku Moravu, ale byli zahnáni až za Dunaj. Následně Přemysl Otakar II. obsadil Bratislavu a širší okolí. Válečný konflikt uzavřelo až pŕíměří z dubna 1261, završené svadbou českého krále s vnučkou uherského Kunhutou v říjnu 1265 v blízkosti Bratislavy (svadba je jednou ze scén Slovanské epopeje A. Muchy). V obci Groissbrunn byla v r. 2010 k 750. výročí bitvy odhalena pamětní deska. Před bitvou se Přemysl Otakar II. zavázal, že v případě vítězství vybuduje klášter, a tak vznikla Zlatá koruna v jižních Čechách. Čtěte také Po stopách Přemysla Otakara II. v okolí Bratislavy.

foto    Czechtourism zve slovenské návštěvníky
Zastoupení CzechTourism v Bratislavě upozorňuje na speciální videopozvánku premiéra ČR Andreje Babiše vyzývající slovenské turisty k návštěvě České republiky. Video je k dispozici na nové podstránce portálu Kudy z nudy ve slovenštině a na youtube.

foto    Letní hudební večer ve znamení šlágrů uplynulého století
Po neočekávané několikaměsíční přestávce obnovuje Český spolek Bratislava svoji činnost a na úterý 30. června připravil v rámci cyklu Hudebních večerů písně 20. až 60. let 20. století v podání skupiny Paper Moon Trio ve složení: Andrea Kružliaková – zpěv a kytara, Barbora Medeková – zpěv a ukulele a Juliana Šeregiová – zpěv a housle. Naše programy organizujeme s finanční podporou MZV ČR, Československého ústavu zahraničního Praha a Fondu na podporu kultúry národnostných menšín. Před začátkem a po ukončení programu bude možnost registrovat se a uhradit účastnický poplatek (6 € členové/8 € nečlenové) na zájezd 25.7.2020 a na zájezd 19.9.2020.

B. Štiavnica    Zakladatel kalvárií v Banské Štiavnici a Prešově
Jezuitský kněz František Serafin Perger (1. července 1700 Žlutice – 26. dubna 1772 Prešov) studoval v Trnavě, Šoporni a Grazi a působil jako kazatel a vojenský kněz. V letech pravděpodobně 1743 až 1751 působil v Banské Štiavnici, kde prosadil výstavbu impozantní Kalvárie. Posledních 15 let života prožil v Prešově, kde se zasloužil o výstavbu kostela na Kalvárii. Česká beseda jeho dílo připomenula v č. 6/2001, 9/2003 a 9/2005.

logo    Výročí nejstarší čs. cestovní kanceláře
S cílem zastřešit průvodcovské a další služby pro návštěvníky nově vzniknutého Československa i pro domácí turisty skupina vlastenců založila 1. listopadu 1919 Informační kancelář, jež se k 1. červenci 1920 trasformovala na Československou cestovní a dopravní kancelář, od r. 1926 začala používat zkrácený název Čedok. V souvislosti s rozdělením federace se slovenská část v roce 1993 osamostatnila pod názvem Satur Travel, od roku 2004 se Čedok znovu vrátil na slovenský trh, kde prostřednictvím své pobočky nabízí zejména zahraniční zájezdy.

Hrob Petzvalova syna a zakladatele moderní optiky ve Vídni    Geniální „Pecivál“ s pozoruhodným osudem
Učitel, hudebník, geometr a vynálezce Jan Fridrich Petzval (pův. jm. Jan Křtitel Pecival, 4. července 1775 Loděnice u Brna – 3. listopadu 1852 Levoča) údajně utekl do světa, aby se vyhnul vojenské službě, protloukal se jako talentovaný hudebník, ovládající několik hudebních nástrojů a jazyků, až se dostal do Košic, kde složil učitelské zkoušky a následně působil jako učitel a regenschori ve Spišské Belé, Kežmarku a Levoči. Do historie se zapsal dvěma patenty: na mechanizmus bicích hodin a prototypem psacího stroje Polygraph. Před svadbou si „poněmčil“ jméno, měl tři syny (všichni se narodili na Tři krále) a tři dcery, z nichž nejznámějšími se stali vynálezce v optice Josef Maximilán a inženýr a astronom Otto Baltazar.

J. Kubelík    Slavný houslový virtuoz zvažoval usadit se na Považí
Houslista a hudební skladatel Jan Kubelík (5. července 1880 Michle u Prahy – 5. prosince 1940 Vráž u Písku) patřil k nejslavnějším virtuózům své doby, uznávaným po celém světě. Za peníze z turné po Americe si na začátku první světové války zakoupil jako jednu ze svých rezidencí zámeček Zsigmonháza u Považské Bystrice (dnes Orlové), ale po dvou letech ho zase prodal. V Bratislavě poprvé vystoupil v r. 1899 v Síni městských reprezentantů.

B. Slabejová    Herečka spojila svůj život s Nitrou
Herečka zasloužilá umělkyně Božena Slabejová (roz. Mrázková, 5. července 1920 Slavičín – 13. prosince 2004 Nitra) vystudovala herectví na bratislavské konzervatoři (1938-41) a začínala v souboru Slovenského ľudového divadla v Nitře. Po válce účinkovala i na deskách SND, Nové scény a Tatrarevue v Bratislavě, v 50. letech byla členkou Dědinského divadla, pět sezón strávila i v Trnavě, nejdéle však zůstala věrná Divadlu Andreje Bagara v Nitře (od 1967). Často hrála i ve filmech (včetně televizních).

foto: jv    Nový předseda Senátu v Bratislavě
Ve středu 24. června 2020 v rámci své první oficiální návštěvy v SR předseda Senátu Parlamentu ČR Miloš Vystrčil spolu s předsedou slovenského Parlamentu Borisem Kollárem a s doprovodem položil květiny k soše prvního prezidenta ČSR T. G. Masaryka na stejnojmenném náměstí v Bratislavě. Při této příležitosti se po slavnostním aktu srdečně přivítal s manžely Bábíčkovými a přítomnými členy Českého spolku Bratislava a dalšími krajany, které na tuto událost pozvalo Velvyslanectví ČR v Bratislavě, jak dokládají přiložené fotografie. Záběry z předcházejících státních návštěv a jiných aktivit ČSB zveřejňujeme v našem fotoarchivu

foto: ČB    Slovenská zastavení plzeňského malíře
Akademický malíř, pedagog a scénograf Bohumil Krs (23. června 1890 Plzeň – 17. května 1962 Plzeň) vystudoval pražskou UMPRUM a jeho tvorbu tvořily zejména krajiny, lidové motivy a akty. V letech 1919-21 byl povolán ke spolupráci s architektem Dušanem S. Jurkovičem na záchraně kulturních památek na Slovensku. Ke slovenským motivům se vracel i později ve svých ilustracích (ilustrace ke zbojnickým písním získaly zlatou medaili na Expo Paris 1937) a ve scénografické tvorbě pro divadla v Bratislavě, Olomouci a Plzni.

foto    Vzpomínka na výtvarnici
Malířka a výtvarnice akad. mal. Jarmila Čihánková (26. června 1925 Roštín u Kroměříže – 14. prosince 2017 Trnava) se přistěhovala s rodiči do Bratislavy, kde ještě za války začínala studia, jež dokončila po válce v Praze. Široký rozsah její tvorby zasahoval od drobných kreseb, ilustrací a karikatur až po plakátovou a monumetální tvorbu nebo artprotis. Česká beseda o ní psala v č. 1/1997 a 7-8/2005.

L. Hrdlička Letenský    Hrál v Košicích i Bratislavě
Herec Ludvík Hrdlička (27. června 1900 Praha Letná – 10. října 1951 Praha) začínal v herecké společnosti, kde mu přiřkli umělecké příjmení Letenský (údajně proto, že více herců mělo „ptačí“ příjmení, co vyvolávalo posměšky), a to později převzala i jeho manželka herečka Anna Letenská (roz. Svobodová, později Čalounová, 29. srpna 1904 Nýřany – 24. října 1942 Mauthausen). V letech 1927-29 se dočasně usadili v Košicích, kde hrál v činohře i operetě. Následně po jedné sezóně v Olomouci ho režisér Antonín Drašar zlákal do operetního souboru Slovenského národního divadla, kde hrál do roku 1933, kdy se vrátili do Prahy.

sanatorium    Zakladatel známého bratislavského sanatoria
Chirurg MUDr. Karel Koch (29. června 1890 Náměšť nad Oslavou – 24.ledna 1981 Toronto, Kanada) působil v Bratislavě jako přednosta kliniky ortopedické chirurgie a později založil i známé soukromé sanatorium (dnes gynekologická klinika s porodnicí). Za války se zapojil do odboje, přesto byl po pronásledován a vězněn, v roce 1968 emigroval do Kanady.

Lysice, foto: CzechTourism    Tipy na turistiku v ČR
Slovenské zastoupení České centrály cestovního ruchu Czechtourism připomíná, že od uplynulého týdne jsou znovu otevřeny hranice ČR i pro turisty a upozorňuje na 42 tipů zatím méně navštěvovaných zajímavých míst v ČR. Jedná se například o zámky Lysice nebo Čechy pod Kosířem, hrad Lukov nebo Průmyslové muzeum v Mladějově. Všechny tipy jsou uvedeny na portálu Kudy z nudy.

foto: jv    Předseda Senátu u sochy TGM v Bratislavě
Podle informace z velvyslanectví ČR v Bratislavě předseda Senátu Parlamentu ČR Miloš Vystrčil položí květiny k soše prvního prezidenta ČSR T. G. Masaryka na stejnojmenném náměstí v Bratislavě v rámci své oficiální návštěvy ve středu 24. června mezi 14.50 a 15.10 hod. Účast krajanů je vítána. Jeho předchůdce v rámci své první návštěvy v SR tak učinil v únoru 2019, kdy se také setkal na krátké besedě s krajany (viz fotoarchív).

foto: klucovec.com    Škody po dunajské povodni pomáhalo odstranit celé Československo
Po dlouhodobých deštích se 17. června 1965 protrhla dunajská hráz u obcí Kľúčovec a Číčov nedaleko Komárna (dva dny předtím menší hráz v Patincích), čím došlo k zaplavení jižní části Žitného ostrova, jež si vyžádalo evakuaci 54 000 obyvatel ze 46 obcí a tří osad. S vodním živlem bojovalo 126 dní i přes 10 tisíc příslušníků vojsk ČSLA. Každé z poškozených obcí byl přidělen jeden český a jeden slovenský okres, odkud proudila pomoc při obnově. Největší dunajská povodeň urychlila práce na přípravách projektu Vodního díla Gabčíkovo-Nagymaros.

foto: ČB    Výtvarník moderní magie
Malíř, grafik a scénický výtvarník Josef Vyleťal (18. června 1940 Brno – 3. února 1989 Praha) původně koncem 50. let studoval v Bratislavě architekturu na SVŠT (dnes STU), odkud odešel do Prahy na studium Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Od roku 1962 byl scénickým výtvarníkem divadla Na zábradlí, spolupracoval s mnohými režiséry divadelními i filmovými (plakáty), je také autorem monumentální malby na kolonádě v Mariánských Lázních.

foto: ČB    Zakladatel domova pro mentálně postihnuté v Petrovanech
MUDr. Vladimír Pospíšil (? – 18. června 1955 Brno) se narodil na Moravě a po studiích zůstal jako asistent na Lékařské fakultě Karlovy univerzity. Po vzniku ČSR se přidal k lékařům směřujícím na Slovensko. V Košicích se stal ředitelem Československého dětského domova. V souvislosti s množstvím mentálně postihnutých dětí se rozhodl věnovat celé své rodinné jmění na zakoupení zámečku v Petrovanech, kde od roku 1924 s rodinnými příslušníky vedl ústav pro postihnuté, přitom jako lékař pomáhal i místním obyvatelům. Přesto v roce 1938 musel své dílo opustit, stačil ho jen odevzdat řádu dominikánek.

A. Vykydal    Vzpomínka na dirigenta SND a sbormistra
Nadaný hudebník a dirigent Adolf Vykydal (21. června 1930 Biskupice u Jevíčka – 8. dubna 2009 Bratislava) po studiích na brněnské konzervatoři přestoupil na VŠMU v Bratislavě, kde se učil i dirigování u V. Talicha, a od r. 1952 začínal jako hráč na bicích v orchestru opery SND. V roce 1958 vyhrál konkurz na dirigenta a soubéžně s operou se orientoval i na uvádění baletních děl 20. století. Kromě výuky na bratislavské konzervatoři v letech 1976-80 byl sbormistrem Smíšeného sboru bratislavských učitelů. Po 40 letech v SND a odchodu do důchodu pomáhal Státní opeře v Banské Bystrici, vedl Piešťanský kúpeľný orchester a symfonický orchestr bratislavské konzervatoře.

logo    České centrum ruší ohlášené akce
V souvislosti s opatřeními individuální a kolektivní ochrany a prevence vůči šíření virového onemocnění vydalo Ministerstvo vnitra SR nařízení o zákazu organizování jakýchkoliv veřejných sportovních nebo kulturních akcí na dobu 14 dní. Akce organizované Českým centrem Bratislava jsou do 24. 3. 2020 zrušeny,“ oznámilo České centrum s tím , že náhradní termíny těchto akcí budou uvedeny na jejich intenetové stránce.

foto: prakovce.sk    Svatoludmilská tradice na Slovensku
V roce 2020 pokračuje projekt Svatá Ludmila 1100, který se věnuje i v zahraničí připomenutí si výročí 1100 let od zavraždění svaté Ludmily na hradišti Tetín, jehož hlavní oslavy proběhnou v roce 2021 v Čechách. Sv. Ludmila je patronkou rodin, první českou i slovanskou světicí, jejíž jméno nesou kostely či instituce skoro po celém světě,“ upozornil ve svém dopise Zvláštní zmocněnec pro krajanské záležitosti Mgr. Jiří Krátký, M.A. (celý text zde). Ludmila ze Pšova (asi 860 – 15. září 921 Tetín) byla manželkou přemyslovského knížete Bořivoje I., s nímž přijala křesťanskou víru, a matkou jeho dvou následovníků na trůnu Spytihněva a Vratislava, jehož ovdovělá manželka Drahomíra údajně dala Ludmilu zaškrtit. Podle dostupných informací (a potvrzuje je to geoportál na stránce projektu www.svataludmila.cz) je na Slovensku jediný kostel zasvěcený této patronce Čech, matek a učitelů, a to v obci Prakovce na východním Slovensku (a hotel Sv. Ludmila ve Skalici).

ustavující konference 2005    Výročí Českého spolku Bratislava
Dne 10. června 2005 Ministerstvo vnitra SR zaregistrovalo Český spolok Bratislava (v souladu se zákonem o úředním jazyku) pod ev. č. VV3/1–900/90–26177, následně bylo ČSB přiděleno IČO 30797756 a DIČ 2022029900. ČSB se tak stal v pořadí pátou regionální organizací předcházejího ČSnS, jež se osamostatnila, nadále se však hlásí k tradici nejstaršího krajanského spolku, jenž vznikl v Bratislavě v červnu 1993 a stal se základem ČSnS. Ustavující schůze ČSB se uskutečnila 20. září 2005 ve společenském sále velvyslanectví.

foto: uniba.sk    Profesor české a slovenské literatury
Literární vědec PhDr. Albert Pražák (11. června 1880 Chroustovice nedaleko Pardubic – 19. září 1956 Praha) se od roku 1909 systematicky věnoval dějinám i slovenské literatury a slovenského jazyka, napsal řadu studií o jejích osobnostech. V letech 1921-33 byl profesorem dějin české a slovenské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě (1926-27 děkan, 1928-29 rektor). Byl spoluzakladatelem Učené společnosti Šafárikovy, vybudoval knihovnu Slovanského semináře, avšak jako stoupenec jednotného čs. národa se dostával do sporů se slovenskými kolegy, a ve 30. letech odešel na pražskou univerzitu. Do dějin se zapsal i 8. května 1945, kdy jako předseda České národní rady přijal v Praze kapitulaci německých jednotek.

foto: uniba.sk    Život zasvětil boji s pohlavními a kožními nemocemi
Prof. MUDr. Viktor Reinsberg (12. června 1875 Žamberk – 5. listopadu 1938 Bratislava) začínal po studiu na interním oddělení, ale postupně se vypracoval na primáře dermatovenerologických oddělení v Olomouci a Brně. Od roku 1920 až do své smrti působil na Univerzitě Komenského v Bratislavě jako profesor a současně přednosta Kliniky kožních a pohlavních nemocí.

foto: gagy.sk    Patřil k zakladatelům slovenského džezu a taneční hudby
Hudebník a publicista Pavel Polanský (pův. Feldman, 14. června 1925 Moravská Ostrava – 17. března 2010 Vídeň), po válce vystudoval trubku na bratislavské konzervatoři, založil několik orchestrů, mezi nimi byl spoluzakladatelem Tanečního orchestru Čs. rozhlasu v Bratislavě, jako hudební redaktor mezi prvními ve slov. rozhlase zařazoval džezovou hudbu. V roce 1968 emigroval do Rakouska, kde od 1971 vedl hudební pořad Musik zum Träumen na stanici Ö3, po 1990 vedl hudební programy Pekná hudba v Rádiu Twist.

D. Zivojnovic    Vzpomínka na srbského herce
Herec a operetní zpěvák Dano Živojnovič (vl. jm. Daniel Slobodan 4. června 1905 Vršac, Srbsko – 12. ledna 1983 Bratislava) nedostudoval práva a dal se na zpěvohru, jež ho postupně proslavila i na evropských scénách. Koncem 30. let se přestěhoval do Prahy, kde hrál i v několika českých filmech. Po válce od roku 1947 přijal výzvu do nového operetního souboru Nové scény v Bratislavě, kde rovněž překládal operetní libreta do slovenštiny a hrál i ve slovenských filmech.

foto: Encyklopedie Brna    Zakladatel klasické filologie na bratislavské univerzitě
Profesor PhDr. Jaroslav Ludvíkovský (4. června 1895 Střelské Hoštice u Horažďovic – 23. října 1984 Brno) po studiu na Karlově univerzitě působil od roku 1918 na gymnáziích v Praze a 1922-23 i na dívčím státním reálném gymnáziu v Bratislavě, kam se po habilitaci vrátil od roku 1928 jako profesor klasické filologie, v letech 1937-38 byl děkanem filozofické fakulty Univerzity Komenského, za obhajobu demokratických principů však byl suspendován a musel utéci do Brna, kde od r. 1939 až do důchodu pracoval na Masarykově univerzitě jako pedagog a vědecký pracovník.

foto: kezmarskachata.sk    Generál se zasloužil o rozvoj Tater
Generál Jan Votruba (5. června 1865 Křivoklát – 25. března 1935 Hradec Králové) v letech 1919 a 1920 velel jednotkám při utváření a ochraně hranic na východním Slovensku, v letech 1920 až 1923 byl velitelem Horské brigády ve Spišské Nové Vsi, kde inicioval údržbu a výstavbu taatranských stezek. V roce 1922 nechal vybudovat chatu pod Kopským sedlem, již po dvou letech odevzdali Klubu československých turistů, který ji pojmenoval Votrubova chata (zanikla v roce 1942, v její blízkosti následně postavili Kežmarskou chatu).

foto: Supraphon    Dvě Bratislavské lyry pro sametový hlas
Zpěvačka Jitka Zelenková (5. června 1950 Brno) v bilanci své dlouhé a úspěšné zpěvácké kariéry má i dvě Bratislavské lyry. Bronzovou z roku 1970 za píseň S létem zpívám (autoři Harry Macourek a Milan Dvořák / Jiří Růžička), druhou rovněž bronzovou z Mezinárodní soutěže 1984 za píseň Rád (Jiří Zmožek / Boris Janíček). Rozhovor s ní přinesla Česká beseda v č. 7-8/2004 .

A. Heyduk    Propagátor česko-slovenské vzájemnosti
„Jaj, moje Slovensko, na krásu těch darů, na celičkém světě, není tobě páru,“ napsal básník Adolf Heyduk (6. června 1835 Rychmburk/Předhradí u Skutče – 6. února 1923 Písek). Občanským povoláním byl středoškolským profesorem kreslení, stavitelství a krasopisu, napsal však na 60 básnických sbírek, známý je též jako propagátor česko-slovenské vzájemnosti. Tehdejší horní Uhry navštívil několikrát, například ve sbírce Cymbál a husle (1876) použil i slovenské výrazy, několik básní věnoval i Tatrám. O jeho vztahu ke Slovensku psala Česká beseda v č. 6/2005.

foto: ČB    Propagátor Tater, tehdy však zejména polských
Novinář a spisovatel Edvard Jelínek (6. června 1855 Praha – 15. března 1897 Praha) byl původně úředník, později kustod městského muzea, stal se významným propagátorem česko-polských vztahů, k čemu přispěly opakované návštěvy polského městečka Zakopane, kde se setkával s polskou inteligencí. Pod vedením spisovatele H. Sienkiewicze mu posmrtně instalovali pamětní desku a reliéf na útesu nazvaném Skala Jelinka. Česká beseda o něm psala v č. 5/1998 a 9/1998.

foto: uniba.sk    První profesor římského práva na bratislavské univerzitě
Prof. JUDr. Otakar Sommer (7. června 1885 Příbram – 15. srpna 1940 Praha) po studiích pracoval v soudnictví a ve státní správě, po válce byl nejprve soukromým docentem, od r. 1920 mimořádným profesorem na Karlově univerzitě, odkud po roce odjel jako první profesor římského práva na Univerzitu Komenského. V letech 1922-26 byl děkanem a proděkanem její právnické fakulty, v ročníku 1926-7 rektorem a následně rok poté prorektorem Univerzity Komenského. Podílel se na textu zákona o Univerzitě Komenského, jejího studijního a rigorózního řádu (poriadku).

Vítězslav Nezval    Zhudebnělé verše Vítězslava Nezvala
Básník, spisovatel, dramatic a překladatel Vítězslav Nezval (26. května 1900 Biskoupky – 6. dubna 1958 Praha) žije ve svém díle dodnes. Hudební úpravy dvou z jeho nejznámějších básní Na břehu řeky Svratky a Sbohem a šáteček na hudbu Vladislava Klesnila zařadila bratislavská skupina Starý orchestrion na své album pod názvem Čeští básníci o Moravě, vydané v r. 2005 s podporou Českého spolku Bratislava.

volby.cz    Jak krajané volili v roce 2010 v Bratislavě
Ve dnech 28. a 29. května 2010 měli krajané už potřetí v historii možnost hlasovat ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V Bratislavě bylo podle údajů ČSÚ zapsáno ve volebním seznamu 668 voličů, z nichž se k volbám dostavilo 430 osob. Z nich však 250 „přespolních“ hlasovalo s voličským průkazem. Účast voličů 64% byla o něco lepší než celostátní průměr (62,6%), avšak podstatně horší než průměr všech 108 zvláštních volebních okrsků v zahraničí (77%). Nejvíce hlasů v Bratislavě získala Top09 35,6%, za ní ODS 26,5%, ČSSD a KSČM obě po 9,8% a Věci veřejné 5,8%. Na všech zastupitelských úřadech by zvítězila Top09 s 39,6%, za ní zůstaly ODS 27,4%, Strana zelených 10,5%, ČSSD 6,1% a Věci veřejné 5,3%. Více voličů než v Bratislavě přišlo k urnám například v Paříži, Londýně, Bruselu nebo v USA (tam se však volilo na 4 místech).

divadlo Košice    Tenorista našel uplatnění v Košicích a Bratislavě
Tenorista Hynek Rohan (vl. jm. Svačina, 31. května 1925 Holešov – 2. října 1958 Bratislava) po studiu na gymnáziu v Trnavě odešel do Prahy na obchodní akademii, kde se souběžně věnoval studiu zpěvu. Jako operní, ale i operetní zpěvák působil na několika českých scénách, po válce v letech 1946 až 1953 hrál v Košicích a po jedné sezóně v Kladně se vrátil na Slovensko do Bratislavy, kde až do své smrti vystupoval v operetním souboru Nové scény.

SND    Výročí baletu a slovenštiny na deskách SND
Balet Slovenského národního divadla zahájil činnost 19. května 1920 představením Coppélie od Lea Delibese v choreografii Václava Kaliny jako třetí ze stálých soborů. Činnost SND začala 1. března 1920 operou Hubička Bedřicha Smetany (první slovenskou operou byl až po šesti letech Kováč Wieland od J.L. Belly v nastudování Oskara Nedbala). Na druhý den zahájila činnost činohra hrou Aloise a Viléma Mrštíků Maryša rovněž v podání divadelní společnosti B. Jeřábka z Pardubic. Krátce na to 21. května 1920 tento český soubor uvedl první představení ve slovenštině, a to jednoaktovky Jozefa Gregora Tajovského „Hriech“ a „V službe“ v režii Viléma Táborského. První slovenští herci do souboru přistoupili v roce 1921 a prvním slovenským režisérem se stal Ján Borodáč v roce 1924. V roce 1932 se činohra rozdělila na dva soubory – slovenský v čele s J. Borodáčem a český vedl Viktor Šulc, po vyhlášení autonomie Slovenska, kdy většina Čechů musela Slovensko opustit, zanikl.

foto: bakovnj.cz    Zasloužil se o zoologickou expozici Muzea TANAP
Lesní inženýr, zoolog, fotograf a horolezec Ing. Milíč Blahout, Csc. (20. května 1930 Bakov nad Jizerou - 17. listopadu 1978 Bielovodská dolina ve Vysokých Tatrách) se po maturitě na lesnické škole v Trutnově přihlásil na studium Vysoké školy polnohospodářské a lesního inženýrství v Košicích, ale diplom lesního inženýra získal až na pražské Lesnické fakultě VSŽ. Už od středoškolských studií mu učarovala tatranská příroda a horolezectví, o prázdninách pracoval jako nosič na Téryho chatě. Po studiích od roku 1955 zůstal pracovat ve Výzkumné stanici při Správě TANAP, kde se zasloužil o zoologickou expozici Muzea TANAP. Věnoval se výzkumu kamzíků a ochraně proti lavinám, Tatrám věnoval několik knih s vlastními fotografiemi.

BBD    Spoluzakladatel a první režisér loutkového divadla v Bratislavě
Divadelní režisér Zdeněk Říha (22. května 1905 Opava – 23. prosince 1974 Bratislava) přijel do Bratislavy jako mladý herec a režisér v roce 1928 a založil si tam také rodinu. V roce 1938 však musel odejít a za války působil v Jičíně. Po válce se znovu do Bratislavy vrátil, hrál v několika slovenských filmech a spolu s výtvarníkem Bohdanem Slavíkem založil Státní bábkové divadlo (od 2002 Bratislavské bábkové divadlo), v němž do roku 1960 působil jako režisér (prvním představením byla 17. dubna 1957 pohádka „O psíkovi a mačičce“ podle J. Čapka).

ČS Liptov    Výročí českého spolku v Liptovském Hrádku
Občanské sdružení Český spolek v Liptovském Hrádku (dnes Český spolek Liptov) byl registrován po rozpadu Českého spolku na Slovensku (ČSnS) 23. května 2005, jeho historie však sahá do února 1995, kdy se v zasedačce tamního Městského úřadu sešlo 18 občanů české národnosti, aby založili Místní klub při regionální organizaci Českého spolku na Slovensku v Žilině. Iniciátorem a prvním předsedou byl Rudolf Litera, po němž štafetu převzal Ing. Milan Kudrna. O začátcích krajanského hnutí na Liptově psala ČB v č. 11/2004.

první číslo    Výročí už zaniklého měsíčníku Česká beseda
Díky finanční dotaci Vlády SR a MZV ČR v květnu 1995 vyšlo v Košicích první číslo Měsíčníku Čechů, Moravanů a Slezanů na Slovensku Česká beseda. Zakladatelkou a od září 1996 i šéfredaktorkou byla Mgr. Helena Miškufová, první šéfredaktorkou byla PhDr. Eva Bombová. Po rozpuštění ČSnS na samostatné regionální subjekty v květnu 2005 vydávání časopisu nadále pod vedením Mgr. H. Miškufové převzal Slovensko-český klub v Košicích. Vydávání šasopisu skončilo v prosinci 1997.

logo    Vychází mimořádný Informační bulletin ČSB č. 2 / 2020
„Vážení přátelé, členky a členové Českého spolku Bratislava, milí sympatizanti. V souvislosti s epidemiologickou situací a pokyny státních orgánů výbor ČSB odkládá uspořádání nejbližších akcí na pozdější termín. Konkrétně se jedná o vystoupení lidové hudby Burčáci, které se neuskuteční v úterý 31.3., ani Tvořivé dílny avizované na sobotu 4.4. O náhradních termínech a doufáme i akcích na druhé čtvrtletí Vás budeme včas informovat…“, oznámila předsedkyně ČSB Ing. Dagmar Večerná. Celý obsah Informačního bulletinu ČSB č. 2/2020 lze přečíst zde.

foto: jawagallery    Výročí legendárního Pionýra
Tradice strojíren v Považské Bystrici začala za spolupráce brněnské Zbrojovky, která tam ve 30. letech pomohla přemístit bratislavskou „patrónku“ Roth (výroba munice). Po skončení války tým konstruktérů z brněnské Zbrojovky navrhl na Považí vyrábět motocykly Manet M90, jehož výrobu však záhy zastavila korejská válka. Po jejím skončení si konstruktéři přivezli z pražské Jawy plány malého motocyklu Jawa (původně označeného typ 359), které v závěru 2. světové války na podnět technického ředitele Jawy Jaroslava Freie vypracoval konstruktér Josef Jozíf. Jawa 550 Pionýr (lidově nazývaný „pařez“) se začal vyrábět v dubnu 1955 (podle jiných pramenů až v červenci) a dočkal se několika modernizací než ho v roce 1962 nahradil populární model Jawa 05, který už byl plně dílem slovenských konstruktérů.

GÚ    Zkoumal surovinové bohatství Slovenska
Geolog RNDr. Josef Janáček (11. května 1915 Mnichovo Hradiště – 16. prosince 1975 Rabat, Maroko) před válkou pracoval v Geologickém ústavu v Praze, od začátku 50. let zastával funkci vedoucího geologa v Gbelích a Hodoníně, od roku 1962 byl vědeckým pracovníkem Geologického ústavu Dionýza Štúra v Bratislavě. Objevil nebo se podílel na objevu 6 naftových a 8 plynových polí na západním Slovensku, ložiska soli u Zbudze, lignitu u Štefanova, zkoumal minerální zdroje ve Smrdácích, Číži a Baldovcích.

J. Mánes    Josef Mánes a Slovensko
Malíř a grafik Josef Mánes (12. května 1820 Praha – 9. prosince 1871 Praha) se ve svém díle věnoval zejména portrétům a venkovské krajině. Nemalou měrou ho k tomu inspirovala cesta po Považí 1854. Podrobněji se mu věnovali v České besedě spisovatelka Marie Korandová (Majtánová) a PhDr. Bohumír Bachratý.

J. Sixta, foto: Opus    Výročí hudebního skladatele
Hudební skladatel Josef Sixta (12. května 1940 Jičín - 20. února 2007 Bratislava) vystudoval kompozici a klavír na bratislavské konzervatoři a pokračoval na VŠMU, na tyto školy se později vrátil jako pedagog. Vytvořil řadu orchestrálních, komorních, klavírních a dalších skladeb.

P. J. Šafárik od M. Švabinského    Rodák z Gemera psal česky
Historik, etnograf a jazykovědec Pavel Josef Šafařík (13. května 1795 Kobeliarovo – 26. června 1861 Praha) pocházel z Gemera, ale psal jen česky a německy. V dětství měl na jeho výchovu vliv učitel Tomáš Novák, který mu půjčoval české knihy. První české básně napsal na studiích v Kežmarku a německé Jeně, po praxi vychovatele a pedagoga v Bratislavě a srbském Novém Sadu žil od 1833 v Praze, kde pracoval jako cenzor a redaktor Světozoru a Časopisu Českého muzea, později se stal ředitelem Univerzitní knihovny a profesorem slavistiky na univerzitě.

Luxor    Výstava z tvorby brněnské fotografky
Architekt Jan Víšek (13. května 1890 Božejovice u Tábora – 6. června 1966 Brno) po studiích v Praze se stal členem týmu pro výstavbu Masarykovy univerzity v Brně, kde zůstalo nejvíce jeho staveb, považovaných za funkcionalistickou avantgardu. V Bratislavě po sobě zanechal obchodní dům spojených Uměleckoprůmyslových závodů (později Dům nábytku, nedávno přebudovaný na bankovní budovu) na Štefánikově ul. z roku 1928 a multifunkční budovu (obchody, kavárna, kanceláře, byty) Luxor na Štúrově ul.

divadlo Košice    Osobnost košické opery
Sopranistka Elena Štubňová-Likierová (rod. Helena Kašlíková, 13. května 1925 Litovel – 17. ledna 2006 Košice) vystudovala konzervatoř v Bratislavě, ale svůj život spojila s Operou Státního divadla v Košicích, kde v letech 1950-1979 vytvořila velké množství operních i operetních postav.

J. Salačová, foto: Supraphon    Zlatá Bratislavská lýra za rozvoj české taneční hudby
Zpěvačka Jiřina Salačová (14. května 1920 Terezín – 8. ledna 1991 Praha) patřila k nejpopulárnějším představitelkám swingové a populární hudby 40. a 50. let, také jako členka vokální skupiny Sestry Allanovy. Nazpívala na 250 písní, v roce 1974 jí udělili Zlatou Bratislavskou lyru za celoživotní zásluhy o rozvoj české populární hudby.

logo    Karel IV. v Trnavě
Císař římské říše a český král Karel IV. se 15. května 1360 setkal v Trnavě s uherským králem Ludvíkem I., aby uzavřeli smlouvu o přátelství. Podle legendy se setkání uskutečnilo v tamním sídle uherského krále („kúrii“), na jehož místě se dnes nachází budova pošty (údajně v této budově také 10. září 1382 náhle zemřel). O vztazích Karla IV. k horních Uhrám jsme psali ve dvou článcích v roce 2016 (viz I a II).

část plakátu V. Hynaise    První prezentace slovenského národopisu
Svatováclavským chorálem začala v den pouti k sv. Janu Nepomuckému 15. května 1895 v pražské Královské oboře Národopisná výstava českoslovanská (trvala do 31. října 1895). Její příprava trvala tři roky, během nichž se uskutečnilo na 170 krajinských výstav a národopisných slavností, zaměřených na výběr nejzajímavějších exponátů. Exponáty za Slovensko soustřeďoval od r. 1894 jediný výbor v Turčianském svatém Martinu, část zakoupených krojů však uherské úřady zabavily, přesto se v rámci výstavy usktečnilo několik expozic a dalších aktivit, prezentujících tradice, oděv, kulturu i řemesla slovenského lidu.

foto    Čeština je úžasný jazyk
I když návštěvnost naší webstránky v posledních týdnech poměrně klesla, i v těchto složitých časech se pravidelně plní její poštovní schránka. Nepočítáme-li množství spamu, jehož se pandemie jakoby nijak nedotkla, občas do naší schránky zavítá dotaz, týkající se například pobytu českých občanů na území SR, ale vítané jsou i pozdravy, jež potěší. Například v naší schránce přistálo literárně jazykovědné dílko s názvem „Čeština je úžasný jazyk“, jež publikujeme ho jako ukázku tvořivého optimizmu v těchto složitých časech i důkaz bohatství naší mateřštiny (viz celý přiložený soubor), a současně se omlouváme autorovi, jehož jméno nebylo uvedeno, za publikaci jeho díla.

MZV    Dubnový dopis krajanům Zvláštního zmocněnce pro krajanské záležitosti
Vážení přátelé, milí krajané, dovoluji si Vás pozdravit tentokrát mimořádně na začátku dubna, čtvrtého měsíce roku 2020, v době nelehké pro většinu zemí světa, a popřát Vám, v tomto čase více než jindy, především pevné zdraví…,“ píše v úvodu svého dopisu Zvláštní zmocněnec pro krajanské záležitosti MZV ČR Mgr. Jiří Krátký, M.A. (celý text na stránce MZV ČR zde) a podrobně se věnuje otázkám, s nimiž se krajané obrací na české úřady v souvislosti zejména se současnou pandemií. Problematice podpory české kultury ve světě v roce 2020 se věnoval v dopise krajanům na začátku roka 2020 (celý text zde).

foto    Odešel Ing. Jozef Marek
Ve věku 88 let 25. dubna 2020 odešel navždy náš člen Ing. Jozef Marek. Jak nám oznámila paní Květoslava Lukešová, poslední rozloučení se uskuteční v nejužším kruhu rodiny a blízkých v úterý 5. května 2020 v 11 hod. v bratislavském krematoriu. Čest jeho památce!

logo    Výročí rozpadu ČSnS na regionální spolky
Nejstarší český spolek v SR vznikl v Bratislavě v červnu 1993 a v dubnu 1994 se na první celoslovenské Valné hromadě přejmenoval na Český spolek na Slovensku. Po jedenácti letech jeho výbor na jednání 30. dubna až 1. května 2005 v Košicích rozhodl o rozčlenění ČSnS na samostatné regionální subjekty, hlavním argumentem bylo nepřidělení finančních prostředků na režii spolku, takže jeho vedení odmítlo dále zabezpečit stále složitější agendu v podvojném účetnictví. V průběhu následujícího čtvrtroku byly zaregistrovány samostatné české spolky: na Liptově (dnes ČS Liptov, 23.5.2005), ve Zvolenu (25.5.), v Martině (26.5.), v Trnavském regionu (3.6.), Bratislavě (10.6.), Košicích (27.6.), Žilině (1.8.) a Trenčíně (26.8.2005).

ustavující konference 2005    Výročí Českého spolku Bratislava
Závěry celoslovenského výboru ČSnS z předcházejícího víkendu o rozdělení na samostatné spolky už 2. května 2005 projednal výbor Regionální organizace ČSnS v Bratislavě a jmenoval se Přípravným výborem pro vznik Českého spolku Bratislava (ČSB). Přitom se prohlásil za pokračovatele tradice nejstaršího krajanského spolku v SR, který vznikl v červnu 1993 v Bratislavě zásluhou zakladatele Ing. dr. Jiřího Kozáka. Stanovy Českého spolku Bratislava byly zaregistrovány 10. června a první ustavující schůze se uskutečnila 20. září 2005 ve společenském sále velvyslanectví.

foto: L. Bábíček    Přejeme hodně zdraví a sil
Začátkem května se dožívá významného životního jubilea místopředsedkyně Českého spolku Bratislava Ing. Hana Husenicová (3. května 1940 Praha). V Bratislavě žije od ukončení Vysoké školy železniční v Praze, kdy nastoupila u Správy východní dráhy ČSD v Bratislavě, později pracovala ve Výzkumném ústavu dopravním a jako náměstkyně ředitele v Ústavu cestného hospodárstva. Po odchodu do důchodu se aktivně zapojila do krajanských aktivit, v letech 2006–2016 byla předsedkyní Českého spolku Bratislava. Za svou práci byla oceněna v roce 2014 na konferenci „Krajané a čeština“ v Praze (její vystoupení pod názvem „Jak udržet češtinu“ je na stránce konference (v pdf)). Český spolek Bratislava jí v květnu 2018 udělil čestné členství. Přejeme jí hodně zdraví a úspěchů.

foto: ČB    Kapelník, skladatel a filatelista
Štábní kapitán Antonín Motal (7. května 1875 Kojetín – 9. dubna 1934 Brno) ve 14 letech nastoupil k vojenské hudbě v Olomouci, později sloužil ve Vídni, v Záhřebu a dalších městech. V dubnu 1921 se stal kapelníkem 17. pěšího pluku v Trenčíně, kde se zapojil do kulturního života, byl spoluzakladatelem klubu filatelistů a až do roku 1933 vedl lázeňský orchestr v Trenčianských Teplicích. O historii filatelie v regionu psala Česká beseda o něm psala v č. 10/2000.

foto: frenstat.info    Významný český indolog se narodil v Košicích
Indolog a překladatel PhDr. Dušan Zbavitel, DrSc. (7. května 1925 Košice – 7. srpna 2012 Praha) se sice narodil na Slovensku, kde jeho otec prof. Alois Zbavitel působil jako školní inspektor, pocházel však z Frenštátu pod Radhoštěm. Absolvent gymnázia ve Valašském Meziříčí po válce studoval v Praze, kde se kromě několika cizích jazyků specializoval na sanskrt, bengálštinu a další indické jazyky. Přeložil a napsal přes dvě stě knih, za více z nich získal i zahraniční ocenění.

B. Štiavnica    Kněz a pedagog působil v Banské Štiavnici, Lučenci a Bratislavě
Kněz a pedagog Štěpán Bolemann (9. května 1795 Jestřebí v Podkrkonoší – 12. července 1882 Prešpurk) byl synem evangelického faráře, který působil v horních Uhrách. Po studiích v Banské Štiavnici a teologie v Bratislavě a Tübingenu, působil jako vychovatel, od roku 1815 jako středoškolský pedagog v Lučenci, Banské Štavnici a Bratislavě. Kromě teologických a jazykovědných úvah psal i básně.

UKB    Slovenské stopy zapomenutého právníka
Právník prof. JUDr. Zdeněk Peška (9. května 1900 Praha – 23. listopadu 1970 Praha) studoval právo v Praze, Štrasburku, Paříži a Londýně a patřil k předním odborníkům na ústavní právo, psal vysokoškolské učebnice, věnoval se i problematice národnostních menšin. V roce 1926 byl jmenován docentem Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě a v roce 1934 řádným profesorem. Koncem 30. let se musel vrátit do Prahy, kde sa zapojil do odboje, ale v prosince 1939 byl zatčen gestapem. Po válce začal spolupracovat s národními socialisty a byl odsouzen v procesu s Miladou Horákovou na 25 let žaláře (jedním z prokurátorů byl jeho bratislavský žák Juraj Vieska), propuštěn byl na amnestii v roce 1960.

foto: Lúčnica    Vzpomínka na dirigenta
Dirigent prof. Petr Hradil (29. dubna 1940 Brno – 24. července 2001 Bratislava) po brněnské konzervatoři pokračoval ve studiu na VŠMU do Bratislavy, kde vedl například Pěvecký sbor Lúčnice, dětský pěvecký sbor Slniečko, Miešaný zbor bratislavských učiteľov, Spevácky zbor slovenských učiteľov, působil i v SND a ve Slovenském filharmonickém sboru, kromě VŠMU přednášel na Akademii umění v Banské Bystrici.

Socha v Komárně    Evropský skladatel s moravskými kořeny
Otec hudebního skladatele Franze Lehára (30. dubna 1870 Komárno – 24. října 1948 Bad Ischl, Rakousko) pocházel z Moravy (údajně jeho otcem byl francouzský markýz Le Harde) a v roce 1868 byl jako vojenský kapelník přeložen do Komárna, kde se oženil. Krátce po narození příštího skladatele byl asi na pět let přeložen do Bratislavy. Po prvním vzdělání v Uhrách poslal syna k příbuzným do Šternberka, aby se zdokonalil v němčině. V letech 1882-88 Franz Lehár vystudoval pražskou konzervatoř.

Středověká Trnava    Neúspěch sirotků u Trnavy
Ve dnech 23. až 28. dubna 1430 se mezi Trnavou a řekou Váh odehrálo několik bitev mezi výpravou sirotků, směřujících do Uher, a vojsky Zikmunda Lucemburského, jenž se tehdy zdržoval na hradu Šintava, a jeho spojenců. Sirotčí vojska se dostala do sevření dvou uherských jednotek, jež údajně měly trojnásobnou početní převahu, nakonec však svoje postavení ustála. Velitel sirotků Velek Koudelník z Březnice však zahynul a také značné ztráty nakonec donutily sirotky k návratu na Moravu.

Z. Bochníček    Vzpomínka na dr. Záviše Bochníčka
Astronom RNDr. Záviš Bochníček, CSc. (20. dubna 1920 Praha – 23. února 2002 Bratislava) působil od 1952 na Slovensku, 1956-58 ředitel Astronomického ústavu SAV v Tatranské Lomnici. Věnoval se zejména vývoji hvězd a umělým družicím, byl uznávaným popularizátorem astronomie, je po něm pojmenována planetka 15053 Bochnicek. Patřil k prvním členům nejstaršího krajanského spolku v Bratislavě, úzce spolupracoval s Českou besedouod prvního čísla, dále v č. 2/1995, 3/1996, 3/1997, 4/1999 a 3/2001, věnovala mu také nekrolog.

J. Stuchlik    Průkopník psychoanalýzy prožil dvacet let v Košicích
Profesor Jaroslav Stuchlík (22. dubna 1890 Uhlíře v Podkrkonoší – 8. prosince 1967 Praha) studoval přírodní vědy a medicínu v Curychu a Mnichově. Za I. světové války byl odvelen na neurologickou kliniku ve Vídni, kde se seznámil se S. Freudem. Za první republiky byl téměř dvacet let primářem nervového a psychiatrického oddělení Státní nemocnice v Košicích, jeho metody přebíraly i další čs. nemocnice. Po válce působil krátce v Bratislavě, poté v Plzni, ale v roce 1949 byl suspendován se zákazem publikování. Uznání se dočkal až krátce před smrtí. Česká beseda o něm psala v č. 9/2003, 9/2005 a 1/2005.

kniha    První ředitel pražské zoo a Tatry
Zakladatel a první ředitel pražské Zoologické zahrady prof. Jiří Janda (24. dubna 1865 Praha – 25. srpna 1938 Praha) byl původně středoškolským profesorem v českých a moravských městech. V roce 1919 byl jmenován státním konzervátorem ochrany přírody a mimo jiné propagoval vytvoření bilaterálního národního parku s Polskem na území Vysokých Tater. V roce 1928 založil Čs. ornitologickou společnost a jako první předseda vypracoval projekt ptačích rezervací v Tatrách. K obrazovému cyklu malíře Otakara Štáfla (iniciátora a spolutvůrce symbolického hřbitova u Popradského plesa) napsal článek „Savci a ptáci na Tatrách“.

J. Eisner    Průkopník moderní slovenské archeologie
Profesor Jan Eisner (26. dubna 1885 Dolní Bradlo u Chrudimi – 2. května 1967 Praha) se začal nejstarším dějinám, archeologii a lidové kultuře věnovat během studia přírodních věd na pražské univerzitě. Jako středoškolský profesor se po vzniku ČSR dostal i na gymnázium v Martině a Bratislavě, než byl jmenován konzervátorem pravěkých památek na území Slovenska a začal přednášet na Univerzitě Komenského. Podílel se na archologickém výzkumu v Děvíně a Děvínské Nové Vsi.

Chyšky, foto: milevsko.cz    První akademik SAV
Publicista, literární kritik, básník a historik PhDr. h.c. František Votruba (13. dubna 1880 Hrachov Chýšky nedaleko Tábora - 18. listopadu 1953 Bratislava, pseudonym Andrej Klas a další) na počátku 20. století přišel jako pracovník vydavatelství do Ružomberka a krátce na to do Budapešti, kde se stal blízkým spolupracovníkem politika Milana Hodži, u něhož pracoval jako redaktor Slovenského denníku a Slovenského týždenníku, souběžně dopisoval do českých novin. Za první republiky se stal poslancem Národního shromáždění a šéfredaktorem Slovenské politiky, kromě toho vydával řadu dalších titulů (Dennica, Slovenský svet), s manželkou dětský časopis Oriešky, propagoval slovenskou modernu, překládal z více jazyků. Po válce se vrátil na do Bratislavy, pracoval v Ústavu slovenské literatury a krátce před smrtí se stal prvním akademikem SAV.

obal knihy    Slovenský básník z Valašska
Básník a představitel slovenské literární moderny Ivan Gall (vl. jm. Jan Halla, 14. dubna 1885 Vsetín - 26. května 1955 Praha) vyrůstal v Martině, studoval ve Valašském Meziříčí, Místku a práva v Praze. Většina jeho slovensky psaných sbírek vyšla před první světovou válkou, za první republiky pracoval na Ministerstvu pro správu Slovenska, od r. 1925 byl županem Pohronské župy ve Zvolenu, od 1929 působil na referátu školství a osvěty Zemského úřadu v Bratislavě. Po vypovězení ze Slovenska koncem 1938 se usadil v Praze.

Keblov    Iniciátor sirkárny Smrečina
Pedagog a konstruktér profesor Ing. František Setnička (17. dubna 1910 Keblov u Vlašimi – 9. dubna 1998 Zvolen) vystudoval ČVUT v Praze, po válce byl vyslán modernizovat dŕevařský průmysl na Slovensku, napřed v Drevokombinátu Košice, v 50. letech inicioval vznik Smrečiny Banská Bystrica, od 1954 přednášel na VŠLD ve Zvolenu (1969-71 rektor), autor odborných článků a skript.

ČC    Jubileum Českého centra
Divadelním představením D. Fišerové „Náhlé neštěstí” zahájilo 18. dubna 1995 svoji činnost České centrum v prostorech V-klubu na Nám. SNP v Bratislavě. V březnu 2001 se přestěhovalo do vlastních prostor v budově velvyslanectví na Hviezdoslavově nám., od léta 2005 se přesunulo do Košic a později se zase vrátilo do Bratislavy. Na konci roku 2019 České centrum převzalo do správy nový Český dům v Bratislavě. O záměrech bratislavského ČC psala jeho první ředitelka Jiřina Hůlková v ČB 3-4/1995.

foto: uniba.sk    Nežádoucí rektor univerzity
Prof. MUDr. Jan Lukeš (19. dubna 1885 Kralupy nad Vltavou - 14. května 1958 Brno) vystudoval medicínu v Praze a Vysokou školu zvěrolékařskou v Brně, kde po válce působil. V letech 1925 až 1938 byl profesorem všeobecné a exeperimentální patologie LF Univerzity Komenského v Bratislavě, koncem 20. let jejím děkanem a proděkanem. V r. 1938 byl jmenován rektorem UKo, ale koncem roku byl odvolán. Za války byl lékařem v Uherském Hradišti a ve Zlíně, po válce přednášel na Masarykově univerzitě v Brně.

foto: Ing. L. Bábíček    Vzpomínka na T. G. Masaryka
Jen nevelké množství krajanů a veřejnosti si přišlo 7. března 2020 uctít památku prvního československého prezidenta k jeho pomníku na Náměstí T. G. Masaryka v Bratislavě, a to přestože byla sobota a že organizátoři – Městská část Bratislava – Staré Město a Velvyslanectví ČR – slíbili rozšíření programu o vystoupení pěvěckého sboru. I mnozí z přicházejících se pro jistotu ubezpečovali, zda vzpomínkové shromáždění nebylo z důvodu preventivních epidemiologických opatření zrušeno… (celá fotoreportáž zde). Snímky z dalších aktivit najdete v našem fotoarchivu.

logo    Podporujeme možnost distanční volby
Vážení krajané, obracím se na vás jménem iniciativy Chceme volit distančně, která vznikla v srpnu 2019 s jediným cílem: Podpořit nově vznikající zákon, který umožní českým občanům v zahraničí volit distančně…“, oslovila Český spolek Bratislava paní Dagmar Straková, ředitelka České školy bez hranic z Bruselu a zakladatelka iniciativy na podporu zákona o distanční volbě. Jak uvádí autoři iniciativy, Česká republika je jedna z posledních zemí Evropské unie, ve kterých není možno volit ve volbách distančně tradiční cestou - dopisem zaslaným poštou - ani digitálně. Důsledkem toho statisíce občanů ČR, kteří by chtěli volit, nevolí, protože je to pro ně prostě a jednoduše časově i technicky příliš náročné. ČSB tuto iniciativu podpořil, zejména ve prospěch krajanů na celém Slovensku.

foto: Ing. L. Bábíček    Dojmy z Malajzie
Cyklus Kulturních večerů v roce 2020 otevřel v úterý 28. ledna tajemník výboru ČSB Jiří Výborný, který všem přítomným popřál hodně zdraví a úspěšný rok, a odevzdal slovo dalšímu členu výboru Ing. Jaroslavu Knížovi, který připravil besedu na téma „Náš člen po návratu z Malajzie“. Vysvětlil, že díky svému synovi a jeho rodině strávil s nimi dva týdny na ostrově Lankgawi, kde se jeho syn Peter zúčastnil v říjnu 2019 běhu Ironman a kde se mu podařilo ve své kategorii vybojovat umístění na prestižním stejnojmenném závodě na Havaji letos v říjnu… (celá fotoreportáž zde). Snímky z dalších aktivit najdete v našem fotoarchivu.

Cyril a Metoděj na obraze A. Muchy 1886    Výročí svatého Metoděje
Arcibiskup moravský Svatý Metoděj (813 nebo 815 Soluň – 6. dubna 885 Velehrad?) se svým mladším bratrem Konstantinem (827 Soluň – 14. února 869 Řím) byl vyslán byzantským císařem Michalem III. na pozvání velkomoravského knížete Rostislava šířit křesťanství. Spolu vytvořili nejstarší slovanské písmo hlaholici, položili základy staroslověnské liturgie. Do 19. století se jejich památka připomínala 20. března, podle legendy však na Velkou Moravu dorazili 24. května 863 (11. května podle juliánského kalendáře), až při příležitosti tisicíletí jejich příchodu papež Pius IX. určil jejich svátek na 5. července.

busta v areálu univerzity    Zakladatel veterinární anatomie na Slovensku
Profesor MVDr. Petr Popesko, DrSc., (6. dubna 1925 Praha – 20. července 1993 Spišské Podhradie) přišel na Slovensko s rodiči a po studiu na gymnáziu v Kremnici vystudoval Vysokou školu veterinární v Brně. Po promoci odešel na doporučení svého profesora na vznikající Vysokou školu veterinární do Košic (dnes Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie), kde působil jako profesor anatomie, histologie a embryologie, a stal se zakladatelem veterinární anatomie na Slovensku.

Grassalkovičův palác    Kapelník knížete Grassalkoviče v Bratislavě
Když hudební skladatel a slavný tympanista Jiří Družecký (Georg Druschetzky 7. dubna 1745 Jemníky u Slaného – 21. června 1819 Budapešť) to dotáhl ve vojenské kapele až na kapelníka, odešel z vojenské služby a založil hudební vydavatelství v Linzi, odkud ho osud zavedl do Vídně a několik let působil jako kapelník u knížete Grassalkoviče v Pressburgu.

J. Kadavý    Autor první slovenské čítanky
Pedagog, sběratel, hudebník a vydavatel Jan Kadavý (8. dubna 1810 Jestřabí v Podkrokonoší – 11. srpna 1883 Martin) studoval slovanské dějiny a literaturu i v Trnavě, Bratislavě a Modře, kde se stal velkým obdivovatelem Jana Kollára. Ten ho už jako učitele s praxí v Praze, Jičině a dalších místech v r. 1839 doporučil do evangelické školy v Budapešti. Kromě spisů na téma vzájemnosti slovanských národů (Wzájemnost we přikladech mezi čechy, morawany, slowáky, slezáky i lužičany) vydával a šířil v českých zemích knihy slovenských autorů, mj. editor první notované sbírky slovenských lidových písní. Později sám psal ve štúrovské slovenštině, postupně působil v Liptovském Mikuláši, Ľupči, Ružomberku až se usadil v Martině, kde dirigoval Slovenský spevokol a byl jedním z prvních členů Matice slovenské.

foto: SND    40 let dirigentem opery SND
Hudební skladatel a dirigent Gerhard Auer (9. dubna 1925 Náchod – 22. listopadu 2002 Bratislava) ve studiu hudby po válce pokračoval v Drážďanech a v r. 1947 absolvoval bratislavskou Státní konzervatoř, kde následně hrál v ochestru SND a působil jako korepetitor. V letech 1950 až 1990 byl dirigentem opery SND, vyučoval na VŠMU a konzervatoři.

ČC    Obrana Českého centra tehdy nepomohla
Dne 12. dubna 2005 výbor bratislavské RO ČSnS zaslal dopis generálnímu řediteli Správy českých center v Praze s protestem proti rušení prostor Českého centra v budově velvyslanectví v Bratislavě (slavnostně otevřené v březnu 2001). Bez odpovědi se od léta 2005 ČC přesunulo do budovy bývalého generálního konzulátu ČR v Košicích. I když se po čase kancelář ČC vrátila do budovy velvyslanectví (původní knihovna českého tisku a literatury však zmizela do nenávratna), krajané v Bratislavě si od té doby na své programy pronajímají komerční prostory (sál Unie žen Slovenska, od 2006 sál Csemadoku). Na konci roku 2019 České centrum převzalo do správy nový Český dům v Bratislavě.

ČSFR    Výročí sporů o „pomlčku“
Zákon z 29. března 1990 určil de facto dva nové názvy naší republiky: v českých zemích a zahraničí se měl používat název Československá federativní republika, ale na Slovensku se spojovníkem Česko-Slovenská federatívna republika. To vyvolalo vlnu nespokojenosti v obou částech federace, označovaný jako „boj o pomlčku“. Novela zákona z 20. dubna 1990, kterou se federální shromáždění dohodlo na novém názvu Česká a Slovenská Federativní republika, situaci částečně upokojila, tzv. „boj o pomlčku“ však předznamenal vývoj událostí, jež vedly k tomu, že nový název společného státu platil jen do konce roku 1992.

J. Wolker    Mladý talent se neúspěšně léčil v Tatrách
Básník Jiří Wolker (29. března 1900 Prostějov – 3. ledna 1924 Prostějov) byl jako představitel proletářské poezie jedním z nejvýraznějších básníků na počátku 20. let 20. století. V Praze, kde studoval práva, navštěvoval i přednášky na filozofické fakultě, byl členem uměleckého hnutí Devětsil a aktivním účastníkem kulturního života. V dubnu 1923 mu diagnostikovali tuberkulózu, v červnu odjel do sanatoria v Tatranské Poliance, odkud ho tři dny před smrtí převezli do rodného města (viz Česká beseda č. 3/2000 a 1/2001.

V. Šebor    Stopy architekta najdeme po celém Slovensku
Architekt Vojtěch Šebor (29. března 1890 Poděbrady – 27. dubna 1968 Poděbrady) působil ve 20. a 30. letech na bratislavském Ministerstvu veřejných prací, jeho prvním projektem byl komplex obytných budov na rohu Vajnorské a Trnavské ul. v Bratislavě s rondokubistickými prvky. Po celém Slovensku zanechal množství škol, ale i kasárna nebo zotavovnu (Počúvadlo). Z dalších budov uveďme například Městský dům v Trenčíně (dnes radnice), v Banské Bystrici vysílač T. G. Masaryka na vrchu Laskomer, interiéry hotelu Hviezdoslav na Štrbském Plesu, další zmiňují články v České besedě č. 6/2000 a 4/2003. V roce 1939 se musel vrátit do Poděbrad.

pamětní razítko    První lázeňský lékař v Piešťanech
Lékař a balneolog MUDr. František Ernest Scherer (1. dubna 1805 Blatná – 16. března 1879 Piešťany) se po studiu lékařství a farmacie ve Vídni a dvouleté praxi usadil v Piešťanech, kde se stal prvním lázeňským lékařem, založil Vojenský lázeňský ústav a tradici protirevmatické léčby, kterou propagoval i v zahraničí v knize Die heissen Quellen und Bäder zu Pöstény in Ungarn. Medailon mu věnovala Česká beseda v č. 7-8/1999.

Košice    Zakladatel Musica iuvenalis
Hudební pedagog a dramaturg Jan Grünwald (1. dubna 1920 Brno – 18. července 1978 Beskydy) spojil svůj život od r. 1946 s Košicemi, kde byl sbormistrem a později i dramaturgem opery a baletu, dále ředitelem Lidové školy umění (dnes ZUŠ M. Hemerkovej), při níž založil Mládežnický smyčcový orchester Musica Iuvenalis. Kromě dramaturgie opery a baletu se věnoval také překladům operních libret a tvorbě scénické hudby.

Bratislava    Všestranný kulturní pracovník
Obchodník a vydavatel Bohuslav Bezděk (1. dubna 1880 Uherský Ostroh - 11. srpna 1955 Bratislava) si v Bratislavě otevřel obchod s knihami, keramikou a vyšívkami, později majitel vydavatelství a galerie, vyučoval společenskou výchovu, propagoval turistiku, po 2. světové válce pracoval v Městském muzeu.

J. Šnejdárek    Čestný občan města Zvolen
Generál Josef Šnejdárek (2. dubna 1875 Napajedla - 13. května 1945 Casablanca, Maroko) organizoval čs. legie ve Francii, po válce vedl boje na Slovensku proti maďarským oddílům a v letech 1925-32 byl zemským vojenským velitelem na východním Slovensku a Podkarpatské Rusi. V roce 1934 mu bylo uděleno čestné občanství Zvolena. Byl také iniciátorem prvního památníku M. R. Štefánikovi na místě letecké tragédie v Ivance při Dunaji.

Pamětní tabule    Výročí Jaroslava Kaisera
Spisovatel, překladatel, textař a učitel Jarko Elen (vl. jm. Jaroslav Kaiser, 5. dubna 1895 Komárov u Berouna – 20. dubna 1978 Bratislava), nedokončil vysokoškolské technické studium v Praze a v r. 1919 (zřejmě i pod vlivem tvorby oblíbeného básníka A. Heyduka) odešel na Slovensko, kde pracoval nejdříve v železárnách, později jako učitel ve Spišské Nové Vsi, Topoľčanech, Seredi, Komárně, Ľubietové, Martině, v letech 1928-38 byl ředitelem měšťanky v Senci, později v Bratislavě. Od začátku pobytu na Slovensku psal pod pseudonymem Jarko Elen do literárních časopisů básně, povídky i dramatické žánry, později se začal věnovat jako překladatel i autor zejména libretám k operám, operetám a zpěvohrám, napsal a přeložil i několik set textů k tanečním písním.

foto    Vítězslav Hálek a Slovensko
Básník, novinář, prozaik a literární kritik Vitězslav Hálek (vl. jm. Vincenc, 5. dubna 1835 Dolínek u Kralup nad Vltavou – 8. října 1874 Praha) působil jako domácí učitel, než se začal plně věnovat literatuře a kulturní činnosti. Pobyt na Slovensku ho inspiroval k veršům v povídce Goar a zejména dílu Děvče z Tater. Ještě více byl spojen ze Slovenskem jeho syn Ivan, oběma věnovala Česká beseda vzpomínku v č. 4/2005.

foto    Velitel slovenských dobrovolníků
Důstojník a člen Slovenské národní rady Bedřich Bloudek (24. března 1815 Křižanov u Brna – 11. srpna 1875 Glina, jižně od Záhřebu, dnes Chorvátsko) pocházel z rodiny obchodníka, v rakouské armádě dosáhl hodnosti poručíka. V roce 1848 se v Praze zúčastnil Slovanského sjezdu, kde se seznámil s Ľ. Štúrem aj.M. Hodžou, kteří nabídli pomoc slovenských dobrovolníků vídeňskému dvoru proti maďarskému povstání v očekávání naplnění slovenských požadavků. Na jejich podnět se účastnil jednání a náboru dobrovolníků, s nimiž 18. září 1848 vstoupil na území dnešního Slovenska, kde se však nenaplnila místní podpora, a tak po několika potyčkách s uherskými jednotkami se 28. září 1848 stáhl zpět na Moravu a sbor rozpustil. V listopadu ho však pověřilo vojenské velení ve Vídni velením jednotky slovenských dobrovolníků s podporou císařských vojsk, s níž porazil uherské jednotky u Budatína a obsadil několik měst, na jaře 1849 v důsledku únavy a nespokojenosti s disciplínou, kterou prosazoval, se však při návratu na Moravu většina sboru rozutekla. V rakouské armádě dosloužil do hodnosti podplukovníka.

Morava    Architekt mezinárodního jména
Architekt a urbanista Ing. arch. Bohuslav Fuchs (24. března 1895 Všechovice u Bystřice pod Hostýnem – 18. září 1972 Brno) patřil mezi přední představitele funkcionalizmu. Vypracoval regulační plány řady měst (např. Brna, Luhačovic, Jihlavy, centra Prahy), na Slovensku zanechal svoji stopu na třech desítkách projektů od pomníku legionářům v Nových Zámcích nebo činžovních domů v Bratislavě až po vrcholná díla, za něž jsou označovány zotavovna Morava v Tatranské Lomnici a koupaliště Zelená žaba v Trenčianských Teplicích. Česká beseda o něm psala v č. 2/1995 a 1/1998.

pamětní tabule    Autor košické Terasy
Architekt Berthold Hornug (25. března 1925 Ostrava – 20. března 1997 Edinburgh, Velká Británie) po studiu ČVUT v Praze přijal nabídku podniku Stavoprojekt na výstavbě Košic, přesněji nových sídlišť tehdy zvaných Nové Mesto pro přibližně 45 tisíc obyvatel s využitím nejnovějších poznatků o moderním bydlení s důrazem na občanskou vybavenost a veřejnou zeleň. Významnou měrou se podílel na výstavbě sídlišť Lunik I až VI, po srpnu 1968 emigroval do Velké Británie, kde se podílel na urbanistických plánech Edinburgu, ale I několika měst na Blízkém Východě. Zásluhou košických krajanů mu v létě 2012 na sídlišti Terasa odhalili pamětní tabuli.

averz    Národohospodář, horolezec a slovakofil
Bankéř a politik Rudolf Pilát (26. března 1875 Bavorov – 18. října 1946 Praha) jako vášnivý horolezec pobýval ve Vysokých Tatrách už před I. světovou válkou a horní Uhry ho už tehdy zajímali i z národohospodářského hlediska. V letech 1918-20 zatupoval Slovensko v Revolučním národním shromáždění. V roce 1924 byl spoluzakladatelem Klubu alpistů a jeho dlouholetým vedoucím funkcionářem. Ve 30. letech vydal knihu „Uherské Slovensko a český kapitál“.

S. Holeček: Ze Slovenska    Krajinář učil v Liptovském Mikuláši
Malíř a grafik Stanislav Holeček (16. března 1900 Kročehlavy, dnes Kladno – 25. března 1976 Praha) po studiích na Uměleckoprůmyslové škole v Praze učil na gymnáziu v Liptovském Mikuláši, kde se jeho celoživotní láskou staly Vysoké a Nízké Tatry. Kromě krajinářské tvorby se věnoval i figurální malbě. Po odchodu ze Slovenska učil ve Slaném. Česká beseda o nľm psala v č. 5/1998 a 2/2005.

foto: SND    Dlouholetý dirigent SND
Dirigent, sbormistr a hudební pedagog Adolf Vykydal (21. března 1930 Biskupice u Jevíčka – 8. dubna 2009 Bratislava) po skončení brněnské konzervatoře pokračoval ve studiu dirigování u Václava Talicha na VŠMU v Bratislavě, kde už během studia hrál v orchestru SND pod vedením Zdeňka Chalabaly. Od konce 50. let až do odchodu do důchodu dirigoval operu a balet SND, souběžně se věnoval i pedagogické práci, následně i Státní opeře v Banské Bystrici a Piešťanskému lázeňskému orchestru.

Nitra    Moravský varhanář v Nitře
Hudební mistr a zručný řemeslník Otakar Važanský (22. března 1890 Ždánice u Kyjova - 2. prosince 1979 Nitra) zasvětil život varhanám a po vyučení v Budapešti a ve Vídni se v roce 1920 usadil v Nitře, kde se ze začátku věnoval obchodu s klavíry, později svoji dílnu rozšířil o výrobu a opravy varhan, postavil na 80 nových nástrojů i pro některé nitranské kostely, další desítky rekonstruoval.

TGM    „Naše velikost je měřena nejen našimi činy“
Touto myšlenkou nazval svoji stať ke 170. výročí narození T. G. Masaryka náš bratislavský krajan Miloš Hovorka (článek zde). V minulosti už přispěl na náš web článkem ke 159. výročí Alfonze Muchy.

foto z pozvánky    Výstava „Dymová hora“
České centrum a Muzeum mesta Bratislavy zve na výstavu Dýmová hora. Umělec, skrytý pod pseudonymem Epos 257 na ní zachytil příběh lidí bez domova na Třebešíně na pražské periferii a zamýšlí se nad širšími souvislostmi lidských osudů i hledání řešení této komplikované problematiky. Výstava alézt do křoví a ocitnout se uprostřed skryté periferie. Jedno takové místo se nacházelo v Praze na Třebešíně, kterému jeho obyvatelé říkali Dýmová hora. Výstava v prostorách Staré radnice je otevřena do 26. dubna od úterý do neděle od 10 (v sobotu a neděli od 11) do 18 hod. V úterý 18. února a 21. dubna večer je připravena komentovaná prohlídka za účasti autorů výstavy.

foto z pozvánky    Svět(y) Boženy Němcové
České centrum zve na program „Science Café s Magdalénou Pokornou: Svět(y) Boženy Němcové“. Uskuteční se ve čtvrtek 12. března 2020 v 18 hod. v Lab.Cafe na Náměstí SNP 25 v Bratislavě (celá pozvánka zde).

F. Malý: Surrealistická kompozice    Malíř a textilní výtvarník
Malíř, grafik a scénický výtvarník František Malý (10. března 1900 Litomyšl – 22. června 1980 Brno) působil v letech 1921-38 v Bratislavě na Škole uměleckých řemesel jako vedoucí gobelínových dílen, později umělecký vedoucí podniku Detva – československý lidový průmysl, souběžně vedl večerní kurzy uměleckých řemesel, spolupracoval s řadou čs. divadel. Byl členem Umělecké besedy slovenské a spoluautorem první surrealistické výstavy v Bratislavě 1936. Po r. 1938 odešel na Školu uměleckých řemesel do Brna. Česká beseda ho zmínila v č. 7-8/1999 a 2/2005.

J. Vajdl    Vzpomínka na Josefa Vajdla
Zakladatel a dlouholetý předseda českého spolku v Martině Josef Vajdl (13. března 1925 Brozánky u Mělníka – 15. května 2007 Martin) celý život pracoval ve zdravotnictví a na Slovensko do Martina přišel v roce 1980 jako vdovec za svou druhou manželkou. Po založení Českého spolku na Slovensku se jeho zásluhou v roce 1994 vytvořila regionální organizace ČSnS v Martině. Smyslem celého jeho snažení bylo udržovat tradice svého mateřského jazyka, národa a jeho kultury, sounáležitosti obou národů i po rozdělení Československa. Archiv České besedy ho připomíná v č. 3/1998, 10/1998, 3/2003, 4/2005 a 6/2007.

KPČK    Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve v březnu na dvě své akce: v úterý 3. března v 16 hod. bude v kině Mladosť (Hviezdoslavovo nám.) promítat film „Romance pro křídlovku“ z roku 1966 jako vzpomínku na bývalého předesedu KPČK a herce Jaroslava Rozsívala a při příležitosti 110. výročí narození Františka Hrubína. V úterý 17. března bude také v 16 hod. v sále Csemadoku (Nám. 1. mája 10-12) následovat přednáška PhDr. Vojtecha Čelka z Prahy, věnovaná 200. výročí narození Boženy Němcové. Kompletní program a další informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.

foto: Ing. L. Bábíček    Hudební večer v březnu opět s Burčáky
Na úterý 31. března v 17 hod. připravil ČSB tradiční Hudební večer s lidovou hudbou Burčáci z Uherského Hradiště, jež připomene masopustní tradice na Slovácku (viz fotografie z loňského vystoupení).

fotokopie potvrzené objednávky sálu    Odsuzujeme hanebný čin Klubu občanů ČR
Český spolek Bratislava (ČSB) byl přinucen zrušit přednášku ke 170. výročí narození T. G. Masaryka avizovanou na 25. února, protože správce budovy už rezervovaný sál v daném termínu poskytl jinému subjektu. O souvislostech celého incidentu tajemník ČSB Mgr. Jiří Výborný uvedl: „Přednášku PhDr. Dagmar Hájkové, PhD. z pražského Masarykova ústavu Akademie věd ČR jsme domlouvali více než rok a považovali jsme to za důstojný příspěvek k 170. výročí narození prvního československého prezidenta, jež si zanedlouho připomeneme. Rezervaci sálu jsme měli písemně potvrzenu od začátku prosince, o připravované přednášce jsme naše členy a prostřednictvím této webstránky i širší veřejnost informovali v polovině ledna… (celý text prohlášení zde).

foto    Vzpomínkové shromáždění ke 170. výročí T. G. Masaryka
České centrum, Velvyslanectví ČR a Mestská časť Bratislava – Staré Mesto zvou v sobotu 7. března 2020 v 15 hodin na vzpomínkové shromáždění na prvního československého prezidenta při příležitosti 170. výročí jeho narození. Na Náměstí T. G. Masaryka v Bratislavě vystoupí Smíšený sbor Církevní konzervatoře s dirigentem Róbertem Tišťanem a dechovka Bílovčanka (celá pozvánka zde).

obal    Autor Rozpustilého průvodce po Vysokých Tatrách
Redaktor, romanopisec, básník a dramatik Josef Hais Týnecký (2. března 1885 Klatovy – 24. dubna 1964 Praha) vydal v roce 1926 knihu „Rozpustilý průvodce po Vysokých Tatrách“, v níž s humorem až sarkasticky vykreslil atmosféru tehdejších Tater a zejména, jak se tam chovají různí zbohatlíci, kterých přijíždí stále více. Knihu vtipnými alegorickými karikaturami obohatil malíř Otakar Štáfl (iniciátor a spolutvůrce symbolického hřbitova u Popradského plesa).

B. Štiavnica    Sochami ozdobil střední Slovensko
Sochař Dionýz Ignác Staneti (také Stanetti nebo Stanetius, 2. března 1710 Dolní Benešov u Opavy – květen 1767 Kremnica) zanechal o svém pobytu na území horních Uher poprvé zmínku v roce 1741, kdy pracoval na výzdobě piaristického kostela Nejsvětější Trojice a Nanebevzetí Panny Marie v Prievidzi. V roce 1745 se usadil v Kremnici. Jeho tamní dílně jsou připisovány sochy Kalvarie v Banské Štiavnici z let 1745-51, výzdoba dnes už neexistujícího kostela v Kremnici (zbytky oltářní výzdoby jsou tamním Muzeu mincí a medialí). Nejslavnějším jeho dílem sochařská výzdoba trojičních sloupů v Banské Štiavnici a Kremnici z let 1755-62. Další díla zanechal například v Banské Štiavnici (oltář v kostele Nanebevzetí Panny Marie), Žiaru nad Hronom, v obcích Sebechleby, Štiavnické Bane, Nitranské Pravno, Nová Baňa, Hodruša-Hámre, Svätý Anton, Hliník nad Hronom. Česká beseda o něm psala v č. 11/2003 a 9/2005.

J. Zatloukal    Jeden z mnoha českých učitelů
Básník a literární kritik PhDr. Jaroslav Zatloukal (6. března 1905 Opava – 23. září 1958 Brno) jako učitel češtiny a francouzštiny učil v letech 1931-39 na gymnáziu v Bratislavě. Pobyt na Slovensku zasvětil zejména Podkarpatské Rusi, redigoval časopis Podkarpatská revue (1936-39), jeho Podkarpatskoruský žalm zhudebnil Eugen Suchoň do kantáty Žalm zeme podkarpatskej. Po nuceném odchodu ze Slovenska působil na středních školách v Brně, za války byl vězněn v koncentračním táboře.

TGM    Výročí prvního československého prezidenta
Profesor filozofie, politik a československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk (7. března 1850 Hodonín – 14. září 1937 Lány) po vypuknutí I. světové války zůstal v zahraničí, kde založil Národní radu československou, která 18. října 1918 vydala Deklaraci nezávislosti Československa. Od října 1918 byl opakovaně zvolen prezidentem ČSR, 14. prosince 1935 abdikoval. ČB o jeho životě a díle psala např.: v č. 3/1996, 10/1996, 7-8/1999, 3/2000, 10/2001, 7-8/2003, 5/2004, 3/2005, 7-8/2005 a 7/2007, viz také fotoreportáže z loňské vzpomínky nebo pojmenování bratislavského náměstí.

obal knihy    Zasvětil život horám i vodě
Fotograf, mistr sportu, publicista a pracovník TANAP Luboš Brchel (7. března 1920 Kladno – 31. října 1981 Radvaň nad Dunajom) po studiích obchodní akademie pracoval v otcově obchodní firmě, ale po jejím znárodnění odešel pracovat do TANAP, kde se také stal dobrovolným záchranářem Horské služby. K horám měl blízko: do roku 1953 byl členem čs. reprezentace ve sjezdovém lyžování a zúčastnil se ZOH 1948 ve švýcarském St. Moritz. Tatrám věnoval množství článků, fotografií, pohlednic, propagačních materiálů. Patřil k průkopníkům kajakářství na Slovensku, při splavu Malého Dunaje však tragicky zahynul.

M. Šimečka    Filozof a disident
Filozof a literární kritik Milan Šimečka (7. dubna 1930 Bohumín – 23. září 1990 Praha) po studiích v Brně a krátké pedagogické praxi v Kroměříži od roku 1954 přednášel marxizmus-leninizmus na Komenského univerzitě v Bratislavě a později na VŠMU. V r. 1968 byl vyloučen z KSS, pracoval v dělnických povoláních a byl vězněn. Po r. 1990 byl poradcem prezidenta V. Havla.

foto: Muzeum Nová Paka    Profesionalizoval SND v Bratislavě a Košicích
Podnikatel a herec Antonín Drašar (8. března 1880 Studénka – 16. prosince 1939 Praha), začínal jako obchodní cestující, ale láska k divadlu ho pŕivedla k ostravskému souboru, jehož se stal postupně správcem, následně 1921-31 řídil České divadlo v Olomouci. Od roku 1931 se po smrti Oskara Nedbala ujal vedení SND, v němž oddělil (1932) slovenský činoherní soubor od českého a angažoval řadu slovenských operních zpěváků i činoherních herců, čím urychlil profesionalizaci slovenského divadla. V r. 1937 otevřel Východoslovenské národní divadlo v Košicích jako filiálku SND s vlastním činoherním a operetním souborem. V r. 1938 musel Slovensko opustit.

J. Plavec    Skladatel začínal jako učitel hudby v Bratislavě a Ružomberku
Profesor hudby, skladatel, sbormistr a muzikolog PhDr. Josef Plavec, DrSc. (8. března 1905 Heřmanův Městec – 29. června 1979 Praha) vystudoval pražskou konzervatoř u J. B. Foerstera. Po r. 1930 působil jako učitel hudby na gymnáziích v Praze, Bratislavě a Ružomberku. Kromě pedagogické práce a aktivní činnosti sbormistra složil a upravil řadu písní, dvojzpěvů a sborových skladeb, ale i kantáty, melodramata, komorní a symfonická díla.

foto: ČB    Výročí filatelie v Trenčíně
I když počátky filatelie v Trenčíně sahají ještě do konce 19. století, o založení prvního klubu filatelistů v březnu 1925 se zasloužili zejména čeští příslušníci armády, poštovní pracovníci, železničáři a pedagogové. O historii filatelie v regionu psala Česká beseda psala v č. 10/2000.

z knihy    Významný prešpurský tiskař a vydavatel
Tiskař a později i vydavatel Karel Kašpar Snížek (Karl Gaspar) pocházel z Kutné Hory a zemřel v roce 1832 v Prešpurku. Z jeho života víme jen to, že v roce 1809 převzal v Prešpurku na Ventúrské ul. č. 9 tiskárnu od syna jejího zakladatele Františka Augustina Patzko (Packa?, okolo 1730 Olomouc – 22. ledna 1799 Bratislava) a hned následující rok 1810 byl přijat za bratislavského měšťanostu. Pod jeho vedením tiskárna úspěšně pokračovala v tradici svého zakladatele, vydávala knihy, kalendáře, noviny, časopisy, obchodní i úřední listiny.

fotokopie potvrzené objednávky sálu    Přednáška v úterý 25. 2. nebude!
Bez ohledu na celoroční objednávku (z 1.12.2019 viz foto) správce budovy Csemadok přidělil společenský sál v termínu úterý 25. února jinému subjektu. Svůj omyl sice přiznal, ale nenapravil ho, proto se Výbor Českého spolku Bratislava na mimořádném setkání v pátek 21. 2. rozhodl avizovanou přednášku zrušit. Z tohoto důvodu se omlouváme všem zájemcům o nové poznatky a souvislosti o životě a díle prvního čs. prezidenta, jež se objevily v souvislosti se 100. výročím vzniku ČSR, a zvláště se velice omlouváme PhDr. Dagmar Hájkové, PhD., z Masarykova ústavu Akademie věd ČR, která projevila ochotu se o tom se zájemci v Bratislavě podělit.

Český ples v Bratislavě    Tradice českých plesů na Slovensku
První český ples v Bratislavě uspořádali krajané z místní RO ČSnS 25. února 1995 v divadelní kavárně Olympia, ale po deseti letech v v konkurenci množství jiných plesových akcí v hlavním městě z důvodu klesajícího zájmu a finanční ztráty zanikl (Česká beseda přinesla o dvou ročnících informaci v č. 4/2002 a 3/2003). Všeobecně první český ples uspořádali krajané ze Spolku Čechů na Slovensku v Košicích 8. dubna 1994. I zásluhou výrazné podpory generálního konzulátu, města a kraje se záhy stal prestižní společenskou událostí, jejíž tradice trvá dodnes. Od r. 1998 se Český ples konal také ve Zvolenu.

foto: racaweb.sk    Cyklistická legenda
Všestranný cyklista Vlastimil Růžička (27. února 1925 Louny – 29. března 1985 Bratislava) se věnoval závodní cyklistice, v níž vyhrál několik etap Závodů míru a pětkrát byl členem vítězného družstva ČSR, ale i dráhové cyklistice a cyklokrosu, v němž dosáhl titul mistra republiky. Ve 14 letech s rodinou přijel do Rače, kde se musel během války pro svůj původ ukrývat a na konci války byl zatčen. Mezi prvními vyzkoušel v r. 1952 dnes už neexistující bratislavský velodrom, jenž po jeho smrti až do úplného zrušení nesl název Cyklistický štadión Vlastimila Ružičku.

foto: hacky.cz    Vedoucí osobnost slovenské scénografie
Profesor Ladislav Vychodil (28. února 1920 Hačky nedaleko Litovle – 20. srpna 2005 Bratislava) po studiích v Praze a Brně působil tři roky jako scénograf Beskydského divadla v Hranicích na Moravě až se od r. 1945 stal šéfem výpravy v SND. V letech 1953 - 1983 byl také vedoucim Katedry scénografie na Divadelní fakultě VŠMU, později vedl stejnou katedru na pražské DAMU. Stal se vedoucí osobností slovenského divadelního výtvarnictví, vybudoval školu scénografie a jako pedagog vychoval tři generace scénických a kostýmových výtvarníků (viz články v České besedě č. 7-8/2001 a 3/2004.

SND    České začátky SND
Činnost Slovenského národního divadla začala 1. března 1920 operou Hubička Bedřicha Smetany (první slovenskou operou byl až po šesti letech Kováč Wieland od J. L. Belly v nastudování Oskara Nedbala). Na druhý den zahájila činnost činohra hrou bratří Aloise a Viléma Mrštíků Maryša rovněž v podání divadelní společnosti B. Jeřábka z Pardubic. První představení ve slovenštině uvedl tento český soubor v květnu 1920, a to jednoaktovky Jozefa Gregora Tajovského. První slovenští herci do souboru přistoupili až v roce 1921 a prvním slovenským režisérem se stal Ján Borodáč v roce 1924. V roce 1932 se činohra rozdělila na dva soubory – slovenský v čele s J. Borodáčem a původní český pod vedením Viktora Šulce, avšak po vyhlášení autonomie Slovenska, kdy většina Čechů musela Slovensko opustit, zanikl. Balet SND zahájil činnost 19. května 1920 představením Coppélie od Lea Delibese v choreografii Václava Kaliny.

ZÚ    Jedno z výročí odysey Českého centra na Slovensku
České centrum v Bratislavě zahájilo svoji činnost divadelním představením D. Fišerové „Náhlé neštěstí” 18. dubna 1995 v bývalém V-klubu na Nám. SNP v Bratislavě. V březnu 2001 se spolu s velvyslanectvím přestěhovalo do nové budovy zastupitelského úřadu na Hviezdoslavově nám., kde mělo vyhrazeno sál s kancelářemi na 1. poschodí a knihovnu na přízemí (viz ČB č. 10/2000 a 11/2003). Po čtyřech letech však bylo přesunuto do budovy zrušeného generálního konzulátu v Košicích, kde bylo slavnostně otevřeno 23. října 2005. Už bez knihovny se po dvou letech znovu stěhovalo do Bratislavy, kde v historické budově Na vŕšku zahájilo činnost 27. září 2007, ale od 1. března 2010 se už jen kancelář znovu vrátila do budovy velvyslanectví. V závěru roku 2019 České centrum převzalo správu nově otevřeného Českého domu v Bratislavě.

foto    Vzpomínka na Ing. Petra Stahla
„Z oblasti televíznej techniky sa o začiatok farebného vysielania v Slovenskej televízii zaslúžil najmä Peter Stahl,“ napsala TASR v článku, věnovaném 50. výročí prvního barevného televizního vysílání v Československu, jež se uskutečnilo v sobotu 14. února 1970. Bylo to při příležitosti zahájení Mistrovství světa v lyžování ve Vysokých Tatrách (trvalo do 22. 2. 1970). Ing. Petr Stahl (10. října 1930 Praha – 10. července 2016 při autobusové nehodě na středním Slovensku) pracoval v bratislavské televizi jako technik od začátku jejího vysílání, po roce 1970 ji však musel opustit. Patřil také k zakládajícím členům nejstaršího českého krajanského spolku v SR, v čele bratislavského spolku stál v letech 2001–2004.

logo    Vychází Informační bulletin ČSB č. 1 / 2020
„Vážení přátelé, členky a členové Českého spolku Bratislava, milí sympatizanti. Úvodem dovolte ještě jednou Vám všem i Vašim blízkým popřát hodně zdraví a štěstí do nového roku. Do rukou dostáváte první letošní bulletin s předpokládaným programem v prvním čtvrtletí 2020. Věřím, že si z něho vyberete dle svého vkusu a že se spolu uvidíme na našich akcích…“. Těmito slovy začíná Informační bulletin ČSB č. 1/2020, jehož celý obsah si můžete přečíst zde.

Červený kameň    Hrad Červený Kameň dala postavit vdova po českém králi
Hrad Červený Kameň na historické České cestě v Malých Karpatech dala postavit manželka Přemysla Otakara I. Konstancie Uherská (17. února 1180 Ostřihom – 6. prosince 1240 Předklášteří u Tišnova). Jako vdova založila v r. 1233 ženský cisterciácký klášter Porta Coeli, v němž byla nakonec i pochována. Pŕibližně ve stejné době v rámci osídlování neobydlených území podél kupecké stezky Via Bohemica z Čech do Uher dala na svém území postavit hrad Bibersburg/Rothenstein, dnes Červený kameň.

foto    Prešov jí štěstí nepřinesl
Herečka a zpěvačka Zdenka Sulanová (roz. Hrušková, 18. února 1920 České Budějovice – 9. srpna 2004 Cerhonice) se narodila v rodině operního tenoristy a se svým talentem zaznamenala hvězdný nástup už v 17 letech ve filmu Lízin let do nebe (1937). Největší popularitu jí získal film Madla zpívá Evropě (1940), kterým její filmová kariéra skončila a věnovat se chtěla zejména divadlu, ani to jí však politický tlak nedovolil. Po válce krátce žila a hrála v Prešově, kam odešla za manželem, manželství se však po dvou letech rozpadlo. Poté ještě krátce jezdila po koncertech, nakonec se umělecké kariéry musela vzdát.

text na památníku v Komárně    Český král se narodil v Komárně
Král Ladislav zvaný Pohrobek nebo Holec (22. února 1440 Komárno – 23. listopadu 1457 Praha) se narodil po smrti svého otce Albrechta Habsburského, proto mu historické kroniky udělili přívlastek (latinsky Posthumus). Jeho matka byla Alžběta, dcera Zikmunda Lucemburského, jež zařídila, aby byl od r. 1444 uherským a od 1453 i českým králem. Její komorná Helena Kottanerová ukradla v noci z 21. na 22. února na hradu Višegrád královskou korunu, aby mohl být ještě jako novorozeně korunován za uherského krále. V zájmu prosazení dědických práv nezletilého krále přijala do služeb Jana Jiskru z Brandýsa, v zemích Koruny české ho jako správce zastupoval Jiří z Poděbrad.

foto    Zasloužil se o rozvoj Liptova
Komoří a lesní prefekt Johan Anton František Wisner z Morgensternu (asi 9. února 1740 Smržovka/Morgenstern nedaleko Liberce – 25. ledna 1831 Prešpurk/Bratislava) se narodil v rodině vojáka a údajně získal technické vzdělání, jež ho posunulo jako kapitána dělostřelectva do uherských služeb na území dnešního Maďarska, Rumunska a Ukrajiny, kde byl za zásluhy povýšen do šlechtického stavu a v roce 1795 byl ustaven za lesního prefekta v Liptovském Hrádku, kde už následující rok 20. února 1796 zřídil lidovou školu s výukou lesnictví. V následujících letech v ní organizoval i divadelní představení, zasloužil se o výstavbu kostela, v němž organizoval varhanní koncerty, a také o povýšení Liptovského Hrádku na „komorské městečko“. Jeho zásluhou vznikly i první útulny pod Kriváněm a první objekt lázní v Lúčkách.

TGM    170 let od narození TGM
V rámci Kulturních večerů zve výbor ČSB na přednášku PhDr. Dagmar Hájkové z Masarykova ústavu AV ČR „TGM a 100. výročí vzniku ČSR“. Přednáška věnovaná blížícímu se 170. výročí narození prvního československého prezidenta se uskuteční v úterý 25. února v 17 hod. ve společenském sále Csemadoku (viz pozvánky).

ilustrační foto    Varhaník a hudební skladatel
Varhaník a hudební skladatel František Anton Čermák (15. února 1780 Jedlí u Šumperka – 14. května 1856 Malacky) studoval v Olomouci, odkud jeho životní pouť vedla do Trany, kde vstoupil do řádu františkánů, kde si doplnil hudební vzdělání. Později působil také v Bratislavě a v závěru života jako varhaník v Malackách.

MZV    Dopis krajanům Zvláštního zmocněnce pro krajanské záležitosti MZV ČR
Vážení přátelé, milí krajané, dovoluji si Vás pozdravit na začátku roka 2020 a popřát Vám pevné zdravía mnoho pracovních i osobních úspěchů po celý rok,“ píše v úvodu svého dopisu Zvláštní zmocněnec pro krajanské záležitosti Mgr. Jiří Krátký, M.A. (celý text zde) a podrobně se věnuje aktivitám v tomto roce. Dopis poskytla krajanům paní Zuzana Marková z Velvyslanectví ČR v Bratislavě spolu s informacemi a doporučeními MZV ČR v rámci Programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí v r. 2020 (celý text zde).

logo    Hrady a zámky východních Čech
Destinační společnost Východní Čechy, jež zastřešuje turistické aktivity Královéhradeckého a Pardubického kraje představila na veletrhu ITF Slovakiatour v Bratislavě letošní novinky v cestovním ruchu. Z nich nejvýznamnější je propojení 25 hradů a zámků (a dalších 16 v Polsku), nabízejících kromě tradičních prohlídek i další zážitkové aktivity. Některé z nich po rozsáhlé rekonstrukci letos nabídnou nové expozice, například Zámek Pardubice, Zámek Slatiňany nebo Kunětická Hora. První českou „Slow destination“ (pomalý, tedy oddychový turizmus) se stal region Orlické hory a Podorlicko. Trasa „S hlavou v oblacích“ spojuje rozhledny a další zajímavé vyhlídky na Českomoravském pomezí.

obal    Společný „(ne)tradiční“ turistický projekt moravských krajů
Čtyři moravské kraje na veletrhu v Bratislavě představily společnou brožuru „Morava a Slezsko (ne)tradiční“, v níž společně propagují známé i méně známé turistické zajímavosti svých regionů. Brožura vyšla ve verzi česko-polské a anglicko-německé s cílem obeznámit domácí i zahraniční turisty s novinkami a méně frekventovanými historickými a přírodními krásami nebo kulturními programy v Jihomoravském, Zlínském, Olomouckém a Moravskoslezském kraji.

foto z parte    Poslední rozloučení s pplk. PhDr. Karlem Bláhou
S hlubokým zármutkem přijala předsedkyně ČSB oznámení o úmrtí našeho dlouholetého a aktivního člena pplk. PhDr. Karla Bláhy, který nás opustil 27. ledna 2020 ve věku 87 let. Poslední rozloučení s vojenskými poctami bude v pátek 7. února 2020 v 11 hod. v bratislavském krematoriu. Výbor ČSB vyjadřuje jeho blízkým hlubokou soustrast. Čest jeho památce!

Observatoř Skalnaté pleso    Spoluzakladatel slovenské astronomické vědy
Astronom prof. RNDr. Vladimír Guth, DrSc. (3. února 1905 Vrchlabí – 24. června 1980 Praha) se specializoval především na výzkum meziplanetární hmoty. V letech 1951 až 1956 byl ředitelem Observatoŕe na Skalnatém plese, jež se v tom období stala součástí Slovenské akademie věd jako Astronomický ústav, jehož byl prvním ředitelem. Souběžně přednášel na Univerzité Komenského, kde vychoval první generaci slovenských astronomů. V letech 1959-62 byl předsedou Slovenské astronomické společnosti.

KPČK    Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve v úterý 4. února 2020 v 16 hod. do kina Mladosť (Hviezdoslavovo nám.) na hudební promítání filmu Revizor z roku 1933 jako vzpomínka na herečku Zdeňku Baldovou při příležitosti 135. výročí jejího narození. Kompletní program a další informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.

B. Němcová    Božena Němcová a Slovensko
Spisovatelka Božena Němcová (vl. jm. Barbora Novotná, roz. Panklová, 4. února 1820 Vídeň – 21. ledna 1862 Praha) měla ke Slovensku mimořádný vztah, vyplývající z několika pobytů v horních Uhrách (ve Slov. Ďarmotách má pamětní tabuli), který našel odraz v řadě jejích děl (Chyže pod horami, Z Uher, Vzpomínky z cesty po Uhrách, Obrazy ze života slovenského, Kraje a lesy na Slovensku, Slovenské pohádky a pověsti). Podrobněji o ní psala Česká beseda v č. 7/1995, 4/1997, 12/1999, 7-8/2001, 9/2005 (vinobraní) a 2/2006.

R. Slánský    Vzpomínka na Ing. Rudolfa Slánského
Ing. Rudolf Slánský (6. února 1935 Praha – 17. dubna 2006 Praha) ve svém dramatickém životě ovlivněném justiční vraždou otce v r. 1952 vykonával řadu zaměstnání, absolvoval strojní fakultu ČVUT, po revoluci 1989 se dal na dráhu diplomata a v letech 1997 až 2004 byl velvyslancem ČR v SR. S krajanskou komunitou udržoval živé kontakty, několikrát přispěl do České besedy v č. 3/1997, 2/1998, 10/1999, 1/2000, 5/2002, 12/2002, 12/2003 a nekrolog v č. 5/2006.

ČS Liptov    Výročí zrodu českého spolku na Liptově
Dne 7.února 1995 se v zasedačce Městského úřadu v Liptovském Hrádku sešlo 18 občanů české národnosti, aby založili Místní klub (MK) při regionální organizaci (RO) Českého spolku na Slovensku v Žilině (ustavující schůze středoslovenské regionální organizace Spolku Čechů na Slovensku 12. 3. 1994 v Žilině předpokládala vytvoření tří MK v Žilině, Martině a Lipt. Hrádku). Od 1. června 1996 se MK transformoval na samostatnou RO ČSnS Liptovský Hrádok, iniciátorem a prvním předsedou byl Rudolf Litera, po něm byl dlouholetým předsedou Ing. Milan Kudrna. V roce 2005 v souvislosti s rozpadem ČSnS vznikl Český spolek na Liptově, dnes ČS Liptov se dvěma místními kluby v Lipt. Mikuláši a Lipt. Hrádku. O začátcích krajanského hnutí na Liptově psala ČB v č. 11/2004.

SND    Začínala s baletem v SND
Baletní umělkyně a choreografka Růžena Hruzová - Mašková (9. února 1905 Klatovy - 10. listopadu 1975 Stupava) se po studiu v Plzni stala v letech 1922-1933 členkou baletu Slovenského národního divadla v Bratislavě, mezi tím (1924-1927) subretou a tanečnicí ve Středoslovenském divadle. Později vedla soukromou baletní školu v Bratislavě a po válce baletní školy v Trnavě, Trenčíne, Svitu, Galantě, Trenčianských Teplicích a v Bánovcích nad Bebravou, kde vychovala desítky mladých umělců. Do souboru SND přivedla v roce 1928 i svého manžela operního pěvce Zdeňka Hrůzu (1900-1973).

foto: Ing. L. Bábíček    Náš člen po návratu z Malajzie
Na úvod nového roku připravil ČSB v rámci cyklu Kulturních večerů v úterý 28. ledna 2020 přednášku s videoprojekcí Ing. Jaroslava Kníže pod názvem „Náš člen po návratu z Malajzie“. Ing. Kníž už v minulosti vyprávěl krajanům o svých zážitcích v roce 2016 z Afriky (viz fotoarchív) a v roce 2018 z Iránu (viz fotoarchív).

J. Smyčková    Životní jubileum sopranistky SND
Nejnovější číslo časopisu Slovenského národního divadla Portál přineslo pod názvem „Krištálovo čistý soprán“ krátký medailon k životnímu jubileu dlouholeté členky Českého spolku Bratislava Jarmily Smyčkové (viz článek a medailon v ČB). Za dlouholetou práci pro krajanský spolek jí výbor ČSB nedávno udělil čestné členství.

foto: hc.sk    Hudební skladatel a pedagog
Hudební skladatel a pedagog Miloslav Kořínek (29. ledna 1925 Brno – 8. července 1998 Bratislava) vystudoval hru na flétnu, skladbu a dirigování na bratislavské konzevatoři a VŠMU, kde zůstal jako profesor hudební teorie a skladby v letech 1949 až 1985. Napsal dvě opery (např. Išlo vajce na vandrovku) a řadu orchestrálních a komroních skladeb, v nichž se často inspiroval tvorbou básníků (V. Nezval, F. Hrubín, G. Apollinaire, A. Plávka).

logo    Od raket k záchraně životů
Ing. Ondřej Brychta, CSc. (1. února 1930 Brno - 22. července 1993 Brno) původně vystudoval raketovou techniku a v tomto oboru nastoupil do vědecké oblasti v Trenčíně, v polovině 70. let se však začal věnovat umělé ventilaci plic a přišel s řadou vynálezů a kvalitativních vylepšení přístrojů, jež se následně vyráběly v Chiraně Stará Turá a kromě čs. zdravotnictví putovaly do řady zemí světa. Svými technickými vizemi výrazně předběhl dobu.

B. Warchal    Legendární houslista a významná osobnost koncertního umění
Houslista, dirigent, koncertní mistr SF a profesor VŠMU v Bratislavě Bohdan Warchal (27. ledna 1930 Orlová – 30. prosince 2000 Bratislava) po JAMU v Brně v r. 1957 přišel do Bratislavy, kde v roce 1960 (první koncert 11. dubna) založil Slovenský komorní orchestr. Česká beseda s ním přinesla rozhovor v č. 4/1999 (pdf) a nekrolog v č. 1/2001.

Budova bývalého Učitelského ústavu v Prešově    Zakladatel prešovské filharmonie
Houslista a hudební pedagog Josef Brabec (30. ledna 1900 Kladno – 20. prosince 1977 Kladno) působil v letech 1926-38 na Slovensku jako pedagog Učitelského ústavu v Prešově, později ředitel Městské hudební školy, souběžně působil jako sólista košického rozhlasového orchestru. Publikoval články o hudební výchově a příležitostně komponoval (např. Houslovou fantazii na slovenské národní písně), no výraznou stopu zanechal zejména jako organizátor hudebního života na východním Slovensku a zakladatel Prešovské filharmonie (1932–1935), člen klavírního tria a prešovského smyčcového kvarteta. Po nuceném odchodu ze Slovenska působil ve Valašském Meziříčí, v Uherském Brodu, Ostravě a Kroměříži.

foto: hokej.cz    Výročí hokejové rivality
Historicky první zápas v ledním hokeji mezi mužstvy Čech a Slovenska se odehrál 1. února 1940 v Garmisch-Partenkirchenu a družstvo Protektorátu Böhmen und Mähren zvítězilo nad slovenským výběrem vysoko 12:0. Po rozdělení společného státu se první vzájemný zápas odehrál 26. února 1994 na ZOH v norském Gjöviku, i tam české mužstvo zvítězilo 7:1.

zleva: V. Galuška, P. Sobotka a K. Schwarzenberg    Předseda Senátu Přemysl Sobotka mezi krajany
Začátkem února 2005 se v Českém centru v Bratislavě setkala delegace senátorů Senátu Parlamentu České republiky vedená tehdejším předsedou Přemyslem Sobotkou s krajany žijícími na Slovensku. „Neměli bychom zapomenout, kde jsme se narodili, kde máme svoje kořeny,“ uvedl v rozhovoru pro Českou besedu.

foto    Věčný rebel
Publicista, filozof, básník a překladatel Egon Bondy (vl. jménem Zbyněk Fišer, 20. ledna 1930 Praha – 9. dubna 2007) vystudoval filozofii a psychologii na Karlově univerzitě a jméno si změnil koncem 40. let jako nesouhlas s protižidovskými náladami ve společnosti. Celý život spojil se svérázným bojem proti společenským konvencím a politice, co se projevilo i začátkem 90. let, kdy se přestěhoval se do Bratislavy a přijal slovenské občanství na protest proti rozdělení republiky. Filozofii přednášel na Univerzitě Komenského. Jeho vědecké a literární dílo včetně básní vycházelo jen v samizdatu a zveřejnění se dočkalo až po roce 1980.

J. Vincourek    Vychoval nejstarší generaci slovenských dirigentů
Josef Vincourek (23. ledna 1900 Suchdol nad Odrou – 20. listopadu 1976 Praha) po studiu zpěvu, varhan, kompozice a dirigování začínal jako korepetitor v divadlech v Praze, Olomouci a Brně, až se v lednu 1924 stal dirigentem Slovenského národního divadla, kde od r. 1933 působil i jako dramaturg a od 1938 do konce války byl šéfem opery. Na hudební a dramatické akademii a konzervatoři v Bratislavě od r. 1927 vychoval celou generaci slovenských dirigentů a zpěváků. Po válce pracoval v českých divadlech, na Slovensko se ještě vrátil před odchodem do důchodu jako dirigent a šéf opery v Košicích v letech 1958-63.

J. Vlček    Čechoslovák z Banské Bystrice
Literární historik a politik Jaroslav Vlček (22. ledna 1860 Banská Bystrica – 21. ledna 1930 Praha) se narodil v rodině českého profesora přírodopisu na bystrickém gymnáziu, který však z důvodu neznalosti maďarštiny musel záhy Uhry opustit. Krátce žil v Praze, ale po smrti otce se s matkou vrátil na Slovensko. Během studií v Praze byl spoluzakladatelem a prvním předsedou spolku slovenských studentů Detvan. Jako profesor FF UK se věnoval české i slovenské literatuře, po vzniku ČSR zastupoval slovenskou politickou reprezentaci v parlamentu. Krátký medailon mu Česká beseda věnovala v č. 2/2005.

J. Laifer    Průkopník slovenské populární hudby
MUDr. Jaroslav Laifer (23. ledna 1930 Žďár nad Sázavou - 23. dubna 1970 Praha) se kromě práce na patologii věnoval hudbě jako skvělý klavírista a skladatel, v Bratislavě později dirigoval taneční orchestr v Tatra Revue, který v 60. letech přinesl přelom ve vývoji slovenské taneční písně. Řadu písní napsal pro manželku Marcelu Laiferovou. Zemřel po nevydařené operaci, jež si vyžádala opakovaný zásah lékařů v Praze, ale ani tam už mu život nedokázali zachránit.

hrob na Vysehrade    Dirigent opery SND
Dirigent a skladatel Zdeněk Folprecht (26. ledna 1900 Turnov – 29. října 1961 Praha) působil v letech 1923-39 jako korepetitor a dirigent opery SND, od 1925 i Orchestrálního sdružení Slovenské filharmonie. Zasloužil se o rozvoj hudebního života v Bratislavě, po nuceném odchodu ze Slovenska se stal dirigentem Národního divadla v Praze. Složil operu Lásky hra osudná (podle hry bratří Čapků, premiéra v SND 13. listopadu 1926) a řadu orchestrálních a komorních skladeb (např. orchestrální fantazii na slovenské lidové písně Stratenou dolinou).

K. Havelka    Autor bratislavského PKO pocházel z Brna
Prof. Ing. Dr. techn. Karel Havelka, DrSc. (13. ledna 1900 Brno – 15. září 1970 Bratislava) byl jako stavební inženýr uznávaným odborníkem v oblasti železobetonových konstrukcí. Jako vysokoškolský pedagog v Brně byl v r. 1940 doporučen za profesora SVŠT (dnes STU) v Bratislavě, kde po válce působil ve funkcích děkana fakulty, 1949-50 rektora a později prorektora. Byl autorem projektu PKO a střední školy na Kalinčiakově ul. v Bratislavě, věžového vodojemu v Trnavě.

Středověká Bratislava    „Věčné“ spojenectví protestantů českému povstání nepomohlo
Dne 15. ledna 1620 se v Bratislavě sešli představitelé protestantských stavů z Čech, Moravy, Slezska, Rakouska a Uherska, aby z podnětu sedmihradského knížete Gabriela Bethlena, který podporoval české stavovské povstání z května 1618 a na čele protihabsburské opozice obsadil velkou část horních Uher i samotný Prešpurk (14. 10. 1619) uzavřeli tzv. věčné spojenectví. Následně se však na sněmu v Banské Bystrici v srpnu 1620 nechal zvolit uherským králem a uzavřel příměří s císařem Ferdinandem II., čím nejen přispěl k porážce českého povstání na Bílé Hoře, ale záhy musel opustit i Bratislavu a nakonec uzavřel mír s císařem v Mikulově 6. ledna 1622.

V. Mencl    Průkopník ochrany a obnovy historických památek na Slovensku
Doc. ing. arch., dr. tech. Václav Mencl (16. ledna 1905 Plzeň – 28. července 1978 Sušice) v letech 1928-39 pracoval na Státním referátu na ochranu památek v Bratislavě, zasloužil se o opravu románských a gotických kostelů v Kežmarku, Levoči, Prešově, Banské Štiavnici, Kremnici a Banské Bystrici, konzervaci hradů Devín, Beckov, Trenčín a Spišského hradu. S manželkou byli průkopníky památkové péče na Slovensku. Česká beseda mu věnovala medialon v č. 3/1999, 7-8/2007 a krátkou zmínku v č. 6/2003.

J. Moserová    Vzpomínka na mimořádnou lékařku
Lékařka, spisovatelka, překladatelka, výtvarnice a politička doc. MUDr. Jaroslava Moserová - Davidová, DrSc. (17. ledna 1930 Praha – 24. března 2006) jako specialistka na popáleniny ošetřovala i Jana Palacha. Po revoluci v 90. letech působila jako velvyslankyně, předsedala UNESCO, 1996-96 byla místopředsedkyní Senátu PČR. Krajané v Bratislavě se s ní setkali na besedě v roce 2004.

J. Hála    Važec se stal jeho druhým domovem
Malíř Jan Hála (19. ledna 1890 Blatná – 17. května 1959 Važec) byl prvním českým výtvarníkem, jenž se natrvalo usadil na Slovensku. Od roku 1923 žil ve Važci, kde je mu věnována galerie. Česká beseda mu věnovala vzpomínku hned ve svém prvním čísle, dále potom v č. 3/1998 č. 10/2000 a medailon vyšel také v č. 2/2004.

foto: Môj bar    Pozvánka do kavárny s uměleckou výzdobou
Manželé Bachratí zvou do kavárny/čajovny Môj bar na ul. Dobrovičova 13 v Bratislavě, jejíž výzdobu interiéru až do poloviny ledna tvoří arttexy (předtím artprotisy) a plstěné obrazy Evy L. Bachraté. Podobným způsobem chtějí autoři této myšlenky představit v těchto prostorách i další výtvarníky, architekty a jiné umělce spojené s touto čtvrtí.

KPČK    Program Kruhu přátel české kultury
Kruh přátel české kultury zve v úterý 7. ledna 2020 v 16 hod. do kina Mladosť (Hviezdoslavovo nám.) na hudební promítání pod názvem „S veselými pesničkami do nového roku 2020“. Kompletní program a další informace KPČK publikuje na své webstránce kpck.sk.

Výročí J. Husa    Církev s Husovým odkazem
Církev husitská, dnes Církev československá husitská, vznikla 8. ledna 1920 na schůzi Klubu reformního duchovenstva v Praze jako reakce na postavení katolické církve v předcházející monarchii s cílem pokračovat v tradici reformace s důrazem na husitství. Vznik nové církve byl vyhlášen provoláním „Národu československému“ datovaným 10. ledna, které bylo veřejně čteno při bohoslužbách následující den v kostele sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze. Iniciátorem byl katolický kněz Karel Farský, jenž byl zvolen prvním patriarchou nové církve, oficiálně státem uznané 15. září 1920. O jejím působení na Slovensku psala Česká beseda v č. 2/2002 a 11/2003.

foto: obeczborovice.cz    Život zasvětil výchově mladých houslistů v Košicích
Houslový virtuoz a hudební pedagog Hynek Šubčík (pův. Ignác, 8. ledna 1910 Medlov u Kroměříže – 12. října 1986 Košice) pocházel z muzikantské rodiny, mládí prožil u vojenských kapel, později získal houslové vzdělání na brněnské a pražské konzervatoři. Vyučoval na hudebních školách, ale věnoval se i sólové koncertní a skladatelské činnosti. Po válce působil v orchestru Čs. rozhlasu v Košicích, kde v letech 1960-81 také vyučoval na konzervatoři.

K. Čapek    Karel Čapek a Slovensko
Novinář, spisovatel a dramatik Karel Čapek (9. ledna 1890 Malé Svatoňovice – 25. prosince 1938 Praha) napsal několik děl na Slovensku. Zejména v Trenčianských Teplicích, kde jeho otec MUDr. Antonín Čapek působil v letech 1910-23 jako lékař, později psal například v Tatranské Lomnici nebo na Oravě. O tvorbě bratří Čapků na Slovensku psala Česká beseda v č. 9/1997, 12/1998, č. 7-8/2002, v němž se věnovala i jejich pobytu na Oravě, a také 5/2005 .

K.Kálal    Velký propagátor Slováků
„Prešpurk jeť ráno slovenský, v poledne maďarský a večer německý“, napsal učitel a spisovatel Karel Kálal (9. ledna 1860 Rakov – 4. dubna 1930 Praha), který už od konce 19. století propagoval ideu česko-slovenské vzájemnosti. Aktivní účastník setkání Českoslovanské jednoty v Luhačovicích inicioval I. sjezd přátel Slováků, organizoval aktivity na podporu slovenských studentů, dopisoval do českých i slovenských časopisů, napsal česko-slovenský slovník, přehled slovenských dějin, knihy popisující život pod Tatrami a propagující Slovensko. Spolu s právníkem JUDr. Eduardem Ledererem a básníkem Adolfem Heydukem informovali B. Björnsona o událostech v Černové 1907, díky němuž se poprvé v zahraničí začalo psát o národnostním útlaku slovanského národa pod Tatrami. Česká beseda o něm psala v č. 11/1998 a 1/2007.

Busta od L. Korkoše v bratislavské Rači    Zakladatel průvodcovské činnosti v Bratislavě
Pedagog a spisovatel Vladimír Plicka (10. ledna 1890 Vídeň – 26. června 1965 Bratislava) po učitelském ústavu v Poličce učil ve Znojmě a Výprachticích, další studium na pražské univerzitě však přerušila válka, po níž začal dráhu středoškolského profesora v Bratislavě, kde se také začal věnovat průvodcovské činnosti. V letech 1919-38 přednášel v Osvětovém svazu pro Slovensko, zpracoval učebnici slovenštiny a dějiny literatury „Stručný přehled písemnictví slovenského a českého", 1922-35 vedl kurzy slovenštiny pro učitele na německých školách, sestavil sbírku historických pověstí z celého Slovenska a jmenovitě z Bratislavy, zakladatel organizované průvodcovské činnosti v Bratislavě, ve spisovatelské činnosti se věnoval i historickým tématům (Slovenské hrady I-II).

H. Bartošová    Zakladatelská osobnost slovenského profesionálního operního zpěvu
Sopranistka a první sólistka SND, národní umělkyně Helena Bartošová-Schützová (11. ledna 1905 Budapešť – 8. února 1981 Rychnov nad Kněžnou) vytvořila v letech 1924-1964 na scéně SND v Bratislavě okolo 150 postav. Vzpomínky její dcery Heleny Jurasovové přinesla Česká beseda v č. 3/2005.

A. Adámek    Dohlížel na obnovu Bratislavského hradu
Architekt Arnošt Adámek (11. ledna 1910 Ostrava – 24. ledna 1979 Bratislava) po prvních zkušenostech na rodném Ostravsku působil od r. 1936 v Trenčíně, odkud jeho cesta vedla do Bratislavy, kde tři desetiletí jako středoškolský profesor a ředitel stavební průmyslovky vychovával mladou stavařskou generaci. Nadále však projektoval, v Bratislavě například obytné domy na Šancové a Legionářské ul., nejznámější je však spoluúčast na projektu původního Zimního stadionu a stavební dohled na obnově bratislavského hradu. Zanechal také několik budov v Prešově, Žilině nebo laboratoře TSÚS v Tatranské Štrbě. O jeho tvorbě psala ČB v č. 3/2002.

K. Burian    Tragická oběť holiče
Tenorista Karel Burian (12. ledna 1870 Rousínov u Rakovníka – 25. září 1924 Senomasty) patřil k největším operním osobnostem své doby. Zpěvu se začal věnovat až během studií práv a kariéru začínal v Brně, odkud záhy pronikl na světové scény s více náročnými rolemi, doma ho publikum znalo spíše podle písňových recitálů. Na pódia v Drážďanech, Paříži, Londýně a New Yorku ho pravidelně zvali přední světoví dirigenti. Také psal básně a do češtiny přeložil libreta Wagnerových oper. První sezónu hostoval i v SND, Slovensko se mu však stalo osudné při jarním koncertním turné v roce 1924, kdy po infikovaném poranění u holiče následně zemřel na otravu krve.

foto: ndbrno.cz    Operní kariéru začala v Bratislavě
Operní pěvkyně a hudební pedagožka Marie Hloušková (2. ledna 1895 Čáslav – 29. června 1940 Brno) ze začátku vystupovala jen koncertně, v roce 1919 se stala první učitelkou zpěvu v nové Hudební škole pro Slovensko v Bratislavě, ale po úspěšném debutu ve Slovenském národním divadle v roli Veruny v díle V. Blodka „V studni“ koncem dubna 1920 dala přednost opeře, kde působila v letech 1920 až 1922. Později rok vystupovala v Praze, ale zbytek života spojila s Brnem, kde kromě účinkování v divadle založila také soukromou operní školu.

erb Holíče    Moravský knihtiskař v Holíči
Knihtiskař Jan Hostaša (Hostacha, 2. ledna 1860 Kostelec u Kyjova – 30. července 1894 Holíč) se významně zapsal do dějin města Holíč, kde založil knihtiskárnu spojenou s prodejnou papírnictví, která s podobnými tiskárnami v Senici a Myjavě šířila kulturu a osvětu v regionu dolního Pomoraví. Tiskárna přežila až do znárodnění začátkem 50. let 20. století.

foto z pozvánky    Český malíř na terase Bratislavského hradu
Do 3. ledna 2020 je v Galerii na západní terase Bratislavského hradu otevřena výstava převážně monumentálních obrazů Ivana Bukovského (* 1949 Praha) pod názvem „Život“. Do Vánoc lze návštěvu galerie spojit s předsvátečními trhy na této terase. galerie je otevřena každý den kromě pondělí od 12 do 18 hod.

PF    Pozdrav z Českého centra
Vše nejlepší do nového roku 2020 přeje České centrum (zvětšit).

foto    Blahopřání z CzechTourismu
Bratislavské zastoupení České centrály cestovního ruchu CzechTourism přeje všem krásné Vánoce a šťastný nový rok.

       
  • > > > archív zpráv, pozvánek a zajímavostí z roku 2019